Časopis Naše řeč
en cz

Z 28. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého

Vladimír Mejstřík

[Drobnosti]

(pdf)

-

Lexikografickým zpracováním složených slov s prvním členem spektro- začíná 28. sešit SSJČ, který přišel na knižní trh v říjnu minulého roku. Zachycuje další část české slovní zásoby po slovo stupínek. Písmeno S bude dokončeno v příštím sešitě, který nadto přinese asi polovinu slov začínajících písmenem Š.

Z drobných úprav pravopisné kodifikace upozorňujeme především na ty, které se týkají dalšího úseku sloves s předponami s-/z-. Slovník přesně rozlišuje — jak jsme si toho povšimli už v předchozích sešitech — mezi významy ‚nějakou činností (s povrchu) odstranit‘ a ‚nějakou činností vůbec zpracovat, nějakou činností provést‘. Pravopisné rozlišení dvojic spilovat/zpilovat a stesat/ztesat má svou příčinu právě v této jemné významové diferenci. Lze např. spilovat vyčnívající hrany nebo stesat trám, ale zpilovat z destiček (tj. ‚vytvořit‘) železnou skříňku, ztesat z prken stůl, z trámů lešení. Významové rozlišení nalezneme i u dalších dvojic předponových sloves. Podle dvojice stopit/ztopit, uvedené v Pravidlech českého pravopisu, byly vyrovnány i její nedokonavé protějšky stápět/ztápět (např. stápět pero v inkoustu ztápět každou zimu dvacet metráků uhlí). Jemný významový odstín je zřejmý i u dublet srubat/zrubat. Pravidla uvádějí pouze podobu se z-, ačkoli významu ‚useknout, utít, stít‘ (např. dát všem srubat hlavy), který se u tohoto slovesa nejčastěji vyskytuje, lépe odpovídá předpona s-. — Obecně expresívní výraz spráskat (a také spráskaný) je [48]možno analogicky podle významové řady ztlouci, zbít psát i se z-, ovšem jen v tomto významu (např. spráskat i zpráskat kluka za špatné vysvědčení, cítit se jako spráskaný i zpráskaný, ale jen spráskané, tj. ‚nepodařené, narychlo sestavené‘, představení). — Sloveso spunktovat, Pravidly nezaznamenané, lze psát ve významu ‚zosnovat, vyvolat‘ též se z- (zpunktovat válečný pakt).

U cizích odborných názvů, jejichž užívání není příliš úzce odborně omezeno, Slovník v duchu Pravidel důsledně počešťuje jejich psaní. Týká se to sport. názvů stopbal, stoper, výtvarnického termínu strazza, který má i pravopisně počeštěnou dubletu straca. Protože lze někdy jen velmi těžko stanovit míru užívání určitého odborného názvu, kterou se pak řídí počešťování původního pravopisu, popř. zavádění pravopisných dublet, přihlíží se mj. jednak k typům, u nichž se počešťování dosud důsledně provádělo (např. obecně méně známý zvěrolékařský termín strongylóza podle běžných názvů tuberkulóza, skrofulóza), jednak k tomu, o které obory lidské činnosti jde. Např. u sportovního názvosloví počešťujeme téměř každý výraz (proto srov. i stopbal, stoper), neboť jde o obor, který i dík sportovní publicistice má široký okruh uživatelů termínů.

Z angličtiny přejaté slovo standard zaznamenává Slovník jen s -d na konci. Podobu s -t SSJČ neuvádí, třebaže se v hovorové češtině často vyskytuje; působí tu i kontaminace se slovem standarta, ovšem kontaminace nežádoucí, neboť slovo standarta dnes svým významem se standardem nesouvisí.[1]

Výslovnost cizích slov začínajících na st-, sp- se [š] považujeme za slangovou, v některých případech za hovorovou. Jako slangové označuje Slovník podoby štatus (med. slang. — spisovně status), špurt (sport. slang. — spisovně spurt; Pravidla zaznamenávají obě podoby (spurt - špurt) bez rozlišení; ve sportovním slangu se ovšem užívá i podob šprint, šprintér, Slovníkem nezachycených. Podoba štafáž je hovorová vedle neutrální podoby stafáž.

