Apelativa lísa a přelízka v pomístních jménech v Čechách

Pavel Štěpán

[Články]

(pdf)

-

I. Lísa v pomístních jménech

F. Cuřín se v jedné ze svých studií věnovaných problematice pomístních jmen zaměřil na názvy vypovídající o existenci bran, branek, vrat, ohrad apod.[1] Kromě nejčastěji zastoupených jmen jako Brána, Branka, Vrata se autor zmiňuje i o některých dalších pojmenováních. Z nich zasluhují podrobnější pozornost mimo jiné jména obsahující apelativum lísa. Cuřín se zde omezuje na stručné konstatování, že „o častých ohradách na venkově mluví i jméno Lísa“, a uvádí (poměrně nepočetný) výběr historických dokladů.[2]

V Abecedním generálním katalogu pomístních jmen z území Čech je obsaženo 57 dokladů pomístních jmen obsahujících apelativum lísa. Uveďme několik příkladů doplněných výklady zpracovatelů soupisů pomístních jmen pro jednotlivé obce:[3]

Lísy ― louky v Radihošti u Písku, součástí jejichž ohrazení byla vrátka neboli lísy.

Vašírovská lísa ― hájovna v Lánské oboře na Novostrašecku „pojmenovaná podle brány do obory, kterou musel hajný na noc zavírat“.

Lánská lísa ― hájovna v Lánech na Novostrašecku, „podle lánské brány, kterou hajný na noc zavíral“.

V Semrádově líse ― pozemek v Želči u Soběslavi. „Z proutí, často lískového, byla upletena lísa, ze které byly nízké ohrady, aby drůbež neutekla.“

U lísy ― místní část v Rochově u Libochovic, „kdysi zábrana proti škodám drůbeže v poli“.

U lísy ― poloha v Mysletíně na Humpolecku nazvaná podle pohyblivé části plotu, kterou se vjíždělo na pole.

U lísy ― pole v Drahově u Veselí nad Lužnicí. „Leží nad zahradou, do níž byl vchod zahrazen lísou.“

U lísy ― pole v Lužné u Rakovníka. „Mezi domky byla lísa, kterou se uzavírala cesta do polí.“

U lísy ― pole v Obříství na Mělnicku nazvaná podle lísy, dřevěné zábrany přes cestu.

[84]Za lísou ― pole v Holubovské Baště na Českobudějovicku. „Byla zde lísa, aby neutekl dobytek.“

Za lísou ― místní část v Nové Vsi na Novostrašecku. „Vystupovalo zde pole oplocené a uzavřené lísou.“

Za lísou ― pole v Kozomíně na Kralupsku, byla zde lísa, „dřevěná ohrada, jako vrata“.

Za lísou ― pole v Ponědraži u Lomnice nad Lužnicí, ohraničené v minulosti nízkým plotem.

Z tohoto výběrového výčtu vyplývá, že zpracovatelům soupisů z jednotlivých obcí byl význam jmen obsahujících apelativum lísa zpravidla znám. Tento výraz byl tedy v místech, kde se dané názvy vyskytují, v době zpracování soupisů (tzn. v 60.―70. letech 20. století) zřejmě stále živý.

Dříve než se podrobněji zaměříme na význam výrazu lísa, věnujme pozornost dalšímu apelativu, jehož význam je významu apelativa lísa velmi blízký. Jedná se o apelativum přelízka, které se rovněž poměrně často vyskytuje v pomístních jménech na území Čech.

II. Přelízka v pomístních jménech

F. Cuřín se o pomístních jménech obsahujících apelativum přelízka ve zmíněné stati nezmiňuje.[4] V Abecedním generálním katalogu pomísmích jmen jsou tyto názvy zastoupeny 45 doklady (uvádíme opět jejich výběr):

Přelízka ― místní část v Libiši na Mělnicku. „Ulička […] byla na několika místech přepažena břevny, která byla přelézávána, aby se zkrátila cesta.“

Přelízka ― místní část ve Srubech na Vysokomýtsku. „Dřevěná zábrana mezi cestou do polí a návsí měla zabránit dobytku, aby se z pastvy dostal na náves. Člověk ji mohl snadno přelézt.“

Na přelízce ― pěšina v Zálší na Vysokomýtsku. „Před Pospíšilovou loukou se muselo přelézt přes kámen zasazený do zdi.“

Na přelízce ― místní část ve Škvorci u Prahy, „podle postavené zídky“.

