Časopis Naše řeč
en cz

Prefixálně-sufixální substantiva v pomístních jménech v Čechách

Pavel Štěpán

[Články]

(pdf)

Prefixal-suffixal nouns in Bohemian minor place-names

This article deals with the prefixal-suffixal substantive lexical units found in names of uninhabited places on the territory of Bohemia. A majority of the lexical units analysed are derived from common nouns; formations from proper names (namely toponyms) are rare. In addition to the bases of the individual formations, the repertory of the prefixes and suffixes was investigated. A geolinguistic perspective reveals that the lexical units analysed occur most frequently in minor place-names from southwest and northeast Bohemia.

Key words: minor place-names, nouns, prefixal-suffixal formation, word-formation
Klíčová slova: pomístní jména, substantiva, prefixálně-sufixální tvoření, slovotvorba

0. Předponově-příponové lexikální jednotky vyskytující se v toponymech nebyly dosud podrobněji zkoumány. V tomto příspěvku se zaměříme na prefixálně-sufixální substantiva přítomná v pomístních jménech na území Čech.[1] Důležitým východiskem nám bude studie M. Harvalíka (2000), která podává detailní analýzu pomístních jmen typu Podles a Podlesí; zabývá se tedy formacemi čistě prefixálními a prefixálně-konverzními. Jak uvádí M. Harvalík, jména typu Podles a Podlesí úzce souvisejí s předložkovými pomístními jmény typu Pod horou, ale také s názvy prefixálně-sufixálními typu Podhořina, Zácestek (Harvalík, 2000, s. 110–111). Všechny tyto typy pomístních jmen vznikly totiž „za stejným účelem – jejich úkolem je vyjádřit prostorový vztah takto nazvané lokality k jinému, tzv. relačnímu objektu – a navzájem si tak konkurují“ (Harvalík, 2000, s. 111).

Předponově-příponovým toponymům ve slovenštině věnuje pozornost M. Majtán (1974). Za prefixálně-sufixální jména však považuje i formace typu Zápotočie, Prílesie, která (ve shodě s M. Harvalíkem) chápeme jako formace prefixálně-konverzní. Tento typ podle M. Majtána představuje téměř 90 % všech slovenských předponově-příponových jmen; zbývajících 10 % jmen tohoto typu, tedy názvy, které jsou předmětem našeho zájmu, autor bohužel ponechává stranou.

Výrazy vzniklé prefixálně-sufixálním tvořením zahrnují Daneš – Dokulil – Kuchař (1967, s. 685) – stejně jako formace prefixálně-konverzní – mezi předponové útvary [79]smíšeného typu. Ve většině případů vzniká předpona přehodnocením původní předložky. Prefixálně-sufixální útvary vznikají nejčastěji z dvouslovných předložkových výrazů, tj. ze „spojení předložky s příslušným pádovým tvarem podstatného jména“ (Daneš – Dokulil – Kuchař, 1967, s. 685). Za fundující útvar bývá považováno celé toto předložkové spojení, k němuž se připojuje slovotvorný sufix.[2]

Jak uvádí Mluvnice češtiny 1 (1986, s. 315; dále MČ 1), prefixálně-sufixální substantiva se formálně stýkají „s odvozeninami od prefigovaných adjektiv: bezbožník bezbožný“. Ve shodě s MČ 1 se takto utvořenými výrazy nezabýváme a omezujeme se na substantiva motivovaná bezprostředně předložkovým výrazem (k tomu viz výše).

V apelativní sféře jazyka se při tomto odvozování uplatňují sufixy -ík/-ník (náčelník, náhrdelník), -ice/-nice (náušnice, pobřišnice), -ek (náhubek, záhumenek), -ka (podkolenka, příručka), řídce pak -eň (předprseň), -ák (zálesák), -ec (bezdomovec) (viz MČ 1, s. 315).

