Časopis Naše řeč
en cz

František Hladiš šedesátiletý

Jaroslav Bartošek

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Docent v oboru současný jazyk na katedře bohemistiky a slavistiky filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci PhDr. František Hladiš, CSc., se narodil v Nivnici, rodišti Komenského, dne 1. května 1931.

[159]Když skončila druhá světová válka, nastoupil do učení ve zlínských Baťových závodech. Po třech letech se stal tovaryšem a později mistrem v elitním oboru pletařských strojů.

Lákalo ho však umění, měl rád literaturu, zpěv a hudbu. Proto opustil strojařinu a dal se na studia. V letech 1951—1956 vystudoval na filozofické fakultě UP v Olomouci obor čeština — ruština. Zůstal na fakultě — nejdříve jako asistent, později jako odborný asistent.

Moravskoslovenské pomezí poskytlo poválečné generaci moravských lingvistů mnoho badatelských námětů. František Hladiš se na výzkumech podílel podle stupně svého profesionálního zrání: ještě za studií začal spolupracovat s brněnskou pobočkou Ústavu pro jazyk český ČSAV při terénních dialektologických výzkumech, později, již jako učitel, se podílel na studiu tamních nářečí, odborně se začal zajímat i o otázky běžně mluveného jazyka. Poznatky shrnul ve své kandidátské disertaci. Byla věnována funkční analýze mluvených projevů olomouckých studentů metodami statistické analýzy.

Jako učitel prošel na katedře bohemistiky od roku 1956 do roku 1972 všemi disciplínami současné češtiny — od fonetiky přes dialektologii až po stylistiku. Měl dobré učitele — pozdější kolegy a přátele — v J. Běličovi, F. Kopečném, A. V. Isačenkovi a J. Danihelkovi. Vliv na Hladišovu lingvistickou fundovanost a erudici však měli i další skvělí olomoučtí filologové P. Trost, K. Janáček, I. Poldauf, O. Králík, M. Komárek, J. Skalička a další.

Publikovaná lingvistická produkce doktora F. Hladiše představuje přes dvě stě položek. Tak jako každý, začínal i on s recenzemi a medailónky, pak přešel k drobnějším analýzám jazykových inovací. Například na stránkách Naší řeči uveřejnil recenzi Jílkovy knížky Čeština je jazyk vtipný, medailónek A. V. Šembery (1957), pojednání o pojmenování řádově (1965), tak (1968), cyklistická stáj (1969), nohejbal (1971) atd. Publikoval v ústředních kulturních, literárních a didaktických časopisech, byl stálým spolupracovníkem regionálního tisku. Protože brzy vynikl jako pečlivý jazykový korektor a redaktor, stal se oblíbeným spolupracovníkem vydavatelů sborníků i monografií. Větší Hladišovy práce o opakování v mluvených projevech (Miscellanea linguistica, 1971) nebo o frekvenci slov s nejnižší četností v mluvených projevech (SaS, 1971) a spolupráce s oddělením matematické lingvistiky Ústavu pro jazyk český dávaly tušit, že směřuje ke statistické metodologii jazykovědné práce v mluvené češtině.

Strojařský talent, znalosti elektrotechniky, hloubavost a pracovní vytrvalost umožnily F. Hladišovi zkonstruovat několik užitečných přístrojů pro filologickou práci a modernizovat didaktickou techniku v posluchárnách fakulty. Je také autorem několika evidovaných zlepšovacích návrhů a jednoho čs. patentu.

[160]V letech, kdy se ovoce poctivé přípravy a materiál z přípravných prací měly sloučit do rozsáhlejších syntetizujících studií, přišel nedobrovolný odchod z univerzity. F. Hladiš se totiž nesmířil s vývojem po srpnu 1968 v naší zemi a svými názory na něj se netajil. „Uškodil si“ také tím, že důrazně bojoval za své kolegy, kteří byli určeni k odchodu. Některé i ubránil, ale sám od roku 1972 nesměl učit a v roce 1975 byl nespravedlivým rozhodnutím přinucen univerzitu opustit.

Patnáct let pracoval jako opravář kancelářských strojů v Moravii Mariánské Údolí: denně ráno vstával ve čtyři a přijížděl zpět po čtvrté hodině odpoledne. Ani zde se ovšem Hladišova lingvistická hlava a učitelské srdce nezapřely. Svědčí o tom na padesát jazykových koutků a stejný počet informací o „Knížce měsíce“ v tamním podnikovém časopisu; v osobě F. Hladiše fungovala také podniková jazyková poradna.

Protože neměl dovoleno publikovat, orientoval se na jazykovou úpravu odborných a uměleckých textů. Ilegálně konzultoval bohemistické diplomové a kandidátské práce a stateční pracovníci ve společenských organizacích mu umožnili přednášet. Významného uznání se dostalo Hladišově úpravě textu Gazdiny roby Gabriely Preissové. Provedl ji pro olomoucké Divadlo Oldřicha Stibora a jako poradce též spolupracoval při nastudování úspěšné inscenace.

S univerzitou zůstal F. Hladiš po celou dobu svého formálního odloučení spojen přátelskými svazky. Učitelská odbíjená mu vděčí za svou nepřetržitou existenci. Téměř ilegálně (zásluhou profesora M. Romportla) se zúčastnil jako jediný olomoucký zástupce — samozřejmě na vlastní náklady — mezinárodních jazykovědných konferencí ve Vídni a v Budapešti, byl stálým hostem schůzek olomoucké pobočky Jazykovědného sdružení.

Za listopadové revoluce navázal kontakty se studenty nezapomenutelným způsobem: po práci denně přicházel mezi stávkující a udržoval v bezvadném stavu jejich psací a rozmnožovací techniku. K servisu přidával vynikající polévku, závin, pomazánku či jinou dobrotu vlastní výroby.

Po rehabilitaci na jaře roku 1990 se F. Hladiš vrátil na fakultu a v prosinci téhož roku s úspěchem prošel habilitačním řízením. Ve vědecké činnosti se zaměřil na statistickou analýzu mluvených projevů, vyučuje dialektologii a současný český jazyk. Organizačně řídí rekvalifikační studium v oboru český jazyk a literatura.

Je plný elánu a odhodlání dát posluchačům a fakultě vše, co sám získal od svých učitelů a co mu dala bohatá učitelská praxe i životní univerzity.

Naše řeč, ročník 74 (1991), číslo 3, s. 158-160

Předchozí František Uher: Jubileum Přemysla Hausera

Následující Jaromír Povejšil: Příjmení Fišnar

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1