U přelízky ― cesta v Libranticích na Královéhradecku. „Stezník (‘pěšina’) od Černilova do Součkova byl přístupný přes ‘přelízku’ v plotě.“

U přelízky ― místní část v Krásné Vsi u Bělé pod Bezdězem. „Mezi zdí domu a zahradou byla překážka, aby husy nechodily do polí. Ta se přelízala. Později tu byla branka.“

U přelízky ― pole v Žehuni na Královéměstecku, „dřevěná přehrada polní pěšiny, která se mohla přelézt, ale zabraňovala drůbeži utéct na pole“.

U přelízky ― poloha v Leškovicích na Havlíčkobrodsku, kde „bývala místo branky závora“.

[85]U přelízky ― cesta v Práčově u Nasavrk, „cestička do obory, přes ni položeny závory, které se přelézaly“.

U přelízky ― louky v Tupadlech na Čáslavsku. „Přes hraniční plot byly zřízeny schůdky ― přelízka ― na lesní stezku vedoucí do Přibyslavic.“

U přelízky ― poloha v Lípě u Kostelce nad Orlicí, mezi dvěma domy byla cesta přehrazena a „k přelézání byly dřevěné stupínky“.

Za přelízkou ― cesta ve Stěžerech na Královéhradecku zvaná též Za bránou, uzavřená „bránou a malými vrátky ― ‘přelízkou’“.

Za přelízkou ― pole v Ovčárech u Brandýsa nad Labem. „Aby husy z blízkého rybníka nemohly do polí, zřízen zde nízký plůtek, který mohl člověk překročit.“

Kromě podoby přelízka se v pomístních jménech setkáváme i s variantou mužského rodu přelízek, zastoupenou však výrazně nižším počtem dokladů (11 jmen). Jména obsahující výraz přelízek vykládají zpracovatelé soupisů obdobně jako jména s variantou přelízka (opět uvádíme výběr dokladů):

Přelízek ― lesík v Černíkovicích u Rychnova nad Kněžnou. „U cesty postaven plůtek, aby na ni nemohla drůbež. Každý, kdo chtěl přejít přes řeku po lávce, musel jej přelézat.“

Na přelízku ― pole v Bohdanči na Přeloučsku. „[…] bývala soukromá cesta a při ní branka na přelézání.“

Pod přelízkem ― poloha v Sezemicích u Pardubic. „Farář měl své louky ohrazeny, muselo se na ně přelézat.“

U přelízku ― místní část v Kostěnicích u Holic. „Bývala nízká dřevěná branka mezi zahradami, mohlo se tu procházet na polní cesty.“

U přelízku ― poloha v Zaječicích na Chrudimsku. „Zábrana upevněná přes cestu, aby se po ní nedalo jezdit. Určena jen pro pěší.“

Pro úplnost je zapotřebí připomenout rovněž existenci několika dalších ojediněle se vyskytujících pomístních jmen odvozených od slovesa přelézt, jejichž význam je obdobný jako u jmen obsahujících apelativum přelízka, resp. přelízek. V katastru města Rakovník a v Sýkořicích u Křivoklátu je doloženo pojmenování U přelízátka. S hláskovou obměnou výrazu přelízátko se dále setkáváme v názvu v plurálové podobě Přelejzátka v Drozdově na Hořovicku.

III. Význam apelativ lísa a přelízka

Údaje zpracovatelů soupisů, kteří zpravidla velmi dobře znali prostředí daných obcí, jsou v tomto případě velmi cenné, neboť vypovídají o místních reáliích, o tom, co bylo v jednotlivých případech míněno onou lísou nebo přelízkou vystupující v pomístních jménech. Vysoká spolehlivost uvedených výkladů vyplyne z jejich porovnání se slovníkovými definicemi sledovaných apelativ.

