Časopis Naše řeč
en cz

Předložkové výrazy vzhledem k — se zřetelem k (na)

Libuše Kroupová

[Články]

(pdf)

-

Slovnědruhové posuny, ke kterým v jazyce dochází, jsou někdy dosti složité. Přechodná stadia vyvolávají i změny v názorech na zařazení jednotlivých slov. Kdežto např. v akademickém Příručním slovníku jazyka českého (PS) a v Slovníku jazyka českého Váši-Trávníčka (VT) byl výraz vzhledem (k) určen jako příslovce, Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) určuje po stránce slovnědruhové toto slovní spojení jako výraz předložkový. Proč nepokládáme výraz vzhledem (k) za příslovce?

Na rozdíl od předložky má příslovce svůj vlastní lexikální význam (ovšem se specifikací u zájmenných příslovcí); v kontextovém uplatnění nepotřebuje gramatického prostředku ke spojení se slovesy, přídavnými jmény, příslovci nebo i podstatnými jmény, aby vystihlo jejich bližší okolnost nebo vlastnost.[1] Je větným členem, může tvořit i jednočlennou větu (např. může být odpovědí: dobře) a stát tedy zcela samostatně. U předložky tomu tak není. Její lexikální význam je neplný, realizuje se ve spojení se jmény v jistém pádu; předložka není větným členem (jen ve spojení se jménem vytváří větný člen), má charakter pomocného slova, je prostředkem gramatickým.

V těch případech, kdy si slovo, původně podstatné jméno, příslovce, sloveso v přechodníku, uchovává svůj vlastní lexikální význam, neztrácí ani svou slovnědruhovou příslušnost, i když vedle toho nabývá ještě funkce předložky (jsou to např. výrazy cestou, jménem, blízko, vyjímaje ap.). Pozbývá-li však např. původní podstatné jméno svůj vlastní lexikální význam, ztrácí i svůj gramatický význam i svou slovnědruhovou příslušnost jako podstatné jméno a nabývá funkce předložkové (např. dle). Ztráta vlastního, samostatného lexikálního významu např. podstatného jména je jedním z činitelů, které mohou způsobit změnu jeho slovnědruhové příslušnosti.

Jaká je situace u výrazu vzhledem (k)? Vznikl ustrnutím 7. pádu podstatného jména vzhled.[2] Při vyjádření vztahu se pojil s 2. pádem. Později byla tato vazba nahrazena vazbou předložkovou k nebo na;[3] toto spojení je kvalifikováno jako příslovce (PS, VT) — neprávem, nechápeme-li příslovce jen tvaroslovně (jako výraz neohebný). Protože výraz vzhledem ztratil svůj původní lexikální význam (původně znamenal ‚vzhlédnutí‘), ztratil i funkci podstatného jména a změnil se ve výraz s předložkovou funkcí. Podle kritérií, která jsme uvedli, nemůže být považován za příslovce, protože teprve ve spojení se jménem nabývá lexikálního významu a nemůže stát samostatně.

Dříve se vyskytoval výraz vzhledem ve spojení nejen s předložkou k (se 3. pádem), ale i na (se 4. pádem), dnes můžeme konstatovat, že se ustálil s předložkou k. Jde o prostý (dvojčlenný) výraz předložkový, na rozdíl od složitého (tříčlenného) výrazu předložkového, s ním synonymního, se zřetelem k nebo se zřetelem na. Abychom pochopili, proč se v tomto výrazu objevuje slovo zřetel v pádě předložkovém, je třeba se podívat na původní lexikální význam tohoto výrazu.[4]

I když bylo toto slovo tvořeno příponou -tel, která ukazovala na jméno životné, činitelské, uplatnilo se v tomto případě jako jméno nástrojové (mít zřetel, tj. mít prostředek, který umožňuje činnost, děj, mít takové stanoviště, odkud je na něco vidět). Potom nastoupil u něho význam dějový a vyjadřoval toliko jako zření (dělat něco se zřetelem k znamená se zřením k něčemu). Naproti tomu výraz vzhledem k znamenal původně vzhlédnutí, tedy jistou činnost vyjádřenou pouhým 7. pádem vztahovým.[5]

V souvislosti s těmito předložkovými výrazy pokusíme se objasnit, jaký je vůbec funkční podíl jednotlivých složek (tj. vlastních předložek a podstatného jména) v předložkovém výraze. Předložkový výraz jako celek vyjadřuje určitý vztah explicitněji, výrazněji, než to činí vlastní předložka, pokud vůbec takový význam má. K přesnému pojmovému vyjádření slouží tedy podstatné jméno, které je jádrem lexikálního významu celého výrazu. K úplnému dotvoření tohoto lexikálního významu potřebuje podstatné jméno ještě další komponenty, vlastní předložky; ty doplňují jeho aktuální lexikální význam. Z hlediska lexikálního významu jsou tedy tyto vlastní předložky pouze doplňující, jejich těžiště je v pregnantním vyjádření gramatického vztahu, řídí pád podst. jména, které je na nich závislé. Vztah mezi předložkou a podst. jménem v předložkovém výraze je vzájemný.

