Sufix -ek v pomístních jménech v Čechách

Pavel Štěpán

[Články]

(pdf)

The suffix -ek in Bohemian minor place names

The article provides an analysis of the various functions of the suffix -ek in minor place names (names of unsettled geographical objects) from the territory of Bohemia. The individual types of formations are analysed, interpreted, and illustrated by typical examples. The most important conclusion concerns the function of this suffix in minor place names derived from common nouns; this function is not always diminutive, as it has been stated up to now. In many names derived from common nouns, the suffix -ek expresses the relative position of the named object or certain circumstances connected with it. The article also expands the knowledge of names derived from proper names.

Key words: minor place names, functions of suffixes, suffix -ek, suffixation
Klíčová slova: pomístní jména, funkce sufixů, sufix -ek, sufixace

[*]1 Analýza jednotlivých slovotvorných/názvotvorných[1] prostředků uplatňujících se v propriální sféře jazyka, konkrétně pak v pomístních jménech (anoikonymech), může významným způsobem rozšířit naše poznání v oblasti slovotvorného systému jazyka jako celku. Pro poznání celého systému je totiž důležitá i analýza jeho periferie a konfrontace jazykových prostředků periferních s prostředky centrálními. Nosnost takového přístupu dokazuje kupříkladu parasystémová teorie, která vychází ze specifičnosti tvoření periferních lexikálních jednotek, jež představují kromě výrazů terminologických a expresivních právě vlastní jména (více viz např. Šlosar, 1994, s. 152; Pleskalová, 2000).

V tomto příspěvku se zaměříme na analýzu užití sufixu -ek v pomístních jménech z území Čech. Soustředíme se především na jeho různé funkce, zvláště pak na ty, které v apelativní sféře jazyka nejsou doloženy. Zaměřujeme se přitom výhradně na sufix (formant) -ek, nikoliv na jeho rozšířené podoby jako -íček, -ínek; nezabýváme se ani tzv. deminutivy druhého stupně s formantem -eček.

 

[22]2 V apelativní sféře jazyka slouží sufix -ek podle F. Daneše, M. Dokulila a F. Kuchaře (1967, s. 750–751) k tvoření jmen činitelských (skoček), jmen prostředků (omastek), jmen výsledků děje (výkovek), jmen nositelů vlastnosti (bílek, stárek), jmen podle podobnosti (ledek), jmen zdrobnělých (otrhánek, kabátek), jmen přechýlených (veverek) a jmen dějových (zármutek).[2]

Nejnovější gramatika češtiny (Štícha, 2013, s. 133) uvádí, že „[s]ufix -ek patří k sufixům značně polysémním. Tvoří se jím názvy osob, dějů, výsledků děje a objektů. Navíc je tento sufix velmi produktivní při tvorbě deminutiv (stromek, doubek).“ Jak ukážeme níže, celou řadu různých funkcí plní sufix -ek i v propriální sféře jazyka, konkrétně pak v pomístních jménech.[3]

 

3 Podle D. Šlosara (2010, s. 324) je sufix -ek v pomístních jménech na Moravě a ve Slezsku využit k tvoření deminutivních lexikálních jednotek od substantiv mužského rodu[4] (Žlábek, Rybníček, Drozdek, Konopníček), prefixálně-sufixálních odvozenin od předložkových pádů (Podhájek, Závrbek, Zážlíbek)[5] a názvů výsledků děje od verbálních základů (Úpadek, Vélupek).

Podrobnější analýzu moravskoslezského anoikonymického materiálu podává J. Pleskalová (1992), která však jednotlivé způsoby tvoření člení nejprve podle vztahových modelů odpovídajících jednotlivým pojmenovacím motivům. Ve stručnosti lze shrnout, že kromě způsobů tvoření uvedených D. Šlosarem zaznamenává Pleskalová u formantu -ek tvoření od adjektiv (Předek, Hluboček, Ouzek),[6] řadových číslovek (Desátek) a proprií (tvoření deminutiv: Betlémek).

[23]Pro území Čech je zatím k dispozici pouze přehled tvoření pomístních jmen odvozováním od propriálních základů, který podala L. Olivová-Nezbedová (1995). „Zdrobňovací přípona“ -ek podle této autorky slouží k tvoření jmen rybníků a pozemků od osobních jmen a „vyjadřuje vztah k osobě s příslušným místem nějak spjaté“, např. Kajetánek od osobního jména Kajetán (Olivová-Nezbedová, 1995, s. 59). Je však třeba uvést, že v tomto případě tento sufix deminutivní funkci v pravém slova smyslu neplní (k tomu viz níže v oddíle 4.3). Tvoření od základů toponymických L. Olivová-Nezbedová neuvádí.

 

4 Přistupme nyní k analýze jednotlivých funkcí sledovaného sufixu v pomístních jménech z území Čech. Naším materiálovým východiskem je abecední generální katalog pomístních jmen, uložený v oddělení onomastiky Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., v Praze.[7] Cílem příspěvku není podat kompletní výčet materiálu, u jednotlivých typů se proto omezujeme na uvádění charakteristických příkladů.

