O lexikálním archívu Ústavu pro jazyk český ČSAV
Vlasta Červená
[Articles]
-
V letošním roce vzpomeneme 70. výročí založení jazykovědného bohemistického pracoviště — Kanceláře Slovníku jazyka českého, z něhož se vyvinul dnešní Ústav pro jazyk český ČSAV. O vzniku a růstu Kanceláře, o jeho významu jazykovědném a celospolečenském pojed[15]návají vedle starších publikovaných prací[1] zejména podrobné a výstižné jubilejní statě z r. 1971 od akad. B. Havránka a J. Machače,[2] z r. 1981 od J. Petra Na okraj výročí Ústavu pro jazyk český ČSAV v tomto čísle NŘ. Tyto články se opírají o bohatý materiál (utříděný a uložený v ÚJČ) obsahující důležité dokumenty o budování a vývoji této instituce, protokoly o schůzích lexikografické a dialektologické komise tehdejší České akademie věd a umění, první korespondenci Kanceláře, zprávy o prvních mezinárodních stycích, dále různé spisy personální, hospodářské aj.
Trvalým přínosem Kanceláře zůstává základní lexikální archív ÚJČ, který je budován od r. 1911. S přípravnými pracemi však bylo započato již v r. 1906, kdy byl z podnětu slavisty prof. Fr. Pastrnka, člena tehdejší III. třídy České akademie, vypracován návrh na „zahájení přípravných prací k sepsání a vydání soustavného Slovníku jazyka českého“.
Tento návrh, projednávaný v mnoha schůzích komise, vyústil v plán sbírat lexikografický materiál ve velmi rozsáhlém měřítku na základě teoreticky dobře promyšlené, tehdy ve slovanském světě jedinečné koncepce. O tom svědčí ukázka z Návodu pro sběratele materiálu k „Slovníku jazyka českého“.
Komise lexikografická a dialektologická III. třídy České akademie sestavila pro sbírání jazykové látky k chystanému „Slovníku jazyka českého“ „Pravidla pro výpisy“ s „Ukázkami výpisných lístků“ a „Soupis zkratek“, jež se tuto vydávají podle usnesení komise ze dne 14. října 1911. Pravidla pro výpisy.
1. Vypsati jest celý slovní poklad autorův, t. j. doložiti všechna slova a ve všech významech, jež se u něho vyskýtají.
Slovesa, kterých se užívá v tvaru aktivním i reflexivním, dokládati jest v obojím tvaru, na př. zpívati i zpívati si, tlouci i tlouci se atd.
Nejobyčejnější význam slov nebudiž vypisován častěji, nýbrž budiž dokládán jediným, ale nejvhodnějším citátem. Odchylnější, zejména přenesený, metonymický a metaforický význam budiž dokládán hojně a bezpečně; vyskytuje-li se takových dokladů více, budiž to označeno „a j.“ anebo „a j. často“.
[16]Zvláštní pozornost budiž věnována ojedinělým anebo nemnohým příkladům některého slova nebo zvláštního významu slova a dále dokladům zvláště význačným, na př. definicím, výkladům slova: etymologickým i věcným, místům často citovaným, příslovím a pořekadlům.
Je-li v textu excerpovaném výklad slova připojen od spisovatele nebo od vydavatele, budiž v excerptu jakožto výklad spisovatelův nebo vydavatelův výslovně označen.
Vyskytl-li by se v excerpovaném texte citát z českého spisu jiného, není třeba ho excerpovati, leda kdyby v něm bylo něco obzvláště pozoruhodného; pak arci je třeba podotknouti, že je to citát, a z kterého autora.
2. Buďtež vypisovány (a v závorce vykřičníkem v citátě označovány) doklady méně obvyklých, odchylných a nesprávných tvarů, na př. začali-začli, hostmi-hosty, dni-dny ap.
3. Budiž dokládána (a v závorce vykřičníkem v citátě označována) i odchylná kvantita, na př. myšlenka-myšlénka, poklesky-poklésky, strniště-strníště.
