Časopis Naše řeč
en cz

Český jazykový atlas zakončen dodatkovým svazkem

Zdeňka Hladká

[Reviews and reports]

(pdf)

Czech Linguistic Atlas completed with an supplementary volume

The article is a review of Jan Balhar a kolektiv (J. Bachmannová, L. Čižmárová, Z. Hlubinková, M. Ireinová, S. Kloferová, Z. Komárková, H. Konečná, P. Přadková, S. Spinková, M. Šipková): Český jazykový atlas. Dodatky. Praha: Academia, 2011. 580 s.

Jan Balhar a kolektiv (J. Bachmannová, L. Čižmárová, Z. Hlubinková, M. Ireinová, S. Kloferová, Z. Komárková, H. Konečná, P. Přadková, S. Spinková, M. Šipková): Český jazykový atlas. Dodatky. Praha: Academia, 2011. 580 s.

V roce 2011 vyšel šestý, dodatkový svazek Českého jazykového atlasu (ČJA). Jedná se o závěrečné doplnění, a tím i završení rozsáhlé práce, která poprvé detailně a v komplexnosti zachytila teritoriální diferenciaci češtiny, významně přispěla k poznání vývoje národního jazyka a rozšířila i poznatky nelingvistických disciplín, např. etnografie a historie (pět dílů ČJA bylo publikováno v letech 1992[1], 1997, 1999, 2002, 2005).[2] Při příležitosti vydání dodatkového svazku se nabízí krátce připomenout celé dílo.

V rámci atlasů slovanských jazyků (viz např. Hladká, 1996) byl ČJA připraven jako jeden z posledních, toto zpoždění mu však umožnilo zúročit dosavadní zkušenosti českého jazykového zeměpisu i jinonárodních dialektologií a zařadit se mezi nejlepší práce svého druhu. V porovnání s obdobnými zahraničními projekty přinesl ČJA řadu inovací. Autoři se nezaměřili jen na nejstarší zachytitelnou podobu nářeční mluvy, jak bývá v podobných atlasových publikacích zvykem, ale cestou kartograficky důmyslně zpracované konfrontace tří jazykových vrstev sledovali dynamiku mluvené češtiny v průběhu sta let. ČJA tak umožňuje pozorovat nivelizační procesy, teritoriálně i sociálně podmíněné interference tradičních nářečí s interdialekty, obecnou češtinou i spisovným jazykem. Mapové zobrazení a sociolingvistické zhodnocení těchto souvislostí patří k největším přínosům díla. Značně inovační jsou i doprovodné komentáře k jednotlivým mapám, které nemají pouze tradiční doplňkovou úlohu, nýbrž přinášejí i relativně detailní analýzu zaznamenaných dat. Pozitivem ČJA je též schopnost autorského kolektivu předkládat získané poznatky srozumitelnou a přitažlivou formou, aniž by tento přístup snížil odbornou úroveň výkladů. V neposlední řadě si zaslouží ocenění rychlost zpracování jednotlivých svazků ČJA, která umožnila autorskému kolektivu udržet koncepční i metodologickou jednotu díla a příznivě ovlivnila i jeho čtenářské přijetí.

Počáteční tři díly ČJA byly zaměřeny na zobrazení lexikálních a slovotvorných diferencí mluvené češtiny. První detailní zachycení teritoriálního rozložení nářečního lexika nejen představilo bohatství a pestrost slovní zásoby národního jazyka, ale přispělo i k částečnému přehodnocení dosavadních představ o územním členění češtiny. Čtvrtý díl ČJA přešel od lexika ke tvarosloví, tj. sledoval územně vázané diference gramatických forem ohebných slov. Novum v české dialek[103]tologii představovalo např. detailní zpracování zájmen a číslovek. Výrazný pokrok zaznamenaly ve čtvrtém svazku interpretační komentáře, jejichž kvalita přispěla k faktu, že se čtvrtý díl ČJA stal pro odbornou i laickou čtenářskou obec asi nejvyhledávanější a nejužívanější částí celého atlasu. Pátý díl přinesl mj. rozsáhlý popis teritoriálních diferencí v rovině hláskové (ocenění si zaslouží především komplexnost zpracování vokalické kvantity) a významnou, v jazykovězeměpisné literatuře novátorskou reflexi syntaktických jevů. Za vyvrcholení pátého dílu a do jisté míry celého jazykového atlasu lze považovat závěrečné souborné zpracování izoglos nářečních jevů excerpovaných z kompletního mapového souboru všech svazků ČJA, tj. z téměř 1600 map. Autorka této syntézy Stanislava Kloferová nastínila obraz skutečného stavu areálové diferenciace českých dialektů a přispěla i k odhalení hlavních determinantů, které se podílely na jejím utváření.

Pět let po vydání posledního dílu ČJA byly dány do tisku doplňkové Dodatky. Tato práce po všech stránkách odpovídá požadavkům kladeným na dodatkový svazek publikací srovnatelných s ČJA, přináší však i něco navíc, jak bylo možno od odborně vyzrálého a zapáleného autorského kolektivu očekávat.

Standardní složkou dodatkového svazku ČJA je především souborný rejstřík mapovaných položek a zejména všech zachycených nářečních podob, který umožňuje uživatelům rychlou orientaci v celém ČJA i vzájemné usouvztažnění dokladů. Na rozdíl od dílčích rejstříků, které jsou součástí jednotlivých dílů, zaznamenává souhrnný registr i podoby z nějakého důvodu nemapované (uvedené v komentářích jako ojedinělé nebo zjištěné pouze ve výzkumech prováděných v zahraničních jazykových enklávách). Celkem uvádí více než 24 000 jazykových dokladů, což dokumentuje úctyhodný rozsah a hodnotu celého ČJA.