 

4.1 Spojení s apelativním základem – deminutivní funkce

Deminutivní funkci[8] plní sufix -ek (a obecně i jakýkoli jiný sufix) zpravidla pouze tehdy, pokud v okamžiku vzniku jména jím pojmenovaný objekt odpovídá druhu objektu vyjádřenému apelativem, od kterého je dané jméno odvozeno. Jde tedy o pojmenování vyjadřující druh pojmenovaného objektu, které má zároveň deminutivní příznak, např. Žlábek ‚menší údolí‘, Hrbek ‚menší vyvýšenina‘, Potoček ‚malý potok‘, Pivovárek ‚menší budova, v níž se dříve nacházel pivovar‘ apod. Pokud však pomístní jména označují odlišný objekt (např. jméno Potoček označuje louku u potoka, Pivovárek rybník v blízkosti pivovaru), sufix -ek zde neplní deminutivní funkci, ale vyjadřuje polohu vzhledem k tzv. relačnímu objektu (k tomu viz níže v oddílu 4.2).

Zatímco v apelativní sféře jazyka slouží sufix -ek k tvoření deminutiv výhradně od substantiv mužského rodu, v pomístních jménech nacházíme i doklady na tvoření deminutiv od substantiv rodu ženského a středního. Na různých místech Čech je kupříkladu doloženo několik menších vodních ploch s názvem Jezírek, který je třeba interpretovat jako deminutivní pojmenování utvořené od apelativa jezero. J. Pleskalová (1992, s. 71) dále zaznamenává pro Moravu a Slezsko pomístní jména jako Jámek, Skálek. Interpretuje je jako deminutiva utvořená od apelativ jáma, skála na základě analogie, a to podobně, jako například pomístní [24]jména typu Sosníček vykládá jako vzniklá na pozadí deminutivních pomístních jmen jako Chmelíček od chmel.

 

4.2 Spojení s apelativním základem – vyjádření polohy nebo okolnosti

V pomístních jménech z území Moravy a Slezska utvořených od apelativ plní sufix -ek podle J. Pleskalové (1992) i D. Šlosara (2010) vždy deminutivní funkci. V materiálu z území Čech se však nezřídka setkáváme s případy, kdy je funkce tohoto sufixu odlišná. Pokud kupříkladu pomístní jméno Jezek ve Skalici na Královéhradecku označuje pole v blízkosti jezu, jedná se o pojmenování pozemku podle polohy, nikoli o deminutivní pojmenování konkrétního objektu. Podobně pojmenování potoka Jeřábek v Klášterci nad Orlicí na Žamberecku vyjadřuje skutečnost, že daný vodní tok protéká jeřábovým porostem, pozemek Potoček v Malovicích na Netolicku byl nazván podle polohy u potoka, pole Hložek v Radostíně na Českodubsku bylo pojmenováno podle polohy vzhledem k blízkému hlohovému porostu, rybník Pivovárek dostal své jméno podle polohy v sousedství pivovaru. Určitou okolnost vyjadřují pomístní jména Špacírek (alej v Herálci na Humpolecku, která byla využívána pro procházky zámeckého panstva) nebo Požárek (pole v Makově na Táborsku, na němž za velkého sucha shořely pěstované plodiny).

V některých případech nelze zcela vyloučit odlišnou interpretaci. Jeví se sice jako pravděpodobné, že sufix -ek například ve výše uvedeném pojmenování rybníka vyjadřuje polohu vzhledem k blízkému pivovaru, teoreticky by však bylo možné připustit i možnost, že jde o metonymické pojmenování podle polohy vzhledem k blízkému „pivovárku“ (k metonymickým pojmenováním srov. kupř. Štěpán, 2007, 2012). Poloha by pak v názvu rybníka nebyla formálně nijak vyjádřena. Tuto možnost považujeme za méně pravděpodobnou, a to vzhledem k tomu, že v řadě případů je apelativum, od něhož je dané pomístní jméno odvozeno, jiného než mužského rodu, srov. pomístní jména Úžlabínek (pole a louka v Divišovicích na Sedlecku nazvaná podle polohy v úžlabině), Volešek (pozemky v různých lokalitách nazvané podle polohy u olšového porostu), Čekánek (od substantivizovaného adjektiva čekaná ‚způsob lovu, kdy jeden lovec čeká sám na zvěř‘, srov. Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971; pojmenování části lesa v katastru města Milevska podle okolnosti).

 

4.3 Spojení s osobním jménem – vyjádření široce chápané posesivity

Jak již bylo uvedeno výše, L. Olivová-Nezbedová (1995, s. 59) zjišťuje, že sufixem -ek se vzácně tvoří jména rybníků a pozemků. Přestože autorka uvádí, že se touto příponou vyjadřuje „vztah k osobě s příslušným místem nějak spjaté“, [25]charakterizuje ji jako příponu zdrobňovací. V tom spatřujeme určitý logický rozpor: pokud daný sufix vyjadřuje vztah k osobě, nejeví se jako pravděpodobné, že by zároveň plnil deminutivní funkci.[9] Doklady pomístních jmen, které máme k dispozici, navíc nikterak nesvědčí o tom, že by šlo o objekty malé velikosti (případně malého významu).

