Časopis Naše řeč
en cz

Jak třeba rozuměti jménu Chřibská, Kreibitz

Antonín Profous

[Články]

(pdf)

-

Dosavadním zkoumáním místních jmen v Čechách se poznalo, že pocházejí z několika jazyků: nejstarší jména jsou z doby předkeltské a pocházejí snad od nějakého kmene ilyrského, na př. Úpa; druhá vrstva je keltská (bojská), na př. Jizera a Ohře; třetí vrstva pochází od germánského kmene Markomanů, na př. Říp a Vltava; čtvrtá vrstva je slovanská, česká, a jména v ní vznikala ve všech stoletích od příchodu slovanských kmenů do Čech, vznikají za našeho života a budou vznikati, pokud bude český národ žít; konečně pátá vrstva je německá a byla tvořena od přistěhovalců z rozličných kmenů německých od konce 12. století rovněž ve všech novějších stoletích.

O převážné většině místních jmen v Čechách není nikde zaznamenáno, kdy vznikla. Předhistorická jména dokonce prošla několikerým národním prostředím. Z toho soudíme, že na př. Markomani zastali v Čechách ještě obyvatelstvo [281]bojské, to si podrobili a poznali od něho některá zeměpisná jména. Týž osud pak způsobili zase naši slovanští předkové asi v 6. stol. zbytku Markomanů a jiných Germánů a rovněž od tohoto lidu přejali rozličná jména zeměpisná a ta se pak dědila mnoha generacemi, než byla alespoň zčásti zapsána a nám tak zajištěna. Není tedy snadný úkol vědeckého jazykozpytu, má-li spolehlivě rozpoznati, co z našich jmen místních náleží svým původem tomu nebo onomu národu (jazyku).

Výsledek tohoto rozboru jazykového prospěje sice především rozličným vědeckým odvětvím, zejména jazykozpytu a dějezpytu, ale není bez významu ani v dnešním životě politickém. Každý to pochopí, představí-li si, jaké mají domácké vědomí Čechové v našem pohraničí v místech, která mají jména česká a na jejichž německém jméně se poznává jeho česká předloha, a zase jinde, na př. v Ašsku, kde byla a jsou místní jména od původu jen německá. I na místních jménech je viděti jakýsi odlesk národního zápolení, které se v Čechách od věků děje mezi Čechy a Němci a bude dít vždycky, třebaže ráz toho zápasu je někdy mírný, jindy zase násilný, jak to způsobuje povaha lidu českého a německého a politické osudy naší vlasti.

Spolehlivé a vskutku vědecké roztřídění místních jmen podle národního původu bude tedy mít vždy i praktickou cenu životní. Ale badatelé, řádně vědecky vyzbrojení, musí být i po národní stránce bez předsudků: na české straně hlavně vadí kollárovský bol nad poněmčením rozsáhlých částí naší vlasti, na německé straně pak zejména nedostatečná znalost českého jazyka a jeho historické mluvnice a povýšená nechuť ke všemu českému.

Dnes máme v Čechách pohraniční území německé s hranicemi dosti přesnými. Ale tak tomu nebylo vždy. Když poslední Přemyslovci a po jejich vzoru i šlechta a církev pro zlepšení svých financí osidlovali pohraniční kraje, pokryté ještě z velké části rozsáhlými hvozdy, užívali k tomu většinou přistěhovalců z lidnatějších území německých. Ale v našem pohraničí již předtím bylo jakési, třeba řidší osídlení české. Tento domorodý živel český se během věků přizpůsobil i jazykově okolní většině německé. Toto ponenáhlé poněmčování můžeme pozorovati i na jménech místních. Jako typickou ukázku jeho projdeme zde osudy místního jména, které má od r. 1854 až podnes úřední tvar Chřibská, něm. Kreibitz, a lidově sluje Kraipts.

Za naší doby je to velmi dlouhé osídlení, táhnoucí se v úzkém pruhu asi 6 km podle řeky Chřibské Kamenice [282]na jihovýchodním úpatí Českého Švýcarska, 11 km jz. od Varnsdorfu. Toto dlouhé osídlení se dělí v několik částí. Jeho jádrem je městečko Chřibská s farním kostelem sv. Jiří; v 15. stol. nad městem proti toku řeky vznikla ves Horní Chřibská a pod městem podle téže řeky ves Dolní Chřibská; na počátku 19. stol. přibyla 1 km od města k sv. ves Nová Chřibská.