Substantivní lexikální jednotky vzniklé prefixálně-sufixálním tvořením vyskytující se v pomístních jménech na území Čech klasifikujeme podle sufixů, které se připojují k fundujícímu útvaru tvořenému předložkovým spojením. Základním kritériem třídění je rod analyzovaných substantiv; k jednomu ze tří rodů jsou totiž daná podstatná jména přiřazena právě na základě jednotlivých slovotvorných sufixů.

 

1. Maskulina[3]

1.1 Sufix -ec

Z předložkových spojení pod lazem, za brodem, za humny, za horou byly sufixem -ec utvořeny pravděpodobně lexikální jednotky[4] PODLAŽEC, ZABRODEC[5], ZÁHUMENEC[6], ZÁHOREC[7]. Tvoření pomocí tohoto sufixu tedy není příliš časté; vzhledem k tomu, že sufix -ec může plnit i funkci deminutivního sufixu, interpre[80]tace lexikálních jednotek, jejichž základem je spojení předložky se substantivem mužského rodu, je navíc nejednoznačná.

 

1.2 Sufix -ek[8]

Podle Daneše – Dokulila – Kuchaře (1967, s. 692) se sufixem -ek tvoří z předložkových spojení kromě obecných jmen osob (bezzemek) i obecná jména předmětů, např. náhrobek, podbradek, zástěnek, podnivek apod. V našem materiálu slouží tento sufix k odvozování lexikálních jednotek od spojení:

a) předložky po s apelativním substantivem

aa) mužského rodu[9]: břeh POBŘEŽEK

ab) ženského rodu: hora POHŮREK

b) předložky pod

ba) s apelativním substantivem

baa) mužského rodu: luh PODLOUŽEK[10]

bab) ženského rodu: cesta PODCESTEK, hora nebo hůra PODHŮREK, mez PODMEZEK[11], niva PODNIVEK[12] (s variantou PODNÍVEK), stráň PODSTRÁNĚK

bb) s propriem: pozemkové jméno Lomy PODLOMEK

c) předložky za s apelativním substantivem

ca) ženského rodu: cesta ZÁCESTEK[13], hora ZÁHOREK, ZÁHOŘEK, struha ZÁSTRUŽEK[14], ves ZÁVESEK

cb) středního rodu: humno ZÁHUMENEK[15]

 

[81]1.3 Sufix -(n)ík

Podle Daneše – Dokulila – Kuchaře (1967, s. 692) se sufixem -(n)ík tvoří z předložkových spojení mj. obecná jména předmětů, např. nákrčník, podnožník. U podstatných jmen prefixálně-sufixálních obecně platí, že mnohá z nich „mají souběžnou motivaci přídavným jménem ve smyslu nositele vlastnosti, přičemž se tato motivace jeví někdy i jako hlavní; např. bezbožník má těsnější vztah k adjektivu bezbožný než k předložkovému pádu bez boha“ (Daneš – Dokulil – Kuchař, 1967, s. 691). Totéž platí i o lexikálních jednotkách přítomných v pomístních jménech. Lexikální jednotka PODLESNÍK mohla být utvořena jednak sufixem -ník z předložkového spojení pod lesem, jednak sufixem -ík z adjektiva podlesní (doloženého v apelativních slovnících češtiny). V některých případech však taková adjektiva nejsou doložena a jejich existenci můžeme stěží předpokládat (srov. např. adjektivum *protilužní jakožto potenciální slovotvorné východisko lexikální jednotky PROTILUŽNÍK).

Sufix -(n)ík se v našem materiálu připojuje ke spojením předložky s apelativem. Ve fundujících předložkových pádech se setkáváme s předložkami:

a) pod: kovárna PODKOVÁRNÍK, cesta PODCESTNÍK, humno PODHUMENÍK, les PODLESNÍK, mez PODMEZNÍK, ves PODVESNÍK

b) proti: luh PROTILUŽNÍK

c) za: humna ZAHUMENÍK, ZÁHUMENÍK, hora ZÁHORNÍK, les ZÁLESNÍK, pole ZÁPOLNÍK

 

