Přemysl Hauser jubilující

Ivana Kolářová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V časopisech Naše řeč a Český jazyk a literatura bylo životní výročí tohoto známého lingvisty a pedagoga připomínáno již několikrát.[1] V letošním roce máme opět příležitost popřát profesoru Přemyslu Hauserovi k jeho jubileu hodně zdraví, spokojenosti a současně ukázat jeho bohatou vědeckou a pedagogickou činnost zejména v posledních deseti letech.

Univerzitní profesor Přemysl Hauser se narodil 16. dubna 1921 v Oslavanech u Brna. Po maturitě na Reálném gymnáziu Jana Blahoslava v Ivančicích úspěšně ukončil v roce 1947 studium českého jazyka a filozofie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V letech 1947 až 1954 učil na základních a středních školách (Ivančice, Olbramovice, Zastávka u Brna, Ketkovice). Od roku 1954 pracoval na Vysoké škole pedagogické v Praze a od roku 1959 na Pedagogickém institutu, kde byl pověřen vedením katedry českého jazyka a literatury. Později působil na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity. V letech 1971 až 1974 přednášel jako lektor češtiny na Filozofické fakultě Univerzity v Lublani, v letech 1982 a 1999 ji opět navštívil při příležitosti studijních a přednáškových pobytů. 1. září roku 1975 nastoupil profesor Hauser na katedru českého jazyka Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, na které působí dodnes. V letech 1996–1998 byl vedoucím katedry českého jazyka.

V roce 1950 získal Přemysl Hauser titul PhDr. po obhajobě rigorózní práce Sabina jako sociální myslitel a v roce 1964 dosáhl na základě obhájení kandidátské disertace Slovotvorné zákonitosti obrozenecké češtiny titulu CSc. V roce 1967 se habilitoval a byl ustanoven docentem na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity, roku 1991 byl na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity jmenován univerzitním profesorem pro obor český jazyk.

Od 50. let jsou se jménem Přemysla Hausera spojeny učebnice a cvičebnice českého jazyka pro různé typy škol, např. Učebnice českého jazyka pro pedagogické školy (Praha, 1. díl 1956, 2. díl 1957), Cvičebnice českého jazyka pro 1. a 2. ročník pedagogických institutů (Praha 1963), Cvičební texty z českého jazyka pro 8. ročník ZDŠ (Praha 1973) aj. Přemysl Hauser byl jedním z hlavních autorů učebnice Český jazyk pro 9. ročník (1. vydání Praha 1963) a mj. také učebnic Český jazyk pro 5. ročník základních škol až Český jazyk pro 8. ročník základních škol, které vycházely v Praze v SPN v letech 1981–1983. Dodnes je členem autorského kolektivu, který pro dnešní SPN – a. s. připravuje učebnice Český jazyk pro 6. ročník až Český jazyk pro 9. ročník [156]a metodické příručky k nim (Praha 1997–2000). V letech 1995 až 1996 se podílel na cvičebnicích Český jazyk pro 6. ročník až Český jazyk pro 9. ročník vydávaných nakladatelstvím Fortuna a v r. 1996 na učebnici pro nakladatelství Pansofia Co mám umět z českého jazyka (v 6. až 9. ročníku). Od roku 1998 vzniká pod jeho vedením opět pro nakladatelství Pansofia série cvičebnic Čeština hravě, určených pro žáky 6. až 9. ročníku základních škol a pro žáky nižších gymnázií, a učebnice Český jazyk pro 5. ročník. Přemysl Hauser vždy zdůrazňoval potřebu spojení jazykové výuky s výukou literární. Učebnice, na nichž se jako autor podílel, tuto zásadu vždy respektovaly a respektují. Jako východisko probírání jazykových jevů je v nich využíván souvislý text krásné literatury.

