Časopis Naše řeč
en cz

Obchodní čeština

Jiří Haller

[Články]

(pdf)

-

Obchodní čeština je mluva odborná, a proto okruh, v němž se pohybuje její frazeologie, je dost malý. Obchodní korespondenci kteréhokoliv závodu by bylo možno vyjádřiti jistým počtem vzorců, které se ustavičně opakují v stereotypních obměnách. Mimoto si obchodní řeč vůbec libuje v ustálených formulích a obratech, kterými se její frazeologie zjednodušuje ovšem ještě více. Kolik dopisů obchodních začíná na př. běžným úvodem: Odvolávajíce se na Váš dopis ze dne atd.! Většina nabídek zboží začíná pravidelně: Vzhledem k tomu, že atd. Zásilka zboží, podání nebo placení účtů, upomínka, potvrzení příjmu a všechno ostatní, co se může vyskytnouti v obchodě, to všechno má v korespondenci každé firmy už vyježděné koleje, po nichž korespondent jezdí úplně mechanicky. Není tedy snad pro nikoho tak lehké psáti správně česky jako právě pro obchodníky. A přece je obchodní čeština vedle mluvy úřední a novinářské největším semeništěm jazykových zlořádů, hlavně ovšem germanismů. To je věc obecně známá, a není tedy třeba uváděti pro ni zvláštní důkazy. Byly už podnikány rozličné pokusy, jak obchodní řeč opraviti, na př. vydáním Zenklova Rádce správné češtiny (vydal jej obchodnický spolek Merkur), Naše řeč sama často upozorňovala na četné poklesky tohoto druhu, ale podnes nelze pozorovati nijakého vydatnějšího zlepšení. Při tom nelze říci, že by neměli naši obchodníci a jejich úředníci dost dobré vůle, psáti správně česky. Jejich zájem se projevil na př. i tím, že dobrá polovička posluchačů v kursech správné češtiny, pořádaných Klubem moderních filologů v Praze, jsou právě úředníci z obchodních kanceláří. Najdou se dokonce i závody, které si platí jazykového odborníka, aby poučoval soustavně jejich personál a opravoval jejich korespondenci. Nevěřím ani, že by bylo mnoho takových odborníků v obchodě, kteří by [190]chtěli tvrdošíjně setrvávat při svých chybách, i kdyby se jim poskytla vhodná a dobrá náhrada. V čem tedy vězí ta zdánlivá nenapravitelnost bludů jazykových, zakořeněných v obchodní češtině?

Je jisté, že se musí naše národní samostatnost uplatniti i v tomto oboru; rozvoj národního ducha a postupné prohlubování národního vědomí si to dříve nebo později vynutí. Musí se jednou začíti rozhodněji a vydatněji pracovat také o jazykové očistě oborů praktických, tedy také obchodní češtiny. Proto se domnívám, že nebude zbytečný pokus, najíti příčiny toho, proč se naše mluva obchodní až dosud jen málo vymanila ze svých jazykových nedostatků, a hledati cestu, která by spíše a rychleji vedla k nápravě.

První část tohoto úkolu lze vykonati snadno. Uvědomme si jenom, že většina našich obchodních podniků vede korespondenci dvojjazyčnou, českou a německou. Je tedy jejich české vyjadřování ustavičně vydáváno vlivu němčiny. Ten je velmi silný už proto, že se německá řeč obzvláště hodí na řeč obchodní (a za řeč praktických oboru vůbec) pro mnohé své vlastnosti. Především vyniká schopností, vyjadřovati i velmi složité představy slovem jediným a dosahovati tím stručnosti až heslovité (třebas nejsou takové výrazy často ani trochu hezké, srov. na př. slovo »die Idealzettgummikissenhaarbürstenreinigungsvorschrift«, kterého užil německý obchodník v prospektu). Stejně snadno se mohou vyjadřovali po německu nové abstraktní pojmy, a to způsobem často zcela mechanickým (Kraftwagen = jakýkoli vůz, poháněný mechanickou silou; slovesa typu verfertigen, jichž možno užíti na př. o výrobě čehokoli a pod.). Čeština sice může vyjádřiti všechny tyto představy stejně přesně jako němčina, ba namnoze ještě přesněji, ale nemá té schopnosti tvořiti nová slova mechanicky, podle jediného vzorce, na př. skládáním slov v jedno slovo nové. Nutí-li se někdo přes to do takových způsobů, musí se dopustiti chyby.