Rozlišujeme trojí postavení vlastních předložek s podstatným jménem ve funkci předložkového výrazu. A. Prosté (dvojčlenné) výrazy předložkové, kde jsou jednotlivé složky v pořadí a) vlastní předložka + podstatné jméno (např. do rukou, na adresu, na počest a další četné výrazy s předložkou na), pod dojmem, po vzoru, při příležitosti, s pomocí, u příležitosti, v čele, v důsledku ap., ve jménu, za pomoci, za účelem aj., z hlediska, z titulu ap.; b) podstatné jméno + vlastní předložka (např. směrem k, vzhledem k). B. Složitý (trojčlenný) výraz předložkový: vlastní předložka se jménem + vlastní předložka (např. se zřetelem k, s přihlédnutím k, v porovnání s, v kontrastu s, s ohledem na, v souhlase s, v souladu s, v souvislosti s, na rozdíl od).

Z jakých vlastně forem vznikly tyto jednotlivé konstrukce předložkového výrazu; jak vznikla vůbec nevlastní předložka odvozená z podstatného jména? Podstatné jméno, které je základem nevlastní předložky nebo předložkového výrazu, stojí I. v pádě prostém (např. pomocí) nebo II. v pádě předložkovém (s pomocí). U obou těchto typů (I i II) má podstatné jméno vazbu, a to bezpředložkovou (např. pomocí něčeho) nebo předložkovou (např. vzhledem k, ohled na něco ap.). Ve větné souvislosti potom podstatné jméno může být ještě samo řízeno předložkou (např. s ohledem na) potřebnou k jeho větnému zapojení a lexikálnímu doplnění. Ze spojení nelexikalizovaného se ustrnutím pádů prostých i předložkových potom stává nevlastní předložka nebo předložkový výraz.

Výrazy vzhledem k, se zřetelem k (na) patří k výrazům, které vyjadřují vztah zřetelový, vztah přihlížení, zření k něčemu, jako výrazy s ohledem nač, v ohledu, z ohledu, s přihlédnutím k čemu, se zřením k čemu nebo na co, s příhledem k čemu, s průhledem nač nebo k čemu.[6]

S výrazem s příhledem k čemu se setkáváme jen zřídka (srov. jak má vypadati program dnešního reprodukčního umělce s příhledem k soudobé hudbě, České slovo 1943); výraz s průhledem nač (nebo k čemu) dnes už zcela zanikl[7] (srov. možno tedy člověka z dvojího hlediště považovati, jednak co čistý podmět s průhledem (zřetelem) k prvotinným proměnám jeho, Ant. Marek).

Synonymní výrazy s přihlédnutím k a se zřením k (nebo na) se od sebe odlišují výskytem. Výraz s přihlédnutím k, typický pro úřední jazyk, je frekventovanější než výraz se zřením k,[8] který už poněkud zastaral. Jinak oba tyto výrazy spojuje celkem stejná stylová platnost, jsou to výrazy silně knižní, vyskytující se v některých úředních, odborných, řidčeji v publicistických textech. Ve funkci předložkové nejsou ustáleny jako např. předložkový výraz vzhledem k, se zřetelem k. Uplatňuje se v nich plně lexikální význam dějový jako u přihlédnout k něčemu, zřít k něčemu, např.:

Tyto úkoly se stanoví s přihlédnutím k možnostem a předpokladům rozvoje území obcí (Úř. list, 1950, odst. 1133). Přiměřenou náhradou se rozumí obecná hodnota podle platných cenových předpisů s přihlédnutím ke škodě, kterou utrpí uživatelé (Staveb. ruch, 1948, s. 36). Plán rozmístění zvěře, podle speciálních požadavků na doživotní prostředí s přihlédnutím k místním možnostem (Lit. noviny, 1952, s. 27). — Dály se pokusy zasáhnouti reformně do všech odvětví umění stavitelského se zřením k potřebám dobovým (Ant. Matějček, Dějiny umění v obrazech, 1942, s. 491).