U zrodu Kanceláře stáli též známí bohemisté E. Smetánka a Jos. Zubatý. J. Zubatý byl vyslán do Mnichova, aby se tam seznámil s postupem prací na největším tehdy připravovaném slovníku „Thesaurus linguae latinae“. Další studijní cesty byly podniknuty na lexikografická pracoviště do Krakova, Bělehradu, Záhřeba a Petrohradu. V Kanceláři postupně pracovali posluchači filozofie a mladí středoškolští profesoři, mezi nimi pozdější známí jazykovědci, jako např. M. Weingart, B. Havránek, Fr. Trávníček, F. Oberpfalcer, Al. Jedlička, K. Horálek aj. Kromě toho excerpovali i příslušníci různých technických oborů, lidé rozličných profesí, kteří prokázali při výběru slov jemný jazykový cit. Prvními řediteli byli V. Ertl (1919—1929) a Kvido Hodura (1929—1939), v letech 1939—1946 řídil Kancelář Al. Získal.
Původní plán z r. 1911 počítal s velkým slovníkem typu thesauru, který by zaznamenával slovní zásobu od r. 1770 po současnost a zachycoval všechny významové změny, vznik, popř. i zánik slova. Ze snahy o pokud možnou úplnost materiálu k tomuto slovníku se začalo s tzv. úplnou excerpcí. Tímto pojmem se rozumělo vypsání každého slova z díla jednou, a to ve všech významech, vazbách a frazeologických spojeních. — Později, když základní materiál dosáhl určitého rozsahu, přistoupilo se na základě zdokonalených excerpčních pravidel z r. 1917 k diferenciaci excerpce na úplnou, částečnou a tzv. paběrkování, tj. vypisování zvláštností.
PRAVIDLA pro sběratele látky k „SLOVNÍKU JAZYKA ČESKÉHO“.
Lexikografická a dialektologická komise III. třídy České akademie usnesla se 13. ledna 1917 vydati toto opravené a doplněné vydání Pravidel. Toto vydání je [17]nyní závazné pro všecky spolupracovníky, a dřívější Pravidla z r. 1911, jakož i Dodatky a opravy z r. 1913 pozbývají tím platnosti. § 2. Vypisuje se trojím způsobem:
1) úplně, t. j. každé slovo, i zcela běžné, v každém odstínu významovém, ovšem každý tento odstín jen jednou. Úplně se vypisuje jen omezený počet knih, zejména zakládá-li se slovník ze spisovatele dosud neexcerpovaného;
2) nejčastěji částečně, t. j. s pominutím běžných slov v jejich původním běžném významu (na př. kůň, květina, led, město, psáti, hledati, dobrý, pyšný, ten, co, a když). Je-li význam zvláštní, přenesený (klepati = pomlouvati) nebo je-li vazba neobvyklá nebo nesprávná, vypíše se i běžné slovo (na př. dávati někoho v řeč, pohanu v uši slýchati). Seznam slov, která se mají při tomto způsobu vynechati, je vydán zvláště;
3) paběrkováním, tj. vypisováním jediné zvláštností jazykových.
Jak se má který spis excerpovati, oznámí se v každém případě v kanceláři podle usnesení komise.
§ 3. Rozsah excerpování. Excerpuje se celá přidělená kniha i s předmluvou, úvodem, i titulním listem, věnováním, obsahem a poznámkami. Vyskytnou-li se v excerpovaném textě citát nebo moto z jiného spisu českého, není třeba ho excerpovati, leč je-li v něm něco jazykově pozoruhodného; v tom případě se na příslušných lístcích připíše, že je to citát a odkud.
Zásluhou V. Ertla, který v r. 1919 po jmenování ředitelem Kanceláře přednesl velmi obsáhlý referát o plánu dalšího rozvinutí lexikálního archívu, došlo k závažným změnám. Úplná excerpce byla pořizována jednak se zřetelem na významné autory, jednak se zřetelem na léta, tj. každý rok byl zastoupen 10—15 knihami různého obsahu. Aby bylo zabráněno přílišnému narůstání materiálu, byla zavedena u excerpce podle let tzv. síta. Ta záležela v tom, že byl pořízen soupis slov i významů již dobře doložených, které neměly být dále vypisovány. Tak např. spisy z let 1770—1807 byly prosívány slovníkem ze spisů z r. 1770, spisy z let 1808—1828 slovníkem z Krameriova Přítele lidu (1806, 7), spisy z let 1828—1854 slovníkem z Klicpery, spisy z let 1854—1878 slovníkem z Babičky, spisy z r. 1878 a dalších slovníkem z Nerudových Povídek malostranských. Ovšem i pro toto období platil korektiv excerpce autorů konané bez sít. — V zamýšleném Slovníku jazyka českého se počítalo i s technickými termíny, jejichž excerpce byla určována speciálními pravidly. Jako ukázku z nich uvádíme:
Pravidla o vypisování technických termínů pro Slovník jazyka českého.
