Časopis Naše řeč
en cz

Z 39. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého

Vladimír Mejstřík

[Drobnosti]

(pdf)

-

Předposlední, 39. sešit Slovníku zachycuje slovní zásobu písmena Z od hesla zkaziti po zvětšiti se. Vyšel počátkem r. 1971.

Na drobné úpravy v pravopise předpon s-/z-, provedené v souladu s Pravidly českého pravopisu z r. 1957 (a jejich pozdějších reedic)[1], jsme upozornili už v poznámkách k 26.-29. a 38. sešitu SSJČ.[2] Zbývá doplnit, že také u slovesa zmýtit je možná řidší dubleta smýtit; působí zde totiž analogie s příbuzným slovesem smetat a význam ‚oddělovat, odstraňovat něco‘, vyjádřený předponou s- (srov. stít, srazit, strhnout). Podobně sloveso zkumulovat má řidší dubletu skumulovat; vedle vyjádření prosté dokonavosti se zdůrazňuje význam ‚směřovat dohromady‘ (jako u sloves shrnout, sbírat apod.). U slova zkomplikovat se upustilo od dřívějšího psaní se s-, předpona má význam prostě zdokonavující (stejně tak zkoncipovat, kdežto sloveso zestylizovat lze psát i sestylizovat, tj. ‚stylizováním sestavit‘). Pravidla pravopisu neuvádějí sloveso zlétat, znamenající buď ‚létáním navštívit, prohledat‘ (včely zlétaly úl), nebo v expresívním vyjádření ‚proběhat, zchodit, zcestovat‘ (zlítal celou Prahu); běžnější slétat s odlišným významem ‚snášet se pohybem, letem dolů, padat‘ ovšem v Pravidlech uvedeno je.

K příslovečným spřežkám patří hovorové výrazy zničehonic, event. zničehožnic (srov. zničehonic se tu objevil, tzn. ‚znenadání, pojednou‘) a zmísta (jiné je z místa): zmísta to udělal (‚okamžitě‘), řidčeji byli to zmísta hodní lidé (‚nadmíru, neobyčejně, zmíry‘). — Povahu spřežky mají také výrazy dozlatova, dozlata ve spojení upéci něco dozlatova, dozlata (lze ovšem psát 1 do zlatova, do zlata). Tento typ není dosud v Pravidlech českého pravopisu registrován a ani Slovník proto původně k němu nepřihlížel (u příd. jmen černil, červený, modrý atp. nejsou spřežkové dublety ve spojení s předložkou do uváděny).

Výraz zpovzdáli (stejně i zdáli) se podle Pravidel pravopisu píše s krátkým -i na konci slova v souhlase s původní nepříslovečnou podobou spojení s podstatným jménem dál, resp. dále (přijeli z blízka i z dáli). U slova zpovzdáli se však ona původní souvislost ztrácí a v úzu se stále častěji objevují varianty zpovzdálí, zpozdáli, zpozdálí; Slovník je považuje rovněž za plně spisovné.

Z menších doplnění údajů v rejstříku Pravidel českého pravopisu jmenujeme dále: k podst. jménu Zlicko lze utvořit příd. jméno v podobě zlický i zličský (původně jen k Zlič). — Druhý stupeň od příd. jména zlý je horší; jde-li vsak o zá[120]kladní význam ‚krutý‘, je častá také podoba zlejší (např. stával se stále zlejší). Slovník ve shodě s územ uvádí u sloves zmoci, zpéci, zříci se, ztlouci hovorovou podobu infinitivu na -ct; nezaznamenává ji však u výrazu ztéci (rozliš od stéci ‚tečením se dostat (po povrchu) dolů‘), jehož oba významy, totiž ‚útokem dobýt‘ (např. ztéci pevnost, hradby) a ‚vyběhnout, vystoupit‘ (ztéci vrchol hory), mají knižní ráz.

K slovesům ne zcela vidově vyhraněným náleží slovesa zostouzet a zvěstovat. Jsou vidu nedokonavého, v některých kontextech lze však jejich význam vyložit i dokonavě (srov. nedal se zostouzet, tzn. ‚pomlouvat‘ i ‚pomluvit, zostudit‘; zvěstoval mu dobrou zprávu, tj. ‚hlásil, ohlásil, oznámil, oznamoval‘).