Pro jazykové zkoumání místních jmen je třeba zjistit spolehlivě u jména, jehož tvar se časem měnil, co nejvíce dokladů především z dob, kdy se to místní jméno po prvé vyskytuje, a pak jeho všechny různotvary. Historické doklady mají pro vysvětlování jména takovou důležitost jako stavební materiál pro stavbu domovních základů: na jejich solidnosti záleží též spolehlivost té práce.

Doklady: Reg. dec. pap. 77 decanatus Lyppensis r. 1352, 1369 a 1384 Krypczicz, 1385 Krzipczicz alias Kribicz, 1399 a ok. 1405 Krziepczicz; 1363 Krzipska: — ad eccl. in Krzyepska, exec. pleb. in Kamenicz, Lib. conf. Ib, 30; 1365 ad eccl. in Kripska (4krát) de consensu Petri de Michelsperch, t. 58; 1400 ad eccl. in Criwicz de cons. Johannis de Michlsperg, Lib. conf. VI, 21; 1402 ad eccl. in Krywicz, t. 62; 1406 decanatus Lippensis: Krzipczicz, Dec. reg. cens. 172; 1406 ad eccl. in Kriwicz, exec. pleb. in Kempnicz, Lib. conf. VI, 179; 1408 ad eccl. in Kribicz ad present. Hinkonis Berka de Duba, domini in Hoenstein, t. 240; 1408 ad eccl. in Kriwicz… exec. pleb. in Campnicz, t. 252; 1422 Krybicz: ad eccl. in Cribicz ad present. Joh. Berka de Duba, domini in Tolnstein, Lib. conf. VIII, 9; 1426 ad eccl. parroch. in Crewicz, t. IX, 112; 1428 ad eccl. in Crewicz, exec. pleb. in Benssaw, t. 140; 1457 castrum Tolsstein… oppidum Creybicz, ville Creybicz superior et inferior, Desky dvorské XVI, 318; 1460 ffalkssteyn… Sskrzipska oppidum, id est Creybicz et Skrzipska ville inferior, superior… ffalknssteyn… Sskrzipska, id est creybicz oppidum cum villis vid. inferiori et superiori creibicz… Creybicz oppidi, villarum Craibicz inferioris et superioris, t. 323; 1543 (1515) Kamenicze hradu… w Chrziepsku městečka, w horzegnij Chrzipske vsi celé…, huti tudíž, v které sklo dělají…, prkenných mlýnův w Sskrzipsku a pod Sskrzipskem… s řekau podmoklska(u) — řekau kameniczkau k ssorssteynu — řekau Sskrzipskau, Desky zemské 84 c 23 n.; 1547 kamenicze zámek… krebnicz doleyzssy městečko, domy, krčmy a dvory kmetcí s platem, horzeyzssy krebnicz, Ssinow… říčku slove kemniczbach (s) potoky těmito preyskerbach, weysbach (= Weißbach), kreybiczerbach… s podacím kostelním w kameniczy, w kreybiczych, [283]DZ 8 E 1; 1619 zámek pustej Kameniczy … městečko Kreybiczy, ves dolenj Kreybiczy, ves horženj Kreybiczy, hut sklenna, DZ 192 D 13; 1635 město Kameniczy… měst. kreybicz, ves doleyssi Kreybicz, DZ 145 A llv; 1654 Kregbicz městečko, Kreybicz Wrchnj, Krevbicz Dolnj, Berní rolla XVI, 204, 206, 207; 1720 Kreywitz, Ober Kr., Nieder Kr., Müllerova mapa; 1787 Kreybitz, Kreyditz… Ober Kreybitz, Nieder Kr., Schaller V, 217 n.; 1833 Kreibitz ein Städtchen… am Kreibitzer Bache liegt in einem weiten Thale von dem Kaltenberge u. mehren (!) dem Städtchen näher liegenden Hügeln umgeben. Zur Kreibitzer Pfarre gehören: Neu-Kr., Vorstadt ½ St. nö. vom Städtchen gewöhnlich der Paß (= průsmyk, úžlabina) genannt an der Rumburger Straße… Ober-Kreibitz… Nieder-Kr., Sommer I, 259; 1848 Chřibská, Křipská — Chřibská nová (předměstí) — Chřibská (Skřipská) dolejní, Chřibská (Skřipská) hořejní (německá jména jako u Sommra), Palackého Popis král. čes. 61; úředně r. 1854 Chřibská, Ch. horní, Ch. dolní, předměstí Ch. nová, něm. Kreibitz, Ober-Kr., Nieder-Kr., Vorstadt Neu-Kr.