Z několika významů, jež u výrazu lísa (též lésa, deminutivum líska) uvádí J. Jungmann, je pro nás podstatný význam ‘cokoli pleteného z proutí, jako stěna, příhrada, [86]dvéřka atd.’. Jungmann tento význam dále specifikuje: „Lísa u zahrady, u chalupy atd. = pletené dvéře, též i sama ohrada pletená, Zaun, Gartenzaun. Lísa k zavření slepic […] Lísy k zavření ovcí […].“[5] Téměř totožný je výklad v Kottově slovníku.[6]

Podle Příručního slovníku jazyka českého (PSJČ) je jedním z významů substantiva lísa ‘část plotu upravená k přelézání pro lidi, ale zabraňující vchodu dobytka, přelízka’; pozoruhodné jsou též připojené příklady: „Skákali jste domů přes lísy. Sotva za nimi [ovcemi] lísu zastrčil, rozlítila se bouře. U dvorka zavrzala lísa.“[7] Od definice PSJČ se poněkud odlišuje výklad Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ): ‘nízká dvířka v plotě n. posunovatelná přehrádka’.[8]

Je evidentní, že definice PSJČ zcela nekoresponduje s příklady, kterými je v tomto slovníku význam slova lísa ilustrován. Pokud by totiž lísa, jak se v PSJČ uvádí, sloužila pouze k přelézání, znamenalo by to, že se jednalo pravděpodobně výhradně o nepohyblivou část plotu. V souladu s tímto výkladem je však pouze první z příkladů, naznačující, že lísa byla přeskakována, přelézána. Z dalších dvou výkladů vyplývá, že jde o součást pohyblivou, tedy pravděpodobně o ‘nízká dvířka v plotě nebo posunovatelnou přehrádku’, jak lísu definuje SSJČ. Definice uvedená v PSJČ je tedy neúplná,[9] úplná však není ani definice SSJČ. Lísa totiž mohla být jak nepohyblivou součástí plotu, tak i částí pohyblivou, která se buď otvírala jako „vrátka“, nebo se posunovala. Tomu dobře odpovídá rovněž Jungmannova definice, podle níž se výraz lísa vztahuje jak k „pleteným dveřím“ v ohradě, tak k ohradě samotné.

Pozoruhodné údaje o původu, ale také o významu apelativa lísa poskytuje Machkův etymologický slovník. Lísa je podle V. Machka ‘deska upletená z proutí, sloužící na sušení ovoce[10], jako vrátka v plotě, jako dílec plotu apod.’. Mimo jiné dále Machek uvádí slovenské výrazy lesa ‘plot z větví, proutí, dřevěná ohrada’, lesica a lesina ‘(přenosný) dílec takového plotu’ a paralely slova lísa (s obdobnými významy) i v dalších slovanských jazycích. Připojeny jsou zde též citáty z literatury, dokládající, že převažujícím materiálem pro výrobu lísy byla líska, lískové větve. Machek se proto domnívá, že původní praslovanský výraz *lěsa „lze míti za redukci, již praslovanskou, zpodstatnělého *lěskova (totiž původně l. merža, mříže)“.[11]

[87]Výraz lísa je uveden rovněž v Českém jazykovém atlase (ČJA), kde byl zahrnut do položky „vrátka v plotě“. Tentýž význam jako lísa má podle ČJA rovněž deminutivum líska[12] (přičemž u některých informátorů „znamená slovo líska menší vrátka“. U výrazů lísa, líska je dále výslovně uvedeno, že jsou do map zaneseny „jen v případech, kdy označují námi sledovanou reálii. Nebyly tedy mapovány ve významu ‘vysouvací díl plotu, ohrady’“.[13]

Vraťme se však ještě k definici PSJČ, která význam slova lísa ztotožňuje s významem výrazu přelízka. Tento slovník skutečně považuje obě substantiva za synonyma. I podstatné jméno přelízka zde je totiž vykládáno jako ‘část plotu upravená k přelézání pro lidi, ale zabraňující vchodu dobytka, lísa’.[14]