Už v poznámkách k 38. sešitu jsme se zmínili o tom, že významový rozdíl u sloves odvozených od přídavných jmen příponami -et / -ět (‚stát se, stávat se takovým‘) a -it (‚činit, učinit takovým‘) bývá v úzu opomíjen.[3] Slovník uvádí řadu sloves, jejichž druhé (event. další) významy se neshodují s významem předpokládaným podle způsobu jejich tvoření; označuje je jako méně vhodné (jsou zároveň méně časté, někdy řídké). Tuto charakteristiku najdeme v 39. sešitě např. u sloves zkonvenčnit, zkyselit, zlevnit, zlhostejnit, zmoudřit, znervóznit, znuzačit, zobyčejnit, zostřit, zpestřit, zpevnit, zploštit, zpředmětnit, zpyšnit, zrezavit, zruměnit, zteplit. Jejích druhý význam ‚stát se takovým‘ je nesystémový; Slovník doporučuje dát přednost náležitějším slovesným podobám s příponou -et / -ět nebo -at (např. tedy ceny zpevněly místo zpevnily, hlas zpevněl nebo zpevnil se místo zpevnil, pivo nikoli zteplilo, ale zteplalo, zteplelo). Ne vždy je to možné: u některých sloves se podoba s -it dosud nevytvořila (srov. slovesa zlenošit, zocelit, zpuchýřit). Opačným případem jsou slovesa zkrásnět, zkrvavět, zlacinět, zlaskavět, znádhernět, znervóznět, zošklivět, zposvátnět, zprůsvitnět, zpřísnět, způvabnět, zradostnět, zvědečtět, jejichž druhé významy ‚učinit takovým‘ jsou podle Slovníku také méně vhodné (proti náležitým s -it). Slovesa zlenivět, zpravdivět pak vůbec své „protějšky“ s -it nemají, ačkoli věcný význam by jejich vznik zdůvodňoval.

K původně obouvidovým slovesům vzoru ‚kupovat‘, přejatým z cizích slovních základů, se vytvářejí v současné češtině pomocí předpony z(e)- jejich dokonavé protějšky. Toto tvoření se považuje za ústrojné.[4] Výčet vzniklých sloves by byl obsáhlý[5], omezíme se pouze na ta, jež nezaznamenává ani Příruční slovník jazyka českého (9. díl, 1955—57); jsou to slovesa zkompenzovat (vedle vykompenzovat), zkrepovat (z. papír), zparlamentarizovat a zrajónovat (z. průmyslové obory).

Potřebou vystihnout dokonavost děje lze také vysvětlit vznik dalších sloves s předponou z-, především v odborné mluvě (srov. např. zkompostovat, zkomprimovat, zkorodovat, zmatovat, zmikroskopovat, ztvarovat; hovorové ztrvalit vedle častějšího natrvalit). Platí to i pro slovesa s významem ‚učinit takovým‘, jejichž [121]základní nedokonavý protějšek bez předpony buď neexistuje, např. zproduktivnit (z. práci, hospodaření), zpoplatnit (z. podniky), zneschopnit (z. nemocného ‚prohlásit za onemocnělého a neschopného práce‘), zkladnit (z. románového hrdinu ‚učinit kladným‘), nebo je to slovo dnes zcela zastaralé: zpevnit (z. výkonové normy). — Ve vyjadřování ekonomů znamená sloveso zrealizovat (např. z. zboží) ‚provést realizaci něčeho‘, tj. vlastně ‚prodat něco‘. Sloveso zplánovat patří k prostředkům publicistickým (běžnější je naplánovat).