1. Slovník jazyka českého má obsahovati kromě jiných věcí také technické termíny, kterých se od třetí čtvrti XVIII. století do dneška užívalo neb užívá, nebo které byly v té době k užívání navrhovány tiskem. Názvy, které jsou bez jakékoli [18]změny přejaty z jazyků cizích (např. vena jugularis, difenyldimethyldiamidoethan, leitmotiv apod.), se vynechají. Názvy cizí upravené po česku, na př. hypothesa, reálka, alifatický, laryngální a pod., se však do Slovníku pojmou.
2. Vypisovati jest tedy všecka substantiva, adjektiva, adverbia i slovesa, která mají v určitém naukovém (neb uměleckém) odboru ustálený význam. Hesla jako diferenciální — diferenciálný, silniční — silnicový a pod. jest pokládati za dvě hesla různá.
Skládá-li se odborný název z více než jednoho slova (na př. kočka domácí, dvojuhličitan sodnatý, tkací stav brdový, hladký návod šňůr, stolička pro provodiče a pod.), budiž rozepsán na tolik lístků, kolik má substantiv neb adjektiv. Viz ukázky 3, 4, 7—9.)
3. Zaznamenávají se: substantiva bez kontextu (v. ukázku 1 a 2), adjektiva ve spojení s některým substantivem (v. ukázku 4), adverbia (v. ukázku 5) a slovesa (v. ukázku 6) v celých větách (s podmětem a přísudkem). U každého slova přidati jest odborný termín latinský nebo německý. (V. ukázku 1, 2 a j.).
Je-li však u substantiva nějaké kolísání v rodu nebo ve skloňování (na př. moč — masc. i fem.; kotel — gen. kotle i kotlu; a pod.), budiž i substantivum citováno v celé větě, z které by bylo rod nebo pád viděti.
4. Dokladů budiž jen tolik, kolik je potřebí, aby bylo patrno, u koho se který odborný název vyskytuje po prvé, u koho se termíny vymřelé shledávají naposledy a kterých termínů se užívá nyní. (Pro terminologii nynější upozorňujeme zde, že mnoho látky obsahuje Ottův slovník naučný.)
Všechna excerpovaná díla byla komisí nejen předem vybírána, ale i napsané lístky byly přísně revidovány a posuzovány, chybné doklady z hlediska excerpčních pravidel byly vráceny excerptorovi k přepracování. Některé sporné doklady, o jejichž přesném významu nebylo z kontextu knihy zcela jasno, byly konzultovány přímo s autorem. Podobně i některé odchylky od pravopisné normy, které se jevily jako tiskové chyby, byly takto zkoumány. Z korespondence dr. R. Havla s některými spisovateli, např. s J. Johnem, I. Olbrachtem, E. Bassem, F. Šrámkem, R. Deylem, J. Neffem, M. Pujmanovou, J. Morávkem, J. Urbánkovou, J. Jahodou aj. uvádíme úryvky:
… výraz „rabandit“ jsem si sám nevytvořil; jeho význam je: vesele řádit, vyvádět, vyhazovat si z kopýtka. Kde všade jsem jej slyšel, nevím. Určitě jsem jej slyšel i od své maminky. Řekla mi například: „To jste dnes v noci zas rabandili!“ (Slyšela z blízkého hostince náš zpěv a halas.) Je to patrně slovo původu zvukomalebného, vyjadřující právě tu ryčnou atmosféru rozjařeného houfce. … Fráňa Šrámek (24. 8. 1943)
… Slýchal jsem jmenovati u divadla různé dřevěné přístavky (praktikable) německými termíny: „Versatzstück, Sockel, Stufny (schody), Šifun (šikmou plochu)“. Němečtí divadelní mistři asi žádali na svých pomocnících nutné přístavky jazykem německým a zkomolením do češtiny vyrobili z hora naznačené útvary. Mé mladé [19]nadšení vedlo mne za mého plzeňského působení vytvořiti Českou divadelní terminologii a tak začal jsem s nápravou: Wandt (zástěna), Blenda (clona), Halter (opěra) a mezi jinými došlo i na Šifnu, kterou jsem překřtil na „šikmu“ a ujalo se to, dnes se jinak neřekne. Nedělám si ovšem právo, že jsem byl první, kdo tohoto slova použil. V mém románě „Kruhy na vodě“ je pohříchu mnoho poklesků češtinářských, o nichž vím a které se tiskly z prvního mnou nekontrolovaného zápisu. Škoda! … Rudolf Deyl (19. 6. 1944)