2. Feminina

2.1 Sufix -ka

Sufix -ka slouží podle Daneše – Dokulila – Kuchaře (1967, s. 693) mj. k tvoření prefixálně-sufixálních názvů věcí, např. náprsenka, podnožka. Vzhledem k tomu, že sufix -ka může plnit i funkci deminutivního sufixu, interpretace lexikálních jednotek přítomných v pomístních jménech, jejichž základem je spojení předložky se substantivem ženského rodu, je často nejednoznačná. Navíc nelze zcela vyloučit, že v některých případech má sufix -ka funkci sufixu univerbizačního. V našem materiálu slouží tento sufix k odvozování lexikálních jednotek od spojení:

a) předložky bez s apelativním substantivem mužského rodu: kout BEZKOUTKA

b) předložky mezi s apelativním substantivem

ba) mužského rodu: les MEZILESKA

bb) ženského rodu: hráz MEZIHRÁZKA

[82]c) předložky pod s apelativním substantivem:

ca) mužského rodu: mlejn PODEMLEJNKA, les PODLESKA

cb) ženského rodu: hráz PODHRÁZKA, niva PODNIVKA (s variantou PODNÍVKA), ves PODVESKA

cc) středního rodu: pole PODPOLKA

d) předložky za s apelativním substantivem:

da) rodu ženského: hora ZÁHORKA, ves ZÁVESKA

db) rodu středního: humno ZAHUMENKA, ZÁHUMENKA[16]

 

2.2 Sufix -(n)ice

Podle Daneše – Dokulila – Kuchaře (1967, s. 693) se sufixem -(n)ice tvoří od předložkových pádů pouze obecná jména předmětů (náušnice, záhumenice). V našem materiálu se tato přípona připojuje ke spojením předložky s apelativem. Ve fundujících předložkových pádech se setkáváme s předložkami:

a) pod: dub PODUBICE (< *PODDUBICE), hora PODHORNICE, hráz PODHRÁZNICE, jedle PODJEDLICE, sad PODSADNICE

b) při: důl PŘÍDOLNICE

c) za: humno ZAHUMENICE, ZÁHUMENICE[17], ZAHUMNICE, ZÁHUMNICE[18], důl ZÁDOLNICE, kostel ZÁKOSTELNICE

 

2.3 Sufix -ina

Sufixem -ina je podle Daneše – Dokulila – Kuchaře (1967, s. 693) od předložkových pádů odvozen pouze malý počet substantiv. Je však pozoruhodné, že většina z nich má „zeměpisný“ význam: návršina, pobřežina, pohořina, površina, zálesina. Z předložkových spojení pod horou, pod dvorem, za borem, za řekou byly sufixem -ina utvořeny lexikální jednotky PODHOŘINA[19], PODDVOŘINA, ZÁBOŘINA a ZÁŘEČINA[20]. Ze spojení předložky s pomístním jménem byla utvořena lexikální jednotka ZÁSOUČINA (< *ZÁSOUDČINA[21]).

 

[83]2.4 Sufix -ovna

Tvoření prefixálně-sufixálních substantiv sufixem -ovna není v apelativní sféře jazyka doloženo. V pomístních jménech z území Čech se vyskytují dvě lexikální jednotky utvořené touto příponou, a to ZÁHROBOVNA (z předložkového spojení za hrobem[22]) a ZÁVRŠKOVNA (za vrškem).

 

2.5 Sufix -eň

Sufixem -eň se řídce tvoří prefixálně-sufixální útvary jak v apelativní sféře jazyka, tak v pomístních jménech z území Čech. V našem materiálu jsou doloženy formace PODČTVRTEŇ[23] a ZÁVODEŇ[24].