Uveďme nyní několik příkladů tohoto pozoruhodného typu pomístních jmen, který pro Moravu a Slezsko Pleskalová (1992) ani Šlosar (2010) nedokládají:

Ve Skochovicích na Královéměstecku se nachází les Bartáček, původně však toto pojmenování patřilo Bartákovu rybníku. Pomístní jméno Strnádek patří bývalému rybníku v Jindřichově Hradci, nazvanému podle vztahu k osobě jménem Strnad, les Trejbálek v Hasině na Libáňsku byl nazván podle bývalého majitele Trejbala, rybník Navrátilek ve Vinarech na Novobydžovsku byl pojmenován podle majitele zdejšího statku Navrátila, jméno Vacínek patří části lesa v Dlouhopolsku na Poděbradsku, kterou hlídal hajný Vacina.

Vzhledem ke skutečnosti, že názvy rybníků vznikají často i transonymizací z osobních jmen (tedy bez jakékoli jejich slovotvorné obměny), nabízí se otázka, zda jména rybníků jako Strnádek nebo Navrátilek nemohla vzniknout z neoficiální podoby příjmení (podoby Strnádek, Navrátilek by mohly označovat Strnadova, respektive Navrátilova syna). Takovou možnost jistě nelze zcela vyloučit, ovšem vzhledem k tomu, že se sufixem -ek se setkáváme i ve jménech pozemků (především lesů), u kterých tvoření na základě transonymizace není obvyklé, přikláníme se i v případě jmen rybníků spíše k tvoření sufixem -ek vyjadřujícím široce chápanou posesivitu.[10] Toto stanovisko podporuje i skutečnost, že u některých jmen rybníků zakončených na -ek, která byla motivována vztahem k jisté osobě, nelze o neoficiálním osobním jménu utvořeném sufixem -ek vůbec uvažovat. V Herálci na Humpolecku se kupříkladu nachází rybník Regálek, který je v místním soupisu pomístních jmen dáván do souvislosti se zakladatelkou rybníka hraběnkou z Regalu.[11] Je však třeba uvést, že v řadě případů jednoznačný výklad není možný bez věrohodných údajů zaznamenaných znalci místních reálií v jednotlivých soupisech pomístních jmen.

 

[26]4.4 Spojení s toponymickým základem – deminutivní funkce

S tvořením deminutivních pojmenování odvozených od toponym se v analyzovaném materiálu setkáváme nejčastěji u jmen místních částí. Dané deminutivum zpravidla označuje menší část obce, od jejíhož jména je utvořeno, srov. Hrádeček (část obce Červený Hrádek na Kouřimsku), Jimlínek (část obce Jimlín na Postoloprtsku). V některých případech deminutivní jména zachovávají původní rod výchozího toponyma, např. Budislávek od místního jména Budislav, které je v současné češtině užíváno výhradně ve tvaru feminina.

Ojedinělá však nejsou ani pomístní jména utvořená jako deminutiva od pomístních jmen, např. Brodeček (malé pole v blízkosti většího pozemku zvaného Brodec v Dolanech na Vimpersku), Duboveček (les ve Votuzi na Hořicku, který je menší než sousední les Dubovec).[12]

 

4.5 Spojení s toponymickým základem – vyjádření polohy nebo majetkového vztahu

Jestliže se pomístní jméno utvořené sufixem -ek vztahovalo v okamžiku svého vzniku k jinému druhu objektu, než jaký pojmenovává výchozí toponymum, funkce sufixu je opět jiná než deminutivní. Setkáváme se zde tedy s podobným jevem jako výše v oddíle 4.2 u anoikonym typu Jezek. V porovnání s těmito deapelativními jmény je u jmen detoponymických častěji doloženo tvoření od jmen jiného než mužského rodu, nechybí ani doklady na tvoření od jmen v plurálovém tvaru.

Nejčastěji se vyskytuje tvoření od místních jmen. Pomístní jméno Nehvizdek patří poli v Mochově na Českobrodsku, sahajícímu až k sousední obci Nehvizdy. Pojmenování Protiveček označuje kopec v katastru obce Protivec na Netolicku,[13] název Zájezdek pak pole v Makotřasích na Unhošťsku, ležící u katastrálních hranic s obcí Zájezd.[14] Od redukovaných základů místních jmen byla utvořena anoikonyma Vostracek (les v Oprechticích na Kdyňsku, který patřil patrně obci Osvračín, lidově zvané Vostračín, nebo osobě pocházející z této obce), Drahněcek (pole v Hůrce na Táborsku ležící směrem k sousední obci Drahnětice), Radvaneček (pole v Bohdanči u Ledče nad Sázavou, ležící směrem k obci Radvančice), [27]Románek (pole v obci Ostrý u Bělé pod Bezdězem nazvané podle výhledu na osadu Romanov). Vzácnější je tvoření od pomístních jmen: les Kraleček v Plasné u Veselí nad Lužnicí byl nazván podle polohy pod rybníkem zvaným Kralek, pomístní jméno Lábek, utvořené od hydronyma Labe, patří bývalému náhonu labského mlýna v katastru města Přelouče.