… V „Rafaelu a Satelitovi“ na str. 14 verš 4 je tisková chyba, vynechali čárku. V rukopise bylo: „o rýhu“. Mínila jsem tím úzkou mez, která dělí oba budoucí milence. Děkuji Vám upřímně za zájem, který věnujete mé knize, a prosím, abyste mě laskavě omluvil, že pro všelijaké trampoty s filmováním „Předtuchy“ až tak pozdě odpovídám na Váš vlídný dopis. … Marie Pujmanová (29. 9. 1944)
Když se v r. 1935 přistoupilo k vydávání Příručního slovníku jazyka českého, měl archív dostatečně reprezentativní soubor asi pěti a půl miliónů lístků. Z toho bylo využito zejména dokladů od r. 1870, starší materiál — především z klasiků — sloužil k doložení kontinuity slov a jejich významů. Pro srovnání je možno uvést, že Oxfordský slovník v té době (The Oxford English Dictionary on historical Principles, Oxford University Press, 1. vydání 1933) měl základnu asi pět miliónů excerpt.
Základní lexikální archív byl a je neustále doplňován a rozšiřován. Po roce 1952 se přistoupilo k doplňování některých neúplných excerpcí autorů na excerpce úplné s použitím nových kritických vydání klasiků, především zásluhou F. Havlové. V letech 1955—1969 řídili a revidovali excerpci L. Janský a J. Filipec, za jejichž působení byla provedena řada úplných excerpcí současných klasiků beletristů, jako I. Olbrachta, M. Pujmanové, M. Majerové, K. Čapka, J. Fučíka, dále rozsáhlá excerpce z oboru ekonomie aj. — Při vydávání Slovníku spisovného jazyka českého od r. 1959 se řadila nová excerpce z pracovních důvodů do nové abecedy, podobně i v dalších fázích práce vznikaly nové abecední soubory, které byly později sloučeny do dvou abeced. Jako mezník tohoto dělení byl volen rok 1945, který je vhodný i z hlediska periodizace českého jazykového vývoje, jak bylo dodatečně potvrzeno i vývody V. Křístka.[3] Nyní i s nejnovějším materiálem dosahuje základní lexikální kartotéka počtu asi dvanáct a půl miliónů lístků.
Způsob diferencované excerpce je v podstatě dochován až do současné doby. K určitým změnám došlo v r. 1969, kdy byla zřízena [20]excerpční komise ve složení J. Filipec, V. Červená, F. Havlová, B. Poštolková, Z. Sochová a nově upravena excerpční pravidla.[4] Jedním úkolem této excerpce je mezi jiným doplňovat mezery v základním archívu z děl, která nebyla dříve publikována, jde např. o povídky vydané dosud jen časopisecky nebo o korespondenci. (V této souvislosti je možné uvést z poslední doby neprodejný pamětní tisk Karel Čapek Věře Hrůzové Dopisy ze zásuvky, Melantrich 1980). Přednostním úkolem bylo však pořídit doplňující materiál pro jednosvazkový Slovník jazyka českého (Academia 1978) i s orientací na tzv. lexikální standard.[5]
Při sledování tohoto úkolu se vycházelo z předpokladu, že je nutno přihlížet k vybraným textům všech funkčních stylů. Pro tento účel se excerpce zaměřila na jazyk uměleckých děl, odborné literatury, publicistiky i na projevy mluvené. Přistoupilo se rovněž k pořizování duplikátů mluvených i frazeologických dokladů, takže vznikají postupně speciální soubory slov mluveného jazyka a frazeologie.
Excerpce textů krásné literatury je zaměřena na různé životní a společenské situace, které jsou důležité pro zachycení běžných slovních spojení z rozmanitého prostředí. Z tohoto důvodu se nepřihlíží jen k předním, významným autorům, ale využívají se i díla autorů začínajících a autorů průměrných, často lexikograficky zajímavých a užitečných. Od roku 1969 bylo takto excerpováno 430 titulů. Beletrie nových, zejména začínajících autorů přináší množství slov mluveného jazyka, sledují se slova hovorová, obecná i výrazy pracovního slangu.
