Svůj

[Hovorna]

(pdf)

-

(K. H.) Při podmětě množném (my, vy) užíváme zvratného zájmena svůj tehdy, když se osoby, které jsou podmětem věty, i osoby, jimž se přivlastňuje, úplně (tedy i číslem) shodují. Vykládali jsme o té věci v NŘ. dvakráte, 5, 159 a 6, 223. — V slovech Hnilica, Hořica, které jsou jen dialektické druhotvary spis. tvarů Hnilice, Hořice, je hláska c od původu měkká, v slově Vinca, které je familiární zkratkou cizího jména Vincenc, je c neměkké (srov. NŘ. 1, 85). Měli bychom tedy psáti v 2. p. Vincy, ale protože nebývá zvykem psáti v našem pravopise v slovech domácích a zdomácnělých po c hlásku y, psávají se tato všecka jména stejně: Hnilici, Hořici, Vinci. — Na vyjádření střídavého postupu užíváme výrazu dům od domu a p. jen za určitých podmínek (na př. jsou-li představy, jichž se střídání týká, míněny obecně, ne individuálně a p.) a v jistých ustálených rčeních (říkáme »šel dům od domu«, ale neříkáme »šel vesnici od vesnice«). V těch případech, kde formy »dům od domu« není možno užíti, lze říkati a psáti bez jakéhokoli porušení správnosti jazykové »ode vsi ke vsi« n. »od jedné vsi k druhé«. Byl o té věci velmi podrobný výklad v NŘ., zvláště 2, 167 a d., 211 a d. — Kdy se užívá dosud záporového genitivu, o tom vykládá mluvnice Gebaurova-Ertlova 2, 154 a NŘ. skoro v každém ročníku. Přesná pravidla je dosud těžko stanoviti, protože jazyk spisovný je po té stránce ještě neustálen. »Neviděl jsem dveří otevřených« zní dnes už poněkud archaisticky; čím individuálněji je pojat předmět záporového slovesa, tím řidčeji mívá tvar genitivní (v. NŘ. 7, 24).

Naše řeč, ročník 9 (1925), číslo 10, s. 314

Předchozí Odkoniti, skyčařiti a j.

Následující Oprava