Výraz zremizovat ze sportovní mluvy, častý ve spojeních jako zremizovat šachovou partii, utkání, hodnotí Slovník jako prostředek slangový. Předpona z- v tomto případě totiž nemá pouze funkci prostě zdokonavující, nýbrž posouvá věcný význam slova, což je formálně vyjádřeno změnou vazby: remizovat znamená ‚skončit remízou, nerozhodně‘, je to sloveso bezpředmětové (sr. mužstvo remizovalo), event. může být doplněno příslovečným určením okolnosti vyjádřeným jménem v 7. pádě s předložkou s (Sparta remizovala se Slavií, Botvinnik remizoval s Talem). Zremizovat je ‚ukončit (utkání, partii) remízou‘ a má vazbu se 4. pádem. — Také výraz zlektorovat, znamenající ‚lektorsky posoudit‘ (např. zlektorovat knihu, studii), je slangový. Zde je ovšem nespisovné už základní nedokonavé sloveso. Lze to vysvětlit oddálením mezi jeho věcným významem (‚lektorsky posuzovat‘) a významem vyplývajícím z jeho slovotvorné stavby (odvozeno od podst. jména lektor příponou -ovat: ‚působit, pracovat jako lektor‘ — srov. obdobné učitelovat, ředitelovat).

Dnes velmi produktivní příponou -ař / -ář se tvoří v češtině především názvy osob podle zaměstnání nebo povolání.[6] Pokud však existují také jejich oficiální víceslovná synonyma, dává jim spisovná čeština přednost a výrazy s -ař / -ář jsou pak prostředkem hovorového, resp. obecně českého vyjadřování (z 39. sešitu obecně české zubař proti spisovnému zubní lékař, zubní technik). Výrazy s významem expresívně odmítavým zpravidla považujeme za slangové (srov. zmetkař ‚výrobce zmetků, nehodnotných výrobků‘ — samo slovo zmetek v tomto významu je však spisovné; slangové je také slovo mankař — ‚kdo má, mívá manko‘, kdežto výraz zmatkář uvádí Slovník bez slohového omezení).

Podstatná jména zubačka, zpátečka a také zónovka, zubovka vznikla vlivem univerbizační tendence hovorového jazyka na pozadí víceslovných pojmenování. Zubačka je slovo obecně české, označuje druh lanovky, železničním termínem nazvané ozubnicová dráha. Zpátečka patří k výrazům motoristického slangu (srov. hodit zpátečku) pro ‚převod pro jízdu zpět‘ (ostatně samo výchozí synonymní sousloví zpáteční rychlost je z věcných důvodů odborníky odmítáno). Slovo zónovka znají sportovci a čtenáři sportovního tisku; je to slangové označení pro zónovou obranu (‚způsob bránění v košíkové a házené‘). Výraz zubovka náleží k termínům zemědělského názvosloví (jeho synonymem je zubová mlátička).

Námitky proti slovu zpracující (např. ve spojení podnik zpracující kovy) mají svou příčinu v tom, že z jazykového hle[122]diska má být předponovou podobou vystižena nedokonavost popisované činnosti (tedy náležitě podnik zpracovávající kovy). Tentýž důvod (a navíc málo běžný typ skládání) vedl k odmítnutí ve spisovném vyjadřování složených slov dřevozpracující, kovozpracující (závod, podnik)[7] a doporučení vhodnějších slov kovodělný, dřevodělný.

Sloveso zrcadlit ve spojení zrcadlit zboží hodnotí Slovník rovněž jako slangové. Důvodem je zastření jeho významu, které vzniklo tím, že původní souvislost se základním významem slovesa zrcadlit ‚zobrazovat, ukazovat‘ se ztrácí. Spojení zrcadlit zboží totiž v obchodní mluvě znamená ‚rovnat je tak, aby nejlepší přišlo navrch‘.

Specifičnost sportovního slovníku, zejména jeho obraznost vzniklou přenášením významů, si připomeneme z 39. sešitu spojeními jako ztratit podání, míč, kotouč (tzn. ‚prohrát‘), zneškodnit soupeře (publ. řidč. ‚zmařit jeho akci‘), zneškodnit míč (publ. řidč. ‚chytit‘), zkorigovat výsledek utkání (publ. ‚upravit vstřelením branky‘), zpracovat přihrávku (‚převzít přihraný míč a přesně jím zahrát‘).

