Na ochranu a povznesení jazyka českého

František Oberpfalcer

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Jaroslav O. Hruška, Na ochranu a povznesení jazyka českého. »České hovory« č. 2. Nákladem »Zory« v Praze-Karlíně 1919. Stran 26, cena K 1.80.

V »Českých hovorech«, vydávaných Jednotou Svatopluka Čecha ve volných lhůtách, vyšla nyní po Herrmannově humoresce »K-ke-ku«[1] programová a propagační stať prof. dra J. O. Hrušky, známého pracovníka v metodice živých jazyků světových. V prvé části jmenovaného spisku se vykládá o příčinách úpadku našeho jazyka, v druhé pak se vybízí ke snaze o jazykovou správnost, což jest podle autora úsilí mravní.

Česká mluva upadá, protože se do obecného jazyka přijímají slova a obraty z hantýrky uliční, sportovní a kastovní, která je u nás znesvářena hrubými zkomoleninami a germanismy. To jest [300]špatně pochopený demokratismus, ba přímo jazyková demagogie. Rčení nářeční pronikají do mluvy spisovné, v tvorbě slov se přepjatě novotaří, veliký byl vliv latiny a zvláště němčiny, která pronikala z rakouských cizáckých úřadů, pošt a kasáren. Spisovatelé nedbají vždy jazykové správnosti a překlady bývají velmi ledabylé. Nadměrné kladení cizích slov prozrazuje ješitnost nebo často bázeň před určitým výrazem v jazyce mateřském. — Pěkné a správné tyto výklady měly by jen býti doloženy po každé několika příklady, tím by se velmi oživily. Znalec moderních jazyků neopominul dodati svých výstrahám váhy poukazem na to, jak dbají čistoty své řeči Francouzi a Angličané (Michel Bréal, Swift; Freeman a Bryant) a co vykonali Němci od 70tých let min. stol. (»Jazykový spolek« zal. r. 1885). Nesouhlasíme však s Hruškovým odmítáním vlivu nářečí na jazyk spisovný; z čistých studánek lidové mluvy může se spisovná čeština obroditi k větší jadrnosti a kmenové kráse. Jest se jen vystříci provincialismů nesrozumitelných mimo oblast jejich vzniku. Novotářství bují dnes všude, poněvadž se tvoří nový jazyk úřední, vojenský atd., ale otrockým a nevkusným převodem z němčiny porušují se často vývojové zákony mateřské řeči. Bohužel, otupělí jsouce pro jemné krásy čistého jazyka, ani již často nepozorujeme cizího rozleptávání.

Mluviti a psáti krásným a bezvadným slovem jest Hruškovi také požadavek mravní. Velicí mužové vždy byli pečlivými pěstiteli jazyka: Hus, Bratří, Blahoslav, Komenský, buditelé. Hus ve »Výkladě desatera božieho přikázanie« viděl v komolení jazyka zdroj hněvu a svárů a českého potupení. Když pokleslo úsilí mravní, přestala i péče o jazyk. Tak bylo za poroby habsburské a je tak i dnes. Burcovati jazykový cit má proto nyní také veliký význam národně výchovný.

Pro toto čisté zanícení a nabádavé výklady viděli bychom rádi sličně vypravený sešitek v rukou všech dobrých českých lidí, zvl. studentstva a jeho učitelů. Dobře by se hodil také pracovníkům v osvětových sborech pro jazykovou výchovu v kursech občanských nauk, nařízených nyní zákonem po celém našem státě.

