Dr Antonín Profous zemřel

Kvido Hodura

[In Memoriam]

(pdf)

-

Dne 27. března zemřel význačný český filolog Dr Antonín Profous, nedlouho po svých pětasedmdesátých narozeninách (narodil se dne 2. ledna 1878 v Libanicích u Chrudimě). Je autorem obsáhlého a důležitého díla Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny. Po přípravách téměř třicetiletých dospěl Profous, překonav značné obtíže, k vydávání tohoto díla. Sám však mohl dokončit jen jeho tři části: První část (A—H) vyšla v roce 1947, druhá část (Ch—L) vyšla v roce 1949 a třetí v roce 1951 (M—Ř). Čtvrtý díl, zakončující sbírku jmen od S až Z, měl vyjít roku letošního. Toho se bohužel autor nedočkal. Je to osud opravdu velmi krutý, neboť víme, jak s celou duší lnul autor k svému dílu a jak mu obětoval takřka všecky jiné životní radosti. Rukopis díla je však do té míry připraven, že je možno doufat v jeho vytištění v roce 1955. Bude to Profousův pohrobek. Bude to však zároveň dílo, jež zajistí svému původci trvale čestnou památku, neboť na jeho základech budou stavět dále nejen jazykozpytci, ale i historikové a zeměpisci[1].

Přinášíť toto dílo spolehlivý materiál nejen pro další studie etymologické, nýbrž i pro studium osidlování českých krajů. Spolehlivost záleží jak v úplném sebrání a chronologickém seřazení dokladů těchto jmen v přesném znění a větné souvislosti, tak i v pokuse o výklad těchto jmen. Jen zřídka ponechává Profous bez odpovědi otázku o původu jména a tam, kde na ni odpovídá, můžeme často pokládat jeho odpověď za definitivní. Budou-li námitky proti jeho etymologiím a objeví-li se etymologie jiné, i to vše bude usnadněno a umožněno právě tímto vskutku základním dílem Profousovým. Dílo Františka Palackého (Popis království českého) je již z roku 1848 a A. Sedláčka Snůška jmen (1920) i Mistopisný slovník (1908) mají úkol značně odchylný a jsou zaměřeny spíše historicky.

V Profousových Místních jménech je zpracováno více než 12.000 jmen osad českých. Jsou v nich uvedena jména česká i německá, vyložen vzájemný jejich vliv a odhalen původní obraz, zatemněný často pozdějším vývojem. Ve jménech zdánlivě německých ukáží se vypsáním všech dokladů původní jména česká: na př. německé Nabse je z českého Bzí spojeného s předložkou na. [151]Pečlivě rozpoznává Profous nestejný původ i u jmen osad majících dnes pojmenování stejné (na př. Buč je jednou z Budeč, po druhé z Bučí ze základu buk). U jmen založených na jménech osobních snaží se vyložit i jména osobní (zvláště obšírný článek věnuje Profous místu svých gymnasijních studií, Chrudimi).

Užitečnost práce Profousovy je všestranná, neboť pojmenování osad zaměstnává nejen pracovníky vědecké, nýbrž i úřady politické, bezpečnostní, poštovní, železniční a vojenské. Jak prospěšná je znalost všeho, co Profous uložil do svého díla, je patrné zvláště na neocenitelných službách, jež toto dílo prokazuje při změnách názvů osad v území pohraničním. Těmito změnami se zaměstnávala také místopisná komise při Akademii, jejímž byl dr. Antonín Profous jednatelem.

Z prací, které byly přípravou na tuto hlavní práci Profousovu, zasluhují zvláštní zmínky výklady jména Prahy (Věstník min. vnitra 1926), Brandýsa (tamtéž 1928), Klenčí (Naše řeč 1923 a 1924), výklad názvu Slezska [společně s prof. B. Horákem ve Sborníku Čs. spol. zeměpisné (1934)] a samostatné práce Jazykový výklad místních jmen v plzeňském hejtmanství (1914) a O jménech pomístních, jejich významu a sbírání (1920). Naše řeč přinášela zprávy o Profousově činnosti (11, 17 n. a 13, 20 n.) a Profous sám přispěl do Naší řeči těmito příspěvky: Klenčí, či Kleneč pod Čerchovem (7, 193 n.), Hřebečsko — Schönhengst (12, 37 n. spolu s V. Šimákem) a Jak třeba rozuměti jménu Chřibská, Kreibitz (19, 280 n.).

Veškerá práce Profousova je proniknuta svědomitou snahou po přesnosti co možná největší, jakož i opatrnou kritičností v posuzování příslušné literatury a pronášení konečných úsudků. Tyto vlastnosti byly Profousovi vrozeny a positivistická škola Jana Gebauera, jehož byl Profous oddaným žákem, ještě je v něm stupňovala a vytříbila. S dr. Antonínem Profousem odešla z řad českých filologů osobnost významná a svérázná. Jeho přátelé budou jej stále chovat v paměti jako milého a skromného druha i jako vzor nevšední nadosobní pracovitosti.

---

[1] Posudek o prvních dvou dílech Profousova díla přinesla Naše řeč v roč. 34 (1950) na str. 97—100. Referát o třetím díle je otištěn v tomto čísle.

Naše řeč, ročník 36 (1953), číslo 5-6, s. 150-151

Předchozí Milan Romportl: Několik poznámek k zčešťování cizích filmů

Následující Viktor Kripner: Nový etymologický slovník český