Z pátého sešitu Staročeského slovníku

Alena Fiedlerová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Povahou svých hesel navazuje 5. sešit Staročeského slovníku (Praha 1973; neosědlý-nesšitý) těsně na sešit předcházející.[1] Až na několik výjimek[2] obsahuje totiž opět pouze předponové odvozeniny s ne-.

Již v minulé zprávě[3] jsme upozornili na některé specifické rysy, které soubor jednotek se záporným ne- charakterizují. Nový sešit poskytuje nám pro naši charakteristiku řadu dalších dokladů. Tak např. jsme na prvním místě vytkli jako typické celkově malé zastoupení sloves (v souvislosti s větně záporovou funkcí předpony ne- u slovesných přísudků).[4] Celkem 10 sloves[37]ných hesel na nových 160 stránkách StčS je jistě počet, který potvrzuje, že jde skutečně o rys pro soubor záporných jednotek velmi příznačný.

Uvedená slovesa patří většinou k typu vyskytujícímu se ostatně i v nové češtině, totiž k slovesům formálně odvozeným předponou ne- z kladných základů, jejichž význam se však spojením se záporkou změnil natolik, že představuje novou kvalitu (nikoli pouhé popření významu slovesa kladného, ale význam zcela nový, obsahující obvykle výrazné záporné hodnocení).[5] Jako vhodný příklad z tohoto sešitu poslouží nám sloveso nepřieti komu (k přieti) ‚mít nepřátelský vztah k někomu, nevražit na někoho‘. Jeho významový posun (od pouhého popření kladného přieti) nám totiž velice dobře osvětlují staročeské varianty protiviti sě komu, zlobiti sě na koho, skládati lest proti komu, uvedené u daného hesla. K témuž typu patří i sloveso nesľúbiti sě (k sľúbiti sě) ‚znelíbit se, stát se nepříjemným, nemilým‘. Složitější byl vývoj u nepostáti sě kde n. kam ‚neukázat se někde, ani na chvilku nepřijít, ani nevkročit někam‘. Záporná zvratná forma je starší než kladná — byla vytvořena od nezvratného kladného postáti (srov. doklad z biblického překladu z poč. 15. stol. město … tak zahlazeno bude, že netoliko lidé, ale i zvieřata do něho sě nepostojie na věky) a z ní teprve vzniklo zvratné postáti sě (srov. Rokycanova Postila z rozhraní 15. a 16. stol. ješto se těžce dobré slovo z hrdla postojí s variačním textem málokomu co dobrého z úst vyjde). Sloveso nepostatčiti ‚nepostačit, nevystačit‘ je odvozeno ze statčiti složenou předponou nepo- a z něho se teprve dále vytvořilo kladné postatčiti a ovšem i nedokonavé nepostatčovati.

U dvou z uvedených deseti případů záporných sloves předpokládá StčS jako základovou formu vedle kladného slovesa zároveň i záporné substantivum, totiž nepočstiti mohlo být odvozeno z počstiti i z nepočest a nesmysliti ze smysliti i z nesmysl. K témuž typu by měla být počítána patrně i slovesa nepokojiti a neprázdniti, ačkoli u nich základová substantiva nepokoj a neprázdn ve slovníku uvedena nejsou. K typicky staročeskému typu nemocněti (k nemocný), nečistiti (k nečistý)[6] patří v tomto sešitě nesdraviti (k nesdravý), ‚činit nezdravým n. zdraví škodlivým‘.

