Časopis Naše řeč
en cz

Složená slova s polo-, polou-, půl-

Přemysl Hauser

[Články]

(pdf)

-

Složená slova, jejichž první část ukazuje ke slovu půl (půle, polovina), jsou v dnešní češtině velmi hojná. Pro značný počet slov s první částí polo- je zaznamenává Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) jen v přísném výběru.

Mnohá slova mezi těmito složeninami jsou stará, avšak ke zvýšenému tvoření dochází teprve v době obrozenské a od té doby jich neustále přibývá.

[142]Složeniny tohoto typu jsou podle slovnědruhové příslušnosti především podstatná a přídavná jména. Od některých složených přídavných jmen jsou odvozena i příslovce, např. polouvědoměle, polovzpřímeně, polopravidelně. Několik příslovcí vzniklo přímo skládáním: poloplačky, polonahlas, pololeže, polosedě apod.

První část složenin mívá podobu polo-, polou- a půl-. Ojedinělé je pole- ve slově poledne, tvoření je však již zastřené. Tato první část se připojuje k hotovým podstatným nebo přídavným jménům (popř. příslovcím): polospánek, polopřímka, půlměsíc, půlkruh, polorozvitý, polosuchý, polonahý. Řidčeji se podstatné jméno mění. Jde pak o typ smíšený, o slova tvořená skládáním a změnou tvaroslovné charakteristiky, tzv. konverzí. Jména mají koncovky středního rodu vzoru „stavení“: polo/let-í, poloverší, pološeří. V obrození byl tento podtyp rozšířenější, srov. jména z tehdejší doby: polohlasí, polohlaví, polokolí, pololibří, polosestří, polovozí, polouvratí. Dnes se již nová slova takto netvoří.

Podle podoby první části převažují dnes výrazně složeniny s polo-. V SSJČ je zaznamenáno na 250 slov s touto částí jako základní hesla, skoro u každého jsou však ještě připojeny další odvozeniny, např. polokeř — polokeřík, polokřovitý, polokeřovitý. Počet složenin zde uvedených — jak znovu připomínáme, v přísném výběru — je tedy mnohem vyšší. Podobu polou- připomíná slovník jen u zastaralého poloukorneta a archaického polouvozí (stará míra). Uvádí však ještě tyto složeniny jako zastaralé dvojtvary vedle běžných složenin s polo- nebo půl-. První část v podobě půl- má ve slovníku 70 slov s dalšími odvozeninami. Také tyto složeniny mívají dvojtvary s polo- nebo polou-. Překrývání jednotlivých typů vyjadřuje tento přehled s údaji o počtu dvojtvarů:

polo- / polou-
11

polo- / půl-
17

polo- / půl- / polou-
2

půl- / polo-
13

půl- / polo- / polou-
3

 

Srovnáme-li výskyt dvojtvarů s celkovými počty složenin, zjišťujeme, že není velký. Dokazuje to, že podoby složenin jsou dnes již značně ustálené. Podoby s polou- jsou všude již zastaralé. U dvojtvarů s polo- a půl- bývá jedna z podob zpravidla řidší, srov.: polosvit / půlsvit, polokoule / půlkoule, polomrtvý / půlmrtvý, polosen / půlsen, půl[143]kupé / polokupé, půlměsíc / poloměsíc, půlroční / poloroční, půlstoletí / polostoletí, půlslovo / poloslovo. Jen v několika málo případech jsou co do výskytu obě podoby téměř rovnocenné: polokulatý / půlkulatý, polooblouk / půloblouk, půlkruh / polokruh, půlcesta / polocesta, půlkolem / polokolem.

