Časopis Naše řeč
en cz

Čítanka pro ústavy učitelské

Jan N. Kubíček

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Díl II. Část první. Složila čítanková komise. Státní nakladatelství v Praze. Str. 115. Cena výt. brož. Kč 9.70, váz. Kč 12.70 i s přirážkou.

V předešlém sešitě N. Ř. bylo v referátě o češtině našich zákonů zcela správně poukázáno na to, jak veliký význam mají pro utvrzení v správném jazyce školní knihy a učebnice vůbec a jak veliká, přímo zbožná péče by jim měla býti věnována po stránce jazykové, aby se do nich nevloudila ani sebe menší chybička. Referát v minulém sešitě měl, jak se podobá, na mysli hlavně učebnice odborné, chemické, fysické, lékařské a p. Je pravda, že v knihách tohoto obsahu bývá podnes čeština velmi chatrná, ale není se lze tomu ani tuze diviti, uváží-li se, že zvláště my ze starší generace těchto oborů jsme studovali na technice i na universitě ještě z knih německých a že dobrodiní česky psaných kompendií, z nichž se vzdělává dnešní mládež, jsme nepoznali. Komu na tom záleželo, aby psal správně česky, musil vlastní pílí doháněti, co mu škola nedala, a ani tu jistoty nebývalo, neboť páni brusiči často učili jeden sem, druhý tam, snad jak se na to právě vyspali. N. Ř. dobře činí, že i nám nefilologům vykládá, nejen kde je chyba, ale také proč je to neb ono chyba, neboť jen tak se cítíme v pravidlech spisovné řeči na pevné, třeba někdy nám trochu cizí půdě, a nebýti N. Ř., nebylo by ani tohoto mého referátu, ba ani odvahy k němu.

[301]Žádá-li se tedy na chemicích, matematicích a podobných odbornících, aby knihy z jejich pera vyšlé byly psány správně a pěkně, tím větším právem jest se toho domáhati na knihách určených k vyučování jazyku našemu mateřskému. Neboť učitel mateřštiny, jak se domnívám, musí nejen při mluvnici, ale i při čtení vésti své žáky návodem i rozborem k osvojování správných tvarů a rčení a varovati se, aby se z knihy ani zrnko koukole nepřeneslo do pšenice rodné řeči zaseté v domě otcovském. Proto se spisovatelé čítanek a podobných knížek nemusí a nemají ostýchati, poopraviti podle potřeby články vybrané i z knih spisovatelů třeba nejslavnějších, neboť i v známosti jazyka vidíme stálý pokrok, a ti spisovatelé, kdyby psali dnes, snad by sami opravili v knihách svých to, co pokládá za nutné opraviti jim dnes ruka pečlivého čítankáře. Rozumí se, že si představuji práci tu vykonávánu s největší šetrností a úctou k dílu uměleckému a jen tam, kde je toho skutečná potřeba; N. Ř. může býti i při tom nynějším skladatelům čítanek bezpečným vodítkem.

Tak na př., abych se hned obrátil ke knize, kterou právě vytisklo státní školní nakladatelství pro kandidáty učitelství asi na způsob někdejší Kosinovy Malé slovesnosti, jistě by se byl Ignát Herrmann nepohoršil, kdyby v jeho pěkné povídce místo »které mému škaredému činu předcházely« (str. 31) bylo stálo v čítance správně sloveso předcházeti se 4. pádem a místo »bývalo druhdy lépe« (str. 33) správněji »jindy«. A stejně snad mohlo býti opraveno na str. 70 vozejček, když Pravidla českého pravopisu učí psáti »vozíček«, a na téže str. mělo býti spr. špíže m. spíže. V ukázce z Vrbovy povídky Dolina se čte neodvratitelně (str. 73) m. neodvratně, nevyhnutelně; v důsledku toho (str. 93) m. a proto, a tak; naslouchá jeho slovům (str. 74) m. poslouchá jeho slova (»naslouchá« se říkalo za mých mladých let, když někdo uši nastrkoval, za dveřmi poslouchal a p.); pracoval na tomto díle (str. 75) m. o tomto díle (krejčí pracuje na stole, truhlář o stole a zloděj ve stole); pýcha hrála tu roli (str. 76) m. tu působila (zvl. když i v poznámce na str. 110 je řečeno, že je to germanismus); faráři chovali koně k vůli povinné poslední útěše (str. 76) m. pro útěchu, aby mohli donésti poslední útěchu nemocným farníkům; nevím, že by se bylo kdy říkalo »zaradoval soka« (str. 74) m. obradoval, potěšil, a dokonce už ne »vracel se velmi často, než aby nenastala nutnost« (str. 74) m. příliš často, aby… nebo častěji, než aby. Výraz přímá přímka (str. 73) se mně, jakožto tak trochu matematikovi, příčí právě tak, jako asi jiným lidem pečená pečeně nebo vedlejší soused. Píše-li se v povídce R. Svobodové, že jalovcové stromečky vystřídaly mladé borovice (69), [302]je to asi obraz z života vojenského (říkávalo se ovšem na vojně »ablezovat«). V ukázce z činohry Jan Výrava od F. A. Šuberta praví Výrava, že by prohlásil za tyrany i vrchnost samotnou (str. 87), ale myslí jistě, že i samu vrchnost.