Excerpční složka oddělení se snaží i při omezených možnostech finančních a skladovacích zachytit změny v základní současné slovní zásobě. Vedle beletrie a populárně odborných knih se excerpuje průběžně základní denní tisk (Rudé právo, Práce), časopisy (např. Věda a technika mládeži, Tvorba, Květy, Věda a život, Kino, Záběr aj.) a příležitostně i jiné noviny a časopisy.
Úplná excerpce se na rozdíl od dřívější praxe nepořizuje z celých knih, nýbrž jen z určité části, volené podle žádané situace, a to v rozsahu asi 3000 lístků. Takový soubor slov je podle statistických výzkumů dostatečně reprezentativní pro dílo autora. — Při částečné excerpci se vypisují zvláštnosti lexikální, sémantické, stylistické neologismy, [21]hláskové a slovotvorné, gramatické a konstrukční variantní prostředky (dublety). — Speciální excerpce přihlíží k okruhu slov, která jsou typická pro určitý vědní obor, slang ap.
Excerpce se i dnes pořizuje tradiční metodou, tj. psaním lístků na stroji, podle pravidel pro vypracování excerpčního lístku. Lístek obsahuje heslo s udáním slovního druhu, podheslí (tj. vazbu nebo spojení, v němž se heslové slovo v citátu vyskytuje), dále citát s podtrženým heslovým slovem a bibliografický údaj (rok vydání, jméno autora, zkrácený název díla, strana, řádek, u časopisů sloupce stránky). I když může být citát vhodně zkrácen na minimální kontext, eventuálně doplněn uvedením situace, doplněním mluvnického předmětu, podmětu ap., musí být dostatečně dlouhý, aby z něho jasně vyplýval význam uvedeného slova. Již z tohoto výčtu údajů uváděných na každém lístku je patrné, že excerptor vykonává značnou část samostatné práce. Těmito údaji je opatřeno všech 12 miliónů excerpt, což činí naši sbírku jedinečnou nejen co do bohatství dokladů, ale i co do hloubky a jednotnosti zpracování. Většina lexikálních kartoték příbuzných oborů v socialistických státech podává uživateli informace v jiné podobě.
Pro srovnání uveďme tyto příklady: V Leningradě[6] je sedmimiliónová kartotéka, lístky bez hesla jsou opatřeny podtrženým slovem v nezkráceném kontextu a bibliografickým údajem, v poslední době se používá pro duplikáty kopírovacích strojů. — Polská šestimiliónová kartotéka obsahuje excerpci psanou strojem nebo s nalepenými výstřižky citátů s heslovým slovem. — Základní lexikální kartotéka v Budapešti má pět a půl miliónů lístků strojopisem i ve formě výstřižků, excerpta z novin a časopisů jsou ukládána samostatně v obálkách; samostatná kartotéka pro autorský slovník Petöfiho má jednotlivá hesla oddělena, uvnitř dělena barevnými lístky a opatřena frekvenčními údaji. — Slovinský archív v Lublani je budován v podstatě ve shodě se směrnicemi našeho archívu. Proti naší praxi se excerpuje však hojně překladová literatura, asi z jedné třetiny celkové produkce. V poslední době přistoupili v Lublani ke způsobu xerografickému.
Pro nejbližší dobu se počítá ještě s doplňováním a rozšiřováním základního lexikálního archívu v ÚJČ dosavadní metodou podle platných excerpčních pravidel.
Do budoucnosti ovšem nespouštíme ze zřetele moderní technické způsoby excerpce, s nimiž jsou v některých zemích určité zkušenosti. Teoreticky byly u nás tyto možnosti již zkoumány v minulých letech. [22]Tyto metody s využitím mikrofilmu a magnetických pásků jsou vhodné zejména při pořizování velkých souborů nově zakládaných kartoték úplnou excerpcí (např. u kartotéky historického slovníku v Göttingen). Takový způsob zlevňuje a urychluje práci, zejména fázi opisu, vylučuje rovněž chyby při opisování. Má však i nedostatky, zejména to, že je třeba dostatečně určovat kontext heslových slov, při čemž může na hranici excerpovaných částí docházet k významovým přesahům. — Způsob, který umožňuje excerpovat i výběrově a zároveň třídit a řadit materiál automaticky (např. při pořizování excerpce v jazykovědném pracovišti Academia della Crusca ve Florencii[7]) se jeví velmi výhodný, je však při něm problém s redukcí počtu lístků, s gramatickými údaji, dále s řazením ustálených spojení, participií ap.