Poněkud stranou od vyjmenovaných prokazatelně záporných sloves stojí staročeské, dnes už neužívané neroditi se základním významem ‚nedbat o někoho n. něco‘. Přihlédneme-li k jeho původu a způsobu užívání, přiřadíme ho nejspíše k slovesu nechati.[7] Ve staré češtině je již nemotivované, kladné roditi zde není doloženo. Poukaz na staroruské roditi ‚starat se, pečovat, mít rád‘ nebo hornolužické rodźić ‚chtít, toužit, postarat se, mít rád‘ i výrazně záporný příznak v jeho významu dost přesvědčivě ukazují (podobně jako u nechati), že je od původu zápornou odvozeninou. V některých případech [38]poklesá jeho význam dokonce natolik, že se stává pouhým prostředkem k zesílení záporu. Kromě případů jako tepruv na smrtedlné posteli rozkazují jiným, což sú sami nerodili učiniti (z Husových kázání) je třeba se zmínit především o jeho užívání v záporných rozkazovacích (zákazových) konstrukcích typu neroďte jim (dívkám) věřiti z Dalimilovy kroniky nebo v ustáleném spojení terminologické povahy z Rhazesových lékařských knih jemuž (onemocnění, tj. chorobnému útvaru na kůži, který nesmí být odstraňován) řiekají latině noli me tangere a česky neroď mne dotýkati. Záporný příznak mají ve svém významu i odvozeniny slovesa neroditi, např. neroda ‚nechtění, nechuť‘, neródcě ‚nerozumný člověk, pošetilec‘ i adjektivum nerodný, neródný ‚nechtějící se podřídit, svévolný, zarputilý‘ a s ním souvisící osobní jméno Neróda (pozdější Neruda a apelativum nerudný).

S malým zastoupením sloves v souboru hesel tvořených předponou ne- ostře kontrastuje v tomto sešitě zvlášť nápadně veliký počet přídavných jmen slovesných. Tento zdánlivý rozpor je snadno vysvětlitelný a vyplývá opět z celkové charakteristiky souboru záporných odvozenin. Již minule jsme totiž poukázali na to, že u těch pojmenování, která mají hodnotící funkci, se často uplatňuje zápornost jako významný významový rys.[8] V souvislosti s tím je možno často u slovesných přídavných jmen předpokládat prvenství záporné formy před kladnou, odvozování záporné podoby přímo od kladného slovesného základu (tedy nikoli prostřednictvím kladného přídavného jména).[9] K dokladům, které jsme uvedli již minule, přibývá řada dalších, např. neosěžedlný, neosěžitedlný (k osieci) ‚nepostižitelný, nepochopitelný, nevyzpytatelný‘, neotezvalý (k otezvati), ‚neodvolavatelný, neodvratný‘, neotvolavatedlný (k otvolávati), ‚neodvolatelný, nemohoucí být odvolán, nezměnitelný‘, neotpustitedlný (k otpustiti), neodpustitelný, neodčinitelný‘, nepřěhnutý (k přehnúti) ‚neoblomný, neústupný, zatvrzelý‘, nepřěrušitedlný (k přěrušiti), ‚nepřerušitelný, nedotknutelný‘, nepopadlný (k popásti, popadnúti) ‚nepostižitelný, nepochopitelný‘, nepostihlý, nepostihnutedlný, nepostižený, nepostižný (k postihnúti) ‚nepostižitelný, nevyzpytatelný‘ aj.

Poslední doklad (uvedené odvozeniny od postihnúti) ukazuje nám navíc ještě další příčinu až neúměrného rozmnožování počtu adjektivních hesel ve staročeské slovní zásobě. Je jí významová nediferencovanost slovotvorných přípon, která způsobuje, že pro označení jednoho a téhož pojmu bylo možno použít několika forem (odvozených z téhož základu). Tento jev,[10] charakteristický pro starší jazyková stadia a zasahující ovšem různě slovní druhy, byl [39]právě u staročeských přídavných jmen slovesných velmi výrazný.[11] Např. ‚nesnesitelný‘ bylo možno vyjádřit stč. slovy nesnesený, nesnešený, nesnesitedlný, nesnositedlný; ‚nepochopitelný‘ nespopadený, nespopaditedlný; ‚neporušitelný‘: neporušený, neporušedlný, neporušitedlný; ‚nepřemožitelný‘: nepřěmohlý, nepřěmohujúcí, nepřemožený, nepřěmožitedlný, nepřěmožný ap.