Vývoj složenin tohoto typu osvětlí srovnání s poměry obrozenskými, s doklady zařazenými ve slovníku Jungmannově (JS). Jejich rozsah je zde ve srovnání se SSJČ nižší, např. složenin s polo- má JS 124, tedy o polovinu méně a neuvádí další odvozeniny. Rozbor dokladů však ukazuje, že narůstání těchto složenin v obrození bylo značné. Ukazuje to přehled početního zastoupení v JS s uvedením, která slova jsou zde doložena ze staršího jazyka a z jazyka lidového (z úzu) a která jen z autorů soudobých. Složeniny rozdělíme podle jejich prvních částí:

 

celkový počet

slova stará

slova nová

polo-

124

49

75

polou-

42

24

18

půl-

56

37

19

JS uvádí ovšem ještě podobu první části polu- u 10 starých slov a pol- u čtyř slov: polkoň (Presl), polkruží (Kinský), pollukní (míra — půl lukna, Palkovič), polostrov.

Z přehledu je patrné, že nejvíce vzrůstaly složeniny s polo-, že se však ještě tvořila slova i s podobou polou-.

Popudem k tvoření složenin tohoto typu byly potřeby nově vznikajícího odborného názvosloví. Často byly nové termíny prostě překládány, kalkovány. První část pak odpovídá latinskému semi-: semivocalis — polohlasnice, řeckému hemi-: hemisféra — polokoule, německému halb-: halbleer — poloprázdný. Nová slova se objevila především v názvech přírodovědných a matematických. Některá z nich se udržela a stala se součástí dnešního názvosloví: polokoule, polokeř, poloosa, polostín, jiná zanikla: polookolek, polopolec (nerost), polozob, položlabnatý, polokolísnutí.

Mnohem menší podíl na vzniku nových slov měl jazyk umělecký. Připomeňme aspoň slova půlměsíc, půlnebe, pololehlý.

I v dalším vývoji se na nových složeninách dosti značně podílelo odborné názvosloví, srov. např. slova polotovar, poloprovoz, polovodič, poločas, někdy bývá v druhé části i slovo cizí: polofinále, polokonzerva.

[144]První část těchto složenin určuje vždy část druhou. Mívá přitom různé významové odstíny:

1. Vyjadřuje polovinu věci: polokoule, poloelipsa, poloverš, půlkruh, půlhodina, půlkilo, půlpalcový, půlrok, půlpetit. Ve starším jazyce se takových slov užívalo v označování měr a vah: půlkorec, půlkopa, půltucet, půlžejdlík, půllibří a též u peněžních jednotek: půltolar, půlzlatník, půlosmák, půlkrejcar.

2. Vyjadřují neúplnost, vlastnost jen „poloviční“ nebo přibližnou, částečnou: polohřib, polobratr, Poločech, polokov, polovodič, poloautomat, polodítě, polokoks, polodivoch; některá slova mají význam znevažující: polovzdělanec, polověda, poloučenec, polokultura a blíží se předponovým odvozeninám s pa-: pavěda, pakultura apod.

3. Složená přídavná jména vyjadřují, že je něco jen částečně vyrobeno z příslušné látky: polokožený, polovlněný, polodřevěný, jiná vyjadřují částečnou nebo neúplnou vlastnost: polozávěrový, polozaměstnaný, polotichý, polotěžký, poloosvětlený apod.

Obecný význam první části je vždy měrový, vyjadřuje poloviční nebo nějak přibližné omezení platnosti původní vlastnosti. Ukazuje se, že různá podoba první části slouží zčásti i k významovému rozlišení: půlden (polovina dne) — poloden (doba mezi dnem a nocí), půltón (polovina celého tónu) — polotón (jemný barevný odstín).

Vyjadřování měrového omezení příslušné vlastnosti je v odborném názvosloví potřebné, proto se složeniny tohoto typu stále šíří. První část pak nabývá charakteru poloprefixu, který se podle potřeby spojuje s příslušnými slovy.

Naše řeč, ročník 55 (1972), číslo 2-3, s. 141-144

Předchozí Miloš Dokulil: Slovesa odvozená ze jmen přídavných označujících barvy

Následující Marie Těšitelová: Kvantitativní hodnocení lexikálních prostředků a jejich stylistické využití

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1