Časopis Naše řeč
en cz

Gramatické obtíže u názvů fyzikálních jednotek

Jan Obdržálek

[Články]

(pdf)

-

Čím jsou názvy jednotek mimořádné?

Názvy fyzikálních jednotek mají oproti jiným substantivům řadu „přitěžujících okolností“:

• název jednotky se většinou v textu vyskytuje coby zkratka (W, A, kV, …), takže volbě správné koncovky a jejímu vypsání se autor textu snadno vyhne,

• čtenář také obvykle vnímá název jednotky jen jako zkratku a nepociťuje zvláštní potřebu se s ním zabývat. Ruku na srdce, zpravidla je pro něj mnohem podstatnější číslovka, která zkratku předchází (a ovšem i předpona názvu určující řád číslovky),

•název jednotky je většinou cizího původu, takže ani jeho výslovnost nemusí být samozřejmá. Např. gilbert se vyslovuje [gi-], nikoli [ži-]; joule je v anglofonním světě vyslovován [džúl], u nás však většinou [džaul],

• mnoho názvů jednotek vzniklo z vlastních jmen mužů, tedy podstatných jmen životných; jednotky jsou však podstatná jména neživotná a tím dochází ke změně paradigmatu. Často se výslovnost přizpůsobí psanému tvaru: přínos J. Watta [vota], ale zlomek wattu [vatu],

• cizí původ názvu může komplikovat zařazení do naší struktury skloňování: curie [kirí] zůstává nesklonné. Některé tvary mohou být někomu neobvyklé: T = tesla kolísá mezi nesklonností, maskulinem a femininem[1]: má být dva teslové („předsedové“), teslé („husité“) či raději dvě tesly („ženy“); pět teslů („předsedů“), či pět tesel („žen“)?,

• název jednotky se téměř nikdy nevyskytuje samostatně, ale většinou v postavení počítaného předmětu. To je v češtině opravdu gramaticky nezáviděníhodné postavení s přepestrou škálou možností,

• dotážete-li se odborníků, kteří názvy jednotek užívají – fyziků, techniků –, poradí vám málokdy. Jejich vztah k terminologii bývá nikoli nepodobný vztahu prudérních rodičů k otázkám sexu – „to je přece samozřejmé, o tom se snad nemusí mluvit, to každý zná a především – to přece není to nejdůležitější“.

[125]Snad jedinou úlevu máme v tom, že nemáme jednotku, jejímž názvem by bylo podstatné jméno pomnožné. Tato substantiva obohacují češtinu o logicky mile absurdní množné číslo číslovky „1“: jedny boty – leda bychom ovšem tvary jedni, jedny, jedna pokládali za číslovky nikoli základní, ale druhové, analogií s konstrukcemi dvoje boty, patery boty.

Název jednotky v roli počítaného předmětu

Zaveďme nejprve (podle fyzikální terminologie) označení hodnota (rozumí se veličiny) pro konstrukci „určení množství + název jednotky veličiny“, např. 220 kV, velký počet kilogramů. Hodnota jakožto celek se může ve větném kontextu vyskytnout ve všech pádech. Podle nominativu rozlišíme možnosti A až D, podle dalších pádů alternativy a, b.

(Poznámka pro puntičkáře – hodnoty, a s nimi i názvy fyzikálních jednotek, jsou doloženy i ve vokativu: „Buď vítán, každý ušetřený kilowatte!“, „Vteřino, stůj.“)

V pádech pro počítaný předmět má čeština opravdu pestrost. Rozeberme nejprve nominativ hodnoty. Zatímco určení množství je rovněž v nominativu, počítaný předmět se vyskytuje v

A: 1. sg.: Aa: jeden volt, žádný volt, dvacátý volt, každý volt,

B: 2. sg.: Ba: půl voltu; Bb: tři desetiny voltu,

C: 1. pl.: Ca: dva volty,

D: 2. pl.: Da: pět voltů, dvě stě jedna voltů, nula voltů; Db: velký počet voltů.

Počítaný předmět byl i v duálu, jak dosud dokládají ustrnulé tvary nom. a ak. dvě stě (oproti tři sta).

Je-li hodnota v jiném pádu, přebírá číslovka tento pád vždy, ale pád názvu jednotky má dvě možnosti:

a: shoduje se s pádem hodnoty a číslovky, s výjimkou nominativu a akuzativu u B, D, kdy je název jednotky v genitivu,

b: zůstává v genitivu (sg. nebo pl.) stále; určení množství jako by ho „odstínilo“ od gramatického dění.

První případ nastává nejčastěji; např. u většiny číslovek: Aa: bez jednoho voltu, s jedním voltem, Ba: bez půl voltu, s půl voltem, Ca: bez dvou voltů, se dvěma volty, Da: bez pěti voltů, s pěti volty.