V ostatních slovnících jsou definice apelativa přelízka velmi stručné. Jungmann a Kott uvádějí jako základní nezúženou podobu přelézka (s variantami přelízka a přelézačka) a vykládají ji jako ‘místo, kde se přelézá’ (např. přes plot).[15] SSJČ vykládá výraz přelízka (u kterého uvádí též řidčeji se vyskytující variantu přelízek a nářeční podobu přílazek[16]) jako ‘(nízká) část plotu upravená k přelézání, překračování’,[17] tedy podobně jako SSJČ. Variantu přelízek uvádí pouze SSJČ, výraz přelízátko ve slovnících doložen není.[18]

Z dokladů pomístních jmen vyplývá, že oba sledované lexémy se mohou vztahovat k poměrně různorodým objektům, přičemž všechny tyto objekty mají funkci určité zábrany, překážky, jejímž účelem bylo nejčastěji usměrnit pohyb hospodářského zvířectva. Tato překážka byla zpravidla dřevěná, lísy byly původně pravděpodobně zhotoveny z proutěných výpletů.

V obou případech se mohlo jednat o překážku jak pevnou, tak i pohyblivou. Výraz lísa pravděpodobně častěji označoval zábranu pohyblivou, vrátka nebo posuvný díl plotu, ovšem nezřídka se vztahoval rovněž k samotné ohradě, tedy překážce pevné, nepohyblivé. Přelízka byla naopak většinou zábrana pevná, kterou bylo zapotřebí„ přelézt“, v některých případech se však mohlo jednat rovněž o překážku pohyblivou.

[88]Apelativum přelízka může označovat i některé objekty, ke kterým se podstatné jméno lísa nevztahuje, např. závory, kamenné zábrany nebo zídky (srov. doklady výše). V některých pomístních jménech označuje přelízka část plotu opatřenou schůdky sloužícími ke snazšímu přelézání. Přelízka tedy neoznačuje vždy pouze nízkou zábranu (i když tento význam je zde nepochybně nejčastější).

Rovněž apelativum lísa má v některých pomístních jménech poněkud odlišný význam. V několika případech (vždy v oblasti širšího Rakovnicka) lísa neoznačuje nízkou branku, nýbrž vyšší bránu, vrata, jimiž se uzavíral vstup do obory. O tomto významu se zmiňuje též A. Profous v souvislosti s výkladem místního jména Líský (ves u Nového Strašecí), které podle něho „vzniklo příponou -ský z app. lísa […], líský z lís-ský (= u lísy), t. dvorec, statek, chalupník a j.“ Dále Profous uvádí, že „podle zprávy p. V. Kočky je toto slovo na Rakovnicku velice rozšířeno. Znamená tam dlouhou branku, vrata na cestách při vstupu do obory v křivoklátských lesích. Podle těch lís jsou nazývány i blízké myslivny a hájovny ― v Lex. obcí je jich uvedeno šest, na př. Řevničovská Lísa, Vašírovská Lísa ― a od nich se tak prý nazývají i celá hájemství.“[19]

IV. Územní rozšíření apelativ lísa a přelízka v pomístních jménech v Čechách

Jak vyplývá z připojených mapek,[20] výskyt apelativ lísa a přelízka v pomístních jménech na území Čech je poměrně výrazně teritoriálně vymezen. Jména s apelativem lísa vytvářejí dva výrazné areály, z nichž první má centrum severně od Českých Budějovic (s určitým přesahem zvláště směrem na severozápad) a druhý se nachází v okolí Křivoklátu, Nového Strašecí, Slaného a Kralup nad Vltavou. Mimo tyto dva areály vystupuje výraz lísa v pomístních jménech pouze ojediněle.

Pokud porovnáme výskyt výrazu lísa v pomístních jménech s areály substantiva lísa ve významu ‘vrátka v plotě’ v ČJA, zjistíme velmi výrazné odlišnosti. ČJA sice zaznamenává rovněž dva areály výrazu lísa, které se však s areály sledovaných pomístních jmen téměř nepřekrývají, pouze se jich dotýkají (velmi nevýrazné překrytí obou typů areálů v okolí Milevska je takřka zanedbatelné).