Podobně jako výraz vzhledem k vyvíjel se i výraz s ohledem na. Nejprve se vyskytoval jako nepředložkový 7. pád výrazu ohled k vyjádření vztahu (srov. ohledem na jeho posud zachovalé mravy odložilo se vyřknutí soudu, J. K. Tyl.[9] Později se užívá výhradně výrazu ohledem na ve funkci předložkové (snad vlivem německého předložkového spojení mit Rücksicht auf) (srov. chtěl s ohledem na čerstvé síly v boji pokračovat, Machar). Dnes se s tímto knižním výrazem setkáváme řidčeji, ale nikoli ojediněle, nejčastěji v publicistickém projevu. Např. poučování se musí díti vždy s ohledem na věk (M. Hruban), (teoretické části knihy jsou podány) s ohledem na pracovníky se středním odborným vzděláním (Techn. magazín), termín letu byl určen podle předpovědi s ohledem na činnost či spíše na sluneční nečinnost (tamtéž). Není neobvyklý ani v obchodní korespondenci (s ohledem na Vaše požadavky…).

Zcela zastaral výraz z ohledu, který se pojil s 2. pádem (např. Bárta se o ni (chaloupku) hlásil, a — z ohledu jeho služby, kterou v bitvách hraběti prokázal, … také ji obdržel, Mácha, Cikáni, 1857, s. 231). Zastaraly rovněž výrazy ohledem i v ohledu,[10] které spolu s výrazem z ohledu patřily, jak uvádí M. Jelínek (viz čl. cit. v pozn. 6), k nejfrekventovanějším výrazům v obrozenské češtině.

Předložku ohledně,[11] která se dnes cítí do značné míry jako zastaralá, pokládá SSJČ za synonymní výraz s předložkovým výrazem vzhledem k. Zdá se však, že by bylo vhodnější vysvětlit její význam spojeními pokud jde o, co se týče nebo knižní předložkou stran (např. ve spojení ohledně děvčete neměl velkých požadavků).

Pokusili jsme se stručně nastínit okruh výrazů synonymních s výrazy vzhledem k a se zřetelem k nebo se zřetelem na, které jsou ze skupiny výrazů vyjadřujících zřetelový vztah nejfrekventovanější. Zatímco výraz vzhledem k je ustálen ve spojení s předložkou k (spojení s předložkou na, s nimiž se setkáváme u Čelakovského, Havlíčka, Světlé aj., hodnotíme z dnešního hlediska jako zastaralá), výraz se zřetelem k má takřka rovnocennou obdobu ve výrazu se zřetelem na. Zpravidla se tyto výrazy vyskytují ve spojení s podst. jmény vyjadřujícími nějakou hodnotu, míru, jisté poměry, podmínky, okolnosti, změny, stav ap., která jsou velmi často určena kvalifikujícími příd. jmény, jako např.:

vzhledem k vysoké ceně,[12] váze, hodnotě, vzhledem k malému stupni, k malé rychlosti, se zřetelem na zhoršenou situaci, se zřetelem na nesnadné, obtížné úkoly, na kontrolu, se zřetelem ke schopnostem, vzhledem ke stálosti hliníku, vzhledem k anatomickým poměrům, vzhledem k speciálním podmínkám, se zřetelem k místním poměrům, vzhledem ke změnám v organismu, vzhledem k vážnosti případu, se zřetelem k potřebám celku, vzhledem k válečnému stavu, vzhledem k nesnadnosti výpočtu ap.

S výrazem vzhledem k se častěji setkáváme v odborných textech chemických, a to při vyjádření vztahu, např. Kyselina jablečná jest vzhledem k asymetrickému uhlíku známa ve třech modifikacích, (aminokyseliny) reagují jednak jako kyseliny vzhledem ke skupině COOH nebo N, P vzhledem k vodíku jsou trojmocné aj.