 

4.6 Spojení s adjektivním základem – substantivizační funkce

Substantivizační funkci plní sufix -ek v anoikonymech utvořených od adjektivních základů. Více než dvaceti doklady jsou doložena pomístní jména obsahující lexikální jednotku HLUBOČEK[15] (a její varianty HLIBOČEK, HLUBŮČEK, HLIBŮČEK), utvořenou substantivizujícím sufixem -ek od adjektiva hluboký. Daná anoikonyma označují pozemky nacházející se v hlubokých údolích. Pole Na Stříbrnku v Koldíně na Vysokomýtsku bylo nazváno podle stříbřitého zbarvení křemene; zbarvením je motivován i název lesa Bílky v obci Lité na Manětínsku, který odráží světlou půdu s obsahem kaolinu. Před odvodněním značně mokrá pole v Panenském Týnci na Lounsku byla pojmenována Malý Mokřek a Velký Mokřek. Větším počtem dokladů je v pomístních jménech (výhradně ve východní polovině Čech) zastoupena lexikální jednotka PŘIDÁNEK. Jak uvádí M. Knappová (1995, s. 366), daná pomístní jména označovala pozemky, které byly rozšířeny přidáním obecních pozemků jednotlivcům.[16] Z adjektiva darovaný byla utvořena lexikální jednotka DAROVÁNEK, vyskytující se v pomístním jménu Na Darovánku v Břežanech II na Českobrodsku.

 

4.7 Spojení se slovesným základem

Pokud jde o tvoření pomístních jmen sufixem -ek od slovesných základů, velmi výrazně převažuje odvozování od sloves předponových. Tvoření od sloves nepředponových je ojedinělé a doklady, které jsou k dispozici, nejsou zcela jednoznačné. Od slovesa škrábat bylo patrně utvořeno pomístní jméno Škrábek, které patří poli v Chotči u Prahy nacházejícímu se na prudkém svahu, na který se bylo třeba podle lidové etymologie „vyškrábat“. Tento výklad nelze zcela vyloučit, motivace pojmenování však zůstává nejistá. Neprůkazná je i slovotvorná struktura lexikální jednotky Hluček vyskytující se v pomístním jménu V Hlučku (louka v Koldíně na Vysokomýtsku, kterou protéká potok, jenž při vyšším stavu vody „hlučí“; je pravděpodobné, že výraz HLUČEK byl utvořen od základu slovesa hlučet, zcela vyloučit však nelze ani tvoření od apelativa hluk).

[28]Od předponových sloves byla utvořena pomístní jména Vejskoček (jde patrně o svažité pozemky v Žilově na Plzeňsku, které „vyskakují“ nad okolní terén), Zájezdek (od slovesa zajet/zajíždět; pojmenování několika pozemků v různých lokalitách, ke kterým bylo třeba kvůli jejich méně výhodné poloze složitěji zajíždět), Nádymek (pojmenování rybníka v Křepenicích na Sedlčansku, jenž sloužil patrně jako nádrž na vodu, kterou se „nadýmal“, tj. naháněl, napájel mlýnský náhon; srov. častý název rybníků Nadýmač a apelativum nadýmač, které Příruční slovník jazyka českého (1935–1957) vykládá jako ‚nádrž na vodu při mlýnském náhonu‘[17]), Přelízek (z apelativa přelízek ‚přehrádka, přes kterou se přelezá‘; viz Kott, 1880, s. 957–958; pojmenování několika objektů v různých lokalitách).[18]

 

4.8 Spojení s příčestím minulým

K pomístním jménům z předcházející skupiny mají blízko jména utvořená sufixem -ek od příčestí minulého; vydělujeme je zvlášť proto, že jejich slovotvorná struktura se liší od struktury jmen utvořených přímo od slovesného základu. Patří sem kupříkladu název bývalého rybníka Přibylek v Chocni na Vysokomýtsku, který vychází z příčestí minulého slovesa přibýt ‚zvětšit se co do počtu, množství‘; dle soupisu pomístních jmen byl rybník vybudován „navíc, aniž se s ním předtím počítalo“. O výkladu z příčestí minulého lze uvažovat rovněž u pomístních jmen Bumbálek, Čekálek, Potěšílek, Netušílek, Vyplatílek, Tratilek. Obecně však platí, že zvláště u jmen rybníků jako Čekálek, Potěšílek, Netušílek apod. je třeba počítat i s možností, že jména na -ek vznikla z původních rybničních jmen Čekal, Potěšil, Netušil, která jsou velmi rozšířená, a to i přesto, že v daných lokalitách taková pojmenování nejsou doložena. Jména jako Čekal, Potěšil, Netušil buď mohla patřit sousedním, později zaniklým rybníkům (jména na -ek by pak byla utvořena jako deminutivní pojmenování blízkých menších rybníků), nebo mohlo jít o původní názvy daných rybníků, ke kterým byl později pro jejich malou velikost nebo nepatrný význam připojen deminutivní sufix -ek.[19]

 

[29]4.9 Prefixálně-sufixální tvoření

Tvoření substantivních prefixálně-sufixálních lexikálních jednotek vyskytujících se v pomístních jménech v Čechách bylo již na stránkách tohoto časopisu analyzováno (viz Štěpán, 2011). Shrňme proto pro úplnost jen stručně výsledky analýzy lexikálních jednotek utvořených z předložkových spojení pomocí sufixu -ek.