Z podob střapec/třapec, jak ukazuje lexikální materiál Ústavu pro jazyk český, podoba třapec zastarává (u odvozených slov střapeček, střapcovitý apod. se vyskytuje jen velmi zřídka).

Z drobných změn tvaroslovné kodifikace připomínáme: U výrazů stáj, stěžej, strůj zakončených na „měkkou“ souhlásku se mužské skloňování vyskytuje velmi zřídka; jiný je úzus u slova spoj, zejména při použití tohoto názvu v odborném vyjadřování. V technickém názvosloví převažuje rod mužský (např. nýtový, hřebíkový, tištěný spoj), v dopravě se užívá rodu mužského i ženského (dálkový i dálková spoj), ve sportovním slangu se u výrazu spoj majícího význam ‚spojka (např. v kopané)‘ uplatňuje pouze ženské skloňování (zřejmě proto, že vlastně jde o synonymum ke spojka): hrát na pravé spoji. Výrazu spoj se ve sport. vyjadřování ovšem užívá řidčeji než slova spojka. — Rovněž podst. jména sršeň lze užít v rodě mužském i ženském, odborníci zoologové dávají přednost rodu ženskému. (Pravidla čes. pravopisu uvádějí pouze mužský rod.) — Skloňování podstatného jména ženského rodu stať v úzu kolísá mezi vzory kost a píseň; v souhlase s územ je možno podle SSJČ [49]skloňovat: 2. p. jedn. č. a 1., 4. p. množ. čísla statě i stati.

K označení ‚pracovníka ve stavebnictví (v širokém slova smyslu)‘ má český jazyk celou řadu pojmenování tvořených buď od základu slovesného (stavař), nebo od slov stavba, stavební (stavbař, stavbák, stavebník).[2] Jejich stylistická platnost a význam se však liší. Spisovné stavbař má nejširší užití (‚kdo pracuje ve stavebnictví‘), slangové stavař je nejen nespisovným synonymem k výrazu stavbař, ale znamená i ‚studenta stavebnictví‘ (srov. i stavařský, stavařina). Slova stavbák se sice dnes neužívá, ale slangové přídavné jméno stavbácký je v pracovním prostředí zcela běžné. Výraz stavebník vedle významu ‚stavbař‘ znamená i ‚stavebního investora‘.

Podoby sterilace a sterilizace (též sterilovat a sterilizovat) mají jako odborné názvy rozdílnou oblast užití: Zatímco v lékařství a zvěrolékařství převládá „delší“ podoba s -iz- (sterilizace chirurgických nástrojů; hormonální sterilizace kohoutů), v konzervárenství se užívá dnes častěji podoby sterilace (sterilace ovoce, zeleniny).[3]

Ke konatelským jménům na -ař/-ář, jichž v dnešní češtině stále přibývá, připojuje 28. sešit další. Upozorňujeme pouze na ta, která patří mezi prostředky slangového vyjadřování: srdcař (med. slang. — ‚lékař‘ i ‚pacient‘), střediskář (‚kdo pracuje ve středisku, kdo je řídí‘), statistikář (vedle spisovného statistik), stovkař (např. rychloraziči stovkaři, kombajnista - stovkař; ve významu ‚běžec nebo plavec na 100 metrů‘ je spisovným sportovním termínem), stopař (jen ve významu ‚kdo stopuje auta‘; v tomto případě už samo základové slovo stop je slangové) a strojař (‚studující strojní fakulty‘; významový odstín ‚strojní technik, inženýr, odborník ve strojnictví slangový není).