I když jsou výrazy vzhledem k a se zřetelem k (nebo na) synonymní, přece nejsou v každém případě zaměnitelné. Vezmeme-li v úvahu celý kontext, spojení předložkového výrazu s podst. jménem a slovesem, potom u výrazu se zřetelem k (nebo na) jde o zaměření na jistý cíl, soustředění pozornosti převážně na to, co bude podmiňovat nějakou změnu v chování, jednání, činnosti, vlastnosti (se zřetelem k nápravě, se zřetelem k potřebám celku bude třeba zařídit, uzpůsobit…), nebo na to, co je a co podmiňuje jisté chování, jednání, činnost, vlastnost nebo jejich změnu (se zřetelem na možnost zhoršené situace, se zřetelem na mimořádně polehčující okolnosti se vyhlašuje, stanoví…). U výrazu vzhledem k jde převážně o přihlédnutí k tomu, co je nebo bylo, o braní ohledu na to, co existuje nebo existovalo a co zdůvodňuje chování, jednání, činnost, vlastnost. Synonymní s tímto výrazem je také do jisté míry význam předložky pro vysokou cenu / vzhledem k vysoké ceně — zde bychom nemohli užít výrazu se zřetelem, protože vysoká cena není cílem —, vzhledem k vysoké hodnotě, vzhledem k malému stupni, vzhledem ke stálosti hliníku doporučuje se užít, je nutné ap. Ovšem v tom případě, chceme-li zdůraznit jistý důsledek něčeho ap.,[13] užijeme předložkového výrazu přesnějšího, vhodnějšího. Tak např. místo chirurgická škola pražská vzhledem k objevu anestézie stála mezi prvními v Evropě užili bychom spíše v důsledku objevu anestézie ap.

Tam, kde jde o přihlédnutí k dané situaci, jsou si oba výrazy vzhledem k a se zřetelem k nebo na synonymicky nejblíže (vzhledem k speciálním podmínkám, se zřetelem k místním poměrům něco stanovit, vytknout ap.).

Běžně se vyskytuje spojení vzhledem k tomu, že…, řidčeji pak se řetelem k tomu, že… ve významovém odstínění, které jsme uvedli.

Např.:

Vhledem k tomu, že počet onemocnění chřipkou stoupá, Ústřední protichřipkový výbor projednal vhodnou léčbu (Zeměd. noviny). Sestavit spotřební normu je úkol velmi obtížný vzhledem k tomu, že existuje mnoho variant potravin (Výživa a stravování dětí předškolního věku). Vzhledem k tomu, že při resuscitaci běží o zlomky minut, je nutno, aby potřebné instrumentárium bylo po ruce (Celková anestézie). Vzhledem k tomu, že se současně připravuje návrh pětiletého plánu, vzniká i otázka dlouhodobých kolektivních smluv (Odborář). Se zřetelem k tomu, že by se nárožní kladky mohly odtrhnout, je zakázáno prodlévat v době sbližování uvnitř trojúhelníku (Bezpečnost práce v lesnictví).

Tato spojení získávají jako celek platnost spojkového výrazu a zřetelový vztah nabývá odstínu důvodového, adekvátního podřadicí spojce protože nebo poněvadž.

Výrazu vzhledem k neužijeme v těch případech, kdy vystačíme s ekvivalentní předložkou vlastní. Např. ve spojení být nezdvořilý vzhledem k někomu dáme přednost pouhé předložce vlastní být nezdvořilý k někomu. Výraz vzhledem k v těchto typech spojení považujeme za nevhodný z hlediska významového.

Zhodnotíme-li frekvenci výrazů vzhledem k a se zřetelem k (nebo na) v různých textech, vidíme, že jsou to výrazy příznačné pro styl odborný a publicistický. Pokud je jich užito ve stylu uměleckém, pak mají funkci aktualizační; jako prostředek knižní působí neočekávaným kontrastem v hovorové řeči a navozují často dojem komický. Např.:

Podotkl, že náš odjezd byl kvapný vzhledem k tomu, že jsem do poslední chvíle nevěděl přesný termín své dovolené (Z. Jirotka, Saturnin 1959, s. 59). Vzhledem k tomu, kolik lidí dostal dnes ten dobrý muž z postele, by se měl jmenovat Budil (týž, s. 87). Počíná vypravovati, ale je prudce odbyt, vzhledem k přítomnosti četných davů (K. Poláček, Povídky pana Kočkodana, Praha 1957, s. 122). Ať se přijde k němu na kolotoč svézti, že to vzhledem na životní poměry úřednictva udělá s 50%ní slevou (K. Poláček, Povídky pana Kočkodana, 1957, s. 20).

Závěrem shrnujeme: Výrazy vzhledem k a se zřetelem k (na) mají platnost nevlastní předložky. Patří k prostředkům užívaným zejména v odborném a publicistickém stylu (běžně především v úředních projevech, při soudním jednání atd.). Jsou nejfrekventovanějšími ze synonymní řady prostředků potřebných k explicitnímu vyjádření zřetelového vztahu.