Při práci na učebnicích a učebních pomůckách se projevila jedna z charakteristických vlastností jubilanta: na svém současném pracovišti vytvořil kolektiv nejen ze zkušených autorů, ale přizval do něj i mladší kolegy a umožnil jim získávat zkušenosti v náročné učebnicové tvorbě. Také do práce na vysokoškolských učebních textech zapojuje profesor Hauser mladší spolupracovníky; vytvořil s nimi mj. skripta Základy didaktiky českého jazyka pro první stupeň základní školy (s K. Ondráškovou, Brno 1991), Didaktika českého jazyka pro 2. stupeň základní školy I. Část obecná, II. Jazyková výchova (s H. Kneselovou, I. Martincem a K. Ondráškovou, Brno 1994). Výsledkem několikaletého působení Přemysla Hausera na Univerzitě v Lublani je učebnice P Hauser, A. Jedlička, B. Urbančič, Češčina (Založba Mladika, Ljubljana 1979, 1997). Znalost problematiky výuky mateřského jazyka ve Slovinsku se odráží v článku Anketa o učebnicích (Český jazyk a literatura 46, 1995–1996). V něm se jubilant zamýšlí nad výsledky ankety, které byly zveřejněny ve slovinském lingvistickém časopise Jezik in slovstvo.

Názory Přemysla Hausera na potřeby výuky mateřského jazyka na základních a středních školách a na tvorbu učebnic se staly tématem mnoha jeho článků a studií. Od 70. let je stálým přispěvatelem časopisu Český jazyk a literatura a od 90. letech psal také do časopisu Slovo, který katedra českého jazyka Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity vydávala do roku 1996. V současné době vycházejí jeho příspěvky o výuce např. v časopise Čeština doma a ve světě (s H. Kneselovou: O jednotě české jazykovědné školské terminologie, V, 1997, č. 2), ve Slově a slovesnosti (61, 2000) publikoval obsáhlou recenzi Tomo Korošec: Stilistika slovenskega poročevalstva. Několik let byl Přemysl Hauser členem redakční rady a jedním z hlavních autorů sborníku Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Škola – jazyk – literatura; publikoval v něm příspěvky jak s tematikou didaktickou, tak také syntaktickou, lexikální a slovotvornou.

Dodnes profesor Hauser pravidelně vystupuje na konferencích věnovaných češtině a jejímu vyučování. Z referátů a příspěvků ve sbornících můžeme uvést Mluvnice jako předpoklad (základ) jazykové tvořivosti (sb. Cesty k tvořivé škole, Brno 1998), Vlastenecká výchova v mateřském jazyce (sb. Výchova k národnímu vědomí a národním hodnotám, Brno 1999). Stranou zájmu nezůstává ani čeština jako cizí jazyk, srov.: První mluvnice češtiny pro Slovince v kontextu českého mluvnictví (sb. Studia balkanika bohemo-slovaca IV, Brno 1995).

Vedle didaktiky se zájem jubilanta soustředí především na slovní zásobu a tvoření slov. Z těchto disciplín připravil několik vysokoškolských učebních textů. Pro přípravu učitelů oboru český jazyk a učitelů 1. stupně základní školy je již 20 let využívána kniha Nauka o slovní zásobě (Praha 1980, 2. vydání 1986). Poskytuje přesnou a srozumitelnou orientaci v systému slovní zásoby [157]současné češtiny a v českém systému slovotvorném, stejně jako kapitola Tvoření podstatných jmen v Mluvnici češtiny 1 (Fonetika. Fonologie. Morfonologie a morfemika. Tvoření slov, Praha 1986, s. 231–316). Přemysl Hauser v ní podává výklad slovotvorného systému podstatných jmen s popisem jednotlivých slovotvorných kategorií a slovotvorných typů, neopomíjí ani formanty méně produktivní a způsoby tvoření jmen vlastních. Především pro práci na seminářích vytvořil jubilant skripta Základní pojmy z nauky o slovní zásobě a tvoření slov (poslední vydání Brno 1998). Zejména s lexikální a slovotvornou tematikou jsou spojeny články Přemysla Hausera publikované již od 50. let v časopise Naše řeč[2] a studie ve sbornících vysokých škol a ve sbornících z konferencí. Z posledních let uvádíme Zdvojeně slovesné předpony nana-, popo- (sb. Acta universitatis Palackianae Olomucensis, Olomouc 1993), Slovesa se zdvojenými předponami zne-, zane- (zneklidnit, zanedbat) (sb. Pocta Dušanu Šlosarovi, Brno 1995), Cesta a pouť (sb. Cesty a cestování v jazyce a literatuře, Ústí nad Labem 1995), Žena a muž. Srovnání slovotvorných a významových souvislostí obou slov (sb. Žena – jazyk – literatura, Ústí nad Labem 1996), Prefixace, její povaha a místo ve slovotvorné soustavě (Sborník příspěvků z odborného semináře Prefixace a kompozice ve slovotvorné soustavě češtiny, Brno 1997), Podoba, historie a užívání slov zšíři, zvýši aj. (sb. Jazyk a kultura vyjadřování. Milanu Jelínkovi k pětasedmdesátinám, Brno 1998). Z uvedených názvů je zřejmé, že Přemysl Hauser věnuje velkou pozornost tvoření slov předponami. Ve studii Prefixace, její povaha a místo ve slovotvorné soustavě mj. vysvětluje, v čem spočívá specifičnost předponového odvozování, a zamýšlí se nad tím, jaká kritéria zvolit pro jeho klasifikaci. Dokazuje také, že v češtině vlastně dosud nebylo předponové tvoření slov a skládání detailně popsáno.

