Časopis Naše řeč
en cz

Dýza, dyzna, dyšna, dyksa — tryska, hubice

Karel Sochor

[Okénko z naší poradny]

(pdf)

-

Názvy uvedené v nadpise vznikaly v technickém názvosloví postupně. Jsou to slova souznačná, synonyma, neboť označují v podstatě stejnou věc. Vždy jde o součástku strojního zařízení s poměrně malým otvorem, určeným k protékání nebo vstřikování kapaliny nebo plynu, jako tomu je na př. u automobilových karburátorů nebo hořáků užívaných při svařování. Výraz dýza, nejstarší z řady uvedených názvů, je z německého slova Düse. Od počátku byl pociťován jako nežádoucí cizí slovo; totéž platí i o názvech ostatních, téhož původu a částečně již počeštěných: dyksa (dyxa), dyzna, dyšna. Všechny tyto názvy jsou již dnes zřetelně zastaralé, odborníci dbalí o správné vyjadřování se jim vyhýbají a místo nich užívají českých názvů hubice anebo zejména tryska.

Slova hubice a tryska jsou odvozena od domácích základů a mají výhodu už v tom, že jsou významově průzračná. Hubice je utvořeno od základního slova huba příponou -ice jako hlavice od hlava, růžice od [122]růže, stolice od stůl. V podstatě jde o příponu zdrobňovací, ale tato přípona ztrácí svůj zdrobňovací význam a slovo samo nabývá nového významového odstínu nebo vůbec nového významu, který pak už jen částečně souvisí se slovem základním; vyjadřuje zpravidla nikoli něco menšího, nýbrž něco podobného — ať již přímo, nebo jen vzdáleně a náznakově. Proto právě odborné názvosloví využívá této přípony k tvoření nových slov. Slovo hubice musíme tedy považovat za výraz dobře utvořený a šťastně volený pro odborné vyjadřování. V chystané názvoslovné normě z oboru svařování uvádějí se jako součásti hořáku hubice a rozeznávají se hubice svařovací, předehřívací, řezací.

O původu slova tryska vykládala Naše řeč (23, 1939, s. 31n.). Autor článku uvádí, že slovo tryska bylo zavedeno do technického názvosloví Slovníkem Jungmannovým; původně znamenalo třtinové stéblo, rourku. Je to zdrobnělina k slovu tresť ‚třtina‘. Z původní podoby tréstka vzniklo lidové tréska, trýska, tryska. K tomuto výkladu je však třeba dodat, že v současné době spojujeme ve svém povědomí slovo tryska se slovem tryskati, a je pravděpodobné, že se právě proto tento termín v technickém názvosloví ujal a dobře vžil. Nejprve se ho počalo užívat v automobilismu a odtud se rozšířilo i do dalších technických odvětví.

Doporučujeme technikům, aby se vyhýbali zastaralému názvu dýza (a ovšem i názvům z něho vzniklým) a užívali věcně i jazykově správných termínů tryska nebo hubice, které mají už svou tradici a dobře se osvědčily.[1]


[1] Viz též poznámky k těmto slovům v Naší řeči 22, 1938, s. 255, a 21, 1937, s. 172.

Naše řeč, ročník 39 (1956), číslo 3-4, s. 121-122

Předchozí Zdeňka Sochová: Proočkujeme děti na očkovišti?

Následující Miloš Dokulil: Některé typy názvů osob podle činnosti v českém jazyce, II.

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1