[89]

Zatímco první zmíněný areál pomístních jmen se nachází severně (až severovýchodně) od Českých Budějovic, ČJA zachycuje malý areál jihovýchodně od Českých Budějovic. Tento areál výrazu lísa ve významu ‘vrátka v plotě’ na severu sousedí s areálem pomístních jmen obsahujících apelativum lísa. Podobná situace je rovněž u dalšího areálu. Druhý, značně rozsáhlejší areál substantiva lísa v ČJA má centrum na Benešovsku, zasahuje na jihu až na Písecko, na západě na severní Příbramsko, na východě k Ledči nad Sázavou, na severu k Jílovému u Prahy. Areál pomístních jmen s apelativem lísa se i v tomto případě nachází severně od areálu znázorněného ČJA.

Skutečnost, že se areály sledovaných pornístních jmen s areály zaznamenanými ČJA navzájem téměř nepřekrývají, se může jevit jako poněkud překvapivá. Vzhle-

[90]

dem k tomu, že spolu však navzájem sousedí, zdá se dokonce, jako by tyto dva typy areálů byly navzájem komplementární.

Rozdíly mezi areály pomístních jmen a areály apelativ v ČJA jsou vysvětlitelné dvěma skutečnostmi:

1. Jak již bylo uvedeno výše, ČJA nemapuje výskyt apelativa lísa ve všech námi sledovaných významech, nýbrž pouze ve významu ‘vrátka v plotě’. Tato skutečnost rozdíly v obou typech areálů částečně vysvětluje. Pokud by ČJA mapoval i další významy tohoto apelativa (‘část plotu nebo ohrady’ apod.), jeho územní rozšíření by nepochybně bylo výrazně větší a patrně by zasahovalo rovněž do námi vymezených areálů pomístních jmen. I nadále však zůstává nezodpovězena otázka, proč většinou v rámci areálů vymezených ČJA nevystupuje substantivum lísa též v pomístních jménech.

[91]2. Areály apelativ jsou jiného charakteru než areály proprií, a tyto dva typy areálů se proto často navzájem nekryjí. Jak připomíná R. Šrámek, „propria mohou svými dialektismy ve srovnání s apelativy dokládat větší nebo menší rozložení dialektového jevu“, v některých případech „se areál původního (nářečního) apelativa vývojově ‘rozštěpil’ na apelativní a propriální“.[21] Na možné rozdíly mezi rozšířením apelativ a jim odpovídajících pomístních jmen upozorňuje rovněž M. Harvalík.[22]

Druhé sledované apelativum ― přelízka ― se v pomístních jménech (až na ojedinělé výjimky) vyskytuje výhradně ve východní polovině Čech, tedy mimo oblast výskytu apelativa lísa. Nejhojnější je jeho výskyt v severovýchodních Čechách, avšak jižně od linie Bělá pod Bezdězem ― Libáň ― Hradec Králové ― Rychnov nad Kněžnou. Na jihu a západě je pak daný areál vymezen hranicí Litomyšl ― Hlinsko ― Habry ― Český Brod ― Karlín ― Roudnice nad Labem. Varianta přelízek se vyskytuje v rámci areálu přelízka, nejvíce na Chrudimsku, Pardubicku a Holicku.

Je tedy zřetelné, že pomístní jména obsahující apelativa lísa a přelízka vytvářejí zcela odlišné, navzájem se téměř nepřekrývající areály.[23]

---

[1] Viz F. Cuřín, Pomístní a traťová jména Brána, Branka, Vrata apod., in: Filologické studie 4, Sborník pedagogické fakulty University Karlovy, Praha 1973, s. 105―111.

[2] D. cit. v pozn. 1, s. 109.

[3] Soupisy pomístních jmen a z nich vycházející Abecední generální katalog pomístních jmen z území Čech jsou uloženy v archivu úseku onomastiky Ústavu pro jazyk český AV ČR v Praze. Doslovné citace ze soupisů jsou uváděny v uvozovkách.

[4] Srov. d. cit. v pozn. 1.

[5] Viz J. Jungmann, Slovník česko-německý II, 2. vyd., Praha 1990, s. 332.

[6] Srov. F. Š. Kott, Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický I, Praha 1878, s. 924―925.

[7] Viz Příruční slovník jazyka českého II, Praha 1937―1938, s. 601.

