Konference mladých jazykovědců
Jana Hoffmannová, Alena Polívková
[Reviews and reports]
-
Podle dohody mezi vedením Ústavu pro jazyk český ČSAV a základní organizací SSM se v dubnu letošního roku (2. 4. 1980) konala celodenní konference mladých pracovníků tohoto ústavu. Tato konference byla součástí soutěže o nejlepší vědeckovýzkumnou práci a zúčastnilo se jí dvanáct pracovníků Ústavu pro jazyk český ČSAV a jedna pracovnice Kabinetu cizích jazyků ČSAV. Ústavní soutěž navazovala na dohodu o podpoře tvůrčí aktivity mladých účastníků základního výzkumu ČSAV, uzavřenou mezi prezídiem ČSAV a ústředním výborem SSM.
Referát Ondřeje Hausenblase se zabýval variabilitou jazykových prostředků v běžné mluvě. Referent představil dvě samostatné práce, a to lokální nářeční monografii popisující mluvu obyvatel jedné pražské okrajové čtvrti (Záběhlic) a studii z oblasti stylistiky a syntaxe mluveného jazyka. V obou pracích O. Hausenblas vycházel z rozboru zvukových snímků nepřipravených mluvených projevů. Představil ve svém referátu některá nová hlediska (např. úlohu spisovných prostředků v nespisovném vyjadřování), jež je možno uplatnit při analýze běžné mluvy; dané téma ho přivedlo i k teoretickým úvahám o postavení městské mluvy v současné jazykové situaci. V druhém příspěvku se O. Hausenblas zaměřil na jeden z typických jevů monologického vypravování, na reprodukovanou řeč jiných postav [211]v pásmu vypravěče. Při uplatnění matematických, zejména statistických metod autor hledal vzájemné závislosti sledovaných faktorů.
Referát Jiřího Nekvapila, nazvaný Aspekty studia sociálních dialektů, informoval zejména o třech autorových studiích věnovaných otázkám českých slangů[1] a o překládání argotizující prózy. Jeho referát měl především význam orientačně informativní; podnítil však i diskusi o povaze dnešní mluvy mládeže a její pozici v rozvrstvení národního jazyka, o vztahu odborných termínů, profesionalismů a slangových výrazů aj.
Otázkou českého vojenského názvosloví ve 14. a 15. století se zabýval příspěvek nazvaný Slova řinčící zbraněmi,[2] který přednesl Jan Horálek. Jeho cílem bylo osvětlit výkladem vybraných slov některé podstatné rysy starého válečnictví, jak se obrážejí v jazyce našich předků před r. 1500. Autor přinesl některé nové poznatky o problémech dosud jako celek nezpracovaných; vývoj určitého okruhu slovní zásoby zde byl analyzován v těsné souvislosti s vývojem společnosti.
Alena Polívková představila na konferenci soubor čtyř prací. V příspěvku Čeština každodenní (aneb aktuality z jazykové poradny) ukázala společenskou závažnost poradenské práce a nutnost řešit problémy aktuální a důležité pro praxi. V práci o cizích jménech zeměpisných věnovala pozornost zpracování kodifikační problematiky těchto jmen.[3] Jádrem vystoupení A. Polívkové byly dvě práce o českých a moravských místních jménech, v nichž referentka představila souborné zpracování jmen obcí v ČSR z hlediska současné spisovné kodifikace. Z diskuse vyplynulo, že toto téma je odborně i společensky závažné a naléhavé.
Jiří Kouba referoval o své práci K vývoji souvětné syntaxe v době národního obrození. V této práci analyzoval velmi podrobně, přesně a výstižně materiál, který získal excerpcí textů z pera V. M. Krameriuse, jeho syna Václava Radomila a E. Arnolda. Postup výkladu autor založil na rozboru jednotlivých souvětných spojovacích prostředků, pozornost věnoval i složitosti souvětné stavby. Přednesená zpráva ukázala, že Koubova práce přináší užitečné a dobře vyložené poznatky pro poznání vývoje spisovné češtiny.