Jistá mechanizace pomocí technických metod excerpce je hodna dalšího zájmu a sledování. Tyto nové metody mají nesporně veliké klady, na druhé straně však by měly při realizaci v našich podmínkách za následek zjednodušení a zmechanizování excerpce, bylo by nutné upustit od dosavadního způsobu, kdy excerptor vykonává při vypracování lístků část samostatné přípravné lexikální analýzy. Bylo by možné uvažovat i o převedení existujícího archívu na magnetické pásky; tak by se ušetřilo devadesát procent skladovacích prostorů, ale to se jeví v současné době z hlediska možností finančních, personálních i délky doby, které by to vyžadovalo, nereálné.
Při dalším rozšiřování základního lexikálního archívu z hlediska jeho obsahu je nutno brát v úvahu nejen zřetel praktický, tj. k jakým konkrétním lexikografickým a lexikologickým úkolům má sloužit, ale i zřetel širší. Je nesporné, že je třeba excerpovat materiál ve větším rozsahu, než jak to vyžaduje konkrétní slovník. Lexikální archív má postihnout vývoj celé spisovné slovní zásoby a jeho kontinuitu. Proto je nutné úměrně přihlížet k textům různých funkčních stylů. Poměrně nejvíce byly dosud excerpovány texty umělecké literatury, jejímž prostřednictvím se získávají i doklady pro vrstvu expresívní, hovorovou, obecnou i slangovou. Důležitá je i excerpce dramat, ve výběru i poezie a ovšem odborné literatury, zejména popularizační. Excerpce standardního tisku — novin a časopisů — je cenná zejména proto, že pohotově zachycuje nová slova a pohyb v slovní zásobě. Nelze zcela pominout ani excerpci překladů. Materiál z lexikálního archívu slouží i poradenské službě a širšímu styku s veřejností, využívají ho s prospěchem ve svých vědeckých pracích domácí i zahraniční lingvisté.
[1] Z četných článků uvádíme např. M. Weingart, Slovník jazyka českého, NŘ 1, 1917, s. 44—46; K. Hodura, Lístkové výpisky k českému slovníku, NŘ 19, 1935, s. 1—6; Z dějin akademického slovníku jazyka českého, NŘ 42, 1956, s. 6—14; F. Havlová, Rozsah slovníku, excerpce, její prameny a citace, Lexikografický sborník, Bratislava 1953, s. 185n.; J. Filipec, Akademický příruční slovník jazyka českého dokončen, SaS 19, 1958, s. 211—224.
[2] B. Havránek, Dvojí jubileum Ústavu pro jazyk český ČSAV — pětadvacetileté a šedesátileté, Věstník ČSAV 80, 1971, č. 4, s. 411—424; J. Machač, Vznik a vývoj prvního jazykovědného pracoviště (K 60. výročí založení Kanceláře Slovníku jazyka českého), NŘ 54, 1971, s. 190—200.
[3] V. Křístek, Kritéria periodizace českého jazykového vývoje, SaS 37, 1976, s. 177—183.
[4] J. Filipec, Cesta k českému jednosvazkovému slovníku, NŘ 58, 1975, s. 225—233.
[5] J. Machač — Z. Sochová, K problematice lexikálního standardu a jeho adekvátního popisu, SaS 18, 1968, s. 167n.
[6] A. M. Babkin, Razrabotka leksiki i frazeologii sovremennogo russkogo literaturnogo jazyka — Posobije po vyborkam, Leningrad 1972; R. P. Rogožnikova, Nekotoryje voprosy organizacii slovarnoj kartoíeki, Russkij jazyk — istočniki dlja jego izučenija, Moskva 1971.
[7] A. Duro, Les nouvelles méthodes du dictionnaire historique de la langue italienne, Cahiers de lexicologie 1966, č. 1, s. 95—110.
Naše řeč, volume 64 (1981), issue 1, pp. 14-22
Previous Jan Petr: Na okraj výročí Ústavu pro jazyk český ČSAV
Next Eva Macháčková: Rozhovor s významnými osobnostmi
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1