Na nejstarších dokladech vidíme nejistotu, neustálenost a kolísání tvaru. Proto je třeba při vysvětlování jména se rozhodnouti pro některý tvar, který se podle zkušeností ve zkoumání místních jmen zdá původní anebo původnímu nejbližší. To je zde tvar Krziepczicz, t. Křěpčice (nebo Křiepčice). Ten se svou koncovkou a svým rázem hlásí mezi jména čelední na -ice a znamenal původně, jak bychom se teď prostě vyjádřili, »ves Křepčiců«, t. j. lidí Křepkových. Základem jeho by bylo osobní jm. Křepek. A vskutku příjmení Křepek nacházíme v Kotíkově sbírce »Naše příjmení«, str. 41, i v Chytilově Adresáři m. Prahy a jmenoval se tak vůdčí poslanec českých Němců v Litoměřicích. Ba vidíme to příjmení také ve velmi podobném místním jméně Křepkovice (Schrikowitz) u Teplé (r. 1273 Crepkouici, villa mon. Tepl., Reg. Boh. II, 334). Tento druhotvar na -ovice nás nemůže zarážeti, neboť takové druhotvary vidíme i jinde, na př. v místních jménech Vlčice a Vlkovice, Kunice a Kunovice a j. Příjmení Křepek pak snadno vysvětlíme z neurčitého tvaru křepek od stč. adj. křepký = 1. silný, pevný, 2. hbitý, obratný (Gebauer, Stč. sl. II, 139).

Na pohled by to bylo všechno v pořádku. Ale povážlivé slabiny má ten výklad přece: předně doklady Krzipczicz, t. j. Křípčice, ukazují na starší tvar Křiepčice (v. v.), z něhož vznikly zúžením ie > í; dále pak v oné sbírce dokladů vidíme v 16. stol. tvary Chřiepsko a Chřípská. Tyto tvary nemůžeme jen tak zhola odmítati jako umělé, neboť písaři [284]desk zemských v 16. stol. dovedli českou řeč vhodně zapisovati, i když o nich odjinud víme, že někdy z nepozornosti dělali mnoho chyb, zejména v opisech starých listin. Ty tvary dojista náš písař četl v předložené listině z r. 1515 anebo je slyšel v rozmluvě s majitelem — jeho Chř- m. Kř-není přece možno vysvětlovati nepozorným přepsáním, — a naše místní jméno bylo podle toho slyšeti ještě v 16. stol. v tvaru českém s Chř-.

Uvedené tvary tedy mají na počátku Chř- (o koncovce promluvím doleji), v tvaru Křepčice jsme viděli Kř-. V češtině máme změnu k v ch dosvědčenu jen velmi zřídka, na př. vedle krásta je též chrásta, vedle křástel je také chřástel, ač toto slovo je onomatopoického původu a může v něm býti k i ch od původu; ze stč. katrčě je nč. chatrč a něco málo jinak (Geb. Hlásk. 450 n.). Zato příkladů na změnu chr- v kr- máme v češtině velmi mnoho, na př. Chrastavice u Domažlic se lidově nazývají Krastajce a k tomu je adj. krastavskej, Chrastice u Mirovic se nazývají lidově Kraštice, všechny dnešní vsi Křenice a Křenovice se v staré době nazývaly Chřěnice a Chřěnovice, rovněž Křelina a Křelovice se jmenovaly Chřělina a Chřělovice.