V puristickém úsilí po falešně chápané jazykové čistotě byla svého času odmítána slova, která mají své důležité místo v jazykovém úzu. Patří k nim např. složená slova s první částí znovu-, jež Slovník ve shodě s územ charakterizuje jako prostředky knižní a publicistické (zrov. znovunabytí, -nastolení, -nastudování, -navázání, -osídlení, -otevření, -uvedení, -výstavba, -zahájení, -zavedení, -získání aj.). — Odkazovací výraz zmíněný, považovaný kdysi za germanismus, se řadí ke knižním prostředkům spisovného jazyka, vedle slov uvedený, řečený, dotčený, jmenovaný, připomenutý.[8] (Proti tomu složené výrazy s první částí svrchu- jako svrchu zmíněný, svrchu jmenovaný a pod. jsou dnes už zastaralé a do úředních textů nepatří.) — Přídavné jméno zodpovědný (a zodpovědně, zodpovědnost) je ekvivalentní s odpovědný (neliší se ani věcným významem, ani slohovou platností, i když v ustálených spojeních k jejich rozlišení dochází; srov. odpovědný redaktor, vedoucí, ale zodpovědný pracovník). — Spojení slovesa zůstat s infinitivem určitého slovesa (např. zůstat stát, ležet, sedět), kdysi rovněž odmítané, je součástí dnešní lexikální normy.

Na závěr připomeňme ve stručnosti některé slovesné vazby: Sloveso zúčastnit se má vedle náležité vazby s druhým pádem (zúčastnit se porady) také předložkovou vazbu s 6. pádem (zúčastnit se na výstavbě, na prodeji, řidčeji při budování, v zábavě). U slovesa zneužít vedle spojení s 2. pádem (zneužít dobroty) proniká stále více 4. pád (zneužít něčí výroky). Zkusit je předmětové sloveso pojící se se 4. pádem; uplatnění 2. pádu závisí na konkrétním významu tohoto slovesa a na tom, zda je u něho předmětové podst. jméno konkrétní nebo jiné; jde-li o význam ‚vyzkoušet‘ (např. zkusit sílu paží, tvrdost nerostu), je vazba s 2. pádem nenáležitá (zastaralá), zatímco u významu ‚prožít, zakusit‘ je zcela obvyklá (např. zkusit strachu, hladu, zimy). — [123]Sloveso znárodnit se spojuje se 4. pádem předmětu neživotného (znárodnit podnik, průmysl), přenesený význam s předmětem životným (např. znárodnit kapitalistu, továrníka) má však už ráz slangový.


[1] Srov. J. Zima - Z. Sochová, Slovesa s předponami s(e) - z(e) v slovníku a v pravopise, SaS 25, 1964, s. 270n.

[2] Viz NŘ 48, 1965, s. 114n. a 150n., 49, 1966, s. 47n. a 237n., 53, 1970, s. 303n.

[3] Viz i Fr. Daneš, Jak jsou utvářena česká slova, sb. O češtině pro Čechy, 1963, s. 89.

[4] Viz B. Havránek-A. Jedlička, Česká mluvnice, 1963, s. 223, a A. Jedlička, K charakteristice slovní zásoby současné spisovné češtiny, Slavica Pragensia VII, 1965, s.13n.

[5] Srov. NŘ 53, 1970, s. 303.

[6] Podrobné poučení o tom srov. Tvoření slov v češtině II, 1967, stať M. Dokulila Jména konatelská, zejm. s. 128n.; o jejich dnešní produktivnosti srov. A. Jedlička v sb. Slavica Pragensia VII, 1965, s. 13n.

[7] Srov. M. Helcl v čl. Dřevozpracující podnik?, NŘ 39, 1956, s. 57n.

[8] Tak i M. Dokulil v čl. Odkazovací výrazy, 2. výběr Jazykového koutku Čs. rozhlasu, 1955, s. 297n.

Naše řeč, ročník 54 (1971), číslo 2, s. 119-123

Předchozí Blažena Rulíková: Jazykovědné příspěvky ve sborníku Slavica Pragensia XI

Následující Antonín Tejnor: Novináři, pište česky…