Druhý případ nastane u typů B, D zpravidla tehdy, není-li číselné určení dáno číslovkou:

Bb: bez tří desetin voltu, s třemi desetinami voltu; polovina voltu stačí, jde o polovinu voltu,

[126]Db: bez velkého počtu voltů, jde o velký počet voltů, s velkým počtem voltů.

Tento přehled především ilustruje různé možnosti, jichž je tedy (nejméně) šest. (A to ani nerozebíráme číslovky jako sto, tisíc, milion, miliarda, bilion…, jejichž tvar sám také kolísá: ke sto voltům, ke stu voltů, ke stu voltům.) Zdá se však, že se v praxi ustalují jistá jednoduchá pravidla pro stanovení tvaru jména počítaného objektu, a to z matematického hlediska, jen podle počtu x objektů.

Především ze tří možností, totiž x>0, x=0, x<0, se nemusíme zabývat zápornými počty; vytvoříme je přesně stejně jako počty kladné a předřadíme nesklonný výraz „minus“: při (minus) pěti stupních, s (minus) jednou desetinou voltu.

S nezápornými počty x≥0 se pojí následující pády počítaného předmětu:

A: 1. sg. užíváme pro x = 1 a v případech důrazu na individuální počítaný předmět (tedy typ každý oproti typu všechny, všech): dvacátý, mnohý, každý, i pro x = 0 ve tvaru žádný,

B: 2. sg. užíváme pro x = 1/n : půl, polovina, třetina, čtvrt, čtvrtina, setina

C: 1. pl. užíváme pro x = 2 nebo 3 nebo 4 a pro typ všechny,

D: 2. pl. užíváme pro všechna ostatní x s kolísáním u necelých čísel, a pro x = 0 ve tvaru nula.

K použití jednotlivých pádů:

V typu a) je 1. sg. a v typu c) je 1. pl. pro název jednotky zcela logický. V typu b) je sg. pro název jednotky rovněž logický, protože u pravých zlomků typu půl, polovina, třetina, desetina, setina jde opravdu o příslušný díl jediného objektu. Odtud lze vysvětlit užití sg. pro název jednotky jak ve spojení dvě třetiny (2/3 je menší než jedna), tak i pět třetin (třebaže 5/3 je větší než jedna): zlomek je zkonstruován a pojímán takto: (kolik?) – pět (čeho?) – třetin voltu, oproti alternativě d): (kolik?) – pět třetin (čeho?) – voltů. Někdy však ze smyslu vyplyne jedině typ d) s množným číslem: polovina vyrobených kilowattů. Typ d) se užívá – jak bylo právě uvedeno – také tam, kde převládne pocit „nedělitelnosti“ číslovky: Zapojíme 20,5 kilovoltů spíše než 20,5 kilovoltu a také 21 kilovoltů spíše než 21 kilovolt. Jednotné číslo by totiž vadilo v eventuálním pokračování věty. Připomeňme, že se také povoluje tento typ v konstrukcích Dvacet jedna vojáků oproti dříve požadovanému Dvacet jeden voják; s ohledem na význam je totiž (při shodě čísla a rodu přísudků) přijatelnější říci, že Ze stovky vojáků jich dvacet jedna obklíčilo dům a po třech vnikalo dovnitř než Ze stovky vojáků jich dvacet jeden obklíčil dům a po třech vnikal dovnitř.

Uvedená konstrukce je pozoruhodná i kombinací rodů: bez ohledu na to, že slovo voják je maskulinum, je spojeno s femininem dvacet jedna. (Ženský tvar jedna a mužský tvar dva se ostatně často užívají při prostém výčtu základních [127]číslovek.) Po číslovce následuje genitiv celkový – vojáků; celek je však pokládán za neutrum – obklíčilo – jako vždy, když není rod vyjasněn. U vyšších číslovek existuje i bezrodá forma číslovky, totiž spisovné jedenadvacet a stažené hovorové jednadvacet.

Z oblasti folkloru je u číslovek 1, 2 doloženo střídání rodu, ovlivněné zřejmě jednak rýmem, jednak užší vazbou na počítaný předmět: Jedna dva (tři čtyři pět, cos to, Janku, cos to sněd’?) oproti Jeden dva (tři, my jsme bratři…) a Jedna dvě (Honza jde…).

Vedlejší důsledky gramatických nejistot

Gramatické problémy svádějí příležitostně k nesklonnému použití názvů jednotek, zejména oněch vytvořených z cizích vlastních jmen: dálkový rozvod 220 kV jako dvě stě dvacet kilovolt namísto kilovoltů, proud 10 A jako deset ampér namísto ampérů.

