Časopis Naše řeč
en cz

Praha

— l. (= Václav Ertl)

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Jaroslav Wízek, Praha. Příspěvek k zeměpisu města. Praha dávná i naše. Podmínky, prostředí i činitelé. Domovouka Velké Prahy. Pořádá Ladislav Horák. III. Státní nakladatelství v Praze, 1923. Str. 77. Za Kč 12.—.

»Praha dávná i naše« jest souborný název sbírky monografií, v nichž má býti zpracován a podán všestranný obraz naší krásné a starobylé metropole, srdce Čech. Pořadatel vytvořil pro tento obor vědění o zeměpisných, historických a kulturních poměrech pražských název »domovouka«, z něhož však vane bohužel mnohem více duch cizoty než vůně domova.

Jako III. svazek jmenované sbírky vyšel spisek dra. Jaroslava Wízka o geografii města Prahy, knížka obsahu pro každého Čecha a zvláště Pražana najisto velmi zajímavého, líčící polohu města, její výhody i závady, podmínky vzrůstu, rozmachu průmyslového i obchodního, pokud jest dán právě zeměpisnými okolnostmi. Zajímavosti jí dodává nejen předmět sám, nýbrž i způsob podání jejího spisovatele, který, i když musí zacházeti s číslicemi a se statistickými daty, neupadá nikdy v odbornickou suchopárnost, nýbrž dovede stálým zřením k aktuálním poměrům a otázkám upoutávati zájem. Přispívá k tomu na pohled i jeho sloh, který pro povrchního čtenáře plyne hladce a lehce a prozrazuje spisovatele v peře dobře zběhlého.

Ale čtenáři, který má jemnější jazykový cit a vyvinutější stilistický smysl, neujdou jeho stinné stránky a slabosti. Osoba autorova je nám načisto neznáma, ale podle jeho slohu soudíc, řekli bychom, že vycvičil své pero v službách našeho denního tisku. Jeho sloh má zřejmě charakter žurnalistické rutiny, v jejíchž vyježděných kolejích hladce a lehce ujíždí, jejíž stíny však uhánějí s ním jako nerozlučný průvodce.

Z žurnalistického slohu si osvojil p. Wízek především některé jeho libůstky a strojenosti, jimiž se naši novináři snaží dodati svému slohu jakési jazykové vybranosti a vyvýšenosti. Je to na př. afektovaná záliba jednak ve jmenných tvarech adjektivních, [211]na př.: je výhodna 16, husta 40, jsou nezbytny 43, je nutna 47, jsou nemožny 73, je důležita 74 m. výhodná, hustá, nezbytné atd., jednak v instrumentálech příd. jména doplňkového, kde není k němu příčiny, na př.: tyto podmínky nejsou rozhodujícími 13, brod, který byl asi hlavním 14, Vltava a Labe byly splavnými 28, Smíchov je samostatným 48 a j. Stejně přestřeluje autor v užívání doplňkového instrumentálu u jmen podstatných; na př.: žádné město není stejnorodým celkem 46; vytvoření City je přirozeným zjevem u všech milionových měst 48; jedinou čtvrtí, kde většina obyvatelstva trvale nesídlí, jest Malá strana 50; výstavba města jest důležitou otázkou 58; území Prahy jest nejhustěji obydlenou částí republiky 62 a j.; tu všude jádrem doplňku jest nikoli substantivum, nýbrž jeho adjektivní přívlastek navlečený na substantivum málo obsažné a téměř jen formální, a proto tu všude byl na místě spíše nominativ jako u kvalifikačních doplňků vůbec. Ve větě »moderní dům městský jest domem vícepatrovým, průměrně třípatrovým, který také nejlépe se (!) hodí k obývání« 58, je buď poměr mezi podmětem a doplňkem obrácen (moderním domem je dům vícepatrový), anebo, měl-li autor skutečně v úmyslu charakterisovati moderní dům jeho větší výškou, je tu zase položen instrumentál m. nominativu nesprávně z týchž důvodů jako ve větách výše uvedených, neboť slovo »dům« je tu opakováno jen z důvodů čistě formálních.