Otakar Šoltys se ve svém referátu snažil stanovit (na materiálu z vybraných českých prozaických textů) zákonitosti formální i obsahové struktury vztahů mezi větou uvozovací a citátem. Cílem jeho prací je postižení [212]kombinačních možností věty uvozovací a citátu, popis vyjadřovacích prostředků uplatněných v uvozovacích větách (mj. uplatnění sloves pravení ve službách členění a soudržnosti textu), typologie a popis informací doplňujících citát. Jeho referát přispívá též k hlubšímu poznání stylu současné české prózy.
Milena Rulfová představila práci Gramatická kategorie slovesné osoby, určenou pro oddíl sémantické morfologie v připravované akademické mluvnici češtiny. Vedle obecné problematiky této kategorie sledovala zejména její funkční využití a celkové fungování z hlediska různých komunikačních situací a sociologických aspektů. Autorka detailně analyzovala základní, gnómické i transpoziční užití jednotlivých forem gramatické kategorie osoby, podala jejich výstižné slohové charakteristiky a stanovila jejich místo a míru uplatnění v rámci jednotlivých funkčních stylů. Přínosem práce je především důsledná snaha o rozlišení primárních a sekundárních funkcí jednotlivých forem a některé cenné postřehy o posunech slovesné osoby (které souvisí s posuny v dalších gramatických kategoriích). Velmi zajímavé a podnětné pro diskusi bylo naznačení problematiky zdvořilostních forem.
Tři práce, o nichž referoval František Štícha (Slovesný rod, K užívání a významu dvojí formy trpného rodu v současné spisovné češtině[4] a Poznámky k pojmu kauzace) jako celek významně přispívají k hlubšímu poznání kategorie slovesného rodu a funkcí příslušných forem. Autor vykládá slovesný rod v češtině jako gramatickou kategorii tvořenou trojčlenným morfologickým paradigmatem, jehož členy jsou rodová forma nulová (naplnit), participiální (být naplněn) a reflexívní (naplnit se); tyto formy reprezentují rod základní, pasívní a intranzitivní. Autor tedy rozšiřuje tradiční binární opozici na opozici ternární: jeho pojetí reflexívních intranzitiv jako gramatických rodových forem (v případě kauzativních základových sloves, např. kazit — kazit se, budit — budit se) je novátorské a velmi promyšlené. Vyhraněné je i rozlišení obsahu opozice rodu základního a pasívního (protiklad aktivní a pasívní dějové perspektivy), rodu základního a intranzitiva (protiklad kauzovaného a kauzujícího děje) a rodu pasívního a intranzitiva (děj samovolný proti způsobovanému). V diskusi bylo mj. poukázáno na nezřetelnost rozdílu mezi dějovým pasívem a kategorií výsledného stavu v tomto pojetí a na nutnost přesněji zde definovat pojem „agens“.
Práce Jana Králíka K problému příbuznosti a uspořádání (seriace) textů[5] se svým matematickým zaměřením z tematického okruhu značně vymykala. Aplikací nové matematické metody na problematiku příbuznosti indoevropských jazyků, na otázky tzv. sporného autorství (srovnání Rukopisu [213]královéhradeckého s Dalimilovou kronikou a výběrem z obrozenských textů na podkladě frekvence slov) a konečně na slovnědruhové charakteristiky mluvených textů ze současné publicistiky (tj. na materiál shromážděný v oddělení matematické lingvistiky ÚJČ) jako kritéria relevantní pro rozlišení publicistických žánrů však autor dokázal vhodnost uplatnění metody seriace v kvantitativní lingvistice.
Soubor prací představených Janou Hoffmannovou znamená ve svém úhrnu pokus o komplexní funkční analýzu výrazových prostředků, které hrají významnou roli ve vytváření soudržnosti textu a jeho členění. Speciální pozornost věnovala autorka časovým vztahům, tj. jednomu z důležitých faktorů, které přispívají k obsahové jednotě textu a determinují využití souboru mechanismů textové koheze. Temporálními i jinými relacemi jsou v textu k sobě vázány různé obsahově strategické textové jednotky; autorka naznačila řadu možných motivů, které vedou k rozčlenění textu a vydělení samostatných jednotek,[6] zvlášť se pak soustředila na konstituování jednotek časových a jejich relace. V celém výkladu autorka důsledně respektovala specifiku jednotlivých textových jevů v různých typech textů; v závěru svého vystoupení také předvedla rejstřík jednotlivých časových rovin ve vyhraněném typu textu — textu historiografickém.