Sem patří také a nás především musí zajímati všechny naše vsi Křepice, jež se dříve nazývaly Chřepice. Tak dnešní Křepice (lid. v Křepicích, do Křepic, ze Křepic, křepický), vesnička 3½ km jz. od Vodňan, mají tyto historické doklady: 1335 villa Chrzepicz tota ad opp. Wodnan pertinens, Reg. Boh. IV, 95; 1454 Petr z Modliškovic ukázal listy krále Jana svědčící Ctiborovi z Modliškovic ve vsi Křepice řečené příslušející hradu Pieseckému, Arch. Č. II, 444 (Reg. Boh. IV, 703); 1545 dědictví svého libiegicz tvrze, dvoru popl… vsi hwoždian, vsi chrzepiczy (!), vsi kelczicz, DZ 250 H 15; 1654 Chržepicze, Berní rolla 21/379; 1790 Kržepitz, Schaller III, 92, a tak v něm vidíme kolísání stálé. — Rovněž ves Křepice (polit. okr. Mor. Krumlov) se původně nazývaly Chřepice (r. 1190 Chrepici, villa capellae s. Georgii in Strachotin, Cod. Boh. I, 30019). Tato jména mají povahu jmen čeledních a každé znamená »ves Chřepiců«, t. j. ves lidí Chřápových (Chřapových). Toto osobní jméno je doloženo: 1395 Chrzappa, Tomk. Zákl. n. 118; snad i Hrapa v Nekr. Podl. 2; též v odvozeném tvaru Křápa (Křapa): 1318 Krsapa de Herzmanycz, Reg. Boh. III, 188. V kvantitě srov. míst. jm. Žebice, ale slovo žába, Kralice, ale král, Stupice, ale stoupa atp. O jménech Němčice, ale Němec, není ovšem třeba ani mluvit.

Sem náleží také jméno jedné zaniklé vsi v pražském [285]okolí. V seznamu statků r. 1421 obcí pražskou ujatých a zase zcizených čteme »curia ar. cum incolis ville Chrzapy Petro in Thehow, Arch. Č. 28/676a. Jméno Chřápy (Chřapy) znamenalo buď ves Chřápů (Chřapů), t. j. Chřápovy (Chřapovy) rodiny, anebo spíše ves chřápů (chřapů) [v. d.].

Dále sem náleží jméno Křepiny: Velké Křepiny, vesnička 10 km jjv. od Ledče, a u nich na severní straně leží vesnička Malé Křepiny. Tyto vsi se jmenovaly r. 1654 Chržepiny Wietssy a Chržepiny Menssy, Berní rolla 8/70, a pro tuto z nich je doklad z r. 1408: Chrzepinecz ad castrum Lipnicz, Lib. erect. IX, C 1 (v arch. kap. praž.). Chřepinec = malý Chřepín. Deminutivní příponou -ec se tedy to jméno lišilo od sousední větší vísky, která se podle toho tehdy jmenovala *Chřepín. (V kvantitě srov. slovo kráva a míst. jméno Kravín atp.) Toto jméno pak vzniklo přivlastňovací příponou inъ z osobního jména Chřápa (Chřapa) a znamenalo Chřápův (Chřapův), t. dvůr.

Osobnímu jménu Chřápa (Chřapa) porozumíme nejspíše z analogií: Jako od krákorati je slovo krákora a z něho pak příjmení Krákora (v Praze často, v. Chytilův Adr.), od loudati se slovo louda a z něho příjmení Louda (v Praze často), od hovořiti je přezdívka hovora a z něho příjmení Hovora (v Praze podnes a již v nejstarších dobách v Kosmově Kronice 2a I, 34 vir nomine Howora), tak příjmení Chřápa (Chřapa) vzniklo z přezdívky chřápa (chřapa) a ta jako nomen agentis ze slovesa chřápati (chřapati).

Toto slovo patří do slovní rodiny odvozené z onomatopoického kořene chrep-, který je v rus. dial. chrepať »kašlati«, srbch. hrepètati = (dříve) »řičeti«, (dnes dial.) »hlasitě se smáti«, čak. hrepâv »chraptivý«, slovin. hrépati »chroptěti, supěti«. Ze stupně chrop- pak vzniklo české chropěti, chrůpati, srbch. hròpiti »chrápati«, slovin. hropěti i hrópati »chroptěti«, pol. dial. chropotać »chroptěti« atd. Z prodlouženého chrop- máme chrap- v českém chrápati, chraptěti, pol. chrapać, rus. chrapěť, slovin. hrápati »chroptěti« atd. Pro stč. chřapati, chřiepě, nč. chřípě, horluž. khrjapa, khrjapina »chřípě u skotu« předpokládá Berneker E.W. 401 chręp-, tedy naše chrep- se vsutým n rázu expressivního.

