Časopis Naše řeč
en cz

Příspěvky k řešení otázky o původu jména Žižka

Václav Ertl

[Drobnosti]

(pdf)

-

Čtenáři Naší řeči se rozpomenou, že r. 1924 a 1925 byla vedena v našem časopise rozprava o tom, vzniklo-li jméno Žižka z něm. jména Siegmund, Zigmund, či má-li se v něm spíše viděti jméno původu jiného, domácího, na př. takové osobní pojmenování, jako jsou naše osobní jména Krátký, Holý, Liška, Křička a j. Hájil jsem v NŘ. stanovisko, že není rozhodujících důvodů pro to, abychom jméno Žižka pokládali za domáckou, t. zv. hypokoristickou zkratku jm. Zigmund, takovou, jako je na př. Stanka ze Stanislav, naopak, že jsou vážné důvody proti tomu výkladu. Obíral jsem se touto otázkou i po skončení rozpravy v NŘ., a materiál, který se mi při této, byť nesoustavné práci nashromáždil, přivedl mě k poznání, že výklad jména Žižka ze jména Zigmund je nejen nepravděpodobný, nýbrž dokonce nemožný. Provésti tento důkaz jsem slíbil v NŘ. 9, 171 a slib daný chci zde splniti formou několika drobnějších kapitol, aby čtenáře NŘ. rozpřádání látky téhož rázu snad svou jednotvárností neunavovalo.

Referát, který o rozpravě vedené v NŘ. o původu jména Žižka uveřejnil v časopise Naše věda VII (1926), 72 n., prof. Trávníček (srov. NŘ. X, 184) zakončil konstatováním výsledku celé diskuse, který vidí v tom: Původ jména Žižka ze jména Zigmund bezpečně dokázán není, je to jen pravděpodobné. Oporou tohoto výkladu jména Žižkova je především budějovická listina z r. 1392, kde se vdova po měšťanu Zikovi nazývá Žižková (v. NŘ. VIII, [129]269, 284 n. a IX, 43, 57 n.), dále podobnost jména Žižka se srbo-chorv. jménem Šiško, které je rovněž domáckou (hypokoristickou) zkratkou jména Zigmund, ne-li přímo obměnou čes. jména Žižka (v. NŘ. IX, 45 a 60), a konečně a hlavně okolnost, že se jméno Žižka objevuje teprve po r. 1365, a to současně s přineseným jménem Zigmund. To je moment rozhodující. Kdyby se ukázalo, že jméno Žižka je starší než Zigmund, pak by podle mínění Trávníčkova i svědectví budějovické listiny i obdoba s jihoslov. Šiško znamenaly velmi málo, výklad jména Žižka ze Zigmund ztratil by největší oporu a stal se domněnkou velmi hypothetickou.

Předmětem těchto mých prvních kapitolek bude ukázati, že obdoba s jihoslov. Šiško je sama o sobě, tedy nezávisle na současném objevení jmen Zigmund a Žižka v Čechách, bezpodstatná, že důvodů proti průkaznosti budějovické listiny je víc, než dosud bylo uvedeno, a že jméno Žižka je skutečně starší než jméno Zigmund.

1. Žižka — Šiško

Dubrovnický básník Sigismundus Menčetić (1457—1527) psával se také Šišmundo nebo Šiško. Obhájci zikmundovské teorie se domnívají, buď že čes. jméno Zigmund a jeho zkratka Žižka byly přeneseny od nás (za panování Zigmundova v Uhrách)[1] do Dubrovníka, kde si Dubrovničané změnili Zigmund (Sigismund) v Šišmundo a Žižka v Šiško, takže Šiško je jen hlásková obměna jména Žižka, anebo že proniklo od nás na jih jen jméno Zigmund, z jehož obměny Šišmundo si utvořili Dubrovničané zkratku Šiško samostatně, takže by v tvaru Šiško vedle Šišmundo bylo možno viděti aspoň analogii, t. j. stejný způsob tvoření jako v čes. Žižka vedle Zigmund (NŘ. IX, 45, Naše věda VII, 76).