Pravidelně se Přemysl Hauser zúčastňoval konferencí o slangu a argotu pořádaných Pedagogickou fakultou Západočeské univerzity v Plzni a také konferencí onomastických, srov. např. Deminutiva v příjmeních (sb. Onymické systémy v regionech, Hradec Králové 1995), Odvozovací struktura českých příjmení ve srovnání s apelativy (sb. Propria v systému mluvnickém a slovotvorném, Brno, 1999), Vlastní jména v příručních mluvnicích českého jazyka (sb. Vlastní jména v mluvnicích češtiny a v tradicích českého mluvnictví, Brno 2000).

O tom, že Přemysl Hauser je fundovaným znalcem slovní zásoby a tvoření slov i ve starší češtině, svědčí monografie Tvoření podstatných jmen v době národního obrození (Brno 1978), kterou je možné považovat za jeden z vrcholů jeho vědecké práce. V monografii je detailně popsán slovotvorný systém podstatných jmen obrozenecké češtiny, opomenuta není ani frekvence užití jednotlivých slovotvorných prostředků v textech různých stylů. Ve výkladu postupuje P. Hauser s přesností a důsledností typickou jak pro jeho články a studie, tak i pro jeho učebnice: na prvních stránkách vysvětluje tradice tvoření slov v češtině založené v období humanismu a renesance a pokračující v 17. a 18. století. Hlavní pozornost soustředí na tradici vytvořenou [158]v národním obrození zejména J. Dobrovským a J. Jungmannem (s. 9–21). Při vlastním popisu slovotvorného systému podstatných jmen si jubilant jako první kritérium zvolil rozdělení slovotvorných prostředků na zdroje domácí a přejaté, dalším hlediskem jsou slovotvorné postupy a slovotvorné kategorie. V kapitole o odvozování i o skládání slov vychází Přemysl Hauser ze stejných klasifikačních principů, které uplatnil např. v Nauce o slovní zásobě a v kapitole Tvoření podstatných jmen v Mluvnici češtiny 1. Zvláštní pozornost pak věnuje přejímání slov nejen z cizích jazyků, ale také z jiných útvarů národního jazyka, kalkování a oživování slov starých. Na s. 181–190 se zabývá již zmíněným stylovým rozlišením slovotvorných prostředků a typů a srovnáním jejich stylového hodnocení a frekvence jejich užití s dnešní češtinou. Práci Tvoření podstatných jmen v době národního obrození vedle Nauky o slovní zásobě lze považovat za syntézu poznatků publikovaných ve studiích a sbornících v 50. až 70. letech.

