Časopis Naše řeč
en cz

Poznámky k pravopisu cizích jmen zeměpisných

Josef Beneš

[Články]

(pdf)

-

Při diskusi v Naší řeči (XVI, 273n., XVII, 47n., 112n., 190n.) o psaní křestních jmen cizinců bylo upozorněno na otázku (na př. na str. 114, 190n.), jak psáti vlastní jména zeměpisná. Jak vidím z praxe, je to důležité upozornění; často jsem býval tázán i zeměpisci, který tvar toho neb onoho místního jména je správný. Všímáme-li si cizozemských místních jmen, vídáme rozkolísaný usus v novinách, v knihách, ba i v mapách a v učebnicích. Tak čteme u Olbrachta v Nikolovi Šuhaji Balašagyarmat, balašagyarmatský (I. vyd., str. 40, 17), ač je řeč o městě dobře známém z díla B. Němcové, jež píše Balašovské Ďarmoty (»patronem jejich byli páni Balašové«) v článku Uherské město Ďarmoty (S. S., Kober, díl IX, str. 3). U Němcové nás zároveň překvapuje i údaj: »Ďarmoty mají 8.000 obyvatelů, mezi nimi 2.000 židů, 10 rodin Srbů, malou část Cikánů; ostatní obyvatelstvo jsou Slováci.« (Podle úřed. sčítání z r. 1890 měly jen 511 Slováků.) V mapách čítáme Baláž. Ďarmoty, v národop. mapě uher. Slováků (Ottův S. n. XXIII.) Balážové Ďarmoty, v textu Ottova S. n. Ďarmoty (maď. Balassa Gyarmat).

Veliké kolísání je zejména patrné, srovnáváme-li zprávy o téže události v různých novinách. Začátkem října jsme čtli, že se v jedné jugoslávské škole objevily zmije; več. Čes. slova píše o tom: »… v jugoslávské obci Kratovo (!) u Zemuně« (5. X. 1934, str. 5), ale v Nár. politice (6. X. 34, str. 6) je vytištěno »v Kratovu u Semlina«, patrně vlivem německých novin, odkudž asi byla zpráva vzata. Ve zprávě o zastřelení maďarského statkáře čteme v Nár. politice správně: »… proti maďarskému Miškovci« (9. X. 34, str. 6), kdežto ve več. Č. sl. (téhož dne, str. 3) se píše »nedaleko Miškolce« — to je tvar maďarský; na mapách je tvar český. Nár. pol. (14. VIII. 34, str. 5) ve Směsi píše: »… z Celovce do Poreče (Portschbach)«, užívajíc správně slovinského tvaru, kdežto ve sportovních zprávách (str. 9) se píše »v lázních Pörtschbachu«; več. Č. sl. (13. IX. 34, str. 5) také asi nezná slovinského tvaru jako pisatel zprávy ve sportovní rubrice Nár. pol., neboť píše: »… na Pörtschach a Velden…« Venkov (17. XI. 34, str. 9) uvádí zprávu, že šest nacionálních socialistů [46]z lázní Gastýnu se odpovídalo před solnohradským soudem, Nár. pol. (z téhož dne, str. 2) »z lázní Gastein… před soudem salcpurským«, Lidové noviny (téhož dne, str. 3) píší salcburská porota, z lázní Gastýnu. Také vídáme kolísání v jediném článečku; v nadpise čteme: »Solnohradský sedlák dostal milost,« ale začátek zprávy zní: »Ze Salcpurku se sděluje…« (Nár. pol. 10. XI. 34, příloha pro venkov.) Pravidla českého pravopisu doporučují, abychom psali Salcpurk, salcpurský; to je fonetický přepis německého znění. Neuvádějí velmi rozšířený tvar Solnohrad atd. Patrně se v tom projevuje nechut k složenině. Podívejme se, jaký usus je v tisku a v knihách: Solnohrad, solnohradský čteme na př. ve več. Č. sl. 26. X. (str. 2), 31. X. (str. 1), 20. XI. (str. 1) — vše r. 1934; Salcpurk atd. v Ottově Sl. n., več. Č. sl. (27. IX. 34), Nár. pol. (9. X. 34, str. 7); Salcburk píše Nikolau, Učebnice zeměpisu pro vyšší tř. škol stř., 6. vyd., 1929 (na př. str. 121), Nár. listy (6. XI. 34, str. 2), Lidové noviny (11. XI. 34, str. 6). Ve vývěsním plakátu našich drah (č. 4 pod 3. tabulí) čteme Salzburg a v závorce tvar Solnohrady. Jungmann píše v Slovníku Solnohrad, Ottův Sl. n.: »Solnohrad viz Salcpurk«. Rozkolísaný usus by snad dovolil návrat k Jungmannovi. Více se ujal tvar Inšpruk (tak předpisují Pravidla); tvar Inomostí je znám z Gelnerovy básně o pilném a nedbalém studentovi (»byl v Inomostí medikem«); železnice na uv. místě píší Innsbruck (Inomostí), Nikolau Innsbruck (str. 121). Autoři Pravidel se odvrátili asi od tvaru Inomostí proto, že je utvořen neobvyklým způsobem.