Sufix -ek se připojuje ke spojením předložek po, pod a za s apelativy, např. POBŘEŽEK, POHŮREK, PODCESTEK, ZÁHOREK, ZÁHUMENEK. Některé z těchto lexikálních jednotek jsou doloženy i jakožto apelativa. Zcela ojedinělé je tvoření ze spojení předložky s propriem, konkrétně toponymem (Podlomek – pojmenování podle polohy vzhledem k pozemku Lomy); podrobněji viz Štěpán (2011, s. 80).

 

5 Jazykovězeměpisné hledisko

Pomístní jména se sufixem -ek obecně vzato nevytvářejí příliš výrazné územní areály, některé sledované typy však určitou teritoriální příznakovost vykazují. Nejvýraznější areály vytvářejí pomístní jména utvořená sufixem -ek od adjektivních základů. První z těchto areálů se nachází v severovýchodních Čechách (Železnobrodsko, Jilemnicko, Jičínsko, okolí Lomnice nad Popelkou), druhý pak jižně od něj (Královéměstecko, Nymbursko, Českobrodsko, Kolínsko, Čáslavsko, Chotěbořsko, Nasavrcko, Litomyšlsko, Orlickoústecko, Orlickokostelecko, Chrudimsko; viz připojenou mapu[20]). Kromě zmíněných areálů se anoikonyma tohoto typu vyskytují jednotlivě v jižních a jihozápadních Čechách (Táborsko, Vltavotýnsko, Volyňsko, Nepomucko), ojedinělý je pak jejich výskyt na Mělnicku a Lounsku.

I u některých dalších sledovaných typů můžeme pozorovat určitou tendenci k jejich vyššímu výskytu na okrajových nářečních územích (nejčastěji v severovýchodních Čechách), jejich územní distribuce je však příliš nevýrazná na to, abychom z ní mohli vyvozovat relevantní závěry.

 

6 Závěr

Cílem příspěvku bylo podat přehled tvoření pomístních jmen v Čechách pomocí polyfunkčního sufixu -ek. Byly doplněny poznatky L. Olivové-Nezbedové týkající se tvoření depropriálních anoikonym. Na rozdíl od této autorky jsme zaznamenali i tvoření od toponymických základů (např. pojmenování pole

 

[30]

Mapa Pomístní jména utvořená sufixem -ek od adjektivních základů (typ Hluboček)

 

Nehvizdek nacházejícího se u katastrálních hranic s obcí Nehvizdy). Tento způsob tvoření dosud dokládá pouze J. Pleskalová pro území Moravy a Slezska. Modifikována byla interpretace deantroponymických pomístních jmen (např. les Trejbálek nazvaný podle bývalého majitele Trejbala), v nichž sufix -ek podle našeho názoru neplní deminutivní funkci, jak uvádí L. Olivová-Nezbedová. Pomístní jména tohoto typu nejsou zmiňována v analýzách moravskoslezského anoikonymického materiálu (Pleskalová, 1992; Šlosar, 2010).

Zatímco dosavadní literatura (především Pleskalová, 1992; Šlosar, 2010) hovoří u deapelativních pomístních jmen vzniklých čistou sufixací (nikoli tedy tvořením prefixálně-sufixálním) výhradně o deminutivní funkci sufixu (topoformantu) -ek, mezi nejdůležitější závěry tohoto příspěvku patří zjištění, že sledovaný sufix plní u deapelativních pomístních jmen nezřídka i funkci zcela odlišnou: vyjadřuje polohu vzhledem k relačnímu objektu (např. Jezek – pozemek v blízkosti jezu, Úžlabínek – pozemek v úžlabině), případně určitou okolnost [31](Čekánek – část lesa, do níž se chodilo „na čekanou“). Tento typ pomístních jmen nebyl dosud popsán, avšak velmi dobře zapadá do celkového systému pomístních jmen na -ek. Polohu a okolnosti totiž vyjadřují i další typy anoikonym na -ek: vztah k relačnímu objektu naznačují jména detoponymická (výše zmíněný typ Nehvizdek) a jména prefixálně-sufixální (Podcestek), určitou okolností jsou motivována jména deverbální (typy Nádymek a Přibylek).

Jak bylo řečeno výše, deminutivní formace není vždy snadné jednoznačně odlišit od formací nedeminutivních; často by to nebylo možné bez dostatečně věrohodných údajů v jednotlivých soupisech pomístních jmen. Je třeba počítat i s tím, že určitá lexikální jednotka doložená v pomístních jménech mohla na různých místech vzniknout odlišnými způsoby, např. pomístní jméno Potoček může označovat jednak malý vodní tok (pak plní sufix -ek deminutivní funkci), jednak pozemek ležící u potoka (v tomto případě jde o vyjádření polohy vzhledem k relačnímu objektu). S takovým paralelním tvořením[21] stejně znějících lexikálních jednotek se však setkáváme i u dalších typů pomístních jmen na -ek; srov. kupř. pomístní jméno Zájezdek, které bylo v několika různých lokalitách utvořeno od slovesa zajet/zajíždět (označuje pozemky, na které se muselo složitěji zajíždět), v jednom případě však označuje pozemky ležící v blízkosti obce Zájezd.

