Mezitím, zatím

[Hovorna]

(pdf)

-

(M. F.) Že mezitím (sloven. medzitým) není chyba, vykládali jsme již I, 197. Také, že není jedno, řekneme-li mezitím či zatím: mezitím (franc. cependant, něm. unterdessen, inzwischen) znamená prostě, že se něco dělo mezi počátkem a koncem jiného děje, zatím (franc. en attendant, něm. einstweilen), že této časové mezery vědomě bylo nebo bude užito k něčemu jinému (mezitím přišli ještě jiní; zatím si dojdu pro klobouk, zatím jsem si přinesl klobouk). Zatím také naznačuje, že se něco děje, stalo nebo stane před očekávaným nebo žádoucím koncem časového prodlení; dlužník zatím zaplatil část dluhu (prodlení mine, až zaplatí ostatek), zatím bylo vydáno pouhé nařízení (zákon teprv bude projednáván); a toto »zatím« může býti proto také slovem vyjadřujícím zklamání (věc, jíž by se čekání mělo skončiti, se nestala): sliboval mi hory doly, a zatím mi nedal nic, zatím mi ještě způsobil škodu. Jinde se zase slovem tím naznačuje, že na očekávaný nebo žádoucí konec času, o nějž jde, ani nedojde pro překážku, která »zatím« nastane: někomu má býti vyměřen plat, ale prodlévá se s tím, a chudák snad zatím umře hlady. Jemný rozdíl mezi oběma oněmi slovy by se měl upevňovati, ne ubíjeti tím, že se jedno z nich zapovídá (a že se mezitím zapovídá neprávem, mohli bychom dokazovati množstvím nových dokladů, jež se nám »mezitím« namanuly; i jiná, v brusech káraná rčení podobná jsme čtli v starých dobrých spisech, na př. jak někdo »mezi jinú řěčí« říkal to a to). Výrazem mezi týdnem naznačujeme dobu mezi pondělkem a nedělí, výrazem mezi časem dobu před správným ukončením smluvního času (někdo se vystěhoval, vystoupil ze služby »mezi časem«): jak nahraditi takové výrazy, je-li mezi v časových určeních nesprávné?

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 4, s. 123

Předchozí Kredlech, krédlich

Následující Náležeti