Časopis Naše řeč
en cz

Jubileum Přemysla Hausera

František Uher

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Doc. PhDr. Přemysl Hauser, CSc., náš význačný bohemista a metodik českého jazyka, se v letošním roce dožívá v dokonalé tvůrčí a fyzické svěžesti sedmdesáti let (nar. 16. 4. 1921). Čtenářům Naší řeči je znám od r. 1958. Už od tohoto roku začal v NŘ publikovat příspěvky, které poutaly zájem profesionálních i laických milovníků českého jazyka tím, že byly mnohdy věnovány jazykovým jevům hodnoceným nejednoznačně, rozporným nebo unikajícím pozornosti jazykovědců. Připomeňme zde alespoň jeho drobné studie Těžiště či těžisko (NŘ 1958), Složená podstatná jména typu maloměsto (NŘ 1959), Složená slova s polo-, polou-, půl (NŘ 1972). Pravidelní čtenáři NŘ si možná vzpomenou také na autorovy zajímavé informace o jazykovém a jazykovědném dění u nás i v cizině (např. Jazykové koutky ve Slovinsku, NŘ 1973).

Publikace v NŘ jsou ovšem jen nepatrným zlomkem rozsáhlého vědeckého a pedagogického oslavencova díla, které začíná ukončením studií na filozofické fakultě MU v Brně (1948). Hauserova životní údobí jsou vyplněna zpočátku učitelským působením na školách různých typů v okolí jeho rodných Oslavan, od r. 1954 pak nepřetržitou prací vysokoškolského učitele na pedagogických fakultách v Praze a v Brně (s výjimkou lektorského pobytu na filozofické fakultě v Lublani v l. 1971—74).

[157]Jubilant patří k vědcům, jejichž vrozená povaha je formována jak schopností vytvářet syntetická díla, tak vnitřní potřebou reagovat na aktuální požadavky lingvistiky a vyučování českému jazyku.

Mezi práce prvního okruhu patří především díla vztahující se k jazyku národního obrození: knižní publikace Dobrovského práce o tvoření slov a domácí mluvnické tradice (1959); Puchmajerův Rýmovník (1972) a zvláště pak Tvoření podstatných jmen v době národního obrození (1978), ale i díla vztahující se k systému současného českého jazyka (sem spadá zejména oddíl Odvozování podstatných jmen v Mluvnici češtiny 1, 1986).

Práce druhého okruhu jsou tematicky i z hlediska určení neobyčejně rozmanité. Patří k nim v prvé řadě početné učebnice a metodiky českého jazyka, ať již pro studenty vysokých škol, nebo žáky škol středních a základních.[1]

Mezi knižními publikacemi uvedeného druhu zaujímá významné místo Hauserova Nauka o slovní zásobě (1980), která dodnes představuje jediné souborné zpracování lexikologie jako nauky o slovní zásobě a tvoření slov ve formě vysokoškolské učebnice.

Početnou skupinu v souhrnu Hauserových publikací tvoří vysokoškolská skripta: Kapitoly z didaktiky českého jazyka (1985), Základní pojmy z nauky o slovní zásobě a tvoření slov a jejich didaktická aplikace (1985), Cvičení z lexikologie, syntaxe a stylistiky (1986), Skladba češtiny pro učitelství 1. stupně ZŠ (1988) aj.

Pro základní školy zpracovával P. Hauser jako spoluautor učebnice a metodické příručky českého jazyka už od r. 1954. K této oblasti Hauserova pedagogického působení se přimyká jeho iniciativa při vydávání tabulkových pomůcek ke gramatice českého jazyka, dále zpracování jazykových témat pro školní fonotéky v Čs. rozhlasu, koncipování a uskutečnění 18 rozhlasových relací O naší mateřštině.

Kromě statí v NŘ publikoval Hauser lingvistické a didaktické příspěvky v mnohých dalších odborných časopisech. Některé z nich vznikly jako přípravné studie pro obsáhlejší díla, jiné z naléhavého podnětu jazykové praxe a konečně i jako výsledek jubilantovy pravidelné recenzní činnosti.

Převážná část příspěvků tohoto typu je otištěna v časopise Český jazyk a literatura. Týkají se teorie vyučování českému jazyku, metodiky výkladu obtížných jazykových kategorií a jevů, výchovy učitelů českého jazyka, způsobů vyučování tomuto předmětu. Jsou to např. K základním otázkám vzdělání a výchovy v mateřském jazyce (1974), O pojetí a uspořádání tvaro[158]slovného učiva (1970), Příprava učitelů českého jazyka na pedagogických fakultách (1969).

V mnoha sbornících, a to jak v pravidelných (sborníky pedagogických fakult v Praze a v Brně), tak v příležitostných (např. z konferencí, sjezdů atpod.), vynikají Hauserovy práce pečlivou analýzou jazykového detailu sledovaného v historických a systémových souvislostech. Jako př. lze uvést: Antonyma s předponou bez- (1989), Intenzifikační adjektiva založená na reduplikaci (1987), Vlastní jména v názvech důlních děl (1989), Odvozování předponami sou- a spolu-, 1986, aj.

Zvláštní kapitolou Hauserova díla jsou práce uveřejněné v zahraničí nebo se k němu vztahující, zejména pak publikace související s Hauserovým pobytem v Lublani. Projevuje se v nich neutuchající zájem o jazyk jihoslovanského národa, sledování stop vzájemného kulrurního a jazykového styku Čechů a Slovinců. Plodem tohoto zájmu je i učebnice Češčina, která byla vydána v r. 1980 v Lublani za jubilantova spoluautorství.

V našem stručném medailónku si jen stěží můžeme povšimnout všech důležitých publikací Hauserových, tím méně podat souhrnnou bibliografii.[2] Nemůžeme však nevyjádřit obdiv, jak při badatelsky neobyčejně náročné práci dokázal být P. Hauser až do současnosti také ve středu organizačního dění v lingvistické a didaktické oblasti (členství ve vrcholných odborných komisích, výchova nových vědeckých pracovníků, řízení kursů zahraničních bohemistů atd.).

Jsme přesvědčeni, že jmenování profesorem, které přichází s nespravedlivým zpožděním, ale více než zaslouženě, zastihne jubilanta v plné tvůrčí práci. S jejími některými výsledky se budeme snad moci seznámit i prostřednictvím Naší řeči.

[1] Z množství titulů, na nichž se Hauser podílel jako autor nebo spoluautor, jmenujme např.: Cvičebnice českého jazyka pro 1. a 2. roč. ped. institutů (1963), Jazyková cvičení a rozbory (1968, 1976), Úvod do jazykovědy (1978), Učebnice českého jazyka pro pedagogické školy (1956), Metodika vyučování českému jazyku a slohu v 6.—9. roč. ZDŠ (1964, 1972), O slovní zásobě a tvoření slov v 6.—9. roč. ZDŠ (1966 a další vyd.).

[2] Bibliografie Hauserových prací do r. 1986 byla publikována ve sborníku Komunikativní zřetel ve vyučování mateřskému jazyku, Brno-Cikháj 1986, s. 152—158.

Naše řeč, ročník 74 (1991), číslo 3, s. 156-158

Předchozí Ivan Lutterer: Jubilující Adolf Kamiš

Následující Jaroslav Bartošek: František Hladiš šedesátiletý