Časopis Naše řeč
en cz

Jaroslavě Hlavsové k narozeninám

Pavel Jančák

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Se jménem dr. Jaroslavy Hlavsové, CSc., se čtenáři Naší řeči setkávají po víc než patnáct let na rubové stránce obálky mezi členy redakční rady. A ještě déle, od roku 1984, znají dr. Hlavsovou posluchači rozhlasu a čtenáři programového rozhlasového týdeníku jako populární autorku oblíbených pořadů o jazyce, v nichž – zpočátku spolu s dalšími autory – šťastně navázala na tradici staré rozhlasové relace „jazykových koutků“, založené ve spolupráci s Ústavem pro jazyk český. Rádi bychom jim všem prozradili, že jí teď spolu s námi mohou v duchu popřát k narozeninám (nar. 16. června 1934 v Praze).

Činnost J. Hlavsové v oblasti jazykové kultury je rozsáhlá a podnětná. Ve svých rozhlasových pořadech se však autorka nezaměřuje jen na jazykovou „správnost“, ale v souhlase s novějším názvem relace Rozmlouvání o češtině se snaží své posluchače zaujmout pestrým výběrem zajímavých témat a vzbudit u nich zájem jak o jazyková svědectví minulých období, tak o jazyk a jeho fungování v současné společnosti. Při popularizaci češtiny autorka hledá a nachází i nové, netradiční formy, jak o tom např. svědčí stolní kalendář na rok 2003 Povídání o češtině (Apolo, Pardubice 2002), v němž na každý týden předkládá k potěše nebo k zamyšlení vždy jedno „povídání“. Z autorčiny publicistické činnosti připomeňme ještě např. její články v bývalém týdeníku Telegraf (v letech 1990–91).

K pohledům na úlohu spisovného jazyka a k prohloubenému zájmu o obecné otázky lingvistické, jimž se v současné době po řadu let věnuje, inspiroval autorku zřejmě už i její životní partner, předčasně zesnulý bohemista Zdeněk Hlavsa (srov. např. společnou studii obou manželů K mezioborovému pohledu na interakci komponentů komunikace, in: Funkční lingvistika a dialektika, Praha 1988, s. 106–115), a ovšem pak i zásadní změna politického klimatu (Jazyk politiky, in: Daneš a kol., Český jazyk na přelomu tisíciletí, Praha 1997, s. 26–41; srov. v této souvislosti i její autorskou spoluúčast na jazykové příručce Jak zacházet s náboženskými výrazy, Praha 2004, a na připravovaném novém překladu bible).

Autorka tu přispívá k osvětlování nových úkolů jazyka v demokratické společnosti (Čeština v České republice jako jazyk „nevlastní“, SaS 58, 1997, s. 185–196; zde hledá odpověď na to, jak Češi komunikují na jedné straně s cizinci, kteří se u nás usazují, a na druhé s příslušníky jazykových menšin). Přitom s prospěchem využívá své bohaté zkušenosti z dialektologie a etnologie. Proto jsou jí zvlášť blízká témata sociolingvistická (Jazykové normy zdvořilosti a životní styl, in: Přednášky z 40. běhu Letní školy slovanských studií, Karolinum, Praha 1997, s. 20–26; Jazyk jako součást životního stylu, Český lid 84, 1997, s. 332–336) nebo speciálně obecnělingvistická (např. příspěvek z oblasti lingvistiky textu Funkce a adekvátnost vzájemné interpretace mluveného a psaného textu, SaS 56, 1995, s. 15–22), a zvláště pak obecná témata interdisciplinární týkající se etnografie komunikace (Konflikt jako forma kontaktu, SaS 52, 1991, s. 256–263; Jazyk a kultura, Přednášky z 33. běhu LŠSS, Karolinum, Praha 1992, s. 9–18; srov. v této souvislosti i její zasvěcenou spoluúčast na překladu úvodu do lingvistické antropologie od známého Čechoameričana Zdeňka Salzmanna Jazyk, kultura a společnost, Ústav pro etnografii a folkloristiku, Praha [161]1997 (vyjde 2., rozšířené vydání) a překlad monografie The Magie of a Common Language Jindřicha Tomana o Pražském lingvistickém kroužku (v tisku). Mezioborové spolupráce se týkal i její příspěvek Řád jazykového systému na konferenci výtvarníků Proměny řádu v rámci akcí „Praha 2000 – Evropské město kultury“ (sb. referátů, Fakulta architektury ČVUT, s. 42–44).

Dialektologové Ústavu pro jazyk český znají ovšem kolegyni Jarku mnohem déle, a to jako svou dlouholetou spolupracovnici na Českém jazykovém atlase (ČJA), jak v dlouhodobé fázi přípravné, zahrnující i vlastní přímý terénní výzkum (prováděla jej v 31 venkovských lokalitách a v 7 městech), tak při konečné přípravě rukopisu. Ještě ve druhém svazku, stejně jako ve svazku prvním (ČJA 1, 2, Praha 1992, 1997), najdeme mezi mapami a komentáři její autorskou zkratku Hl. S její zkratkou (Kr, z jejího dřívějšího příjmení Krasnická) se můžeme rovněž setkat u některých vybraných textů a v úvodním pojednání o severovýchodočeské oblasti v dialektologické čítance (České nářeční texty, Praha 1976, s. 88–91).