S mechanizací administrativních a výpočtových prací souvisí i zakládání strojních početních stanic, vybavených stroji na děrné štítky. Vedle tohoto pojmenování, jak máme doloženo z denního tisku, se užívá i označení strojně početní stanice, které však věcně není zcela přesné. Lze mluvit o strojně vyráběném zboží (tj. o ‚zboží vyráběném strojem, stroji, strojově‘), o strojně zařízené dílně (tj. o ‚dílně zařízené stroji‘); chceme-li pojmenovat stanici, v níž jsou instalovány počítací stroje, užijeme raději přídavného jména strojní, které určuje celé sousloví početní stanice, nikoli jen přídavné jméno početní, jak by tomu bylo při užití příslovce strojně. — Mezi konkurujícími si přídavnými jmény stavební a stavebný je možno do jisté míry zjistit významový odstín. Výraz stavební se vztahuje především ke konkrétní stavbě (stavební materiál, průmysl, montáž, ale stavebná mechanika), tvrdého přídavného jména stavebný se užívá více v kontextu, v němž jde o stavbu v abstraktním smyslu (stavebné, tj. strukturní, složky literárního díla, stavebná pevnost obrazu).

Slovesné složeniny typu spolupůsobit byly kdysi odmítány i Naší řečí jako germanismy. V dnešní češtině jich existuje už celá řada, vytvářejí jeden výrazný slovotvorný typ. Slovník je charakterizuje podle úzu buď jako výrazy knižní (např. spolubudovat, -působit, -rozhodovat, -řešit, -řídit, -tvořit, -určit, [50]-zavinit), anebo jako prostředky publicistického stylu (ostatně i jmenovaných výrazů knižních se v dnešní publicistice užívá); k publicistickým prostředkům patří např. spojení typu spoluformovat novou společenskou skutečnost, spoluodpovídat za včasné provedení sklizně, spoludotvářet charakter epochy apod. Některé ze slovesných složenin jsou však zcela neutrální (např. spolupracovat), popř. nabyly charakteru odborných názvů (práv. spolupodepsat, podst. jm. slovesné spolupojištění vedle řidšího soupojištění atd.).

Výrazy strnisko a strniště dnešní spisovná čeština stále výrazněji významově rozlišuje (strnisko na bradě, ale posečené strniště), zatímco u přídavných jmen od nich odvozených se s takovouto významovou diferenciací nesetkáváme. V zemědělském názvosloví se užívá jak termínů strniskové směsky, rostliny, plodiny, tak i názvů strništní pícnina, jetel.

Skutečnost, že nejvíce rusismů přejatých do české slovní zásoby po roce 1945 našlo uplatnění ve vojenském vyjadřování, lze doložit i z 28. sešitu SSJČ. Patří mezi ně výrazy jako starší náčelník, lékař (s významem ‚vyšší‘), staršina roty, klubu, a pro češtinu pochybený výraz stojánka (letecký termín znamenající ‚shromaždiště letadel před startem‘). — Nesprávné je ve schůzovnickém slangu často užívané spojení stavět otázku, vzniklé jako doslovný překlad z ruštiny; jde o nadbytečný kalk, za nějž máme v stejném významu ustálená česká spojení dávat, klást, pokládat otázku, ptát se.[4]

V další části našich poznámek věnujeme pozornost stylistickému hodnocení některých slov uvedených v 28. sešitě SSJČ. Mezi slangové výrazy zařazuje Slovník především složeniny s prvním členem stop-: např. stoplampa (odborně spisovně je brzdová svítilna; slangový je i výraz stopka), stopcena (obch. slang. — ‚pevně stanovená cena‘). Samo slovo stop jako ekonomický termín (‚zastavení pohybu cen, mezd apod. administrativním opatřením‘) je slovo spisovné; slangový je druhý význam znamenající ‚autostop‘ (cestovat stopem, jít na stop). K slangovým prostředkům sportovního vyjadřování řadí SSJČ sloveso stopit/stopnout (míč); spisovně je ztlumit (míč). Stejně je slangové i podstatné jméno stopink.  Stopnout má i významy jiné; stopnout čas Slovník uvádí jako výraz hovorový, stopnout auto jako výraz slangový. — Slova station [stejšn], označujícího druh osobních automobilů, se vedle víceslovných pojmenování českých osobní dodávkové auto, osobní dodávka užívá jako motoristického termínu. Poněvadž jde o termín rychle se vžívající, bylo by vhodné zavést vedle původní podoby i podobu počeštěnou podle výslovnosti: stejšn (v novinách se tak běžně píše).

