České hovory

Z. (= Josef Zubatý)

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

České hovory. Vydává Jednota Svatopluka Čecha ve volných lhůtách. 1. K — Ke — Ku. Podivný přelud zrakový i sluchový a trochu mluvnice pro všeobecnou potřebu. Napsal Ignát Herrmann. Ed. Zory 6. V Praze MCMXVIII. Tiskem a nákladem M. Knappa v Praze, v Karlíně. Stran 20, za 1.20 K.

Pozdravujeme s radostí tuto novou sbírku, jíž přejeme hojného rozšíření a tak i možnosti, aby její sešity rychle po sobě následovaly. Krásným dárkem do vínku jest jí jméno spisovatele, jemuž péčí o správnost jazyka sotva druhý z našich beletristů se vyrovná.

Tato knížečka formou žertovnou vystupuje proti rozšířenému zlozvyku, předložku k všude psáti tvarem ku; při tom kárá i jiné jazykové nesprávnosti, slova patřičný, přehnaný (ve smysle »přílišný«), předávati (ve smysle »odevzdávati«), prodělávati (»zažívati«), tvary Češi místo Čechové, zášť m. záští, rej ž. r. místo m. r., koncovku -í m. -ějí v 3. os. mn. č., věčné k vůli m. pro, mluvnické nestvůry od něj, do něj, z něj m. něho. Pravidlo, kde je na místě předložkový tvar ku, mělo snad býti užší. V starém jazyce bývá pravidelně jen před p, zřídka před b, v (v lidové mluvě české žije skoro jen ve spojení ku Praze, ku příkladu); jak panu spisovateli samému nezní přirozeně před v, viděti z toho, že hned v druhém z jeho nesprávných příkladů čteme »ku velikým díkům«. Že knížečka sama je psána jazykem správným, u Herrmanna snad není potřebí říkati. Jen »Svoji paměť« (6) místo svou paměť zní nám nezvykle.

»Hovor« tento se po prvé ozval v nedělní příloze »Nár. Listů«. Snad by nebylo bývalo na škodu nějak to naznačiti. Leckterý čtenář neporozumí na str. 4. slovům týkajícím se metéra a jeho nedělní látky, a údaje podobné bývají i jinak prospěšné.

Naše řeč, ročník 2 (1918), číslo 9, s. 276

Předchozí B.: Alluma

Následující Divoké kvítí