Jsou však i jiné okolnosti, které způsobují, že je správnost jazyková často obětována zájmům jiným. V obchodě platí více než kde jinde pravidlo, že čas jsou peníze: následky toho se ukazují také v písemných projevech obchodních, které se snaží býti co možná nejstručnější. Šetří se času, materiálu i energie. Navrhnete-li obchodníkovi, aby místo mrtvého a chladného »Žádáme Vás o zaslání vzorků« psal »Žádáme Vás, abyste nám poslali vzorky«, namítne vám, že ten váš výraz je už o několik písmen delší, a že ho proto nemůže potřebovat. Obecně se uplatňuje v obchodě snaha, míti pro každý výkon a pro každý druh zboží slovo je[191]diné, a protože je tak nasnadě vzor německý, tvoří se slova podle něho. Tak vznikají nečeská slova dobropis, dobropisovati, přiobjednávka, protiúčet, protilist, protivzorek, protislužba, protistrana, silostroj, plnoplechové zboží, mimokolekcové zboží, hořeuvedené zboží, uskladniti zboží, umístiti výrobek (= prodati) atd. Každý obchodník má zajisté právo, snažiti se o výraz co nejstručnější, a každý opravdový přítel českého jazyka takovou snahu dokonce pochválí. Ale nesmí se nikdy zapomenout, že ta stručnost má své meze, to jest, že nesmí přesahovati možnosti jazyka samého. Nemožná, nesmyslná je snaha vyjádřiti českým, úplně identickým způsobem každé německé slovo, stejně jako obráceně nelze každé slovo české doslovně přeložiti do němčiny. Němec může nadepsati blanket na př. Gutschriftanzeige, tedy jedním složeným slovem, ale Čech ho v tom napodobovati nemůže. Musí se spokojiti výrazem obsahujícím dvě nebo tři slova, která mají význam týž a která stejně dobře vyhovějí svému účelu, na př. Připsání k dobrému, Zpráva o připsání k dobrému a pod. Nesmí se ze spravedlivého požadavku, míti výraz co nejstručnější, činiti pouhá záminka a chatrný pláštík, kterým by se přikrývaly rozličné jazykové neřesti. Vždyť český obchodník má zase na jiné straně mnoho prostředků, jimiž se může vyjádřiti stručněji než Němec, na př. bohatství kmenů slovesných (prodati, prodávati, koupiti, kupovati, napsati, napisovati, psáti, psávati atd.). Zde zase Němec musí sahati k opisům — a pochybuji, že by bylo někdy některého německého obchodníka vážně mrzelo, že nemůže také svým jazykem vyjádřiti takové rozdíly vidové, a že by se snad dokonce o to pokoušel, třebas na újmu své mateřštiny. Zdálo by se podle toho, že si dovedou němečtí obchodníci svého jazyka víc vážit než obchodníci čeští.

Jiná taková překážka, která se staví v cestu nápravě, je rychlé tempo obchodního podnikání. Není leckdy času, aby se v kanceláři uvažovalo, co je správnější, zda to či ono, a přijme se prostě výraz nejpohodlnější. Proto se tak silně ujaly v obchodě takové výrazy nemastné, neslané, kterými se myšlenka vyjádří jen zhruba, takže se písař vyhne nutnosti pracně uvažovat, ujasňovat představu a hledat přesný výraz. Toho druhu je na př. universální obrat přicházeti v úvahu, jehož lze — po německém vzoru — užíti při nekonečném počtu příležitostí, na př.: zboží, které by pro Vás přicházelo v úvahu, objednávky stálých odběratelů přicházejí v úvahu nejdříve, v době saisony (!) přichází v úvahu větší poptávka atd. Tu všude spěch a jistě také myšlen[192]ková nepohotovost a pohodlnost způsobily, že bylo užito výrazu nepřesného, nečeského a špatného. Je podivné, že v takovýchto případech nevadí, že výraz nesprávný je delší než příslušný výraz správný a že tedy odporuje základnímu požadavku stručnosti. Vždyť bychom ty tři příklady mohli vyjádřiti po česku bez dlouhého hledání takto: 1. zboží, které by se pro Vás hodilo, 2. objednávky stálých odběratelů vyřizujeme nejdříve, 3. v sezoně bývá větší poptávka. V takovýchto případech by byla tedy náprava nejsnadnější, protože v nich bývá příčinou chyby jenom duševní pohodlnost. A takových slov a obratů je v obchodní řeči mnoho, na př. ohledně (místo stran, o, vzhledem a pod), za účelem (m. pro, k, aby a pod.), přiloženě (m. zároveň, současně, také a pod.), pakli (místo jestliže), proti (místo po, na, za a pod.), na př. vydati zboží proti potvrzení, proti zaplacení, proti hotovému zaplacení atd. místo na potvrzení, po zaplacení, za hotové peníze, síla (m. úředník, dělník, zaměstnanec), znamenání firmy (m. podpis, podpisování, označování atd.) a pod. Z té pohodlnosti vznikly také nesčetné útvary s bez-, na př. bezplatně (m. zdarma, zadarmo), bezzávazná prohlídka (m. nezávazná, volná), bezkonkurenční láce (m. nevyrovnatelná), bezvýlohová zásilka (m. franko n. vyplacená) atd.