Stopy novinářské češtiny (a papírové češtiny vůbec) nesou na sobě i některé výrazy předložkové: data pro rok 1921 48 m. na rok, z roku; kol kostela 14, 16, 17 a č. m. kolem, okolo; oproti Starému městu je v nevýhodě 18 (a pod. 68, 69) m. proti; povinnosti vůči občanstvu 72 m. k obč.; svou centrální polohou vůči celé říši 70 m. svou polohou uprostřed říše; ku středu 9 m. k středu; lodě (!) o délce 60 m a ponoru 170 cm (31 a j.) m. 60 m dlouhé a s ponorem 170 cm; ani po ani proti toku řeky 14 m. ani po toku (proudu) řeky ani proti němu. Tak i v různých jednotlivostech jiných; spisovatel píše na př. skoro důsledně probuzení se 12, usídlení se 14, šíření se 22 a j. usídlení, probuzení, šíření atd., ale plány ztroskotaly 28 m. ztroskotaly se; jich a jichž m. jejich, jejichž (jichž jméno 19, jichž obyvatelstvo 24 a j.); píše: nutící ho (proud) se zúžiti 24 m. jej; ranný středověk 14 m. raný; sáhající 19 m. sahající; vléčné 32 m. vlečné; v létech 24 m. v letech; přímočáře 34 m. přímočaře; nelíší 20 m. neliší, ačli tu nejde jen o přepsání nebo přehlédnutí v korektuře. Neměl by však autor přehlížeti tvary lodě 31, 33, 34 m. lodi; tyto vlastnosti se rozbíjí 58 m. rozbíjejí; překážky v cestu se stavící 73 m. stavějící; napočtěno 63 m. napočteno; nahražena 41 m. nahrazena.

[212]Spisovatel si osvojil z dnešní papírové češtiny také některé jiné zvláštnosti, které vypadají nepřirozeně a strojeně. Klade na př. présens m. perfekta: Karel IV., který učinil Prahu sídelním městem, klade základ k Novému městu 18; podobně rychlý vývoj i Smíchov (20). Není to chyba, naopak často velmi účinný prostředek stilistický, ale spisovatel má vědět a cítit, kdy se hodí a kdy ne. Podobnou strojeností jsou v jeho slohu některé volné aposice, které znějí tvrdě a za něž by byla na místě spíše věta nebo pře-chodník. Na př.: německý živel přidržuje se celé jihozápadní hranice, jen nepatrně přerušen u Domažlic 12 m. a je přerušen (ani přech. by se tu nehodil); tak vyřešen celý plán, který nyní ukončen, prodloužil trať do Štěchovic 32 m. který byv (jsa) ukončen a p.; anebo ještě tvrději: (Smíchov) ještě r. 1785 malá vesnice o 60 pop. číslech, 1836 již počet se ztrojnásobil a dva roky později Ferdinandem povýšen (ten počet?) na město 20 m. ještě r. 1785 byl malou vesnicí, do r. 1836 vzrostl trojnásobně atd. S přechodníky je ovšem někdy starost, ani ne tak po stránce tvaroslovné (v té se už přece nechybuje), jako spíše významové, neboť ne každý děj se hodí za přechodník; píše-li na př. náš autor, že elektrárna na Štvanici využívá část (!) hybné síly, osvědčujíc se výborně 35, je tu přechodník vadný, protože tu nejde o průvodní stav, nýbrž o faktum, které se vyjadřuje slovesem určitým. Sběratelé mluvnických kuriosit by si zapsali zajisté větu — ne zrovna chybnou, ale jistě nezvyklou —, v níž se přechodníkem určuje jiné participium: r. 1861 postavena Západní dráha, procházející údolím Berounky a ústící na Smíchově, sloužíc hlavně dopravě uhlí. Správnější by bylo zajisté napsati »postavena byla záp. dráha, která prochází« už i z té příčiny, že procházení a vyústění bylo teprve resultátem stavby, a ne stavem, v jehož trvání spadá děj urč. slovesa (srov. »vyvolal žáka nic neodpovídajícího«).