Jinak jsem zpozoroval tato prohřešení při psaní rakouských místních jmen: Villach (več. Č. sl. 27. IX. 34) m. Bělák (Nikolau, 121, píše Beljak), v Leoben (A-Zet, 17. VII. 34) m. v Lubně, jak uvádí užitečná pomůcka Čes.-něm. slovník od Štěpána a Ambrože, věnující zvláštní oddíl místním jménům; Bad Ischl (več. Č. sl. 27. IX. 34), v Bad Aussee (Nár. listy 6. XI. 34, str. 2), silnice na Veliký Glokner (polední zprávy ČTK. v rozhlase 24. IX. 34 a Nár. pol. 25. IX. 34, str. 7) — Nikolau (str. 119) píše »Velký Klak (Vel. Zvon)«. Místo St. Veit (Nár. pol. 17. X. 34, str. 3) a St. Wolfgang (več. Č. sl. 27. IX. 34) by bylo lépe psáti Sv. Vít atd., obdobně jako se píše Sv. Hipolyt (m. St. Pölten). V č. překladu románu Pochod Radeckého čteme »v mladé zeleni Wienerwaldu« (str. 215) m. Vídeňského lesa. Prof. M. Weingart nahrazuje v názvu hradišťanští Charváti charvátským tvarem obvyklé adj. burgenlandští; měli bychom jej následovat.

Mnoho chyb jsem také nalezl u místních jmen řískoněmeckých. V našem jazyce se ustálilo pravidlo, že se názvy slo[47]vanského původu píší pokud lze v slovanském znění. Mnohá města mají názvy počeštěné a už staletí ustálené: Cáchy, Kolín nad Rýnem, Mohuč atd. Čteme však: v okrese Liegnitz (A-Zet 13. VIII. 33), navštívili Liehnici (Nár. listy 23. X. 34 str. 4) — v obou případech je řeč o Lehnici v Prus. Slezsku; A-Zet (4. VII. 34) píše Beuthen (m. Bytom). Z Itineráře Albrechta z Valdštejna (na výstavě Valdštýn a jeho doba) jsem si vypsal tyto chyby: Görlitz (m. Zhořelec), Kottbus (m. Chotěbuz), Sagan (m. Zaháň), Schweidnitz (m. Svídnice), Plauen (m. Plavno); jinak autor píše Budišín a do závorky klade německý název Bautzen. Ned. list (14. V. 33, str. 8) psal »v Königsberku« (m. v Královci), Přítomnost (X, č. 23, str. 361) referovala o potsdamském pochodu na Berlín a že generál sbíral v Potsdamu vojsko (místo v Postupimi, jak učí Pravidla); v A-Zetu (23. VI. 33, str. 1) stálo v Köpenicku (m. v Kopníku — tak Štěpán a Ambrož). Počátkem července 1934 jsem četl v Nár. pol. v článku psaném Darrasem: ostrov Rügen (m. Rujana n. Rána; Kollár psal Rygen). Čteme i Weimar místo Výmar. Tak psala toto jméno Přítomnost (r. X, č. 23, 3. str. obálky), Jan Havlasa v epigramu Radost ze života (»Ve Weimaru včera kdekdo spěchal poslechnout si Velkou Osobu«, Neděl. záb. a pouč. příl. Nár. pol. 12. XI. 1933); i v atlase od Brunclíka a Macháta na 18. mapě (5. vyd.) čteme Weimar. Veleslavín psal Vajmark, Kollár Vinaře, Němcová (S. S. sv. IV, str. 298) Výmar.

U mnohých míst jsme už upustili od slovanských názvů. Němcová píše: »My jeli z Děvína na Lipsko« (na uv. m. str. 301); v článku Starý dokument (= vzpomínky na výlet asi z r. 1875) čteme v časopise »Vodní sporty« (r. IX, č. 4—5), že pražská výprava dorazila šestý den »do Děvína (Magdeburku)«. Dnes se píše snad jen Magdeburk; stejně se už neříká Dobrosůl — Novák-Novák, Přehl. děj. lit. č., 3. vyd., str. 89: »v Halle (Dobrosoli)« — atd.

Obtíže činí také německé pomnožné tvary na -en. Pravidla (§ 40) upozorňují, že se někdy berou za tvary čísla množného, ale většinou se béře 1. p. za základ pro skloňování v č. jednotném. Tu lze poznamenati, že u jmen, jichž se často užívá, je usus ustálen. Čítáme Bremen (místo spr. Brémy — tak Pravidla, § 40), ve več. Č. sl. 16. I. 34 čteme »z Tubingen« (místo spr. z Tubink — Pravidla, § 40). Jinak čteme »do Wehmingen« (Vodní sporty na uv. m.), u Jiráska (Z mých pamětí 2, 2. vyd., str. 20) »v Memmingách«.