Velkou příležitostí k chybám je konečně také nepopiratelná potřeba nových slov v obchodním životě. Ta potřeba je stálá, protože den za dnem přibývá nových, nebývalých věcí, pro něž ovšem není jména. Dosud si každý výrobce nebo prodavač tvořil taková nová slova podle své potřeby, nestaraje se vůbec o to, zda to umí čili nic. Protože však je toho tvořivého umění jazykového u našich lidí maloučko, sahalo se zase mechanicky ke vzorům německým. Proto máme tolik těch kávovařičů, čajovařičů, masořezek, pršiplášťů, supermazání, autodílen, autoolejů, autoopraven, biopředstavení atd.

K tomu ke všemu třeba ještě zvláště zdůrazniti, že české jazykové vzdělání našich vrstev obchodních je velmi chatrné. Mám mnoho dokladů o neuvěřitelné naivnosti a neznalosti v otázkách jazykových u lidí, kteří se považují dokonce za kapacity v odborné mluvě obchodní a kteří jsou absolventy obchodních škol. Tímto nedostatkem je ovšem jednak podporován velmi vydatně ten vliv německý, na nějž stále poukazuji, jednak zdržován vývoj k lepšímu. Jej napraviti už nemůže býti úkolem Naší řeči, nýbrž instancí školských. Z něho také pochopíme potom, že i od velkých firem, které mívají přece odborné korespondenty, dostá[193]váme dopisy tak nečesky a nemotorně koncipované, že je leckdy dobrému Čechu těžko vůbec jim rozumět. Odtud je na př. nepřirozený, nemožný pořádek slov, který je tak běžný v české obchodní korespondenci, odtud podivné šarády, dobře pochopitelné Němci, ale naprosto záhadné pro Čecha, jako na př. vzíti objednávku v záznam k tíži vaší kvóty, následkem dovolených jest fakturní oddělení v pozůstatku, rozděliti masořezky tak, aby nebylo ani zádržku ani náskoku, další účty sebou vyrovnati a pod. S posledním z těch příkladů se mi stala charakteristická příhoda. Nerozuměl jsem mu, a proto jsem se dotazoval u českých odborníků, jaký má asi smysl, ale nedovedli mi to říci a významu jeho se také jenom dohadovali. Teprve Němec, který umí česky jenom částečně, mi vysvětlil, že to znamená »gleichzeitig ausgleichen«, tedy zároveň, současně vyrovnati, zaplatiti nějaké účty, t. j. spolu s jinými účty dřívějšími. Z toho je, myslím, názorně vidět, jak takové odborné výrazy vznikají: tvůrce té podivné fráze se chtěl patrně vyhnouti doslovnému překladu německého slova gleichzeitig a vyjádřiti se dokonale česky, ale protože neměl dostatečných jazykových vědomostí, vytvořil frázi naprosto nesrozumitelnou. Ale stane se, že někdo jiný takového nově utvořeného výrazu užije v podobné souvislosti, vždyť víme, jak rychle se ujímají právě výrazy chybné, a za nějaký čas se jeho význam ustálí tak, že se zdá tomu, kdo mu přivykl, mnohem zřetelnější a přesnější než výraz původní, správnější. Takový je počátek všech těch chyb, o nichž jednáme: z neumělosti a nevědomosti vzniknou, a protože je u nás mnoho ochoty napodobovat všechno nové a módní, snadno se rozšíří obecně. Tak se stává, že třebas i dobrá snaha zvrhává se často v počínání škodlivé.