Analýza využití sufixu -ek v pomístních jménech v Čechách potvrzuje obecně platnou tezi, že propria jsou tvořena na pozadí základního slovotvorného systému apelativ, avšak jejich specifické funkce vyžadují určitou specifikaci jazykových, tedy i slovotvorných (názvotvorných) prostředků. Není proto nikterak překvapivé, že v pomístních jménech plní sledovaný sufix i některé funkce, které v apelativní sféře jazyka neplní a plnit nemůže.

 

LITERATURA

ČORNEJOVÁ, M. (2009): Tvoření nejstarších českých místních jmen. Brno: Masarykova univerzita.

DANEŠ, F. – DOKULIL, M. – KUCHAŘ, J. a kol. (1967): Tvoření slov v češtině 2. Odvozování podstatných jmen. Praha: Academia.

HLUBINKOVÁ, Z. (2010): Tvoření slov ve východomoravských nářečích. Brno: Masarykova univerzita.

HOSÁK, L. – ŠRÁMEK, R. (1970–1980): Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, II. Praha: Academia.

[32]KÁLALOVÁ, D. (1983): Jména rybníků na Jindřichohradecku. Onomastický zpravodaj ČSAV, 24, s. 91–104.

KALETA, Z. (1998): Teoria nazw własnych. In: E. Rzetelska-Feleszko (ed.), Polskie nazwy własne. Encyklopedia. Warszawa – Kraków: Wydawnictwo Instytutu Języka Polskiego PAN, s. 15–36.

KNAPPOVÁ, M. (1995): Odraz majetkových a právních poměrů v pomístních jménech v Čechách. In: L. Olivová-Nezbedová – M. Knappová – J. Malenínská – J. Matúšová, Pomístní jména v Čechách. O čem vypovídají jména polí, luk, lesů, hor, vod a cest. Praha: Academia, s. 351–376.

KOTT, F. Š. (1880): Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický II. Praha: František Šimáček.

LÁBUS, V. (2014): Poznámky k tzv. mikrostrukturním vztahům v onymii. In: E. Minářová – D. Sochorová – J. Zítková (eds.), Vlastní jména v textech a kontextech. Brno: Masarykova univerzita, s. 47–52.

MATÚŠOVÁ, J. a kol. (2005–2009): Slovník pomístních jmen v Čechách I–V. Praha: Academia.

OLIVA, K. (1976): Retrográdní slovník k dílu Dr. Antonína Profouse „Místní jména v Čechách“ I–V. Část I. Česká místní jména. Zvláštní příloha Zpravodaje Místopisné komise ČSAV, 17, Praha: Místopisná komise ČSAV.

OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, L. (1995): Pomístní jména v Čechách vzniklá ze jmen vlastních odvozováním příponami. In: L. Olivová-Nezbedová – M. Knappová – J. Malenínská – J. Matúšová, Pomístní jména v Čechách. O čem vypovídají jména polí, luk, lesů, hor, vod a cest. Praha: Academia, s. 52–80.

OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, L. – MALENÍNSKÁ, J. (2000): Slovník pomístních jmen v Čechách. Úvodní svazek. Praha: Academia.

PLESKALOVÁ, J. (1992): Tvoření pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku. Jinočany: H&H.

PLESKALOVÁ, J. (2000): O tzv. parasystému. In: R. Večerka et al. (eds.), Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity. Linguistica Brunensia. Řada jazykovědná A 48. Brno, FF MU, s. 41–46.

PROFOUS, A. (1947–1957): Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny I–IV (IV. díl spolu s J. Svobodou). Praha: Nakladatelství Československé akademie věd.

Příruční slovník jazyka českého I–VIII (1935–1957). Praha: Státní nakladatelství – Školní nakladatelství – SPN.

Slovník spisovného jazyka českého I–IV (1960–1971). Praha: Nakladatelství ČSAV – Academia.

ŠLOSAR, D. (1994): Substantivní kompozita typu V-(K)-S v češtině. Naše řeč, 77, s. 147–152.

ŠLOSAR, D. (2010): Utvářenost slov vstupujících do pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku. Acta onomastica, 51, s. 314–338.

ŠRÁMEK, R. (1999): Úvod do obecné onomastiky. Brno: Masarykova univerzita.

ŠRÁMEK, R. (2013): Retrográdní slovník místních jmen Moravy a Slezska. Brno: Masarykova univerzita.

ŠTĚPÁN, P. (2005a): Apelativa lísa a přelízka v pomístních jménech v Čechách. Naše řeč, 88, 2005, s. 83–91.