Zajímavé je příležitostné chybné čtení 1A jako jedna ampéra, tj. přesuv názvu jednotky A = ampér do ženského rodu. Mohlo by tím být dodatečně ospravedlněno čtení oněch deseti ampér. (Není vyloučeno, že se uplatňuje i vliv kolísání rodu ve dvojici řádka – řádek, jejíž střídání v různých pádech bývá poměrně časté i v rámci jednoho manuálu.) Ale jde jen o apologetiku, což potvrzuje okolnost, že i technik, který právě použil tvar dvě stě dvacet volt, řekne vždy jeden volt a nikdy neřekne konzistentně jedna volta, třebaže by na to vlastně měl mnohem větší etymologické právo: příslušná vlastní jména jsou Alessandro Volta [volta] oproti André Maria Ampère [ampér]. Naproti tomu u slova metr, skoro domácího a majícího stejné tvary jako volt, nikdo tuto chybu neudělá: ten rozvod bude dlouhý dvacet kilometrů a nikdy dvacet kilometr.

Názvy fyzikálních jednotek

Neuvádíme jednotky převzaté z obvyklé slovní zásoby: hodina, rok (třebaže i tam může být situace složitá, např. -n kmen den – dni i dny) a jednotky z nich triviálně odvozené: ampérzávit. Bez problému se skloňují např. tyto jednotky:

• (podle „hrad“): metr, kilogram, radián, steradián, hertz, newton, joule, watt, pascal, ampér, volt, ohm, siemens, farad, coulomb, weber, kelvin, lumen, lux, fot, lumbert, stilb, mol, decibel, neper, gal, fon, sievert; mimo soustavu SI: maxwell, oersted, angström, bar, tor, dyn, gilbert, stok [stok] – z vl. jm. Stokes [stouks],

• (podle „stroj“): gray [grej]; mimo soustavu SI debye [debaj], gauss,

• (podle „žena“): minuta, sekunda, vteřina, kandela,

• (podle „růže“): mimo SI: kalorie,

• (nesklonná): curie, henry, fermi.

[128]Jednotka siemens patří ke vzoru „hrad“ (viz např. PČP, SSJČ), bývá však ve 2. sg. často nesprávně přiřazována ke vzoru „stroj“; podobně též neskl. (viz např. SSJČ, ASCS) poise [poáz] z vl. jména Poiseuille [poazej].

Za zdůraznění snad stojí dvě drobnosti:

• u jednotek podle vzoru hrad je nutno užívat v gen. koncovku -u, a nikoli -a, jak svádí často vlastní jméno. Je tedy desetina kelvinu, ale ovšem desetina stupně Fahrenheita. V hovorovém spojení desetina celsia (podle normy SI by mělo být správně desetina stupně Celsia) je však koncovka -a na místě (jako nonius, nonia),

• v názvech jednotek zpravidla není -e- vkladné; je tedy bez jednoho weberu, neperu, lumenu.

Výslovnost jednotek je zpravidla přizpůsobena psané formě: watt [vat], gilbert [gilbert], henry [henri].

Ve skloňování kolísá zejména tesla: nejčastěji podle žena (jako stejnojmenný dřívější národní podnik), kde však je neobvyklý tvar pět tesel, nebo podle předseda, kde opět vadí životné koncovky: pole o jednom teslovi?, nebo nesklonné, jako písmeno delta.

U nesklonných názvů se někdy (zvláště v hovoru) v 2. pl. prosazuje -ů: pět henryů, fermiů.

Závěr

Článek upozorňuje na některé aspekty skloňování názvů fyzikálních jednotek. Podrobnější rozbor by si však vyžádal ještě mnoho práce, zejména s doložením většího počtu názvů fyzikálních jednotek a jejich tvarů (a to ovšem i názvů jednotek neodpovídajících současné fyzikální normě SI)[2].


[1] Srov. Pravidla českého pravopisu, 1993 (dále PČP): tesla, -y m.; Slovník spisovného jazyka českého, 1989 (dále SSJČ): tesla, -y (2. mn. -sel) ž. i m.; Akademický slovní cizích slov (dále ASCS), 1995: tesla, -y ž. i m.; Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, 1978, heslo tesla neuvádí.

[2] Děkuji upřímně Ivaně Svobodové za čas a péči, kterou věnovala tomuto článku, a za trpělivost při diskusích se mnou, tj. s fyzikem. Diskuse vedly k podstatnému zlepšení článku co do obsahu i výstižnosti. Za zbylé nejasnosti a nepřesnosti ovšem odpovídám výhradně já sám.

Naše řeč, ročník 81 (1998), číslo 2-3, s. 124-128

Předchozí Ivana Kolářová: Významy a funkce slova tedy (teda) v souvislých projevech

Následující Zlatuše Braunšteinová: Konference ve vile Lanna

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1