Časopis Naše řeč
en cz

Z 27. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého

Vladimír Mejstřík

[Drobnosti]

(pdf)

-

27. sešit SSJČ vyšel v květnu t. r. Zpracovává další část heslových slov písmene S, tentokrát úsek začínající slovem situace a končící složeninami s první částí spektro-. Na zadní obálce sešitu uvádí i zkratky citovaných autorů, které jsou proti prvnímu dílu rozšířeny, a to především o současné autory, z jejichž děl „Slovník“ častěji cituje.

Už v minulých poznámkách o 26. sešitě, uveřejněných v druhém čísle tohoto ročníku Naší řeči (s. 114n.), jsme se zmínili o tom, jaká zpřesnění přináší „Slovník“ v pravopise sloves s předponami s-/z- na základě lexikálního rozboru těchto sloves v celé šíři slovní zásoby. Z 27. sešitu můžeme uvést další příklady: Sloveso sjet ve významu ‚projezdit‘ má — analogicky podle slov významové řady zběhat, zchodit, zcestovat — i podobu zjet, v „Pravidlech českého pravopisu“ nezaznamenanou. Podobně je tomu i u sloves sjezdit (i zjezdit), sjíždět/zjíždět, tedy: sjet (i zjet) celý svět, sjezdit (i zjezdit) zemi křížem krážem atp.[1]Zkalkulovat, zkompilovat, zkoncipovat píšeme se z- ve shodě s „Pravidly“, podoby s s- uvádí „Slovník“ jako řidší. Touto pravopisnou dubletou je postižen jemný významový rozdíl, který ovšem běžný uživatel nemusí respektovat. SSJČ uvádí totiž vždy důsledně obě teoreticky možné podoby, v běžné praxi však vystačíme zpravidla s jednou z nich. Citliví autoři, zejména beletristé, však této významové diferenciace formálně vyjádřené pravopisnými dubletami využívají. Ukažme si tento jemný významový rozdíl např. na slovese zkoncipovat. To znamená buď ‚sestavit, složit, načrtnout‘, tzn. že nositelem lexikálního významu je základové sloveso samé, kdežto předpona z- má funkci prostě zdokonavující, anebo ‚provést koncipování, sestavit koncept‘. V druhém případě se lexikální význam přenáší zčásti i na předponu; formálním prostředkem jeho vyjádření se pak stává i předpona s-. Analogicky je řešen pravopis u slovesa smontovat / zmontovat, kde dosavadní „Pravidla“ uváděla pouze podobu s s-. — Jistou nedůslednost „Pravidel“, která zaznamenávají k nedokonavému kovati jako dokonavé pouze skovati, ale ke kouti zkouti i skouti, vyrovnává „Slovník“ zavedením pravopisných dublet skovati / zkovati s významovým rozlišením: Skovat znamená ‚kováním spojit, připevnit‘, např. skovat články řetězu, zkovat ‚kováním zhotovit, ukovat‘ (zkovat meč). — Sloveso skrájet má pravopisnou dubletu se z-. „Pravidla pravopisu“ ji uvádějí jen u nedokonavého skrajovat / zkrajovat. Také zde se stala předpona prostředkem jemnějšího významového rozlišení: Píšeme skrájet kůrku s chleba, skrojený chléb, ale zkrájet do polévky všechny brambory, chceme-li tím vystihnout význam ‚úplně rozkrájet‘ (analogické s typem zřezat, zesekat).

[251]Pravopisu se dotýká i počeštění některých přejatých slov, která neobsahuje heslář „Pravidel českého pravopisu“. Jde o odborné názvy s užším rozsahem užívání, s nimiž se však můžeme setkat i v publicistice. Je zjednodušen pravopis sportovních názvů sparing, sparingpartner (dosud psáno původním anglickým pravopisem s dvěma -rr-), dále z veslařského sportu termín slajd (vedle slide). Z hudebního názvosloví uveďme dublety sousaphon / suzafon; kuchařský název soufflé, přejatý z francouzštiny, se ve shodě se zásadou počešťovat pravopis kuchařského názvosloví píše zjednodušeně suflé.

U některých podstatných jmen zakončených na „měkké“ souhlásky ž, š, č, j bývá kolísání v rodě. K podstatným jménům jako oj, přípoj, prestiž, revanš apod., uvedeným ve „Slovníku“ už dříve, přibyl v 27. sešitě sportovní termín smeč, i když tvarů ženského rodu se u něho užívá řidčeji. Také jméno sloj má tvary mužského i ženského skloňování, ovšem mužský rod se vyskytuje vzácně (v SSJČ doklady z Branalda). — „Slovník“ specifikuje i dvojtvary u slova snídaně; „Pravidla pravopisu“ u něho dosud uváděla jak skloňování ženské podle vzoru nůše, tak i střední (snídaní podle vzoru stavení) paralelně vedle sebe bez omezení. Lexikální materiál shromážděný v Ústavu pro jazyk český však ukazuje, že podoba snídaní zastarává, u podoby snídání jde pak o variantu oblastní.