[8] Viz Slovník spisovného jazyka českého I, Praha 1960, s. 1118.

[9] PSJČ však uvádí význam ‘dvířka v plotě’ u výrazu líska (který např. Jungmann považuje za deminutivum od lísa); tento význam je zde dokumentován příkladovou větou: „Sedlák otevřel lísku, což jsou vrátka v plotu.“

[10] Význam ‘deska na sušení ovoce’ je v ostatních slovnících (Jungmann, Kott, SSJČ, PSJČ) rovněž obsažen, ovšem je vydělen jako samostatný. Machek všechny významy slova lísa slučuje, neboť vychází ze skutečnosti, že se původně jednalo skutečně o jeden předmět, který měl různé využití.

[11] Viz V. Machek, Etymologický slovník jazyka českého, 2. vyd., Praha 1968, s. 335.

[12] Výraz líska v tomto významu je zaznamenán rovněž ve slovnících. Zpracovatelé soupisů pomístních jmen však pomístní jména obsahující toto apelativum spojují ve všech případech s výskytem lískového porostu. Výrazem líska v pomístních jménech se proto nezabýváme. Zda má toto apelativum v některých případech skutečně význam odpovídající námi sledovanému významu slova lísa, nelze totiž spolehlivě doložit.

[13] Srov. Český jazykový atlas 3, Praha 1999, s. 98―100.

[14] Viz d. cit. v pozn. 7, IV, sv. 2, s. 154.

[15] Srov. J. Jungmann, d. cit. v pozn. 5, III, s. 494; F. Š. Kott, d. cit. v pozn. 6, II, s. 957.

[16] Je pozoruhodné, že podoba přílazek (ve významu ‘vrátka v plotě’) byla zaznamenána též při výzkumu v českém jazykovém ostrůvku v Rumunsku, konaném v letech 1962—1969 pro ČJA. (Srov. d. cit. v pozn. 13, s. 100.)

[17] D. cit. v pozn. 8, II, Praha 1964, s. 1043.

[18] Výrazy přelízka, přelízek, přelízátko vycházejí z obecněčeské podoby přelízat; variantu přelézka bez provedého úžení é > í zaznamenávají pouze Jungmann a Kott (viz výše).

[19] Viz A. Profous, Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny II, Praha 1949, s. 630.

[20] Velikost symbolů na mapkách odpovídá přímo úměrně četnosti výskytu sledovaných apelativ v pomístních jménech v jednotlivých bývalých soudních okresech. Orientační body na mapkách jsou sídly bývalých soudních okresů. Užité zkratky těchto sídel jsou vysvětleny v následujících publikacích: L. Olivová-Nezbedová — M. Knappová ― J. Malenínská ― J. Matúšová, Pomístní jména v Čechách. O čem vypovídají jména polí, luk, lesů, hor, vod a cest, Praha 1995, s. 10—13; L. Olivová-Nezbedová — J. Malenínská, Slovník pomístních jmen v Čechách, úvodní svazek, Praha 2000, s. 14―18.

[21] Srov. R. Šrámek, Areál dialektů a areál proprií, in: Čeština ― univerzália a specifika IV, Praha 2002, s. 93―94.

[22] Srov. M. Harvalík, Shody a diference v nářečním a anoikonymickém lexiku, in: M. Majtán ― P. Žigo (eds.), 13. slovenská onomastická konferencia, Modra-Piesok 1997, Bratislava 1998, s. 73―78; týž, K teritoriálním vlastnostem apelativních a onymických areálů, Jazykovědné aktuality 36, 2000, s. 21―27.

[23] V několika bývalých soudních okresech jsou sice zastoupena obě apelativa zároveň, jedná se však zpravidla o ojedinělé případy výskytu jednoho z apelativ mimo jeho areál nebo o lokality na hranicích areálů, kde se areály obou apelativ k sobě navzájem přibližují.

Naše řeč, ročník 88 (2005), číslo 2, s. 83-91

Předchozí Alena M. Černá: Herbář z kodexu vodňanského a jeho ortografické zvláštnosti

Následující Pavel Štěpán: Synchronní a diachronní aspekty české onymie