Nejpatrněji se však jeví vliv žurnalistického slohu v knize p. Wízkově v tom, že přejímá jeho otřelou fraseologii, bezbarvou a rozplizlou, nečeskou duchem a velmi často i formou. Tam kde by jiný napsal, že se i hospodářsky Smíchov rychle zveleboval, píše p. W. jako starý lokálkář: »i směrem k hospodářskému zvelebení kráčel Smíchov rychle vpřed« (20). Chce-li říci, že si obyvatelstvo Zlíchova musí (přes Pal. most) velmi zacházeti, napíše: »musí vykonávati velkou okliku spojenou přirozeně se ztrátou času« (24). Má-li vyjádřiti, že se po horní Vltavě dopravovalo i dále zboží, ale mnohem méně než po Labi, vysouká se mu z pera takovýto novinářský had: »Horní Vltava byla i na dále jevištěm dopravy zboží, ovšem v srovnání s labskou, v měřítku velmi omezeném« (30). S tímto vyježděným způsobem novinář[213]ského vyjadřování, abychom tak řekli, s touto novinářskou hantýrkou, vytvořenou z nejrozmanitějších prvků, setkáváme se přes tu chvíli. »Vchodů do města byl poměrně malý počet (18) m. dost málo, celkem málo; most, kterým se děje doprava uhlí ze smích. nádraží (24) m. po němž se vozí (dopravuje) uhlí; odkud další doprava dála se dostavníky (30 a j.) m. odkud se jezdilo dále; spojení obou břehů obstarává most Hlávkův (26) m. oba břehy spojuje; téhož roku vcházejí v užívání k dopravě i lodi, které tehdy po prvé brázdí (tehdy!) hladinu Vltavy (28) m. začíná se užívati k dopravě lodí; Lanna otevřel export dříví do Němec (30) m. začal je vyvážeti; leč otázka úpravy (splavnění řek) nezmizela s povrchu (28) m. ale ta myšlenka (ten úmysl) úplně nezanikla; věci, které nepodléhají rychlé zkáze (33) m. které se rychle nekazí; výstavba nádraží naráží na nedostatek místa (37) m. stavbě vadí; vydání spojená s udržováním (41) m. na udržování; způsob Hanzlíkův rovněž neodpovídá skutečnosti (42) m. ani jeho způsob není správný, přesný atd.