Sloveso chřapati nemáme z nejstarší doby přímo doloženo — Berneker t. se jen dohaduje, že znamenalo schnarchen — máme je doloženo jen v odvozeném slově chřápavý (chřapavý) (vedle chrápavý, chrapavý) »chřaplavý« (o hlase) (Geb. Stč. sl. 551). Teprve Rešel v 16. stol. má chřapati »chroptěti, chroptivě mluviti, heiser sein« (Jungm. I, 818). Z usu své doby uvádí Jungmann t. sloveso chřápati, křápati »žva[286]niti, tlachati« a ještě jiné odvozené významy. Naše slovníky nás bohužel nepoučují, kdy se který význam začal a j. Z tohoto slovesa chřápati (chřapati) vzniklo příjmení Chřápa (Chřapa) a též příjmení Chřápal (Chřapal) [Arch. Č. 17/424: před rokem 1494 žil v Mělči — v okr. přeloučském — Matěj Chřápal].

Po této dlouhé oklice se vraťme k míst. jménu Krziepczicz, jež mělo, jak nás k tomu poznání dovedly tvary Chřiepsko a Chřípská, původně tvar *Chřiepčice (spíše než *Chřěpčice). To bylo jméno čelední a znamenalo, jak bychom se teď vyjádřili, »ves Chřípčiců«, t. j. lidí Chřápkových. Příjmení Chřápek máme doloženo z let 1224—1250: Hrapek, Nekr. Podl. Původní tvar *Chřěpčice by bylo možno snadno vysvětliti z příjmení Chřepec: r. 1225 c. XV Chrepecz, drugo Lutoldi de Lisiniz (= Lesonice u Mor. Krumlova — v těchto končinách je také ves Křepice, v. v.) Cod. Boh. II, 26125. Ale zde náleží přednost tvaru Chřiepčice, neboť z něho se snadno vysvětlují doložené tvary Křípčice a Chřípská prostým zúžením ie > í. První slabika v tomto míst. jméně byla tedy původně dlouhá, srov. Čímice (dnes lidově Čimice), ves (míst. obec Dol. Chabry) 5½ km ssz. od Karlína: 1334 de bonis suis in Czeymitz et Cobilitz (= Kobylisy), Reg. Boh. IV, 7; 1445 in Cziemicz, Arch. Č. 26/140; 1595 ves Cžimicze, DZ. 127 A 20. Jméno Čímice, stč. Čiemici = lidé Čámovi (1407 Joh. Czam, praepositus eccl. Luthomeric, Soud. A. VI, 3). Srov. též několik vsí v Čechách jménem Knínice, stč. Knienice a stč. slovo knieni »kněžna«. — Příjmení Chřápek a Chřepec byla deminutiva ke jménu Chřápa (Chřapa), srov. Jan, Janek a stč. Jěnec Adam, Adámek a Adamec Jakub, Jakoubek a Jakubec atp.

Tvar *Chřiepčice se vyskytuje v tvaru Křiepčice jen do počátku 15. stol. Vedle něho se vyskytuje již od r. 1363 tvar Křiepská, Křípská. Takovou změnu vidíme v našich místních jménech i jinde, na př. dnešní ves Chlumská (lidově Chumská, v Chumský, do, z Chumský, chumskej), vesnička mezi lesy (míst. obec Trnčí), 9 km sz. od Klatov, původně se nazývala Chlum podle polohy u chlumu: 1379 Chlumsska villa, Bern. Plz. 10; 1385 in Wyeczkouicz, in Chlumye, in Babkouicz, 1386 in villa Dolanech, in Babkowicz, in Chlumska, Arch. Č. 31/18n. čís. 88. — Většinou taková místní jména mají koncovku -sko, na př. Mutinsko, víska (místní obec Nové Zámky) 12½ km zsz. od Městce Králové, ve 14. stol. se jmenovala Mutěnice: 1324 Henricus de Mutenicz, Reg. Boh. III, 376; Vyšecko (vlastně Vyšetsko), myslivna u Černěvsi, 4 km sev. od Roudnice n. L., nazývala se r. 1390 Vy[287]šětín: Wyssyetyn villa archepi. ad Rudnic. distr., Dec. reg. cens. 94, a j. Těmito jmény se podrobně zabýval Vinc. Prasek (Komenský IX, r. 1881, str. 155 n.) a došel k poznání, že se příponami -sko, -ské a pod. označovaly osady zpustlé anebo po zpustnutí nově osazené.