Významová nediferencovanost slovotvorných přípon nebo od dnešního způsobu odlišné užívání některých forem přídavných jmen slovesných ztěžuje někdy dnešnímu čtenáři pochopení staročeských textů a je vůbec důležitým diferenčním znakem mezi starou a novou češtinou. Tak stč. sukně nesšitedlná označuje ‚nesšitou sukni‘, nepřípravné rúcho, ‚roucho nepřipravené (pro společenský styk)‘, nerozsúzená lidská horkost ‚lidský hněvivý zápal neschopný klidně posoudit věci, nerozvážný, nesoudný hněv‘ ap. Neobvykle dnes působí i spojení proniklá nebo neproniklá rána (a synonymní prošlá nebo neprošlá rána) ‚proniknuvší nebo neproniknuvší do hloubky, hluboká nebo povrchní rána‘, právnické nezdržalý člověk ‚člověk provinilý nedodržením závazku vůči někomu‘ i spojení nesplněné penieze n. nesplněný plat ‚peníze, jejichž zaplacení nebylo splněno, nesplacené, neuhrazené peníze‘. Často užívá stará čeština přídavných jmen slovesných odvozených od bezpředponových nedokonavých základů tam, kde současná čeština obvykle vychází z dokonavého předponového slovesa jako nesátá (půda) ‚neosetá‘, nerušená zeď ‚neporušená‘, nerozený otec ‚nezrozený‘, nerovnané skalé ‚nezarovnané‘.

Při sledování rozdílů mezi starou a novou češtinou v souvislosti s tvořením odvozenin s ne- můžeme pozorovat častější výskyt dvojic opakokladných jmen jako rána — nerána (všelikú ránu i neránu vidí [člověk] v srdci), síla — nesíla (nemoc i zdravie, nesíla těla i síla, mrzutost i krása) nebo dvojic, v nichž se staví proti sobě jméno kladné a jméno vyjadřující jeho prostou negaci např. loviště ptačí i neptačí (n. ptační i neptační), narostlina (tj., ‚nádor‘) rační i nerační, sľub — nesľub (že tím svuoj neslib pan Dubský lépe pokazuje nežli pan Tunkl slib naň dovozuje).

Ve vztahu k jednotkám současné slovní zásoby plní StčS často funkci slovníku etymologického. Týká se to především dnes existujících slov, u nichž se zánikem původního významu zmizela nebo se alespoň značně oslabila souvislost se základem, totiž motivace. Srovnejme např. slovo neřád. SSJČ uvádí tyto významy: 1. ‚smetí, odpadky, výkaly, nečistota‘, 2. ‚vůbec věc nepříjemná, odpuzující‘, 3. ‚obtížný hmyz‘, 4. ‚veřejný nemrav, zlořád‘. Jak ukazují staročeské doklady, je třeba z hlediska vývoje významu tohoto slova pokládat za výchozí to, co je opakem řádu, uspořádanosti, pořádku, tedy ‚nepořádek, stav neuspořádanosti, chaos, zmatek‘ (právěť svět tento Babylón slóve, neb vše jest v něm v smiešce a v neřádu nebo po ztracení tohoto řádu ostali jsú [40][lidé] u velikém neřádu). Na druhém místě je pak význam ‚zlořád, závažné porušování řádu (mravního), nešvar, nemrav‘, dále ‚nepřístojnost, neřádný čin, nepravost, špatnost‘ a další abstraktní významy. Význam ‚smetí, odpadky‘ uvádí Jungmann z Komenského,[12] ve staročeském materiále ještě vůbec doložen není.

Srovnání hesla nepravý s hesly nerovný a nepřiemý potvrzuje, že zřejmě i slovo nepravý znamenalo původně ‚nepřímý, nerovný, křivý‘ (ve spojení nepravá cesta). Význam ‚nepravý, falešný‘ uvedený v SSJČ na prvém místě, byl ve staré češtině až druhotný (nepraví bohové, nepravá listina). Toto zjištění je důležité i pro osvětlení vztahu dvojice pravý : levý, potvrzuje totiž, že šlo původně o protiklad rovný : křivý.[13]

Výraznou změnu ve významové struktuře prodělalo i podstatné jméno nesmysl. Dnes znamená především ‚to, co je bez smyslu, něco nerozumného, hloupého‘ (SSJČ). Ve staré češtině nesmysl jako prostý opak stč. smysl (‚rozum‘) je ‚nerozum, nedostatečná schopnost rozumové úvahy n. poznání, rozumová omezenost‘ (např. vy věčší nesmysl do sebe ukazujete než hovada). Odtud i u přídavného jména nesmyslný časté spojení nesmyslné zvieře, nesmyslné hovado ‚nemyslící, neobdařené lidským rozumem‘ nebo nesmyslné děti, nesmyslný mládenec ‚nerozumný, nemající dostatečnou schopnost rozumové úvahy‘. Taková spojení jsou v důsledku významových posunů základových slov smysl, nesmysl, smyslný, nesmysleti v současné češtině ovšem nemožná.