Pražskou rodačku a studentku Filozofické fakulty UK (1952–57), kde zastihla ještě semináře prof. V. Vážného, přivedly k dialektologii a k prohloubenému zájmu o lidovou kulturu rodinné vazby k Novopacku, tedy k nářeční podkrkonošské oblasti na okraji Čech, která je dosud charakteristická mnohými výraznými rysy. Novopacku pak později věnovala i svou dosud nepublikovanou kandidátskou disertaci (ÚJČ 1969). Z ní a ze zkušeností z práce nad Atlasem vytěžila některé zobecňující pohledy (K některým současným vývojovým tendencím v českých nářečích severovýchodních, SaS 32, 1971, s. 326–333), včetně zamyšlení metodických (Monografický výzkum jazykové situace současné vesnice z hlediska jejího generačního i sociálního rozvrstení a vývoje, in: Současná vesnice, Brno 1978, s. 54–58), a zhodnocení některých charakteristických jevů dílčích (NŘ 63, 1980, s. 175–178, a NŘ 65, 1982, s. 196–204). Svou znalost regionů uplatňuje autorka i v studiích širšího zaměření (Regionální aspekt v jazyce Hovorů s T. G. Masarykem, in: O Čapkových Hovorech s T. G. Masarykem, Praha 1994, s. 115–123).

Výrazným a zvlášť záslužným autorčiným počinem je její práce, v níž dosud nejpodrobněji sleduje historii dialektologie jako vědního oboru (Počátky české dialektologie, NŘ 70, 1987, s. 75–81 a 141–149; Období rozvoje české dialektologie v letech 1895–1945, NŘ 74, 1991, s. 225–233). Předcházela ji studie Dialektologie na Národopisné výstavě československé r. 1895 (NŘ 67, 1984, s. 18–30), v níž připomněla a nově osvětlila tuto mimořádnou událost v dějinách české národní kultury v rámci Rakousko-Uherska. Zvlášť je třeba ocenit, že kromě Jana Gebauera (Jan Gebauer a česká dialektologie, NŘ 71, 1988, s. 193–200) a Antonína Frinty (O počátcích českého jazykového zeměpisu (K stému výročí narození A. Frinty), NŘ 67, 1984, s. 213–217), kteří jsou v kontextu vývoje české dialektologie připomínáni tradičně, vyzdvihla v této souvislosti po zásluze i mimořádnou osobnost Vavřince Josefa Duška.

V souvislosti s přípravami lexikální části Českého jazykového atlasu se dr. Hlavsová zamýšlela nad zvláštní povahou lidového jazyka, zejména jak se projevuje v lidové terminologii (Lidová terminologie v systému lexikální zásoby, NŘ 69, 1986, 225–233; Některé zvláštnosti lidové terminologie, in: Dialektologický zborník 2, Prešov 1986, s. 31–45), popř. v jiných oblastech slovní zásoby (viz příspěvek o vyjadřování abstraktních pojmů pro mezinárodní lingvistický kongres The expressing of abstract concepts in folk language, in: Proceedings of the 14th International Congress of Linguistics 2, Berlín 1990, s. 15505–8).

[162]V terminologické tematice mohla autorka navázat už na své první větší publikované příspěvky (K tvoření terminologie v taneční folkloristice, Čs. terminologický časopis 3, 1964, s. 127–128; K pojmenování českých lidových tanců, Čs. terminologický časopis 5, 1966, s. 129–162), které nás přivádějí k jejímu druhému odbornému zaměření, k etnologii. Zároveň upomínají i na dobu, kdy se J. Hlavsová spolu se svými přáteli pro radost i sama aktivně účastnila činnosti v českém folkloristickém souboru (proto mohla s větším porozuměním později např. analyzovat jazyk textů českých lidových písní sebraných L. Kubou, in: Ludvík Kuba a slovanská etnografie, Poděbrady 1987, s. 31–39).

Znalost obou příbuzných oborů chápe autorka tak, že se při publikační činnosti snaží být především jakýmsi mezioborovým tlumočníkem, a to jak pro lingvisty (Z tradic vzájemných vztahů české dialektologie a etnografie, NŘ 66, 1983, s. 132–141; Na okraj vydání encyklopedického slovníku lidové architektury, NŘ 68, 1985, s. 42–47 – zde lingvistům přibližuje Frolcovu a Vařekovu monografii o lidové architektuře; Podíl etnologie (zejména F. G. Bogatyreva) na vypracování a aplikaci funkčně-strukturální metody Pražského lingvistického kroužku, SaS 52, 1991, s. 202–206), tak pro etnografy a folkloristy, s nimiž jako lingvistka na některých tématech také spolupracovala (viz např. Význam osobností české jazykovědy pro národopis konce 19. století J. Gebauer, J. V. Dušek, J. F. Hruška, Národopisný věstník československý 5 (47), 1988, s. 35–39; Lingvistická problematika ve Slovníku etnických procesů, in: Přípravné materiály k SEP, sv. 3, Praha 1989, s. 27–34).

Je velmi pravděpodobné, že málokdo z posluchačů dr. Hlavsové, která s nimi v rozhlase pravidelně „rozmlouvá“ o češtině, je si vědom toho, kolik prospěšné odborné práce má jejich průvodkyně za sebou. Zvlášť je třeba ocenit, že se zde popularizace českého jazyka ujal ten, kdo tuto odpovědnou činnost koná pravidelně, zasvěceně a přitom s porozuměním a rád. Proto bychom dnešní jubilantce chtěli popřát, aby se kromě svých zájmů odborných mohla ještě dlouho těšit z toho, že si u svých posluchačů a čtenářů vysloužila úctu, pozornost a přízeň. Redakce Naší řeči – a jistě i její čtenáři – se k tomuto přání rádi připojují.

Naše řeč, volume 87 (2004), issue 3, pp. 160-162

Previous Jana Obrovská: Profesoru Rudolfu Šrámkovi k narozeninám

Next Eva Havlová: Jubileum Žofie Šarapatkové