Z údajů o skloňování přejatých slov připomeňme, že sportovní termín skóre, nesklonné podstatné jméno středního rodu, má ve shodě s ostatními přejatými jmény zakončenými na -e (finále, penále, promile, faksimile) v 7. pádě jedn. čísla též koncovku -m.[2] Ze jmen řeckého a latinského původu upozorňujeme na skloňování slova sofizma (středního rodu jako drama, panoráma, 2. pád jedn. č. -tu), které má i podobu a tvary mužského rodu sofismus, -mu. U slova středního rodu specifikum vlivem ruštiny pronikají i tvary ženského rodu specifika, -y. Nesklonné ženské species má i variantu specie, která se skloňuje podle vzoru nůše.

V 27. sešitě se zpřesňují i záznamy některých hláskových podob slov. Akademické vydání „Pravidel českého pravopisu“ uvádí varianty smýknouti i smyknouti. V úzu však převládá podoba s -ý- (vedle obecně českého šmejknout), jak to dosvědčuje lístkový materiál lexikálního archívu ÚJČ. — Z variant smáčedlo / smáčidlo je první jako odborný název častější, patrně vlivem podoby základového slovesa smáčeti.

Synonymní podoby snáška a snůška se liší svým užitím v odborném názvosloví. Jako zemědělský termín je častější snáška, zoologické a včelařské názvosloví naopak dává přednost podobě s -ů-. — Zajímavý je poměr u podob smola a smůla. Zatímco v neodborném vyjadřování pociťujeme podobu smola jako zastarávající (a ovšem také oblastní), v odborné mluvě se uplatňuje jako termín (srov. např. ze stromu teče smůla, kalhoty zamazané od smůly, vlasy černé jako smůla, ale bednářská, pivovarská smola atp.). Ve významu ‚neštěstí, nezdar‘, známém z hovorového obratu mít smůlu aj., žije však jen podoba s -ů-. — Dubleta sjímati k běžnému snímati je i v dokladech z literatury minulého století velmi vzácná (v SSJČ doklad z Nerudy). Uplatnila se však v potravinářském názvosloví v názvu sjímaná (tj. sejmutá, sádla zbavená čili libová) pečeně. — U termínů slovakismus a slovakistika se objevuje jako řidší i podoba slovacismus, slo[252]vacistika, „Pravidly pravopisu“ nezaznamenaná. — Mezi výrazy skromný a skrovný existuje v současné češtině významové i stylistické rozlišení. Slovo skrovný patří k prostředkům knižním, jeho základní význam je ‚nečetný, nehojný, malý‘ (např. skrovné zprávy, disponovat skrovnými prostředky, ve skrovné míře apod.), řidčeji ‚prostý, jednoduchý, obyčejný‘ (skrovné stavení, skrovný život). Běžnější je přídavné jméno skromný, mající jako základní význam ‚nedomýšlivý, nenáročný‘ (srov. tichý, skromný člověk; skromné přání, požadavky).

Ke slovotvorným skupinám, u nichž je tvoření nových slov v současné češtině velmi produktivní, patří zejména konatelská jména s příponou -ář/-ař. Celou řadu takto tvořených jmen zaznamenává také 27. sešit, především odborné názvy (jako např. sportovní termíny sjezdař, smečař, skifař, slalomář, z dalších skupinář, skrývkař, skalař, skář, snovař — vedle snovač); k novinářským slangovým výrazům náleží sloupkař (řidč. sloupkář). Nová skutečnost dala vznik i hovorovému výrazu spartakiádník; přechýlené k němu je spartakiádnice (častější — i jako termíny — jsou však výrazy cvičenec, cvičenka).

Potřebou tvořit nová pojmenování lze vysvětlit růst počtu odborných názvů s příponou -nost.[3] 27. sešit SSJČ rozmnožuje výrazy této skupiny o ekonomický termín směnnost a statistické smrtnost (též med.) a sňatečnost.

Některá hesla zaznamenaná v 27. sešitě dávají příležitost ilustrovat významovou konkurenci přídavných jmen na -ní a -ný tvořených od týchž slovních základů. Tak se v dnešní češtině, jak „Slovník“ dokládá, diferencuje význam přídavných jmen sluneční a slunečný. Zatímco adjektivum sluneční se vztahuje ke jménu Slunce jakožto nebeskému tělesu a vyjadřuje přivlastňovací vztah v širokém slova smyslu (např. sluneční světlo, energie, hodiny, soustava), adjektivum slunečný významově souvisí především s druhotným významem slova slunce, tj. se ‚slunečními paprsky‘. S přídavným jménem slunečný je synonymní přídavné jméno slunný (např. slunečný den, slunečná stráň, slunečný byt, Slunečné pobřeží v Bulharsku). — U přídavných jmen směnečný (řidč. směneční) a sňateční / sňatečný tato významová diference není, i když např. právnické názvosloví ze dvojice výrazů směnečný / směneční dává přednost tvarům tvrdého skloňování (směnečné právo). V terminologii anatomické se dublety slzní / slzný uplatňují stejnou měrou, jak ukazují terminologická sousloví slzní (i slzná) žláza, slzní (i slzný) váček, kanálek.