Zajímavý je i vývoj přídavného jména nesličný. SSJČ neuvádí jeho zápornou formu, ale kladného sličný užívá se v současném jazyce podobně jako ve staré češtině především o vnějším vzhledu někoho n. něčeho (sličná žena, sličná knížka), jak je to ostatně zcela v souhlase s etymologií slova — souvisí totiž s podstatným jménem líce. Ve StčS zpracované heslo nesličný však ukazuje, že stará čeština zde rozvinula ještě významy přenesené, totiž ‚nešlechetný, mravně nevyhovující, špatný‘ (zvl. o skutku a chování), např. žákovstvo a duchovné z nesličných věcí tresktáše (Jeroným) a dále ‚nenáležitý, nepatřičný, nesprávný‘ když kněz mazaný (tj. ‚pomazaný‘) shřěší tak … jako jeden z lidu, a to je velmi nesličné. Ačkoli zřejmě z povědomí současného uživatele jazyka souvislost slova sličný s líce již vymizela, udržely se výchozí významy ‚hezký, krásný, půvabný‘ až do dnešní doby, zatímco významy posunuté zanikly (‚nešlechetný, mravně nevyhovující‘) nebo se pokládají za zastaralé (‚nenáležitý‘).

Úvodem jsme naznačili, že materiál 5. sešitu StčS nepřináší žádný nový okruh jevů, které by byly z obecného hlediska zvláště závažné pro soubor hesel otištěného úseku abecedy. Další příklady na jevy už dříve zmíněné [41]a podrobnější rozbory významového vývoje vybraných hesel mají ukázat, že i na první pohled nepříliš pestrý materiál může užitečně prohloubit naše poznání vývoje české slovní zásoby.

---

[1] Staročeský slovník 4, Praha 1972 (nedobře—neosědlý).

[2] Např. nepita, nerv, odvozeniny nervový, nesenie, některá jména osobní cizího původu jako Nero, Neptalab, Neptalim, Neptunus, některá slova ve stč. již nemotivovaná jako neroditi, nesbedný ap.

[3] Srov. A. Fiedlerová, Z čtvrtého sešitu Staročeského slovníku, NŘ 56, 1973, s. 207—211.

[4] Srov. tamtéž s. 207 a 208.

[5] Srov. tamtéž s. 208. Ze současné češtiny můžeme uvést podle SSJČ např. nedbati, nedostávati sě, neklidniti, nehlesnouti, nepohodnouti se.

[6] Srov. tamtéž s. 208.

[7] Srov. tamtéž s. 209.

[8] Srov. tamtéž s. 210. O negaci u slovesných adjektiv na -telný v současné češtině viz E. Lotko, Lexikální negace v současné češtině, Olomouc 1973, s. 43—49.

[9] Srov. tamtéž s. 210 a 211.

[10] Je to tzv. polylexie. Některé její případy ve staročeské slovní zásobě jsme již uvedli ve své zprávě K třetímu sešitu Staročeského slovníku, NŘ 56, 1973, s. 43—47 (zvl. s. 45).

[11] Srov. B. Havránek Příspěvek k tvoření slov ve spisovných jazycích slovanských, Slavia 7, 1928/29, s. 766—784 a týž Vývoj spisovného jazyka českého, Československá vlastivěda. Řada II, s. 20 a 57—58.

[12] Jos. Jungmann Slovník česko-německý, 2 díl, Praha 1836, s. 689—690.

[13] Srov. Igor Němec, Opozice dexter/sinister v slovanské toponomastice a etymologii, Slavia 44, 1975, (v tisku).

Naše řeč, ročník 58 (1975), číslo 1, s. 36-41

Předchozí Jan Chloupek: Příspěvek k rozboru promluvy

Následující R. H. (= Rudolf Havel): Z korespondence Františka Trávníčka