 

3. Neutra – sufix -sko

Lexikální jednotky typu PODVESKO, ZÁHORSKO, vyskytující se v pomístních jménech v Čechách, můžeme interpretovat buď jako prefixálně-sufixální formace utvořené sufixem -sko z předložkových spojení pod vsí, za horou apod., nebo jako substantiva vzniklá konverzí z adjektiv typu podveský, záhorský. Podle první z obou možných interpretací by sufixem -sko byly utvořeny lexikální jednotky MEZIVESKO (z předložkového spojení mezi vsemi), POHORSKO (po hoře), PODVESKO (pod vsí), ZADVORSKO (za dvorem), ZÁHORSKO (za horou). V jednom případě by bylo doloženo tvoření ze spojení předložky a propria: PODŽALSKO ze spojení předložky pod s oronymem Žalý.[25]

 

4. Jazykovězeměpisné hledisko

O všech zkoumaných prefixálně-sufixálních formacích (a to substantivních i adjektivních – viz III.B) vystupujících v pomístních jménech lze obecně říci, že jsou nejčastější v jihozápadních a v severovýchodních Čechách.

Přiložené mapky[26] č. 1 a 2 zaznamenávají územní distribuci substantivních prefixálně-sufixálních lexikálních jednotek; mapa č. 1 znázorňuje výskyt formací žen-

 

[84]

 

ského rodu, mapa č. 2 pak rodu mužského. Feminina vytvářejí poměrně výrazný areál na jihozápadě a jihu Čech, ohraničený na severu linií Domažlice – Přeštice – Blovice – Příbram – Sedlčany – Milevsko – Soběslav – Jindřichův Hradec. Méně ostře ohraničená je oblast výskytu prefixálně-sufixálních substantiv ženského rodu na východě a severovýchodě Čech (viz mapu č. 1). Maskulina se vyskytují jižně od linie Sušice – Nepomuk – Rokycany – Hořovice – Jílové – Benešov – Mladá Vožice – Pelhřimov, dále pak (méně často) v severovýchodních Čechách (v úzkém pásu od Turnova a Sobotky ke Kostelci nad Orlicí a Vysokému Mýtu; ojedinělý je pak výskyt na Poličsku – viz mapu č. 2). U většiny jednotlivých sufixů mužského i ženského rodu nezaznamenáváme výraznější rozdíly v jejich distribuci. Lze však konstatovat, že v oblasti severovýchodních Čech je ze sufixů mužského rodu zastoupen pouze sufix -ník, který je naopak řídký v jihozápadních Čechách.

 

[85]

 

5. Závěr

V příspěvku byla věnována pozornost substantivním lexikálním jednotkám vyskytujícím se v anoikonymii Čech, které vznikly prefixálně-sufixálním tvořením. Doloženo je především tvoření ze základů apelativních, základy propriální (konkrétně toponymické) se vyskytují jen ojediněle. Při tomto způsobu tvoření se uplatňují následující sufixy: -ec, -ek, -(n)ík, -ka, -(n)ice, -ina, -ovna, -eň, -sko. Z prefixů jsou nejčastější pod(e)- a dále za-/zá-; s větším odstupem pak následují mezi-, po-, pří-, bez- a proti-. Jako překvapivá se zde jeví naprostá absence prefixu nad-. Jazykovězeměpisný pohled ukázal, že analyzované lexikální jednotky se nejčastěji vyskytují v pomístních jménech v jihozápadních a severovýchodních Čechách.

 

LITERATURA

 

CUŘÍN, F. (1969): Kapitoly z dějin českých nářečí a místních a pomístních jmen. Praha: Univerzita Karlova.

DANEŠ, F. – DOKULIL, M. – KUCHAŘ, J. a kol. (1967): Tvoření slov v češtině 2. Odvozování podstatných jmen. Praha: Academia.

[86]GEBAUER, J. (1903, 1916): Slovník staročeský I, II. Praha: Česká grafická akciová společnost Unie.

HARVALÍK, M. (2000): Ke konkurenčním vztahům v českém anoikonymickém systému (na příkladě dvou anoikonymických strukturních modelů). In: L. Olivová-Nezbedová – R. Šrámek – M. Harvalík (eds.), Onomastické práce 4. Sborník rozprav k sedmdesátým narozeninám univ. prof. PhDr. Ivana Lutterera, CSc. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, s. 109–137.