ŠTĚPÁN, P. (2005b): Slovotvorná homonymie v propriální a apelativní sféře českého jazyka. In: O. Uličný a kol. (eds.), Eurolingua 2004. Opera Academiae Paedagogicae Liberecensis. Series Bohemistica III. Liberec: Technická univerzita v Liberci, s. 68–76.

[33]ŠTĚPÁN, P. (2007): K prostorovým vztahům v toponymii (Problematika metonymie v zeměpisných jménech). In: J. Koten – P. Mitter (eds.), Prostor v jazyce a literatuře. Sborník z mezinárodní konference. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, s. 65–68.

ŠTĚPÁN, P. (2011): Prefixálně-sufixální substantiva v pomístních jménech v Čechách. Naše řeč, 94, s. 78–86.

ŠTĚPÁN, P. (2012): Metonymical Transfers of Meaning in Toponymy. In: M. G. Arcamone – D. Bremer – S. Leonardi (eds.), Atti del XXII Congresso Internazionale di Scienze Onomastiche, Pisa, 28 agosto – 4 settembre 2005. V. Pisa: Edizioni Ets, s. 771–778.

ŠTÍCHA, F. a kol. (2013): Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha: Academia.

TEPLÝ, F. (1937): Příspěvky k dějinám českého rybnikářství. Praha: Ministerstvo zemědělství republiky Československé.

VÁVRA, I. (1961): Netušil. Zpravodaj Místopisné komise ČSAV, 2, s. 25.

ZLATOHLÁVEK, V. (1966): K otázce toponym v mezném postavení na základě zkoumání názvů rybníků na Pardubicku. In: Onomastické práce. Sborník rozprav k sedmdesátým narozeninám univ. prof. dr. Vladimíra Šmilauera, DrSc. Praha: Místopisná komise ČSAV.

---

[*] Příspěvek vznikl v rámci grantu GAČR P406/12/P600 Pomístní jména v Čechách z pohledu slovotvorného a s podporou RVO 68378092.

[1] V současné české onomastické teorii se spíše než o slovotvorbě hovoří o názvotvorbě; tento termín lépe vyjadřuje specifika vzniku proprií při propriálně pojmenovacím aktu (srov. Šrámek, 1999, s. 124; Čornejová, 2009, s. 20).

[2] Obdobné funkce (nebo některé z nich) plní tento sufix v zásadě i v nářečním lexiku; k tomu srov. např. Hlubinková (2010).

[3] Samostatnou pozornost by zasluhovalo užití sufixu -ek v místních jménech. Sonda provedená na základě slovníků místních jmen a jejich retrográdních indexech (Profous, 1947–1960; Hosák – Šrámek, 1970–1980; Oliva, 1976; Šrámek, 2013) naznačuje, že v převážné většině místních jmen plní sufix -ek deminutivní funkci. Další, níže analyzované funkce vyskytující se u pomístních jmen sonda u jmen místních neprokázala, ale některé z nich ani zcela nevyloučila. Přestože jsou totiž místní jména typu Brodek tradičně chápána jako deminutiva, bylo by možné v tomto případě uvažovat i o odlišné funkci sufixu -ek: sufix by mohl vyjadřovat polohu pojmenovaného objektu (srov. níže pomístní jméno Jezek označující louku u jezu v oddíle 4.2). Podobně funkce sufixu -ek v místním jménu Mníšek nemusí být nutně deminutivní (jméno se tradičně vykládá z deminutivního apelativa mníšek), v úvahu v tomto případě připadá i funkce posesivní (srov. níže deantroponymická pomístní jména typu Bartáček v oddíle 4.3). Problematika místních jmen však přesahuje zaměření tohoto příspěvku.

[4] Tato substantiva autor dále nečlení na apelativa a propria.

[5] Z těchto tří Šlosarem uvedených příkladů je však jednoznačný pouze Závrbek; lexikální jednotky Podhájek a Zážlíbek mohly vzniknout nejen prefixálně-sufixálním tvořením, ale i čistou prefixací od deminutivních apelativ hájek, žlíbek nebo toponym Hájek, Žlíbek.

[6] K tvoření od adjektivních základů přičleňuje J. Pleskalová (1992, s. 35) i pomístní jména jako Hoduvek, Čebínky, která chápe jako odvozená od redukovaných adjektiv hodovský, čebínský k toponymům Hodov, Čebín. Takováto pojmenování lze vykládat i jako utvořená přímo z toponymických základů – taková je kupř. praxe Slovníku pomístních jmen v Čechách (Matúšová, 2005–2009).

[7] Kromě pomístních jmen (tj. jmen nesídelních) jsou do analyzovaného materiálu zařazena také některá jména místních částí, která mají k pomístním jménům z hlediska svého jazykového ztvárnění i vzhledem ke svému vzniku velmi blízko.

[8] Obecnější výklad o deminutivech v pomístních jménech podává J. Pleskalová (1992, s. 69–70). Nad úlohou deminutiv ve jménech rybníků se zamýšlí V. Zlatohlávek (1966, s. 125–126).