Známé jméno Hameln (tak Ottův S. n.) je v našem jazyce snad vždy nesklonné; Viktor Dyk v »Krysaři« píše: do Hammeln, v Hammeln, pro Hammeln atd., v Pražském il. [48]zpr. (r. 1934, č. 41, str. 2) čteme »u Hameln«, ve več. Č. sl. (1. X. 34, str. 2) »poblíže Hammeln«.

Pozornosti zasluhují jména s dvojitým a (-aa-). Je zajímavé sledovat psaní slova Sársko, sárský. Když se na podzim začalo psáti o sárské otázce, čtli jsme většinou Saarsko, ale později jsme pozorovali, že se píše sárský a pod. Také vídáme v jediném čísle časopisu kolísání — píšíť různí autoři; tak čteme v Nár. listech (7. XI. 34) Saarsko i Sársko (pod. v Nár. pol. 4. XI, 34, str. 2).[1] Odpolední Lid. nov. (3. VI. 33) píší: »Snímek zachycuje nepravé řečiště Saaly« — ač je tvar Sála tak vžitý. Švýcarská řeka sluje Saana, ale píše se vždy sánská koza, dříve se psávalo saanská.

Místní jména na -berg a -burg mají na konci -k v těch případech, kde jsou často psána a zdomácněla. Ale i zde je vidět veliké kolísání. Več. Č. sl. (27. XI. 34, str. 2) v nadpise píše »v Heidelbergu«, v článku »v Heidelberku«; Nikolau píše Heidelberg (str. 168). Leták Čedoku (o výletním vlaku na říjnové slavnosti v Mnichově) píše Augsburg (Pravidla Augšpurk), več. Č. sl. (10. XI. 34, str. 2) z Augsburku, ale na obou místech čteme správně Norimberk, z Norimberka. Slovo Hamburk se píše takřka vždy správně; chybné psaní jsem nalezl na př. ve feuilletonu Nár. pol. (17. X. 34) a v prospektu psychotechnického kongresu v Praze (Hamburg). Pravidla píší Štrasburk, ač mnozí naši lidé ze sympatie k Francii psávali Strasbourg. Německý nepočeštěný tvar Strassburg čteme ve več. Č. sl. (17. XI. 34, str. 5).

Jinak zaznamenávám tyto pravopisné chyby: vévoda Sachsen-Koburský (m. sasko-koburský) Lid. nov. (večerník 10. XI. 34, str. 4), často čteme hornopfalcký (m. hornofalcký — v Pravidlech je Falc, falckrabě), čítáme Harz (Nikolau, 168), ač by snad bylo lépe psáti Harc (Pravidla uvádějí jen adj. harcký). V uvedeném prospektu psychotechnického kongresu čteme dvakrát Berlín a jednou Berlin. I kniha Nikolauova a Všeobecný dějepis pro vyšší třídy stř. škol (Bidlo-Hýbl-Šusta, 1921) se někdy uchylují od Pravidel, ač vidíme v nich tendenci psáti názvy co nejlépe. První kniha má na několika stránkách, které jsem prohlédl, věci, s nimiž nelze souhlasiti. Je snad lépe psáti Vesera, jak čtu v atlase Brunclíkově-Machátově pro stř. šk. (5. vyd., mapa č. 22), a ne Wesera, jak je vytištěno u Nikolaua (str. 160). Nedůslednost vidím v tom, že autor píše Schwarzwald (164, 157) — ač se také říká Černý les — a proti tomu Ptačí hory (158), »Keil[49]berg (Klínovec)« a proti tomu »Sněžník (Schneeberg)« (obojí na str. 158); při názvu »Speyer (Špýr)« by bylo lépe dát do závorky německý název. V druhé učebnici čteme Hessensko (str. 23, 41; Nikolau také píše »vrchovinu Hesskou«, str. 158), ač Pravidla předpisují tvar Hesensko, na 81. str. čteme Vilém Hollandský (Prav. Holandsko), ve vévodství štýrském (m. štyrském), Kdansko (87) — Pravidla píší Gdansko; místo Frissko (str. 23), Fríssko (43, 81) by bylo lépe psáti Frísko, jak čteme u Nikolaua.


[1] O tom, že by se mělo psát Sársko, sárský, jedná článek J. Hallera v Čes. slově 10. I. 1934. Také NŘ. (XVIII, 245) se přiklonila k tomuto způsobu psaní.

Naše řeč, ročník 19 (1935), číslo 2, s. 45-49

Předchozí Stanislav Petřík: K intonaci věty

Následující Josef Bečka: Konec starých časů

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1