KOTT, F. Š. (1880): Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický II. Praha: František Šimáček.

KOTT, F. Š. (1887): Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický V. Praha: František Šimáček.

KOTT, F. Š. (1893): Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický VII. Praha: František Šimáček.

KOTT, F. Š. (1901): Druhý příspěvek k Česko-německému slovníku zvláště grammaticko-fraseologickému. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění.

KOTT, F. Š. (1906): Třetí příspěvek k Česko-německému slovníku zvláště grammaticko-fraseologickému. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění.

MAJTÁN, M. (1974): Predponovo-príponové zemepisné názvy v slovenčine. Jazykovedný časopis, 25, s. 32–37.

MATÚŠOVÁ, J. a kol. (2005–2009): Slovník pomístních jmen v Čechách I–V. Praha: Academia.

Mluvnice češtiny 1 (1986). Praha: Academia.

OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, L. – MALENÍNSKÁ, J. (2000): Slovník pomístních jmen v Čechách. Úvodní svazek. Praha: Academia.

Příruční slovník jazyka českého I–VIII (1935–1957). Praha: Státní nakladatelství, Školní nakladatelství, SPN.


[1] Naším materiálovým východiskem je abecední generální katalog pomístních jmen v Čechách, uložený v oddělení onomastiky Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., v Praze.

[2] Jen u malé skupiny substantiv je fundujícím útvarem pouze samo základové substantivum (Daneš – Dokulil – Kuchař, 1967, s. 685) – jedná se o substantiva vzniklá prefixálně-sufixálním tvořením s nepředložkovou (pravou) předponou. Těchto substantiv je velmi malý počet a „až na jedinou výjimku jména pahorek“ jde o „jména okrajová, řídká a zastaralá“ (Daneš – Dokulil – Kuchař, 1967, s. 694).

[3] Nezabýváme se lexikálními jednotkami zakončenými na -ák, které jsou výsledkem univerbizace. Sufix -ák se zde připojuje k adjektivům vzniklým prefixálně-sufixálním tvořením. Kupř. pomístní jméno Podhraďák vzniklo univerbizací názvu Podhradní rybník (v jiných případech se ovšem základem univerbizace mohlo stát i apelativní spojení).

[4] Analyzované lexikální jednotky, které zároveň jsou při lexikografickém zpracovávání materiálu pomístních jmen potenciálními heslovými slovy, v celém článku zapisujeme v souladu s územ Slovníku pomístních jmen v Čechách (Matúšová a kol., 2005–2009) verzálkami. Tyto lexikální jednotky nejsou vždy shodné s konkrétními pomístními jmény.

[5] Slovotvorná interpretace této lexikální jednotky je však sporná; nelze vyloučit ani to, že byla utvořena prostou prefixací z apelativa brodec ‚zdrob. k brod‘ (Gebauer, 1903; Kott, 1901, s. 429), eventuálně z pomístního jména Brodec (z dané lokality nedoloženého). (U slovníků češtiny v článku odkazujeme – s výjimkou Kottova slovníku – na jednotlivá hesla bez udání konkrétního dílu a strany.)

[6] Příruční slovník jazyka českého (dále PSJČ) dokládá apelativum záhumenec ve významu ‚záhumní‘, tj. ‚místo, pozemek za humny‘.

[7] Nezařazujeme sem lexikální jednotky PŘÍHONEC a ZÁHONEC, které sice teoreticky mohly být utvořeny příponou -ec z předložkových spojení při honu, za honem, ovšem pravděpodobně se jedná spíše o deminutiva utvořená od apelativ příhon a záhon (srov. deminutivní apelativum příhonec v PSJČ).

[8] K sufixu -ek můžeme přiřadit i složený (deminutivní) formant -eček, se kterým se setkáváme v lexikální jednotce PODNIVEČEK (s variantou PODNÍVEČEK).

[9] Ke klasifikaci podle rodu substantiv vystupujících ve fundujících předložkových spojeních přistupujeme pouze tehdy, pokud je jejich rod relevantní. Jde o případy, kdy užitý (častěji se vyskytující) sufix (např. -ek nebo -ka) může u substantiv určitého rodu vystupovat i jako sufix deminutivní.