[1] Srov. B. Havránek - A. Jedlička, Česká mluvnice, Praha 1963: „Příslovce jsou slova neohebná, která vyjadřují různé bližší okolnosti dějů a předmětů, jako místo, čas, způsob a příčinu, anebo označují stupeň vlastnosti nebo míru předmětu“ (s. 298). „Předložky jsou slova, která vyjadřují podobné okolnosti jako příslovce, totiž místo, čas, způsob, příčinu (důvod) aj. Mají svůj vlastní význam, ale ten se projevuje teprve ve spojení předložky se jmény, s nimiž se spojují“ (s. 304); to je podstatné pro rozlišení obou těchto slovních druhů. — Při vydělování jednotlivých slovních druhů je třeba počítat s kritérii lexikálními i mluvnickými (morfologickými a syntaktickými). Viz o tom tamtéž, s. 104.

[2] Jungmannův slovník slovnědruhovou platnost nestanoví, ale podle synonym, která u tohoto výrazu uvádí, jako z ohledu, strany toho, můžeme soudit, že jde o funkci předložkovou. V lexikální kartotéce ÚJČ nacházíme doklady jako „K nepříteli se máme chovati takto … milovati jej vzhledem jeho podstaty“ (Klácel, Mostek 1842, s. 72) nebo „pouhé domysly vzhledem jména toho ve předhistorické době“ (Šafařík, Slov. starožitnosti, 1837, s. 472 ap.).

[3] Proč právě touto vazbou? Patrně zde působila vazba slovesa vzhlédnout k někomu, k něčemu anebo i analogie podle obdobného výrazu se zřetelem k (na).

[4] Viz o tom NŘ 25, 1941, s. 127, 128.

[5] Srov. o tom též v jazykovém koutku J. Filipce v Čs. rozhlase 17. 1. 1955.

[6] Srov. o těchto výrazech též M. Jelínek v článku Nové nepůvodní předložky v obrozenské češtině, Studie ze slovanské jazykovědy, Praha 1958, s. 153n., a Výrazy předložkové povahy v dnešní spisovné češtině, Sborník prací fil. fak. brněnské university 13, 1964, s. 117n.

[7] SSJČ výraz s přihlédnutím k vůbec neuvádí, slovo příhled charakterizuje jako řídké.

[8] Ant. Opravil v čl. O předložkách (Druhé hovory o českém jazyce, Praha 1947, s. 136) klade sice výraz se zřením k na první místo a považuje ho za výraz rovnocenný výrazům se zřetelem k, vzhledem k ap., s tím však z dnešního hlediska (přihlédneme-li k dokladům z lexikální kartotéky ÚJČ i k vlastní excerpci, v pozn. 12) nelze souhlasit.

[9] Srov. o tom též NŘ 2, 1918, s. 191, kriticky NŘ 40, 1957, s. 304.

[10] Srov. o tom též NŘ 5, 1921, s. 302; 6, 1922, s. 21; 7, 1923, s. 213.

[11] Srov. o tom též NŘ 14, 1930, s. 192; 13, 1929, s. 227.

[12] Materiál je vzat jednak z lexikálního archívu ÚJČ, jednak z vlastní excerpce časopisů a odborné literatury: Rudé právo, Zemědělské noviny, Literární noviny z r. 1966, Technický magazín 1, 1962, Odborář 15, 1965; J. Dejmek, Frézy a frézky, Praha 1954; V. Vlček - K. Pilař, Telekomunikační zařízení, jeho obsluha a používání, Praha 1950; R. O. Bauš, Hrajte ragby, Praha 1947; K. Čermák, Bezpečnost práce v lesnictví, Praha 1953; Výživa a stravování dětí předškolního věku, kolektiv autorů, Praha 1961; K. Andrlík - Fr. Petrů, Základy průmyslové chemie, I. díl, Praha 1953; J. Pastorová, Celková anestézie, II. vyd., Praha 1958. — O užití předložkového výrazu vzhledem k, se zřetelem k místo předložky vůči viz NŘ 48, 1965, s. 76.

[13] Srov. též NŘ 6, 1922, s. 23.

Naše řeč, ročník 51 (1968), číslo 2

Předchozí Miroslav Grepl: Ještě k funkci záměrného opakování ve stavbě promluvy

Následující Alexandr Stich: Styl současné české umělecké prózy