[9] Případům, v nichž sufix -ek ve spojení s osobním jménem skutečně plní deminutivní funkci, nevěnujeme pozornost, protože se jedná o deminutiva antroponym, která byla do pomístních jmen převzata již jako celek. Zmiňme se jen stručně o tom, že v pomístních jménech se setkáváme mimo jiné se jmény svatých, v nichž sufix -ek plní expresivní funkci; slouží k vyjádření pozitivního vztahu k danému světci. Srov. kupř. pomístní jména Vavřineček (les u kaple sv. Vavřince) nebo U Prokůpka (pole nazvané podle polohy u božích muk se soškou sv. Prokopa).

[10] K širokému vymezení posesivity v pomístních jménech srov. Pleskalová (1992, s. 103–104).

[11] V 18. století byly vlastníky zdejšího panství skutečně Eleonora Kristýna hraběnka z Regalu a její syn Maxmilián hrabě z Regalu (viz < http://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Mikul%C3%A1%C5%A1e_
%28Humpolec%29 >, cit. 2014-02-01).

[12] Pro úplnost uveďme, že sufixem -ek se ojediněle tvoří pomístní jména rovněž od exonym, a to nejčastěji exonym biblických (Betlímek, Jordánek, Babylonek), případně od jmen významných měst v sousedních zemích (Berlínek).

[13] Motivace pomístního jména polohou v rámci katastru dané obce je poněkud neobvyklá. Takový pojmenovací motiv totiž zpravidla odporuje psychologii pojmenování: pokud by obyvatelé konkrétní obce nazvali určitý objekt podle polohy ve své vlastní obci, dané jméno by neplnilo nezbytnou identifikační, diferenciační funkci. Vyvýšenina Protiveček byla tedy patrně pojmenována obyvateli sousední nebo blízké obce, kteří zde vlastnili pozemky apod.

[14] V jiných lokalitách je však původ pomístního jména Zájezdek zcela odlišný – viz zde oddíl 4.7.

[15] Verzálkami zapisujeme analyzované lexikální jednotky, které nejsou vždy shodné s konkrétními pomístními jmény (jež jsou často předložková nebo víceslovná).

[16] Pomístní jména jako Přidánek, Přidánky, Na přidánku vycházejí z apelativa přidánek ‚přídavek, příspěvek‘ (Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971).

[17] Odlišný výklad uvádí F. Teplý (1937, s. 164), podle něhož výrazy nadýmač, nadýmáček označují v rybnikářském názvosloví ‚rybník pod studánkou nebo se spodním pramenem‘.

[18] Podrobněji viz Štěpán (2005a).

[19] Pro úplnost je třeba připomenout, že jména rybníků jako Přibylek lze vykládat i jako utvořená sufixem -ek od osobních jmen (srov. velmi četné příjmení Přibyl). U jmen jako Čekálek, Netušílek, Potěšílek je tento výklad méně pravděpodobný, i když jej samozřejmě ani zde nelze zcela vyloučit. V těchto případech však považujeme za pravděpodobnější motivaci na základě vlastností rybníka, jeho účelu nebo okolností jeho vzniku; srov. velmi častá rybniční jména Čekal (takto pojmenované rybníky měly podle D. Kálalové /1983, s. 101/ zachycovat případné záplavové vody; stejnou motivaci uvádí Kálalová rovněž u rybničních jmen Čekálek, Čekám, Čekalvody), Netušil (toto pojmenování se vykládá ze slovesa netušit ve významu ‚nemít naději‘; patřilo rybníkům se špatným výnosem; srov. např. Vávra, 1961), Potěšil (Vávra /1961/ vykládá toto rybniční jméno jako „opak“ k pojmenování Netušil).

[20] Orientační body na mapě jsou sídly bývalých soudních okresů. Užité zkratky těchto sídel jsou vysvětleny např. v úvodním svazku Slovníku pomístních jmen v Čechách (Olivová-Nezbedová – Malenínská, 2000, s. 14–18). Velikost značek je přímo úměrná počtu výskytů pomístních jmen v jednotlivých soudních okresech.

[21] Takovéto paralelní tvoření je někdy považováno za slovotvornou homonymii (srov. Štěpán, 2005b; Lábus, 2014). Vzhledem ke specifickým funkcím proprií a vzhledem k tomu, že u proprií je kategorie významu zcela odlišná od lexikálního významu vyskytujícího se u apelativ, nejeví se jako příliš vhodné uvažovat v propriální sféře jazyka o homonymii, která je chápána jako výskyt jazykových jednotek majících shodnou formu a odlišný význam. Z. Kaleta (1998, s. 32) kupříkladu uvádí, že propria nemají lexikální význam, a proto je užití termínu homonymie ve vztahu k nim neadekvátní. Od termínu slovotvorná homonymie proto v propriální sféře jazyka upouštíme.

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Valentinská 1, 116 46 Praha 1
stepan@ujc.cas.cz

Naše řeč, ročník 98 (2015), číslo 1, s. 21-33

Předchozí Lucie Radková, Jana Rausová: Barva, červeňák či paprika? Lexikum užívané v drogovém prostředí

Následující Ludmila Uhlířová: Knižní novinky z bulharské bohemistiky, hlavně jazykovědné