To jsou zhruba asi všechny okolnosti, které způsobují a podporují jazykové nesprávnosti v češtině obchodní. Těžší je ovšem najíti proti nim jistý a účinný prostředek. Nikdo arci nebude požadovati, aby se náprava provedla přes noc; i při nejlepší vůli a při největším úsilí bude k ní třeba delšího času. Jde však o to, jak ho užít nejvýhodněji. Především je svrchovaně nutné, aby mladí lidé, vycházející z odborných škol obchodních, měli důkladnější a lepší vědomosti o svém jazyce, než mívali zpravidla doposud. Nemusí být papežsky neomylní v mluvnici teoretické, ale musí zato dokonale znát obecné základy mluvnice praktické, t. j. pravopis, tvarosloví a kmenosloví. Vím sám ze zkušenosti, že není nic nemožného naučiti tomu dospělého žáka v několika měsících. A naučit žáky obchodních škol správné frazeologii je ještě snadnější. Není totiž nikterak těžká a složitá, neboť jde [194]v ní jen o jisté množství základních formulí, s jejichž prostými obměnami se vystačí na všechnu obchodní korespondenci. Po stránce negativní pak třeba jen vymýtit ze slovníku žáků výrazy vůbec chybné, na př. ohledně, potažmo, u příležitosti čeho atd. Ta práce je ulehčena dokonce tím, že bývá na obchodních školách obchodní korespondence zvláštním vyučovacím oborem, a není nic přirozenějšího než spojiti zřetel k obsahové stránce a vnější formě písemných prací také se zřetelem k jejich stránce jazykové. Bude-li učitel na obchodní škole v těchto věcech důsledný, nebude potom možné, aby vycházeli od něho do světa žáci chytající se kde jaké jazykové nehoráznosti. Snad se to konečně všechno na obchodních školách už dělalo a dělá, ale sotva tak důkladně, jak by vyžadoval dnešní chatrný stav obchodní češtiny. Nelze popříti, že velká část viny na něm padá právě na obchodní školy (jiné střední školy nejsou ostatně po té stránce o mnoho lepší). Lze dokonce dokázati, že některé nesprávné vazby, na př. obchod něčím, obchodovati něčím místo správného s něčím se obecně rozšířily právě zásluhou obchodních škol. Zde tedy musí začíti každé úsilí o nápravu — to bude také úkol nejtěžší a vyžádá si nejvíc času.

Zdokonalení této důležité funkce obchodních škol bude ovšem také nejlepší zárukou, že se obchodní čeština ubrání zbytečnému a škodlivému vlivu němčiny. Proti němu dosud nestálo vlastně nic, a proto se mohl tak silně projevovat. Dobrou pomůckou by tu byl ovšem vzorný slovník terminologický a frazeologický, ale jenom tehdy, kdyby se ho opravdu dbalo. Jsou i dnes takové pomůcky, ale jejich působení v praxi je pranepatrné; jednak nejsou úplně spolehlivé, jednak nejsou dost známy. A ta druhá okolnost je velmi podivná tomu, kdo ví, že se s takovou pomůckou mnohem snáze pracuje než bez ní. Ostatně ještě podivnější je to, že v mnoha a mnoha českých podnicích obchodních ještě podnes nevědí vůbec o existenci Pravidel českého pravopisu, sám jsem se o tom mnohokráte přesvědčil. To znamená, že se tam raději moří marným přemýšlením, plýtvají časem i energií (neboť nikdo asi nenapíše rád y místo i), než aby si opatřili laciný, pohodlný a neomylný pramen poučení.

A konečně velkou část úkolu by mohli obchodníci vykonati sami, kdyby se odhodlali k jisté sebekázni, nutné každému, tedy i největšímu znalci jazyka, při každém písemném projevu. Zásady té sebekázně by bylo lze shrnouti v několik vět:

1. Nepiš tak, jak nikdy nemluvíš: vyhýbej se při psaní slovům, kterých neužíváš v hovoru; vyjadřuj se v krátkých větách ušlechtile, ale nikoli strojeně.