[10] Nelze však vyloučit, že lexikální jednotka PODLOUŽEK mohla vzniknout čistou prefixací z apelativa loužek, případně z pomístního jména Loužek (z dané lokality však nedoloženého).

[11] PSJČ zaznamenává apelativum podmezek s významem ‚podmezí‘, tj. ‚místo pod mezí‘.

[12] PSJČ uvádí apelativum podnivek ‚pruh pozemku pod polem nechávaný jako palouk‘.

[13] Kott (1887, s. 27) dokládá apelativum zácestek ‚pole za cestou‘, vyskytující se podle jeho údajů „na Hané“.

[14] Kott (1901, s. 399) zaznamenává apelativum zástružek, které dokumentuje následujícím dokladem: „K té zahradě přidávám potok i (s) z-kem, s olším.“ Definici významu nepodává.

[15] PSJČ uvádí u apelativa záhumenek pouze novější významy ‚menší pozemek, který má člen zemědělského družstva pro osobní potřebu‘ a ‚malé pomocné hospodářství člena jednotného zemědělského družstva sloužící jeho osobní potřebě‘. Starší slovníky toto apelativum nezaznamenávají.

[16] PSJČ uvádí apelativum záhumenka s významy ‚pozemek za humny‘ a ‚záhumenek‘.

[17] PSJČ dokládá apelativum záhumenice ‚místo, pozemek za humny‘.

[18] Kott (1893, s. 1107) zaznamenává apelativum záhumnice s významem ‚záhumní‘.

[19] Kott (1880, s. 634) uvádí apelativum podhořina ‚pata hory, krajina pod horou n. pod horami‘.

[20] Kott (1906, s. 520) zachycuje apelativum zářečina, které dokumentuje příkladem „vrch na z-ně (za řekou)“; definici významu neuvádí.

[21] Pole Zásoučina bylo podle soupisu pomístních jmen pro Klenčí pod Čerchovem na Domažlicku nazváno podle polohy za roklí Soudky.

[22] Podle F. Cuřína (1969, s. 85) původní apelativum grobъ přítomné v mnohých toponymech „mohlo mít sice někdy i význam Grab, sepulcrum, ale […] je to význam pozdější a […] aspoň v Čechách v staré době a nářečně donedávna mělo nebo dosud má význam původní, tj. hromada, násyp, kopec“. Pomístní jméno Záhrobovna, patřící rokli v Pavlíkově na Rakovnicku, má tedy zřejmě obdobnou motivaci jako název Závrškovna (pojmenování pole v Žárovné na Prachaticku).

[23] Patrně z předložkového pádu pod čtvrtí. Motivace pomístního jména Na Podčtvrtni (pole a louky v Nítovicích na Jindřichohradecku) není zcela zřejmá.

[24] Název Závodeň patří místní části obce Záhornice na Královéměstecku. Vychází z předložkového spojení za vodou a odráží polohu místní části za potokem (vzhledem k centru obce).

[25] Název louky Podžalsko v Mrklově na Jilemnicku odráží její polohu pod vrchem Žalý.

[26] Orientační body na mapkách jsou sídly bývalých soudních okresů. Užité zkratky těchto sídel jsou vysvětleny např. v úvodním svazku Slovníku pomístních jmen v Čechách (Olivová-Nezbedová – Malenínská, 2000, s. 14–18). Velikost značek je přímo úměrná počtu výskytů pomístních jmen v jednotlivých soudních okresech.

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Valentinská 1, 116 46 Praha 1
stepan@ujc.cas.cz

Naše řeč, ročník 94 (2011), číslo 2, s. 78-86

Předchozí Marta Koutová: Psaní velkých písmen v názvech svátků a období církevního roku pravoslavné církve

Následující Bohumil Vykypěl: Oxfordská příručka lingvistického analyzování aneb theatrum linguisticæ

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdm transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1