Tento výklad (jmenovitě v této zevrubnější formulaci v NV.) měl býti jednak oporou výkladu čes. jména Žižka ze jména Zigmund, jednak měl býti vyvrácením mého výkladu o původu dubrovnického jména Šiško, který jsem po první narážce na toto jméno podal v NŘ. IX, 60. Podle mého výkladu není Šiško obměnou čes. jména Žižka, nýbrž vzniklo na půdě dubrovnické zkrácením (jako Vincenzio Vinko, Giunio Žunko a p.) plného jména Šišmundo, které však nebylo utvořeno ze jména Zikmund (Sigismundus), přeneseného od nás do Dubrovníka, nýbrž z ital. tvaru (jména Sigismundus) Sismondo, znějícího v měkké severoitalské (benátské) výslovnosti Šišmondo. Na oporu italského původu jména Šišmundo jsem uvedl, že Dubrovník žil v 15. a 16. [130]stol. vzdělaností italskou, že dubrovnická inteligence mluvila italsky, že básníci dubrovničtí (i Šiško Menčetić) básnili podle vzorů italských, měli křticí jména italská (Žore = Giorgio, Mavro = Mauro, Speranca = Speranza) a že sám Šiško Menčetić se psával po italsku Sigismondo Menze.[2]

Mínění projevené v Naší vědě nelze pokládati za vyvrácení mého výkladu Sismondo (ital.) — Šišmundo Šiško, protože je to pouhé tvrzení, nikoli výklad. Výklad dubrovnického Šišmundo z benát. Sismondo je odůvodněn především linguisticky, tvaroslovně a hláskoslovně, jednak tím, že dubrovnické Šišmundo odpovídá tvaru specificky italskému Sismondo (a ne českému Zigmund, ani lat. Sigismundus), jednak tím, že objasňuje, proč za pův. s je v dubrovnické chorvátštině š. Že slova přejímaná do srbochorvátštiny (a to i do nář. dubrovnického) mívají za (spis.) ital. s hlásku š, byla-li přejata z Italie severní, lze doložiti řadou případů jiných, na př. baša (bassa mano), komešiun (commessione), pošišiun (possessione), ašašin (assassino), šarturina (sartore), šega (sega), šenat (senato), šalitra (salnitro), preša (pressa), škur (oscuro), a pod. užanca (usanza), vižitatur (visitatore), žbir (sbirro), Mavrožin (Morosini) atd. (doklady u Maretiće Gram., u Miklošiče Fremdw., u Jirečka v uv. rozpravě a j.); naproti tomu cizí s původu jiného, na př. latinského, řeckého atd., zůstává na jihu beze změny, jak svědčí na př. hypokoristika Sile (Silvester), Sime (Simeon), Stepe (Stephanus) a j.[3] Naproti tomu, jak by se bylo mohlo čes. Zigmund změniti v Šišmundo a čes. Žižka v Šiško, vyloženo v N. V. nebylo a vyložiti by se prostou záměnou hlásek (z š, ž š) při přejetí z jednoho jazyka do druhého ani nedalo, víme-li, že cizí z (mimo italské) přechází do srbochorv. zpravidla beze změny (krizma z řec. chrisma, trapeza z řec. trapeza, Zarije ze Zacharias, korizma z lat. quadragesima, mezevo z maď. mezö) a cizí ž rovněž (dužd — doge, pržun — prigione, Žovan — Giovanni a pod.).