Z dnešní publicistiky zaznamenává 28. sešit řadu spojení, na něž upozorňujeme proto, že přetížení novinových a jiných zpráv spojeními typu výroba stůně nedostatkem technických kádrů, úspěšný nástup do nových úkolů apod. vede k frázovitosti a „papírovosti“ publicistického projevu. — Čeština sportovních rubrik našich novin a rozhlasových reportáží je bohatá na typická publicistická spojení (bez záporného hodnocení): statovat na křídle, střežit branku, [51]pomalý start na míč, startovat za dorost, střelecky se neuplatnit apod. — Výrazně knižní až „papírový“ rys má slovo stávající (srov. stávající poměry, nedostatky), které se nadmíru vyskytuje zejména v projevech méně obratných stylistů (řečníků), popř. v „šroubovaném“ administrativním stylu. Nejen cizí předloha, ale především věcná nepřesnost tohoto výrazu vede k jeho náhradě neutrálními spisovnými výrazy nynější, existující, dosavadní (nynější poměry, dosavadní stav).[5] — Ve všech významech je knižní sloveso spočívat/spočinout (ruce spočívají na sobě, tj. leží; práce spočívá na nejnovějších pramenech — zakládá se; práce spočívá i v kontrole záleží, je).

Předložka stran, pojící se s 2. pádem, je prostředkem knižním; objevuje se zejména v administrativním stylu (např. domluvit se stran ceny, jednat stran bytu, navštívit někoho stran jisté záležitosti) — Význam příslovce spolu ‚rovněž, také, přitom‘, doložený ve Slovníku příklady jako hrál a spolu zpíval, byl předsedou a spolu jednatelem, má ráz knižní. — Podstatné jméno strana ve spojeních na něčí straně, na něčí stranu, z něčí strany, v nichž se vyjadřuje osobní postoj, zaujetí k někomu, k něčemu, se uplatňuje ve funkci tzv. nevlastní předložky (přidat se na stranu slabšího, tj. k slabšímu, důvěra ze strany obecenstva, tj. (u) obecenstva atp.). Ve shodě s dnešním územ její platnost a užití SSJČ neomezuje, nepřihlíží k starším výhradám, které tuto nevlastní předložku odsuzovaly jako germanismus (ze strany von der Seite).

Také spojení ve spojitosti s něčím (např. ve spojitosti s novým vydáním díla připojujeme tyto poznámky) pokleslo svým významem a ustáleným užíváním v nevlastní předložkový výraz, i když je takto Slovník neurčuje.

Na závěr stručně o slovesných vazbách: Sloveso stěžovat si se pojí s předložkou na se 4. pádem (stěžovat si na někoho, na něco), vazba předložky do s 2. pádem (stěžovat si do někoho, do něčeho) je zastaralá a knižní. V právnickém vyjadřování však dosud existuje stěžovat si do rozhodnutí soudu (vedle stejně běžného stěžovat si proti rozhodnutí). — Spolupracujeme na úkolu, na díle; spolupracovat o něčem je slovesná vazba zastarávající a knižní (toto omezení se týká i vazby základového slovesa pracovat).[6]


[1] Podrobnější výklad o těchto dvou slovech podal v jazykovém koutku uveřejněném v Literárních novinách 2. října 1965 Fr. Daneš.

[2] O tom srov. příspěvek Fr. Daneše „Stavař“ či stavbař? v 2. výběru Jazykového koutku Čs. rozhlasu, 1955, s. 60n.

[3] Srov. Naše řeč 48, 1965, s. 126n.

[4] V 2. knižním výběru Jazykového koutku, s. 270n. srov. příspěvek Fráze a formule při řízení schůzí M. Roudného a L. Janského.

[5] O užití slovesa stávat ve schůzovnickém slangu srov. příspěvek cit. v pozn. 4.

[6] Srov. Fr. Trávníček, Nástroj myšlení a dorozumění, Praha 1940, s. 127n.

Naše řeč, ročník 49 (1966), číslo 1, s. 47-51

Předchozí Miroslav Mervart: Několik poznámek k překladům ruských knih z oboru chemie a chemické technologie

Následující Slavomír Utěšený: Pestrý hmyz s pestrými názvy — ruměnice pospolná

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1