Mezi tím

[Hovorna]

(pdf)

-

Přesvědčení, že mezi se 7. p. na vyjádření času, »mezi« kterým se něco stalo nebo děje, je nesprávné, drží se u nás ku podivu vytrvale; byli jsme pokáráni, že jsme 7, 291 bez výstrahy mluvili o rčeních mezi časem, m. týdnem, m. rokem. Vykládali jsme o těchto věcech již (1, 197; 4, 308; 5, 213). Zde jen opakujeme, že výrazy se zájmenem jako č. mezi tím (stč. mezi tiem, sloven. medzi tým) jsou ve všech slovanských jazycích, že mezi jinou řečí bylo ustálené rčení stč. (4, 308, Jungmann 2, 433, též v Lupáčově Hist. o cís. Karlovi IV., vyd. Hankovo 28, Kron. tur. 2, 265), že v jiných jazycích slov. jsou rčení, která by po česku zněla »mezi tím časem, mezi chůzí, m. spaním, m. cestou, m. dílem, m. bitvou« a p. (Miklosich, Vergl. gramm. 4, 749), a že není viděti cizího vzoru, podle něhož by takové výrazy byly vznikly. I střízlivý Mašín, který dovoluje mezitím, zapovídá mezi dnem, m. cestou, zapomínaje, že mezi dnem je něco jiného než ve dne, za dne (mezi dnem k tobě zajdu — ve dne, za dne k t. z.), jako mezi cestou, m. vyučováním a p. je něco jiného než na cestě, při vyučování. Mezi jinou řečí je zaručeno dobrými památkami staršími jako rčení běžné v době, kdy se u nás mluvilo správně; dnešní mezi řečí (m. ř. se mne zeptal …) je snad méně správné?

Naše řeč, ročník 8 (1924), číslo 8, s. 250

Předchozí Městys

Následující Moc, mnoho, hodně