Podle toho se i v našem jméně stala změna. Původní tvar *Chřiepčice neboli, jak vidíme v prvních dokladech, Křiepčice, se změnil ve 14. stol. v Křiepská, Křípská, v 15. stol. Skřípská a Skřípská a v 16. stol. čteme vedle Škřípsko také Chřiepsko a Chřípská. Zde je třeba na něco upozorniti. Při tvoření adjektiv příponou -ský z místních jmen se přípona -ský připínala původně k základu jména a nedbalo se jeho odvozovacích přípon, na př.: Prachatice prachatský, Vsetín vsatský, Bačalky u Libáně — bačalský, u vsi Křenovic (13 km sv. od Písku) leží les Křenský (viz vojenskou mapu), ze Vchynic u Lovosic vyšel šlechtický rod Vchynských (později Kynských) ze Vchynic, Chynín u Blovic — chynský atd. Tak vzniklo ode jména Křiepčice adj. Křiepská, po zúžení Křípská, t. ves. Z tvaru tohoto se vyvinuly v 15. stol. tvary Skřípská a Škřípská zvratnou analogií: říkalo se škřidlice z pův. skřidlice a vedle toho křidlice, rovněž škřipěti ze skřipěti a vedle toho skřípati, křípat, a podle toho utvořeno k tvaru Křípská také Skřípská a Škřípská.

Konečně nacházíme v 16. stol. ještě tvar Krebnicz. Na něm je viděti nejen neúplný základ německého jména Kreibitz, ale i koncovku -nicz z blízkého jména Kamnitz (z českého Kamenice). Na tvaru Krebnicz sešitém z různých záplat je viděti, že byla ta obec tehdy již úplně poněmčena. V té krajině český jazyk odumřel, a když se o těchto osadách později mluví, užívá se tvaru jen německého.

Teprve v pol. 19. stol. se objevuje snaha, oživiti také české jméno těchto osad. Ale tu se Palacký dopustil chyby: Ačkoli mu byly známy staré tvary toho jména — uvádí je v tvaru Křipská a Skřipská —, přece jim nedůvěřoval a opravil je na tvar Chřibská, který dal na první místo. Nepochybně si to jméno spojil s Chřiby — tak se jmenuje středomoravská vysočina táhnoucí se od Napajedel k západu. Palackého tvar Chřibská svedl na scestí pozdější vykladače. Předně Aug. Sedláčka, který to jméno r. 1920 ve Snůšce starých jmen 82 prohlásil za jméno potoka asi na základě dokladu z r. 1543 (1515). Ale v tom se Sedláček zmýlil, neboť od místních jmen na -sko, -ská a p. se tvoří adjektiva na -ský tím způsobem, že se tato přípona připojuje k základu místního jména bez té přípony -sko, -ská a p., na př. od jména Skalsko jest adj. skalský, od jm. Sadská jest adj. sadský a p. V onom dokladě [288]tedy výraz »řeka Škřípská« znamená řeku tekoucí Škřípskem. — Tvar Chřibská u Palackého a Sedláčkovo zařadění jeho mezi potoky svedly také mne při úřední revisi místních jmen r. 1922 — tehdy jsem důvěřoval oběma našim badatelům, neznaje historických dokladů — takže jsem jméno Chřibská vykládal ze stč. chřib, chrb »kopec, vrch, vršek« (Geb. Stč. sl. 553) a doplňoval je slovy »voda nebo řeka«, t. j. řeka n. voda tekoucí mezi kopci.