Spisek je psán řečí celkem velmi pečlivou; na str. 9. ve větě »nemohou obohatiti spisovný jazyk« má býti záporový genitiv; zato zase přes míru je užito záporového genitivu ve větách »neměl by příčiny tvořiti nových výrazů (str. 5) m. nové výrazy (vlastní záporový genitiv je »příčiny«), »všeho toho necháváme minouti kol sebe (str. 21). m. vše to; strojený jest genitiv ve větě »nescházelo hlasů« (str. 12) m. nescházely hlasy; m. ryzost jazyka (str. 12, 20, 22) je správnější čistota (v. N. Ř. II, 244), m. vývin (str. [301]4) vývoj; m. zodpovědnost (str. 25) odpovědnost; m. předčí svojí ryzostí (str. 12) jest čísti správněji »svou«; ve větě »u lidí s malým školským vzděláním působí takový pobyt mnohem zhoubněji na mluvu než u inteligence, ač ani u této nebývá bez následků« stačí zájmeno » u ní« (str. 14); ve větě »(hantýrka uliční) stojí hluboko pod argot nebo slang« (str. 3) nechána obě cizí slova neskloňována, ač tvar, jehož si tu cit žádá, nečinil by tu obtíží (pod argotem nebo slangem); na str. 12 píše spisovatel přiměsků m. »příměsků«, na str. 6 »zmírňujícím vlivem« m. zmirňujícím, na str. 12 »upřílišňovati« m. upřilišovati. Lépe by bylo bývalo vyhnouti se výrazům jako »úzkoprsost brusičů« (str. 13), m. úzkostlivost, malichernost, omezenost, cizomluv (na str. 13) m. výraz cizí, nečeský, »v jazyku, jeho (t. j. mravního úsilí) bezprostředním výraze« (str. 23) m. přímém, »odolnějsí pracovník« (str. 17) m. vytrvalejší, houževnatější, pevnější (N. Ř. I, 219, 249), »mravní pokleslost válkou přivoděná« (str. 24) m. způsobená (N. Ř. II, 211); také módnímu dnes »znehodnocování« (str. 20: znehodnocování naší mateřštiny, jež se rovná znehodnocování národa samého«) se Čech raději vyhne a řekne prostě »kažení, porušování, snižování mateřštiny, nevážnost k mateřštině a p. Místo »luštění« sporných otázek« (str. 19) je lépe říkati řešení (N. Ř. II, 191). Stopy cizího způsobu vyjadřování a myšlení ukazují se ve větách: »je již nejvýše na čase« (str. 17) m. je svrchovaný čas; »poměry před válkou vyvolaly v život Jednotu Svatopluka Čecha« (str. 18) m. z poměrů těch se zrodila, vznikla, poměry ty byly příčinou, podnětem k jejímu založení atp.; předválečná léta, jež jazykově značí pokles proti dobám předešlým« (str. 24) m. v nichž se ukazuje, jeví pokles jazyka, v nichž jazyk upadá a p.; »poroba mnoho kazila povahu českou« (str. 24) m. velmi, velice, tuze kazila (Maria Magdalena mnoho milovala, ale Krista milovala velice). Příklonné tvary zájmena se klade Hruška dosti často proti pravidlům českého pořádku slov na místo, jež jim nesluší, na př. přece jazyk se mění (str. 6) m. přece se, to stalo se s latinou (tamt.) m. to se stalo, tím vnáší se zkáza (str. 14) m. tím se vnáší a j. Periody Hruškovy jsou někde až ciceronsky složité; až do nesrozumitelnosti jest zestručněna věta na str. 12: »(ve Francii) heslo uvolněné mluvy, Akademií sešněrované, již romantiky hlásané, ožívá literárním vřením let osmdesátých (místo: heslo uvolniti mluvu sešněrovanou Akademií, které již romantikové hlásali).

Jednota Sv. Čecha, založená pro povznesení jazyka a písemnictví českého, měla by v kratších lhůtách rozšiřovati mezi lid [302]drobné jazykové letáčky a podporovati tak očistné a obrodné snahy »Naší Řeči«.

---

[1] Viz referát v II. ročníku »Naší Řeči« na str. 276.

Naše řeč, ročník 3 (1919), číslo 10, s. 299-302

Předchozí B.: Štěstí van Zantenovo

Následující Návštěvou u novin