To jsou tak věci, jež uvádím na ukázku, jak a co by měli a směli čítankáři opravovati i ve vzorných ukázkách, aby byly opravdu vzorné, a jež i mně laikovi kazily požitek ze čtení tak pěkných a poučných kousků.

Ale abych byl ke všem stejně spravedliv, musím vyznati, že ani páni čítankáři sami neobstáli bez výtky před mým zrakem, zbystřeným čítáním N. Ř. Není toho od nich sice mnoho v té čítance, několik obsahů na doplnění asi 16 výňatků z větších celků a 8 stran poznámek vzadu, ale i v tom mále ledacos proklouzlo, co by bylo právě při tom mále mohlo býti pověděno správněji. Tak na př. myslím, že se nemá psáti vojevoda (str. 3), nýbrž vévoda (vévodo české země); jich záštita (str. 3), nýbrž jejich záštita jako má záštita; nejprve - pak - posléze (str. 4), nýbrž konečně, na konec. Chybně podle N. Ř. je psáno věstiti (str. 4 a 105) m. věštiti, načež (str. 4) m. potom, kol mohyly (str. 8) m. kolem, okolo; pokřestění (str. 16) m. pokřtění n. obrácení na víru křesťanskou; proroctvím o ztrátě české samostatnosti jako trest za netečnost Čechů (str. 20) m. jako trestu; v ideálném smíru (str. 27) m. v ideálním; Olgu, dcerku prosté statkářky Lariné (str. 28) m. Larinové (protože se její muž nejmenoval Lariný, nýbrž Larin); je mu učitelem v ohledu hospodářském, osvětovém i mravním (str. 56) m. po stránce, v oboru, na poli, ve věcech a p.; po vykonané poslední zkoušce (str. 82) m. po vykonání poslední zkoušky (jak bylo v NŘ. objasněno); Apollon byl představován s lukem (str. 105) m. zobrazován anebo představovali si Apollona jako jinocha s lukem; zemanům se dostalo lepší půdy na úkor chudých lidí (str. 107) m. na újmu, na škodu; jemuž patřilo panství v N. (str. 107), klášter, jenž patří premonstrátům (str. 110), m. náleželo, náleží; učně (str. 108), lépe učedníky; těsně vedle radnice (str. 110) m. hned vedle, u samé radnice; půlorloj čítal 12 hodin (str. 110) m. měl, byl rozdělen a p. O jméně Zeus je poučení v poznámkách na str. 105, že má 2. p. »Dia«, ale v týchž poznámkách na jiných místech se píše »dcery Zévovy« (str. 105), »z hrobu Zévova« (str. 111), ke všemu ještě s dlouhvm é (ač na str. 6 je Zevu). Nesprávnými se mi zdají vazby »jaký žert si ztropil (Chlestakov) s poplašenými úředníky« (str. 95) m. z úředníků (protože byli předmětem jeho žertu, ne jen pouhými společníky); pod.: »aby ušetřil Výravy této hanby« (str. 91) m. Výravu této hanby, ačkoli se mi celé toto [303]rčení zdá napodobením něm. vazby se slovesem ersparen (s 3. p. osoby a 4. p. věci) m. obvyklého u nás »aby ho toho (od toho) uchránil, zachoval« a p. Také nedosti správně napsána je podle mého mínění věta »kněz P. Havlovický je hlavní osobou, který celý svůj život zasvětil kulturní práci (str. 56); měla by snad zníti »hlavní osobou je kněz H., který…« nebo tak nějak podobně, aby to vztažné zájmeno tak netrkalo. Pro úplnost ještě podotýkám, že výraz »skutečná historická osoba« (na str. 106 dvakrát) je také taková »přímá přímka«, o níž výše byla připomínka, a že Jungmannův slovník se nejmenuje »Slovník jazyka českého« str. 107), nýbrž »Slovník česko-německý«.

Také některé pravopisné chyby zůstaly neopraveny; Athenská (str. 5) m. Athénská; tvrdil’s (str. 5) m. tvrdils; když’s str. 6), co’s (str. 7) m. kdyžs, cos; Jeroným (str. 86 a d.) m. Jeronym.

Naději se, že mi těchto několik mých připomínek nebude vykládáno za škodolibost nefilologa, který má jalovou radosť z toho, může-li najíti mrvu v oku češtináře, neznamenaje břevna v oku svém. Nic toho. Já jsem jen hřivnou svou chtěl k tomu přispěti, aby jazyk náš český v této knížce ještě více byl zveleben a aby její spisovatelé, až se po druhé bude tisknouti, ji po této stránce mohli ještě zdokonaliti. »Nebo mládež dobře vésti a zvésti, větší jest sláva než Troje dobýti«, praví Komenský.

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 10, s. 300-303

Předchozí Verdun-ská prsť

Následující S.: Návštěvou u novin

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1