Výklad jmen Šišmundo, Šiško z ital. Sismondo je odůvodněn i kulturními styky Dubrovníka a měst dalmatských vůbec s kulturou benátskou. Že jméno Sismondo bylo v Italii známo (a to dříve než u nás), svědčí pisanské rodinné jméno Sismondi, o němž se děje zmínka (Ugolino de Sismondis) i u nás k r. 1313 [131]v kronice Zbraslavské. Tomu není nikterak na závadu zpráva Jirečkova, že jméno Sigismundus zdomácnělo v některých rodinách dubrovnických teprve od vlády Zikmundovy v Uhrách; ta svědčí jen o původu a počátku obliby, nikoli o původu formy Šišmundo. Tak bylo i při jiných jménech módních. Jméno Ludovicus na př. přišlo v oblibu podle Jirečka také teprve od vlády Ludvíka I. v Uhrách, ale formu mívá rovněž italskou (Ludovici, Lodovici vedle Louisius, Alouisius). Pro stanovení původu je rozhodujícím momentem tvar a možnost přejetí (styk). Také Maretić v svém článku O národnim imenima i prezimenima u Hrvata i Srba (Rad jugoslav. Ak. LXXXI a LXXXII [1886]) pokládá jméno Šišmundo za jméno původu italského.

Jakým způsobem by se byl český tvar Zigmund dostal přímo do Dubrovníka, je si dost těžko představiti. Obyčejná a přirozená cesta, kterou slova přecházejí od jednoho národa k druhému, nežijícímu v přímém sousedství onoho, vede prostřednictvím národa třetího. V našem případě mohli takovými prostředníky býti leda Maďaři. A touto druhou cestou se jméno Sigismundus skutečně do srbochorvátštiny dostalo, arci ne v tvaru českém, nýbrž v tvaru maďarském, který se od českého tvaru lišil tím, že se počáteční s (z) v maďarštině změnilo v ž (Zsigmund a p.). A tak skutečně nalézáme v srbochorvátštině 15. století (nejstarší doklad v Daničićově Slovníku ze 1435) — zpravidla, kde je řeč o Zikmundovi, králi uherském — tvary Žigmund, Žigmunt n. Žigmun.

Měla tedy srbochorvátština v 15. století jméno Sigismundus v dvojím tvaru: v tvaru původu italského Šišmondo v Dubrovníce a městech dalmatských a v tvaru původu maďarského Žigmund a p. patrně v krajích, kam vliv kultury italské nezasahoval.[4] Je přirozené, že oba dva tvary Šišmondo i Žigmund (Žigmun), stýkajíce se na půdě srbochorvátské, na sebe vzájemně působily a se mátly. Tak se místo tvaru Šišmondo objevuje tvar Šišmundo n. Šišmunda (jako Pešo Peša a p.) a naopak zase místo Žigmun(d) vlivem tvaru Šišmundo vznikají tvary Šigmund, Žišmund, Žizmund a p., takže se na př. táž osoba (připomenutá v letech 1442—1466 u Daničiće — jako všechny zde uvedené formy) jmenuje Žišmunda, Žižmunda, Žižmuda i Šišmuda. Ale ani na tom nebylo dosti. Bylo staré, bulharské jméno Šišman, jehož nositeli byli i někteří carové bulharští 13. a 14. stol. a jež je dosvědčeno i v památkách srbských z poč. 14. stol. (u Daničiće). [132]Je to jméno původu tureckého, složené ze základu šiš ‚nadmutý‘ a z augmentativní přípony -man,[5] a znamená ‚tlustý, tělnatý‘. I toto jméno Šišman, jehož význam časem propadl zapomenutí, mátlo se s rozličnými srbochorvát. formami jména Sigismundus, jako Šišmund, Šišmuda a p., a výsledek tohoto matení byl, že se jméno Šišman vzalo na půdě bulharsko-srbské v platnosti jmena Zigmund.

Českého původu není tedy z rozličných srbochorvátských forem jména Sigismundus ani jediná.