Podoba speciálný je zastarávající výraz knižní, za slohově bezpříznakové speciální se někdy v publicistických projevech objevuje podoba specielní; tu označuje „Slovník“ za méně vhodnou. — Mezi přídavnými jmény speciální a specifický se někdy — zejména v běžných projevech — nerozlišuje dosti přesně. Speciální znamená ‚mající zvláštní, osobitý charakter‘, jak vyplývá např. z příkladů speciální případ, problém, metoda, zájmy, kdežto specifický je ‚příznačný pro něco‘. Mluvíme proto např. o specifických vlastnostech, o specifické povaze básnického jazyka apod.

Přídavné jméno skalistý známe především ze zeměpisného pojmenování; je to výraz knižní. Zeměpisci proto raději užívají jako odborného názvu sousloví Skalnaté hory.

[253]Při svém zpracování odborného názvosloví upozorňuje „Slovník“ na některé výrazy, jež nelze považovat za odborné termíny. Patří k nim např. v neodborném vyjadřování časté slovo složenka (odborně poštovní poukázka), dále sloj (jeden z významů — odborně důlní chodba); sportovní názvosloví upustilo od užívání názvu soudce a nahradilo jej termínem rozhodčí (a podobně u slovesného vyjádření: sportovní utkání se nesoudcuje, nýbrž rozhoduje).

Oblibu odborného názvosloví v původních dějových jménech bez přípony dokládají v 27. sešitě výrazy spad, skluz, popř. souběh.[4] Z původních víceslovných pojmenování vznikly vlivem tzv. univerbizační tendence, typické především pro mluvený jazyk, názvy druhů lyží skočky, sjezdovky, běžky, slalomky (v SSJČ chybí), považované za spisovné odborné výrazy.

K výrazům utvořeným v odborném názvosloví teprve nedávno náleží i sloveso směrovat (od 30. let především v terminologii železniční: směrovat vozy, dnes zejména ve sdělovací technice: směrovat televizní anténu). Z hlediska slovotvorného je utvořeno ústrojně, dokonavé protějšky k němu mají předpony na-, do-, pře- s významovým rozlišením.[5]

„Slovník“ zachycuje, jak to odpovídá postavení publicistického stylu v současné češtině, ve větší míře než „Příruční slovník“ lexikální prostředky publicistické. V 27. sešitě SSJČ jsou to např. ustálená spojení typická ve sportovním novinářství (upravit skóre, míč skončil v síti, snížit náskok soupeře, sloveso skórovat). Mezi publicistické obraty patří i spojení sklouznout do schematismu, odhalovat skryté rezervy atp. Publicistika s oblibou využívá i prostředků knižních; některé z nich mohou ovšem v textu působit „papírově“ a otřele, zvláště tehdy, užívá-li se jich příliš často. Jako příklad můžeme uvést spojení typu sledovat zvýšení produktivity práce usnesením, sledovat správnou linii, sledovat mírovou politiku (vedle slohově bezpříznakového řídit se něčím), nový řád skýtá (místo poskytuje, dává, přináší, vytváří aj.) i nové možnosti.


[1] V chystaném přetisku akademického vydání „Pravidel českého pravopisu“, který vyjde v Nakladatelství ČSAV, budou už slovesa s těmito předponami upravena podle nového zpracování v SSJČ.

[2] Srov. např. článek J. Kuchaře Skloňování přejatých jmen v češtině v příručce O češtině pro Čechy, 2. vyd., 1963, s. 130n., dále 3. výběr Jazykového koutku Čs. rozhlasu, 1959, zejm. s. 248n.

[3] O tvoření substantiv na -nost v dnešní češtině srov. zvl. v statích Fr. Daneše, Vývoj češtiny v období socialismu, sb. Problémy marxistické jazykovědy, 1962, s. 321, a M. Dokulil a Nová skutečnost v zrcadle slovní zásoby češtiny, Naše řeč 32, 1951/52, s. 121n.

[4] V drobnosti nazv. Souběh, Naše řeč 46, 1963, s. 163, upozorňuje A. Tejnor, že sousloví exportní souběh patří mezi úzce odborné názvy, ne příliš významově průhledné. Nehodí se proto pro reklamní účely.

[5] Srov. k tomu A. Tejnor, Nasměrujte anténu na vykrývací vysílač, Naše řeč 45, 1962, s. 118. — SSJČ předpony u heslového slovesa směrovat ještě nezaznamenává; už to svědčí o novosti tohoto slovesa v současné odborné slovní zásobě.

Naše řeč, ročník 48 (1965), číslo 4, s. 250-253

Předchozí Bohuslav Havránek: Za profesorem Václavem Machkem

Následující Pavel Novák: Informačněteoretický, informačně teoretický nebo teoretickoinformační?

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1