Už mezi těmito příklady byl nejeden, z něhož čišel duch nečeskosti, ale náš autor nassál do sebe z novin a rozlil po své knize takovou zátopu zřejmých germanismů, že pero referentovo vázne před jich vypočítáváním. Na př.: v ohledu vojenském poloha Prahy byla výhodna (16, 18) m. vojensky, se stanoviska vojenského a p.; v mnohém ohledu (35), v tom ohledu (62); židé se hlásí za Čechy z ohledu obchodní prosperity (68) m. protože to prospívá jejich obchodu; Vltava tvoří mocný oblouk (26) m. dělá, zatáčí se v mocném oblouku; výjimku tvoří tiskárny (48) m. výminkou jsou t.; nádraží tvoří střed, kol něhož… (52) m. jest středem (neboť čes. tvořiti není významově tak otřelé jako něm. bilden); s všeobecnou polohou města musí spolupůsobiti (mitwirken) zvláštní neb místní poloha (13) m. musí působiti zároveň také; osady tisíce obyvatel čítající (13), církev kat. čítá (zählt) 395.119 vyznavačů (69) m. osady mající, církev má (čítati = často čísti, počítati); jest úzce (eng) spojeno s příčinami (13) m. těsně (úzce = úzkým pruhem, těsně = přiléhavě); příčina spočívá (beruht) v poloze (49) m. záleží; město se musí v první řadě (in der ersten Reihe) přizpůsobiti tvaru půdy (43 a j.) m. především; ulice ústí k řece pod pravým úhlem (21) m. v pravém úhlu; podobné poměry panují (herrschen) na levém břehu (21, 64 a j.) m. jsou (v. NŘ. 5, 217); větší změny doznal (erfuhr) pouze ostrov Židovský (22, 30, 69 a j.) m. větší změna se s ním stala, více se změnil a p.; úplné podvázání (Unterbinden) volnosti pohybu (23) m. zastavení, přerušení a p.; dopravní síť neomezí se (wird sich nicht [214]einschränken) na dnešní své konečné stanice (41 a j.), m. nespokojí se jimi, nepřestane na nich; nedostatku tomu odpomoženo (abgeholfen) stavbou mostu (24, 63) m. pomoženo; oklikou spojenou přirozeně (natürlich) se ztrátou času (24, 28 a j.) m. ovšem, arci; nutí Vltavu utvořiti velký oblouk, aby (um) opět pokračovala u Podbaby pův. směrem (27) m. od něhož, za nímž pokračuje (nejdeť o účel); r. 1896 započato se stavbou komory u Klecan (31 a j., mit. etw. beginnen), m. začala se stavěti; následkem (in-folge) změn (33) m. pro změny; změnami podmíněné (bedingt) omezení vývozu (33) m. způsobené; ruch průmyslový jest podmíněn komunikační snadností (70) m. závisí na ní; místní doprava zprostředkuje (vermittelt) dovoz granitu (33) m. dováží žulu (jako v téže větě »dopravuje řepu«); materiál provozný jest lehčí a nepoměrně (unverhältnissmässig) skladnější (34) m. mnohem (v. NŘ. 6, 56); šest let nato (darauf, 35) m. potom; množství ulic, které jsou z dopravy vyloučeny (ausgeschlossen, 41) m. nemají v ní účasti (vyloučeny by mohly býti, když by ji byly už před tím měly); jistý počet (eine Anzahl) vozů (41) m. několik; vykonávají (ausüben) vliv na obyvatelstvo (42) m. mají vliv, působí; bezprostřední (unmittelbare) styky (44, 45 a j.) m. přímé; jedná se (es handelt sich) o obce při hlavních tratích (45) m. běží, jde o ně; vyssávání se strany (von der Seite) městské vrchnosti (47) m. od vrchnosti; nejjižnější částí jsou obývány (bewohnt) úředníky (50 a j.) m. v nejj. částech bydlí úředníci; a sice (u. zwar, 51) m. a to; musí býti bezpodmínečně (unbedingt) zachovány (59) m. stůj co stůj a p.; Smíchov, Žižkov vykazují daleko větší plodnost (65) m. jeví, mají, vyznačují se jí a p.; největší počet obnášel (betrug) 16.785 (71) m. činil; odvislost od příbuzenstva (Abhängigkeit von, 72) m. závislost na něm; nutno bráti v úvahu (in Betracht nehmen) válečnou psychosu (72) m. míti na paměti, na zřeteli; pásmo hradeb udělalo místo (= Platz machen) výstavným čtvrtím (74) m. ustoupilo jim, na jeho místě vznikly; počet porodů drží krok (Schritt halten) se vzrůstem města (65, 75 a j.) m. pokračuje, roste a p.; City tvoří malou část plochy uvnitř města se nalézající (49) m. ležící, položenou anebo prostě jen: uvnitř města; vyústění Řetězového mostu nenalézá pokračování (25) m. nemá, může-li se vůbec při vyústění mluviti o pokračování; kdy Praha nalézala se na vzestupné linii (61) m. kdy byla n. kdy její vývoj pokračoval vzestupnou linií atd. Není snad stránky v celé knize, aby se pozornější čtenář nezarazil nad jedním nebo několika takovými nečeskými výrazy. To je právě ta čeština, o niž duchaplný Polák řekl ironicky, že se musí dříve přeložit do němčiny, aby jí ostatní Slované rozuměli.

