Nohejbal

František Hladiš

[Drobnosti]

(pdf)

-

V souboru výrazů patřících k slovní zásobě nespisovné nebo neplně spisovné[1] je i nemálo takových, které nemají spisovný ekvivalent; jejich obsah lze spisovně vyjádřit pouze opisem. Užije-li se těchto nespisovných výrazů v spisovných projevech psaných, bývají často v uvozovkách a tím se naznačuje, že [65]jde o výpůjčky z jiného prostředí.[2] Za všechny uveďme obecně české slovo rukovat, ‚nastupovat vojenskou službu‘[3], nebo novější slovo obezlička, pocházející z oblasti politického slangu a znamenající ‚nedostatek, zbavování se osobní odpovědnosti za svěřenou práci nebo jiný čin‘ (SSJČ). je pravda, že někdy nám nespisovný, často slangový ráz těchto slov nevadí, avšak jindy bychom existenci spisovného protějšku uvítali, zvláště tehdy, kdy se jejich slangový nebo hovorový ráz dostává do rozporu s cílem nebo zaměřením promluvy.

Jedním z takových případů je i slovo nohejbal, výraz pojmenovávající ‚hru na volejbalovém hřišti, při níž se míč kope přes sníženou síť podle obměněných pravidel odbíjené‘ (SSJČ). Dokud se tato hra provozovala jen rekreačně, nebylo její slangové pojmenování pochopitelně nijak na závadu.[4] V roce 1969 se však konalo první mistrovství ČSR v tomto sportu a tehdy se s ním poprvé oficiálně seznámila naše veřejnost. O hře se psalo v novinách, mluvilo se o ní v rozhlase a televize vysílala přímý přenos ze závěrečných utkání. V roce 1970 byla pak zařazena mezi sporty řízené vrcholnými tělovýchovnými orgány ČSR.[5] Ve všech případech se pro ni užívalo jen názvu nohejbal a jeho původní slangový ráz nebyl na závadu. Z hlediska jazykové správnosti se však naskýtá otázka, jak posuzovat tento výraz za změněné situace. Máme hledat nové, neutrální spisovné pojmenování, či zůstat u vžitého názvu, který se v SSJČ hodnotí jako slangový, a přijmout jej jako odborný název?

V některých odborných sportovních publikacích se připomíná slangový původ slova nohejbal a za lepší se považuje pojmenování fotbal-tenis nebo kopaný tenis.[6] Leč každý, kdo viděl zmíněnou hru, potvrdí, že tato pojmenování, uvádějící ji do souvislosti pouze s tenisem, jsou vzhledem k jejímu charakteru nevhodná; výklad v SSJČ naznačuje vhodněji a výstižněji především souvislost s volejbalem; přičemž ani sám zvolený způsob tvoření není nejšťastnější a závislost na cizích názvech football-tennis nebo soccer-tennis je zcela evidentní. Nelze však pominout ani to, že především z volejbalové terminologie byla pro hru přejata řada výrazů pojmenovávajících herní situace, jako blok, nahrávka na druhou, smeč, smečař, dokonce i slangových, jako vytlučený blok, polař[7] aj.

Hledání spisovného (odborného) výrazu není v tomto případě tak snadné, neboť výrazy přicházející v úvahu jako vhodné základy pro pojmenování se uplatnily již v jiných sportech: kopat — kopaná,[8] nebo se odvozená slova ustá[66]lila v jiných významech, např. překopnout znamená ‚kopnutím dopravit přes něco, nad něco, nad něčím‘ (SSJČ). Je zde sice možnost vytvořit název překopávaná, opírající se o sloveso překopávat, ale je otázka, zda by byl schopen se dostatečně izolovat od významu fundujícího slova ‚znovu zkopat, rozkopat‘ (SSJČ). Jako možný název jej však zcela vyloučit nelze, a má dokonce svou obdobu ve výraze přehazovaná, ‚míčová hra, při které se míč přehazuje přes síť a chytá‘ (SSJČ).

Obtíže při hledání vhodného pojmenování však pramení i z toho, že slovo nohejbal, třebaže se nepociťuje jako slovo domácí, vzniklo na domácí půdě a má domácí (byť poněkud deformovanou) i svou první část. To ještě více znesnadňuje záměr vytvořit vhodnou náhradu za „cizí protějšek“, jak je to běžné v pojmenování jiných sportů: basketbal — košíková, volejbal — odbíjená, fotbal — kopaná, handbal — házená.