Důležitou součástí Dodatků jsou také informace o terénním výzkumu pro ČJA, k nimž patří charakteristiky všech zkoumaných lokalit, přesné znění dnes už velmi obtížně dostupného Dotazníku pro výzkum českých nářečí i poprvé zveřejněného Dodatkového lexikálního dotazníku pro výzkum mluvy ve městech (do textu dotazníků jsou včleněny údaje o zpracování jednotlivých položek v ČJA) a detailní popis explorátorské metodologie. Všechny tyto údaje napomáhají ke správné interpretaci a sociolingvistickému zhodnocení prezentovaného jazykového materiálu a kromě toho poskytují cenné metodické návody pro nářeční výzkum. Pro čtenáře jsou navíc jedinečným svědectvím o významné kapitole vývoje české dialektologie.

Nadstandardní, pro české lingvistické i nelingvistické prostředí však velmi potřebnou součástí Dodatků jsou nahrávky (na dvou připojených CD) a přepisy nářečních promluv z autentického materiálu získaného při výzkumu pro ČJA a rozbory lokálně příznakových znaků těchto ukázek. Soubor spontánních promluv z cca 70 vybraných lokalit rovnoměrně reprezentuje celé území českého národního jazyka a komplementárně doplňuje mapové zobrazení konkrétních jevů jednotlivých jazykových rovin v pěti svazcích ČJA. Nahrávky dokumentují stav českých nářečí v dnes už nezachytitelné podobě, mají proto i jedinečnou historickou hodnotu. Zařazením přehledu nářečních textů a jejich analýz dodatkový svazek ČJA nahrazuje i chybějící a zejména pro výukové účely velmi potřebnou příručku, která by v komplexnosti mapovala nářeční diferenciaci českého národního jazyka (přehledové práce ze 70. let Nástin české dialektologie a České nářeční texty nejsou už dnes dostupné a kromě toho nezaznamenávají zvukovou podobu nářečních ukázek; řada novějších prací nezobrazuje česká nářečí v potřebné komplexnosti, což se týká i CD Jak se [104]mluví v Čechách, které se v podstatě shoduje s nahrávkami českých dialektů v užším smyslu uveřejněnými v Dodatcích).

Významnou složkou Dodatků je též závěrečný strukturovaný přehled odborné literatury vztahující se k otázkám vývoje a stavu českých nářečí či k problematice běžné mluvy. Široce koncipovaný, velmi precizně zpracovaný soupis eviduje cca 1 000 položek publikovaných od roku 1968 (navazuje tak na poslední souhrnnou bibliografii oboru uvedenou v monografii Nástin české dialektologie). Cenný je také připojený přehled cca 500 dialektologicky zaměřených rukopisných disertačních a diplomových prací z celého území České republiky.

Dodatky nejsou jen mechanickým doplněním ČJA umožňujícím kvalitnější recepci díla, ale i prací přinášející řadu nových poznatků. Navíc jde o publikaci zpracovanou s neobyčejnou pečlivostí,[3] což je vzhledem k obsahové náplni velmi podstatný fakt. Šestý svazek ČJA tak bezesporu důstojně zakončuje dílo, které se řadí k nejvýznamnějším výsledkům současné bohemistické jazykovědy.

LITERATURA

BACHMANNOVÁ, J. – JANČÁK, P. (1999): Jak se mluví v Čechách. Autentické zvukové ukázky z českých nářečí. Praha: Academia. (CD)

BALHAR, J. – JANČÁK, P. a kol. (1992, 1997): Český jazykový atlas 1–2. Praha: Academia.

BALHAR, J. a kol. (1999, 2002, 2005): Český jazykový atlas 3–5. Praha: Academia.

BĚLIČ, J. (1972): Nástin české dialektologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Česká dialektologická komise (1964–1965): Dotazník pro výzkum českých nářečí. Praha – Brno: Ústav pro jazyk český ČSAV.

HLADKÁ, Z. (1996): Atlasy slovanských jazyků. SPFFBU, A 44, s. 131–142.

LAMPRECHT, A. a kol. (1976): České nářeční texty. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.


[1] Dotisk 1. dílu ČJA vyšel v r. 2004.

[2] Viz např. recenze jednotlivých dílů v NŘ: J. Chloupek, Česká dialektologie splácí svůj dluh. NŘ 77, 1994, s. 96–99; J. Chloupek, Vydávání Českého jazykového atlasu pokračuje. NŘ 81, 1998, s. 133–135; J. Chloupek, Třetí díl českého jazykového atlasu. NŘ 82, 1999, s. 255–258; Z. Hladká, Český jazykový atlas přechází od lexika k tvarosloví. NŘ 86, 2003, s. 41–43; P. Jančák, Nad závěrečným, pátým svazkem Českého jazykového atlasu. NŘ 90, 2007, s. 30–36.

[3] Autorka recenze marně „hledala“ chybičku – i absence informace o typičnosti nesklonných posesivních adjektiv v popisu jejího rodného nářečí na jihu Čech se ukázala být opodstatněna nepřítomností jevu v zařazených ukázkách. Přesto by tento stále živý prvek v úvodním popisu dialektu asi neměl chybět (srov. jeho zařazení v obdobně zpracovaném doprovodu stejných ukázek v práci Jak se mluví v Čechách).

Ústav českého jazyka FF MU
Arna Nováka 1, 602 00 Brno
zdena@phil.muni.cz

Naše řeč, volume 96 (2013), issue 2, pp. 102-104

Previous Marie Janečková: Monografie o tvoření slov v nářeční skupině východomoravské

Next Jiří Zeman: Publikace o současné mluvené češtině