Časté odborné diskuse ukazují, že Přemysl Hauser je též vynikajícím znalcem české skladby a různých syntaktických teorií. Obdiv budí nejen jeho schopnosti analyzovat pojetí skladby u významných českých gramatiků (Trávníček, Šmilauer, Kopečný aj.), ale též schopnost srovnávat je s přístupy, které se ve výuce skladby prosazují v současné době např. v pracích J. Novotného, M. Grepla, P. Karlíka, J. Hrbáčka, F. Daneše a Z. Hlavsy. V této souvislosti připomeňme skripta Skladba češtiny pro studium učitelství pro 1. stupeň základní školy (Brno 1990): v nich Přemysl Hauser s důsledností jemu vlastní spojuje teoretické výklady s všestrannými rozbory věty jednoduché i různých druhů souvětí a seznamuje posluchače učitelství 1. stupně základní školy se základními poznatky valenční syntaxe. Náměty k praktickému ověření nejnovějších teoretických poznatků ze syntaxe přinášejí Cvičení ze současného českého jazyka. Skladba (Brno 1997). Jsou v nich systematicky seřazena cvičení k rozboru věty jednoduché, pro poznávání syntaktických struktur podle valence posudkového slovesa a k rozboru souvětí, opomenuty nejsou ani praktické úkoly z oblasti textové lingvistiky.

Hovoříme-li o vědecké a pedagogické práci Přemysla Hausera, neměli bychom opomenout její další důležitý aspekt: jako erudovaný lingvista s vlastními bohatými zkušenostmi s výukou českého jazyka ve svých vystoupeních na konferencích, seminářích a přednáškách vždy zdůrazňuje nezastupitelnou úlohu učitelů českého jazyka a nutnost dbát na kultivované vyjadřování ve všech sférách veřejné komunikace, odmítá jakékoli podceňování znalostí českého jazyka.

Přemysl Hauser je dlouholetým členem Jazykovědného sdružení při AV ČR, byl členem komise pro kandidátské zkoušky z didaktiky českého jazyka. Jako školitel dovedl k úspěšnému obhájení disertační práce několik vědeckých aspirantů nejen z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. V současné době je školitelem několika doktorandů. V roce 1996 mu Masarykova univerzita udělila stříbrnou medaili, v r. 1998 obdržel pamětní medaili Univerzity Karlovy při příležitosti 650. výročí jejího založení.

Životní jubileum v roce 2001 profesor Přemysl Hauser slaví stále jako aktivní pedagog a vědecký pracovník v oblasti bohemistiky, s hlavou plnou nových nápadů a dalších plánů. Ještě jednou tedy přejeme panu profesoru stále hodně zdraví, spokojenosti a dosavadního pracovního nadšení i do dalších let.

---

[1] Připomeňme např. články z počátku 80. a 90. let: A. Jedlička, B. Sedláček, Přemysl Hauser (K šedesátým narozeninám), Český jazyk a literatura 31, 1980–1981, s. 375–379; F. Uher, Jubileum Přemysla Hausera, NŘ 74, 1991, s. 156–158; F. Uher, Jubileum významného bohemisty a didaktika profesora Hausera, Český jazyk a literatura 42, 1991–92, s. 40–42. Před pěti lety upozornil časopis Český jazyk a literatura na významné životní výročí Přemysla Hausera při příležitosti otištění jeho článku Anketa o učebnicích (Český jazyk a literatura 46, 1996–1997, s. 220). V našem příspěvku soustředíme pozornost zejména na práce Přemysla Hausera z 90. let 20. století, ze starších publikací uvedeme nejznámější monografie a učebnice. Dodnes vede profesor Hauser na Masarykově univerzitě kurzy slovinštiny pro posluchače různých oborů.

[2] Srov. např. Těžiště či těžisko, NŘ 41, 1958, s. 221–224; Složená podstatná jména typu maloměsto, NŘ 42, 1959, s. 76–82; Složená podstatná jména s první částí samo-, NŘ 43, 1960, s. 262–266; Složená slova s polo-, polou-, půl-, NŘ 55, 1972, s. 141–144. Zkušenosti z pobytu v Lublani uplatnil v článku Jazykové koutky ve Slovinsku, NŘ 56, 1973, s. 205–207, který je vlastně recenzí knižně vydaného souboru jazykových koutků: T. Korošec, Pet minut za boljši jezik, Državna založba Slovenie, Ljubljana 1972.

Naše řeč, ročník 84 (2001), číslo 3, s. 155-158

Předchozí Ludmila Zimová: Bratislavské lingvistické rokování

Následující Pavel Jančák: Sedmdesátiny české dialektoložky Marie Rackové