Z hlediska formálního utváření je slovo nohejbal ovšem zvláštní případ, nemající v české slovotvorbě obdobu. Jde o hybridní složeninu velmi svéráznou,[9] lišící se od tradičně uváděných hybridních výrazů jako bavlna, litkup, vrhcáby aj. U něj došlo jen k napodobení cizího slovotvorného schématu značně mechanicky uplatněnou analogií.[10] Bezprostředním modelem byla nesporně psaná podoba slova volejbal (angl. volleyball s původní výslovností [voliból]). Podle jeho první, zčeštěné části volej- se obměnil domácí základ noh-(a) na nohej- a ten se připojil k druhé části, -bal, společné řadě názvů jiných sportů.[11]

Zvláštní způsob tvoření, stejně jako hybridní povaha ovšem jednoznačně nerozhodují o spisovném nebo nespisovném rázu slova.[12] Nespisovnost výrazu nohejbal dosud nevadila především proto, že slovo bylo omezeno jen na úzký okruh uzavřeného společenství zájmového. To je konečně běžné u celé řady jiných speciálních slangových výrazů. Změna, která se udála se skutečností jím označovanou, však vyvolává potřebu spisovného pojmenování, a protože se cesta za novým názvem zdá málo schůdná, má výraz nohejbal šanci stát se slovem plně spisovným. Příznivě tu působí i to, že jde již o slovo vžité, celonárodně rozšířené a že je i vhodným základem pro tvoření dalších výrazů, jako nohejbalista, nohejbalový, nohejbalově aj. Svou váhu má konečně i to, že jednoznačně pojmenovává danou hru a přiřazuje ji k sportu nejbližšímu — volejbalu.

O tom, zda se slovo nohejbal stane skutečně prostředkem spisovným, může rozhodnout s konečnou platností především jazyková praxe. Avšak již ten fakt, [67]že se s ním dnes běžně setkáváme v novinách, v rozhlase i televizi, aniž jeho uživatelé, sportovní novináři, pociťují potřebu nějakým způsobem se vyrovnat s jeho slangovým původem, svědčí o tom, že se začíná neutralizovat. Dokladem toho je i vznik nové, výrazně slangové podoby nohec,[13] a to vše naznačený přechod slova nohejbal do funkce výrazu spisovného ještě více podporuje.

---

[1] Podrobně se jimi zabýval J. Bělič v článku Celonárodní slovní zásoba ne plně spisovná a nespisovná, Slovo a slovesnost 24, 1964, s. 11—26.

[2] K tomu viz i F. Váhala s kol., Jazyk a styl, Sešity novináře 1, 1966, č. 4, s. 12.

[3] Výklady slov jsou převzaty ze Slovníku spisovného jazyka českého, díl II a III (dále jen SSJČ).

[4] Hraje se v různých obměnách v řadě zemí, např. ve Švédsku, v Německu aj.; u nás již od r. 1921. Největší základnu má v Praze, do soutěží je zapojeno přes tři tisíce hráčů.

[5] Viz o tom např. zprávu v deníku Práce, č. 266 ze dne 3. 12. 1970, s. 8.

[6] M. Choutka — L. Dobrý — M… Rovný, Sportovní hry. Praha 1966, s. 299, nebo Encyklopedie tělesné kultury. Praha 1963.

[7] Tak se nazývá hráč, který hraje (obvykle velmi dobře) v poli. SSJČ tento význam u hesla polař neuvádí.

[8] Můžeme se setkat i s žertovným výrazem odkopávaná, označujícím kopanou slabé úrovně, při níž se. hráči zaměřují.jen na odkopnutí míče bez snahy založit ucelenou útočnou akci.

[9] Není uvedeno ani v Příručním slovníku jazyka českého, ani ve Vášově — Trávníčkově Slovníku jazyka českého. O hybridních slovech pojednávají články M. Helcla, Hybridně složená slova jako elektromotor, autodoprava, Naše řeč 38, 1953, s. 34-43, a V. Mejstříka, Tzv. hybridní složeniny a jejich stylová platnost, Naše řeč 43, 1965, s. 1-15, Fr. Trávníček složeniny tohoto typu za hybridní nepokládá — viz jeho Mluvnice spisovné češtiny I, Praha 1951, s. 451.

[10] K tomu viz I. Němec, Vývojové postupy české slovní zásoby. Praha 1968, s. 143-146.

[11] Slyšel jsem, že v Gottwaldově hrají děti hru, které říkají rukejbal (rukiš).

[12] O tom se pojednává v článku F. Daneše, Vývoj češtiny v období socialismu. Sb. Problémy marxistické jazykovědy, Praha 1962, s. 322.

[13] Tvořeno podle obdobných výrazů jako pinec, pinkec (stolní tenis), fusec (kopaná) aj.

Naše řeč, ročník 54 (1971), číslo 1, s. 64-67

Předchozí Oldřich Uličný: Emilia Marty

Následující Alena Chmelová: Potřebujeme anglické termíny input, output a computer?