[195]2. Nechtěj míti za každý německý výraz doslovný výraz český; neboj se užít výrazu složeného z několika slov, vždyť jindy zase jediným slovem českým nahradíš několik slov německých (ich werde verkaufen: prodám).

3. Nikdy sám netvoř slov nových; potřebuješ-li nového výrazu, poraď se s odborníkem jazykovým, redakce Naší řeči sama ti vždycky ráda a zadarmo poradí písemně i ústně.[1]

4. Vyhýbej se slovům, která jsou ti nápadná novostí nebo nezvyklostí.

5. Vyhýbej se slovům složeným, kde vystačíš se slovem jednoduchým, zvláště slovům složeným s předponou bez- a proti-.

6. Neužívej cizích slov, máš-li za ně dobré slovo české (eventuálně m. nebo, anebo také a pod.).

7. Smysl pro přechodníky jsi již ztratil, a proto jich raději neužívej.

Nemůže být ovšem obsaženo v těchto několika prostých pravidlech všechno, čeho by bylo třeba k dokonalé čistotě jazykové, ale přece jenom je v nich tolik, že by se mnoho a právě největších chyb napravilo, kdyby se stala našim obchodníkům povinností.

Jsou bohužel i takoví obchodníci, kteří se zuby nehty drží těch svých rozličných podivností jazykových, protože se bojí, že by v prostém a přirozeném znění neměl jejich dopis dost obchodní a odborný ráz. Takovým ovšem těžko dokazovat, že se mýlí, protože je na ně každý důvod slabý. Snad by je mohla přesvědčit ukázka toho dvojího stylu, jejich stylu dosavadního a toho, o který usiluje Naše řeč. Takto píší:

Odvolávajíce se na Váš našemu jednatelství v N. zaslaný přípis ze dne 20. t. m., sdělujeme Vám, že jsme Vaši novou objednávku vzali v záznam k tíži Vaší kvoty. Ohledně používání válcových ložisek a za účelem vypracování patřičného výkresu dle nyní u Vás stávajících poměrů bychom k Vám případně poslali některého ze svých pp. úředníků u příležitosti jeho zájezdu tamtéž, v zájmu rychlejšího vyřízení, což nám laskavě obratně sdělte.

Očekávajíce Vaši brzkou zprávu, s úctou znamenáme:

X. Y.

A takto by měli psát:

Na dopis, který jste dne 20. t. m. poslali našemu jednatelství v N., Vám oznamujeme, že jsme zapsali Vaši objednávku na účet (nebo na vrub) Vašeho přídělu. Jeden z našich pp. úředníků poje[196]de do Vašeho kraje a rádi jej pošleme také k Vám, aby zařídil s válcovými ložisky, čeho bude třeba (užívám zde tohoto neutrálního výrazu proto, že z původního textu nelze uhodnouti přesný smysl; mohlo by to býti snad: aby Vám ukázal, jak jich užívati, nebo: aby je uvedl v činnost a pod.), a aby vypracoval příslušný výkres dle nynějších Vašich poměrů. Oznamte nám ihned, přejete-li si tohoto rychlého vyřízení.

Očekáváme Vaši brzkou zprávu a poroučíme se Vám v úctě

X. Y.

Je vidět tedy, že i takovou zašmodrchanou korespondenci lze vésti lidsky. Neztrácí nic ze své obchodnické povahy, je mnohem srozumitelnější a hlavně češtější. Při tom jsem až do hloubi duše přesvědčen, že ten správný způsob je daleko snazší a pohodlnější než onen nesprávný, a to proto, že je přirozený. Kdyby aspoň ti z našich obchodníků, v kterých zájem o hmotný zisk neudusil ještě všechno ušlechtilejší cítění, snažili se v tomto duchu zreformovati svou korespondenci, bylo by již vlastně vyhráno. Nelze přece pochybovati o tom, že je jich ohromná většina a že těch druhých, kteří bez výčitek svědomí pro pouhý mamon zohyžďují a potupují svůj mateřský jazyk, je nepatrná menšina. A ti potom musí chtěj nechtěj s tím dobrým proudem také.


[1] Adresa: Redakce Slovníku jazyka českého, Praha III., Letenská 5.

Naše řeč, ročník 14 (1930), číslo 9-10, s. 189-196

Předchozí Oznámení

Následující Jiří Haller, J. Z (= Josef Zubatý): Vejíti se

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1