Milada Homolková
[Posudky a zprávy]
-
V loňském roce oslavila významné životní jubileum dlouholetá pracovnice Ústavu pro jazyk český ČSAV (dále ÚJČ), členka autorského kolektivu Staročeského slovníku PhDr. Alena Fiedlerová, CSc. Narodila se 18. listopadu 1926 v Praze. Dětství a mládí prožila v Luži u Košumberka a v Berouně, kde také v r. 1946 maturovala. Studium češtiny a historie na filozofické fakultě UK ukončila v r. 1951 a po krátkém pedagogickém působení byla r. 1953 přijata do oddělení pro dějiny českého jazyka ÚJČ; tomu zůstala věrná více než třicet let.
Začátky odborné práce A. Fiedlerové v ÚJČ spadají do období shromažďování nového materiálu a diskusí o principech Staročeského slovníku (srov. Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek, Praha 1968, s. 15). Při přípravě pramenů pro slovník a při spoluúčasti na obou velkých výborech ze staré české literatury (Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu, Praha 1957; … husitské doby I, II, Praha 1963, 1964) uplatnila jubilantka kromě filologické erudice též erudici historickou, a to zvl. edičním zpracováním Starých letopisů českých (textově nejzajímavější i nejkomplikovanější památky z 15. stol.). Historická orientace je patrná i u větších studií z posledních let (Ze staročeské terminologie sociálních vztahů [110](pán), SaS 38, 1977, s. 53—64; … (paní), SaS 43, 1982, s, 218—221; … (písař), SaS 47, 1986, s. 289—297).
Při zpracovávání teoretické koncepce Staročeského slovníku se A. Fiedlerová zaměřila zvláště na problematiku denominativních vztahových adjektiv. Tato slovotvorná kategorie prochází ve staré češtině složitým vývojem funkčně sémantickým i formálním, a klade tak velké nároky na adekvátní lexikografický popis. Postupné teoretické zrání a dlouhodobá „všední“ slovníkářská praxe vyústily v r. 1977 v kandidátskou disertační práci Denominativní vztahová adjektiva ve staré češtině. Její výsledky byly zatím publikovány jen v zestručněné podobě (Listy filologické 104, 1981, s. 212—221), ačkoli by si tato práce pro svou zdařilou teoretickou koncepci a příkladnou aplikaci na zkoumaném materiálu zasloužila i knižní vydání. Danému tématu a otázkám blízkým věnovala jubilantka pozornost ve svých vystoupeních na konferencích a v příspěvcích publikovaných v odborných časopisech (K vývoji neshodného přívlastku v staré češtině a u Komenského, SaS 31, 1970, s. 337—345; Komplexní analýza lexikálního významu odvozenin, Listy filologické 102, 1979, s. 185—188; Konkurence genitivu a denominativního vztahového adjektiva v náměšťské mluvnici, sb. Práce z dějin slavistiky 10, Praha 1985, s. 45—50). Pro staročeskou slovotvorbu je mj. závažný i její Nástin vývoje pomnožných jmen v češtině (SaS 36, 1975, s. 266—284).
Čtenáři NŘ se častěji setkávají se jménem A. Fiedlerové od r. 1971, kdy uveřejnila první ze série článků informujících o právě vyšlých sešitech Staročeského slovníku (Z druhého sešitu Staročeského slovníku, NŘ 54, 1971, s. 313—316; dále též: NŘ 56, 1973, s. 43—47, s. 207—211; NŘ 58, 1975, s. 36—41; NŘ 59, 1976, s. 43—47; NŘ 61, 1978, s. 36—40 a 212—216; NŘ 68, 1985, s. 36—42). V těchto příspěvcích autorka poutavě předvádí složité vztahy a vývojové proměny v systému staročeské slovní zásoby, upozorňuje na slova a slovní čeledi zajímavé z hlediska sémantického i slovotvorného, na slova označující dnes už neznámé reálie či odrážející duchovní a sociální vývoj středověké společnosti. Lze si jen přát, aby se tyto příspěvky v našem časopise objevovaly i nadále.
Po celou dobu svého autorského a redakčního působení ve Staročeském slovníku dávala A. Fiedlerová svou schopnost samostatné tvůrčí práce plně do služeb velkého kolektivního díla. Nesmlouvavou odpovědností při týmové práci a silným zaujetím pro slovník si získala obdiv a úctu svých spolupracovníků. Sama jim nezištně oplácí radou a přátelstvím.
Přejeme Aleně Fiedlerové do dalších let pevné zdraví a hodně životního elánu.
Naše řeč, ročník 70 (1987), číslo 2, s. 109-110
Předchozí Bohumír Dejmek: K životnímu jubileu Josefa Hubáčka
Následující Helena Confortiová: Příslovce většinou a vesměs