[215]Slohový výcvik, který si p. Wízek získal na naší žurnalistické češtině, projevuje se v jeho knize i nepřesností a ledabylostí ve významovém aplikování slov, v jich vázání ve vyšší významové celky i v stavbě vět. Je to nedostatek v žurnalistickém slohu dosti častý a bývá omlouván chvatem, který brání novinářům odvažovati slova na jemnějších vážkách; ale toto tápání a nejistota, které by se měl ovšem i žurnalista zbýti, než se žurnalistou stane, se pak v mnohých případech stabilisuje a šíří se i tam, kde není pro ni omluvy, jako na př. v knížce, o níž referujeme. Čteme v ní na př.: stačí velké sucho nebo opět přílišné rozvodnění (34 a j. velmi často) m. zase, neboť »opět« znamená vždycky jen »znovu, po druhé«; v nedaleké minulosti podvázána zde hlavní tepna ruchu (24) m. v nedávné minulosti (ale ovšem »v nedaleké budoucnosti«); pro dopravu má neobyčejně důležitý význam (26) m. velký význam n. neobyčejnou důležitost; přednosti vodní cesty jsou význačné (34) m. značné, neboť význačný = charakteristický; na základě nepravidelného šíření se měst jest těžko stanoviti hranici (42), což znamená, že na tom základě je to těžké a že třeba tedy vzíti za základ něco jiného, kdežto spisovatel chce říci, že se hranice měst stanoví těžko, protože se nepravidelně rozšiřují; dosud návštěva cizinců byla skromná (71, pod. 47) m. skrovná, t. j. malá, nepatrná, nikoli s málem spokojená; části velkoměsta rostou jedna na úkor druhé (52, 58) m. na újmu, na škodu (ne na hanbu); pouze sporá místa ukazují, kde bývaly valy (53; pod. ulice osvětlované spoře lucernami 57) m. jen nečetná, nemnohá, skrovná (skrovně osvětlované) atp. Ze zvláštností novinářského slovníku osvojil si p. Wízek také dlužno (26, 33), vidno (29), vděčiti zač (30), proveditelný (42), dotyčný (42), docíliti (35), beztak (75), z lidové češtiny pražské »trh uhelný a zelený« (47) m. zelný (o »mastných« krámech nemluví), z vojenského slovníku výraz, že elektrické podniky zaměstnávají celý štáb zaměstnanců — 3774 (41), ač slovo »štáb«, užívá-li se ho už přeneseně (podle němč.), znamená zpravidla skupinu lidí (ne ovšem do tisíc), podřízených rozkazům nebo řízení jedné osoby (na př. s celým štábem spolupracovníků a p.). Pro úplnost ještě dodáváme, že se na slovo kasárnický (sloh, 52) zlobíval už Bartoš, že je to sloh kasárníků, že »hranice« ve významu »Grenze« je jméno pomnožné (tedy nikoli »městská hranice« 42 a j., nýbrž »městské«), že m. bezkonfesijný (69) je spr. bezkonfesijní, a že franc. raison d’être je pro Čecha rodu mužského (svůj raison, ne svou 59). Nepřesně cítí autor také význam příd. jmen utvořených od přech. přítomného; ty znamenají vždycky současnost, a proto nelze psáti »celá skupina, dříve mající venkovský ráz, béře na sebe ráz předměstí« (44), ani »došlo [216]k provedení projektu, tak dlouho zaměstnávajícího mysli všech (29), nýbrž »skupina, která dříve měla, — plán, který tak dlouho zaměstnával.«