Hana Girlová z Kabinetu cizích jazyků představila na konferenci teoretické východisko své práce, která zkoumá situační podmíněnost různých typů otázek v angličtině. Autorka vyšla z literatury o konverzačních postulátech, maximech a z teorie mluvních aktů (zejména z prací H. P. Gricea a J. R. Searla). Její práce je příspěvkem k výzkumu obsahové výstavby dialogů. V popředí jejího zájmu je rozbor vyřčených i nevyřčených informací tvořících společné vědomostní zázemí účastníků rozhovoru, které je pro úspěšný průběh komunikace nezbytné.
S pracemi J. Dvořákové a M. Novákové se účastníci konference mohli seznámit jen zběžně, neboť tyto účastnice soutěže se nemohly ze zdravotních důvodů na konferenci dostavit. Jana Dvořáková odevzdala do soutěže příspěvek týkající se obecných problémů přejímání slov, a zejména vymezování slov přejatých, popř. cizích. Melanie Nováková se do soutěže zařadila několika pracemi připravenými do tisku, týkajícími se jednak problematiky normy a kodifikace ve francouzštině a některých problémů lingvistiky a sociolingvistiky francouzské, jednak problematiky začleňování jugoslávských zeměpisných jmen do češtiny.
Na konferenci se sešli nejenom mladí pracovníci Ústavu pro jazyk český a členové odborné komise, kteří soutěžní práce posuzovali, ale i velký počet ostatních vědeckých a odborných pracovníků ústavu. Jejich zájem o práci mladých autorů se projevil v bohaté diskusi k jednotlivým tématům. Všichni [214]společně se zasloužili o vytvoření dobrých podmínek pro úspěšný průběh konference. Velkou zásluhu na tom měl i předseda odborné komise, J. Kuchař, který úvodním projevem konferenci zahájil.
Ze zprávy odborné komise vyplynulo, že vzhledem k tomu, že soutěž sama i průběh konference byly hodnoceny velmi dobře, budou se podobné akce v příštích letech opakovat — další by se měla uskutečnit již v r. 1982. Pravidelné pořádání soutěže v následujících letech může významně prohloubit aktivitu a iniciativu mladých pracovníků Ústavu pro jazyk český a zvýšit kvalitu jejich badatelské práce. Zároveň může pomoci při řešení úkolů základního výzkumu, popřípadě i přispět k urychlení přenosu badatelských výsledků do společenské praxe, tj. např. v činnosti jazykově výchovné a popularizační.
[1] Viz např. Krajová diferenciace jednoho slangu, NŘ 60, 1977, s. 237—242; K dnešnímu stavu vojenského slangu, NŘ 62, 1979, s. 130—141; Argot, autor, překladatel, Světová literatura 24, 1979, c. 5, s. 252—254.
[2] Vyjde v připravované publikaci kolektivu oddělení pro dějiny jazyka ÚJČ ČSAV Slova a dějiny.
[3] Viz už např. Začleňování francouzských místních jmen do českého textu, NŘ 60, 1977, s. 137—141; Pravopis, výslovnost a skloňování španělských zeměpisných jmen v češtině, NŘ 62, 1979, s. 77—83.
[4] Viz NŘ 62, 1979, s. 57—71.
[5] Viz též Seriation in Quantitative Linguistics, The Prague Bulletin of Mathematical Linguistics 31, 1979, s. 47—67.
[6] Viz též společnou stať J. Hoffmannové s K. Hausenblasem, Od syntaxe ke stavbě textu (vyjde ve sborníku PF v Nitře).
Naše řeč, volume 63 (1980), issue 4, pp. 210-214
Previous Ludmila Zimová, Miloslav Sedláček: Konference o vztazích spisovné češtiny k nespisovným útvarům národního jazyka
Next Věra Petráčková, Miroslav Roudný: Návrat k Rosovu dílu
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1