Časopis Naše řeč
en cz

Novináři, pište česky…

Antonín Tejnor

[Drobnosti]

(pdf)

-

Novináři, pište česky… vyzývá frézař Josef Petrtýl v dopise otištěném v Rudém právu 21. 1. 1971. Paroduje nadměrné užívání některých přejatých slov a slovních spojení i v takových textech, kde k tomu není nejmenší důvod (např. realizovat komplexní destrukci kompostu, degustovat oběd atd.). V závěru pak žádá, aby novináři psali tak, aby jim čtenáři dobře rozuměli a aby nebylo zapotřebí „číst české noviny se slovníkem v ruce“.

Podobné stížnosti na obtížnou srozumitelnost novinových článků se objevují dosti často. Vyjadřují postoje širší veřejnosti k jedné z vrstev slovní zásoby a k jejímu užívání v jazykových projevech. Z jazykovědného stanoviska je ovšem nutno brát v úvahu celou složitost problematiky přejatých slov, jejich místo v současném jazyce i jejich hodnocení pod vlivem společenských a kulturních podmínek.

V naší dnešní poznámce bychom chtěli potvrdit oprávněnost některých námitek proti nadměrnému a zbytečnému užívání přejatých slov v novinářských projevech. Jako příklad uvádíme úryvek ze zprávy v denním tisku:

Pompidouovi se zřejmě podařilo získat Brandta pro kompromis — přibrzdit druhý stupeň integrace „šesti“ pod zástěrkou „pragmatického přístupu“ k její postupné realizaci, dát jí přinejmenším desetiletou časovou dimenzi a získat tím prostor a čas pro „lepší hospodářskou připravenost Francie ke kroku, kterým bude riskovat podřízení se supranacionálním orgánům EHS, v nichž NSR bude nesporně hegemonem. Brandt zřejmě Pompidouovi ustoupil. A zaplatil to navíc tím, že potvrdil Pompidouovi souhlas s podmíněním ratifikace západoněmeckých dohod se Sovětským svazem a Polskem a vůbec tempo svého dalšího „otevírání k Východu“ řešením západoberlínského problému. Prostě akceptoval francouzskou „kuratelu“ nad svou východní politikou.

Na brzdící a obstrukční rys současné francouzské politiky k citlivým celoevropským otázkám poukázala důrazně v úterý l’Humanité, aniž její tvrzení — v rozporu s dosavadní zdejší praxí — bylo jakkoli dementováno.

Pochopit obsah článku hned při prvním přečtení opravdu není snadné. Brání tomu především nepřehledná větná stavba (srov. např. složité první souvětí s několikastupňovou závislostí vedlejších vět), nadměrné jmenné vyjadřování a přitom odtrhování některých větných členů, které spolu významově těsně souvisí (např. souhlas s podmíněním ratifikace západoněmeckých dohod se Sovětským svazem a vůbec dalšího „otvírání k Východu“ řešením západoberlínského problému — — — podmínění… řešením). Srozumitelnost snižuje i množství různých citátových výrazů, jejichž smysl (především podtextový) nemusí být čtenářům vždycky zcela zřejmý. Chceme však věnovat pozornost především výběru slov a slovních spojení, hlavně užívání přejatých slov v denním tisku. Mnohokrát bylo už v naší jazykovědné literatuře napsáno, že užívání přejatých slov je záležitost slohová, že autor musí mít [124]především na zřeteli, komu je jeho projev určen.

Denní tisk čtou všechny společenské vrstvy — od žen v domácnosti a důchodců až po universitní profesory. Nikdo by si jistě nepřál, aby požadavek přístupnosti a obecné srozumitelnosti vedl k vyjadřovacímu primitivismu. Moderní česká jazykověda se vždycky stavěla proti jednostrannému brusičskému odsuzování všech slov přejatých z jiných jazyků, vždycky hájila taková přejatá slova, která umožňují přesné, jednoznačné vyjadřování nebo usnadňují mezinárodní výměnu vědeckých a technických informací. Stavěla se proti odstraňování přejatých slov zcela vžitých a významově ustálených, proti křečovitým snahám nahrazovat za každou cenu českými názvy běžná slova mezinárodní (např. motor, kino, televize apod.). Ale česká stylistika také vždy zdůrazňovala a zdůrazňuje úlohu tzv. slohotvorných činitelů, z nichž právě zřetel k cíli, určení, zaměření projevu a zřetel k adresátovi projevu patří mezi nejdůležitější.

V uvedeném článku, jehož autor se pravděpodobně dal do značné míry ovlivnit cizojazyčným textem, odkud čerpal své informace, je přejatých slov opravdu nadměrně mnoho. Některá z nich by bylo možno nahradit českými výrazy bez stylizačních potíží a bez zmenšení vyjadřovací přesnosti (např. akceptovat — přijmout, uznat, souhlasit; hegemon — vládnoucí, rozhodující činitel; realizace — uskutečňování, provádění). Hlavně však vadí ta přejatá slova nebo slovní spojení, kterých autor užil zcela bez zřetele k zaměření projevu. Jde zejména o šroubovaný obrat dát jí přinejmenším desetiletou časovou dimenzi (místo: dosáhnout jejího alespoň desetiletého trvání nebo zaručit její platnost nejméně na deset let apod.) nebo o zbytečný novotvar supranacionální orgány, když se již v našem tisku zcela ustálilo užívání přídavného jména nadnárodní (např. nadnárodní měřítko, nadnárodní platnost apod.).

Chtěli bychom také připomenout, že by novináři mohli častěji vysvětlovat čtenářům i význam těch přejatých slov, bez nichž se těžko mohou obejít a která se v tisku často objevují, jako např. v citovaném článku slova pragmatický — věcný, přihlížející ke skutečnosti, obstrukční — úmyslně mařící něčí jednání atd.

Lenin kdysi řekl, že tzv. cizí slova mohou vzájemné dorozumívání mezi lidmi buď usnadňovat, nebo naopak znesnadňovat. A kdo jiný by si měl tuto větu připomínat víc než právě novináři. Vždyť porozumění textu je prvním a nezbytným předpokladem jeho působivosti.

Naše řeč, ročník 54 (1971), číslo 2, s. 123-124

Předchozí Vladimír Mejstřík: Z 39. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého

Následující Alexandr Stich: Psaní názvů států a zemí

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1