Tato nepřesnost v citu pro vyhraněný význam slov se pak mstí i v jich spojování a vede k násilnostem a katachresím. Na př.: odstraniti »schody«, které novostavby vnesly do jednotné linie ulic (23, m. které jimi byly nadělány); největší výkonnost podaly elektrické dráhy za sletu (41, m. osvědčily n. nejskvělejší důkaz výkonnosti podaly); právo trhu bylo hybnou pákou, jíž rostlo město (47, m. se pozdvihovalo, zvedalo); všecky tyto vlastnosti (potřeba rychlé komunikace a p.) se rozbíjejí o dva požadavky, o nedostatek půdy a peněz (58, m. tyto požadavky se rozbíjejí o dvě překážky); černá kronika města, udávající počet vražd, stoupla značně po válce (66, m. vzrostla a p.). Důsledně mate spisovatel výrazy »býtá za jedno« a »spadati v jedno« a píše »hospodářská hranice spadá za jedno s politickou« (43); hranice City nespadají za jedno s jedinou čtvrtí (48 a j.).

Ledabylost a šablonovitost ve vyjadřování jeví se pak konečně i násilnostmi nebo neobratnostmi ve stavbě vět. Přímo zamilován je spisovatel do instrumentálu a užívá ho, ať se hodí do věty nebo ne. Píše na př.: asanací Josefova bylo nutno prodloužiti Mikulášskou třídu (25, m. s asanací vznikla nutnost); železnice si mohou vésti přímočáře, t. j. tím, že zkracují vzdálenost na nejmenší míru (34, m. tak); záleželo na městské vrchnosti, aby rozumnými opatřeními neodvrátila od města proud bohatství (47 m. na jejích rozumných opatřeních záleželo, aby se neodvrátil). Někdy staví instrumentál na instrumentál: »Řetězový most nedostačoval novým požadavkům spojení elektrickou drahou šířkou 10 m (25); převzetím provozu městem do vlastní správy učiněn obrovský krok kupředu (40). Jiné potíže působí spisovateli záliba ve vztažných větách. Nemluvíme ani o neobratném nastavování vět relativních na věty téhož tvaru, jako spíše o nesprávném a násilném připojování jich ke jménům od nich řadou slov odloučených a podobných neobratnostech, jimž jinou stilisací bylo snadno se vyhnouti. Tak se čtou v knize Wízkově na př. věty: vidíme, jaké spousty věcí vyvážejí se ze země, které všechny budou moci jíti po vodě, protože se brzo nekazí (33, m. ty všechny…); Žižkov dlouho byl vesnicí, jejíž většina pozemků náležela řádu (20, kde přivlastňovací zájm. jejíž patří logicky k slovu »pozemky« — většina jejích pozemků, ne její většina — a tedy spr. »jejíž pozemky náležely většinou, z větší části a p.); nutno uvážiti, že plocha celého Wilsonova nádraží nemá ani 2 km2, na niž musely se stěsnati celé desítky garnitur (39 m. že na ploše, která nemá atd.). Tato neobrat[217]nost vede pak leckdy i k nemilým a primitivním anakolutům, jimiž se spisovatel vymotává násilně z gordického uzlu svých relativ, jako na př. v souvětí »navazujeme na doby předválečné, kdy Praha nalézala se na vzestupné linii, která byla násilně přerušena válkou a teprve zvolna poměry vstupují do normálních kolejí« (61).

Zmínky by zasluhoval i slovosled p. Wízkův, který má také nejednu vadu, tvrdost a nelogičnost (Hamburk předčil i před válkou favorisovaný Terst 34, m. i Terst; dovoz uhlí na mocně průmyslově se zvedající Smíchov 36), ale upouštíme od toho, aby náš referát ještě více nenabyl.

Je to opravdu škoda, že kniha p. Wízkova, tak zajímavá obsahem, je psána tak žurnalisticky chatrně. Naši novináři nechť se na nás pro tento termín nehorší, neboť p. Wízek jest nešťastnou náhodou synthesa jejich chyb. Ale proto právě by měl býti i ostnem jejich svědomí.

Naše řeč, ročník 7 (1923), číslo 7, s. 210-217

Předchozí Rostenec, rostenka

Následující Brázdim

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1