Zbývá tedy ještě zjistiti, v jakém poměru je srbochorvátská hypokoristická zkratka jména Sigismundus (Šišmundo) k čes. jménu Žižka, v němž někteří vidí rovněž zkratku jména Sigismundus (Zigmund). Viděti v dubrovnickém Šiško pouhou hláskovou obměnu čes. jména Žižka, přeneseného do Dubrovníka, tomu brání nejen hlásková stránka tvaru Šiško, o níž byla řeč výše, nýbrž i podmínky zevní. Nemáme naprosto žádných zpráv o přímých česko-chorvátských stycích v té době a ani na přejetí cizím prostřednictvím nelze pomýšleti, když se na př. ani na Moravě jméno Žižka v té době ještě neujalo. V zemských deskách moravských vyskytuje se za celých sto let (od prvního záznamu jména Žižka v Čechách r. 1367) jméno Žižka jedinkrát (Žižka z Litohoře[6] v Desk. Brn. XII, 511), a to až r. 1446. Také by bylo musilo proniknouti z Čech do Dubrovníka nejen pouhé jméno Žižka, nýbrž i povědomí, že Žižka = Zigmund, t. j. známost obou jmen zároveň a pospolu, což vzhledem k tomu, co bylo pověděno o čes. Zigmund, se nestalo. Zbývá tedy výklad, který jsem sám podal v NŘ. IX, 61 a který připouštějí i obránci zikmundovské teorie, že jméno Šiško vzniklo samostatně, nezávisle na čes. jméně Žižka, jako domácí, dubrovnická zkratka plného tvaru Šišmundo. Pro ten případ však kladou obránci rovnice Žižka = Zigmund důraz aspoň na závažnost analogie, t. j. na to, že tvoření Šišmundo Šiško činí pravděpodobným i tvoření Zigmund Žižka. Pro takové analogie arciť není třeba choditi až do Dubrovníka; máme je i doma (Florian Florka, Miloslav Milka, Štěpán Štěpka a p.), což je důležitější. Mimo to je cena takovýchto analogií dost problematická. Je-li v srbch. z Daniel Danko, z Dominicus Dinko, z Michael [133]Miško a p., neplyne z toho, že by i v češtině bylo lze předpokládati zkratky muž. Danka, Dinka, Miška a pod., zrovna tak jako nelze ani ve vlastním našem jazyce podle dvojic Florián Florka a p. souditi, že byla také jména Řiežka z Řehoř (Řieha), Klimka z Klíma (Kliment), Hynka z Hyna (Heinrich) a p., nejsou-li prokázána. Proto ani z toho, že je dubrovnické Šiško ze Šišmundo, nelze naprosto souditi, že čes. Žižka je stejná zkratka ze Zigmund.

Ale dubrovnické Šiško takovou zkratkou ze jména Šišmundo (jako Vinko z Vincencius nebo čes. Staněk, Staňka ze Stanislav) vůbec ani není. Je to jedno z osobních jmen, podle Maretiće přezdívek, začínajících slabikou šiš-, jako jsou Šiša, Šišo, Šišić, Šiško, Šišković, Sišat, Šišulj, Šišola, Šišoje, a utvořených týmiž příponami jako Rada (Radisav), Rado, Ratko, Radulj, Radat, Radoje n. Vuka, Vučko, Vukat, Vukola, Vukoje a pod. Z rozličných výkladů těchto jmen ze základu Šiš- (ze slovesa šišati a pod.) nejpravděpodobnější je ten, který vidí v těchto jménech jako Šiša, Šišo, Šiško atd. zkratku osobního jména bulharsko-srbochorvátského Šišman, o němž se stala zmínka už výše. Svědčí pro to jména obecného významu v bulharštině a odtud i v srbochorvátštině, jejichž význam zjevně ukazuje na odvození ze jména Šišman = tlustý, jako je bulh. šiško = tlouštík, břicháč, bulh. i srbochorv. šiškav = tlustý, tělnatý a p. Ale ať je výklad těchto jmen osobních jakýkoli, tolik je jisto, že základ šiš-, z něhož jsou utvořena, je velmi starý, neboť jména z něho utvořená jsou doložena (u Daničiće a v citované rozpravě Jirečkově v Denkschriften) namnoze už z poč. 14. stol. (Šiša 1321—1331, Šišat 1331—1355 spolu se Šišman, Šišoje 14. stol., Šišola 1334 atd.), tedy z doby mnohem starší, než je známost jména Sigismundus na půdě srbsko-bulharské. Proto ze jména Sigismundus (Žigmunt, Šišmundo a p.) tato hypokoristika vůbec a tedy ani jméno Šiško odvozovati nelze.