Konečně byl Sedláčkem sveden E. Schwarz, který v ZONF. III, 1927/28, 41 vychází z rovnice Chřibská = Kreibitz a pro jm. Kreibitz prý podle dokladu z r. 1409 Cribicz předpokládal horluž. předlohu Chŕibica »Hügelbach«. Ale tento badatel velmi brzo zvrátil svůj úsudek a již v svém díle Die ON. d. Sudetenländer als Geschichtsquelle, vydaném r. 1931, ale napsaném již r. 1929, na str. 221 a 359 utvořil pro naše jméno horluž. základ *Kŕivica »krummer Bach«. Jakkoli se tento výklad pro význam velmi zamlouvá, přece je pro staré doklady naprosto nemožný. Schwarzovi jsou doklady z Reg. dec. pap. (na př. Krzipczicz alias Kribicz) sice známy, ale přechází je paušální frází, že padají na vrub německé výslovnosti, že jsou napsány ‚in deutscher Lautung‘. Tento způsob výkladu starých dokladů je ve vědeckém spise prostě nepřípustný.

Na adresu těch, kdo by se pokoušeli toto místní jméno přičítati lužickým Srbům, budiž tu hned poznamenáno, že to po hořejších výkladech ze základu chręp- není možné: a vzniklé z ę se mění v horluž. jazyku v otevřené ë až v 17.—18. stol., na př. pjata ‚pata‘, ale na pjëćë (Vondrák, Vergl. slav. Gram. I2, 103).

Zbývá ještě promluvit několik slov o německém tvaru našeho místního jména. Česká jména Křiepčice, Křípská byla zapsána r. 1352 Krypczicz a r. 1365 Kripska. Tyto doklady projevují svým r asi výslovnost německou. V češtině je ř již od let 1260—80. Jestliže písař napsal r ještě r. 1352 a 1365, je to důkazem, že slyšel tak vyslovovati od Němců. Ale v němčině je r za české ř v normálním vývoji jen v těch místních jménech, kterých užívali Němci ještě před změnou českého ŕ > ř v 1. 1260—80. Podle toho Němci i našeho jména užívali ještě před tou změnou v 13. stol. Kdyby je byli přejali později, měli by dnes asi tvar Kschiebitz, srov. Pschira z čes. Přerov (okr. Děčín), Sebitsch z čes. Dřevčice (okr. Dubá) a p.

Začátek Kr- v německém jméně je nejspíše z Kr-českého jména v nejstarších dokladech. Ale i kdyby Němec slyšel *Chřiepčici, napodobil by to tvarem s Kr-, srov. Kra[289]mitz, lid. Kramts, z čes. Chrámce (okr. Bílina), Kratzau, lid. Khrətsə z čes. Chrastava atp.

Dále české jméno dostalo v němčině tvar kratší. Po přejetí českých místních jmen do němčiny se působením hlavního přízvuku na první slabice ostatní slabiky oslabovaly, až zanikly, na př. Politz an d. Elbe z čes. Boletice n. L. (okr. Děčín), Zautig z čes. Soutěsky (okr. Benešov n. Pl.), Brins z čes. Brniště (okr. Něm. Jablonné), Triebsch z čes. Třebušín (okr. Litoměřice) atp. Naše jméno *Chřiepčici, Křiepčici a po zúžení *Chřípčice, Křípčice dostalo tak tvar Kribits (již r. 1385 Kribicz), který se pravidelně dále měnil v Kraibits a v lidové dnešní Kraipts. Varianty Kriwicz a Crewicz spadají asi na vrub nejednotné výslovnosti přistěhovalců z různých německých nářečí.

Výsledkem celého článku jest, že naše severočeské místní jméno znělo původně česky *Chřiepčice a po nějaké změně hospodářské Chřiepská, po zúžení Chřípská. Tvar Chřibská, který zavedl chybně Palacký a který podnes platí úředně, musí býti proto opraven na správný tvar Chřípská nebo Křípská. Z historických dokladů a zejména z dalších našich výkladů lze se dovtípiti, že tvar s Chř- byl cítěn jako ušlechtilejší tvar vyšší řeči. Dále je třeba změniti na mapách jméno řeky Chřibská Kamenice na Chřípská Kamenice.

Naše řeč, ročník 19 (1935), číslo 6-7, s. 280-289

Předchozí Albert Pražák: Zápas Vajanského s germanismem

Následující František Ryšánek: Olovrant, havránka

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1