Na půdě dubrovnické setkalo se toto hypokoristické jméno Šiško (= Šišman) se jménem Šišmondo, Šišmundo a pro svou podobu s ním bylo pojato za familiární zkratku tohoto jména. To je zjev v dějinách jmen osobních dosti častý. Tak srbochorv. (dubrovn.) Žun z ital. Giuno (Junius) bere se za zkratku jména Joannes (ital. Giovanni, dubr. Žuvan, Žuve a p.), Rusko (Rossinus, Russinus) za zkratku z Rochus, Domagna (z Damianus) za zkratku z Dominicus atd. (Jireček v Denkschr. 48, III, 69 a j.). To se dělo i u nás, kde se Aleš (Albertus) brává za Alexius, starší Hynek (z Heinrich) za zkratku pozdějšího jména Ignác (Hinnigo) atd. S tím se úplně shoduje mínění Maretićovo (Rad. LXXXI, [134]s. 100): »Když přes Italii proniklo do Dalmácie jméno Siegismund, vyslovovali je Šišmunda nebo Šišmundo, a protože v lidu žila již od dřívějška jména Šiško, Šišoje a p., dali jim význam německého Siegismund.«

Z toho ze všeho tedy plyne, že jméno Šiško není utvořeno ze jména Šišmundo, nýbrž že to jsou jména původem různá a že pro domněnku o původu čes. jména Žižka ze Zigmund nelze z dubrovnické dvojice Šišmundo Šiško vytěžiti pranic, ani pouhou analogii.[7]


[1] Předtím se totiž jméno Z. podle svědectví K. Jirečka v Dubrovníce nevyskytuje.

[2] Menze samo je obměna italské zkratky Menico (= Domenico). Srov. K. Jireček, Die Romanen in den Städten Dalmatiens während des Mittelaiters I—III v Denkschr. d. Wiener Akademie XLVIII (1902), III Abhandl., a XLIX (1904), I, II Abhandlung.

[3] Lat. Sigismundus zachovává arciť svůj tvar nezměněný v Dubrovníce jako jinde. O původu hlásky u v Šišmundo proti Sismondo viz dále.

[4] Zvláštní obliby jméno Zigmund u Srbochorvátů nedosáhlo; v rozpravě Maretićově není také uvedeno ani jedno hypokoristikon toho jména, také ne v Daničićově slovníku. Jen některé slovníky uvádějí zkratku Žiga.

[5] Výkladu jména Šišman dostalo se mi laskavostí p. univ. prof. dr. R. Růžičky a p. docenta dr. Rypky. Podle jmen jako Šišman, Kaliman vznikají pak přehojné tvary osob. jmen srb. jako Budman, Milman, Radman a p. ze jmen jako Budisav, Milosav a p., Radogost a p. (tak jako jiné zkratky Budko, Budan, Budina, Budoje, Budul a p.).

[6] Litohoř v záp. Moravě, u Mor. Budějovic.

[7] Tato analogie by mohla posloužiti leda v tom případě, kdyby se někdy v 15. stol. nebo později objevil v našich památkách nakrásně doklad, kde se jméno Žižka bere za zkratku jména Zigmund. Osudy dubrovnického Šiško opravňovaly by pak předpoklad, že tu starší jméno Žužka, Žižka významu nejasného bylo vzato omylem za zkratku jména Zigmund tak, jako se starší Šiško vzalo později neprávem za zkratku jména Šišmundo.

Naše řeč, ročník 11 (1927), číslo 6, s. 128-134

Předchozí František Oberpfalcer: Zdrobnělá slova, II.

Následující Aprilová věda

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1