K dnešnímu stavu vojenského slangu

Jiří Nekvapil

[Články]

(pdf)

-

Aktuálnost výzkumu dnešního vojenského slangu (dále VS) vyplývá jednak z obecné potřeby propracování slangové problematiky,[1] jednak z nutnosti tento druh slangu podrobněji charakterizovat;[2] vedle jazykovědců projevuje o VS zájem i veřejnost vojenská, zčásti i vojenská věda.[3]

V poměrně nedávné době se VS zabýval G. A. Sudzilovskij[4] a S. Kania.[5] Jedinou obsáhlejší známou českou prací je Oberpfalcerova stať Vojenský slang z r. 1934 (Čs. vlastivěda III, s. 357—363). Ovšem od té doby se český VS pronikavě změnil, o čemž svědčí i skutečnost, že z Oberpfalcerova velmi bohatého jazykového materiálu máme dnes doloženo necelých dvacet výrazů: kvér, bohoušek, mlaďas, ucho, starej mazák (máza, mazivo), mít to za pár, frajtr, frčka, pecka, klobouk, [131]krochna, gázmaska, seknout, bříza, zupák. Nelze však také nevidět, že Oberpfalcer pomocí rozsáhlého dotazníkového průzkumu nashromáždil i velké množství slangového výraziva okazionálního.[6]

Jazykový materiál k této stati byl sebrán v rozpětí tří let, od r. 1975 do r. 1978. Téměř všechny výrazy byly odposlouchány přímo ve vojenském prostředí, a to na různých místech Čech a Moravy, okrajově i Slovenska. Přihlédneme-li k značnému pohybu vojáků během základní služby, můžeme předpokládat, že sebrané výrazivo je dostatečně reprezentativní (zde ovšem neuvádíme všechno). Při výzkumu nebylo téměř využito informátorů, dotazníků a metody přímého dotazování vůbec, aby získaný jazykový materiál byl vskutku živý, „dnešní“. Teprve dodatečně byl význam jednotlivých výrazů prověřován.

Pojem vojenský slang: VS je více či méně nespisovné výrazivo, jehož se užívá zpravidla v neoficiálních, popř. polooficiálních projevech vojáků a které označuje pojmy charakteristické pro vojenské prostředí. Šíře VS — a z toho často pramenící jeho vrstevnatost — vyplývá ze skutečnosti, že dnešní Československá lidová armáda nemá pouze úkoly bojového, resp. výcvikového charakteru, ale je i významným činitelem ideově výchovným a do jisté míry též hospodářským (srov. např. vysokou frekvenci výrazu investička, tj. ‚investiční výstavba‘, u vojska železničního). Široké vymezení VS do značné míry také ovlivňuje vysoká profesní různorodost příslušníků soudobé armády.[7]

Podle sfér označované skutečnosti můžeme ve VS vyčlenit dvě základní vrstvy, jež zároveň odpovídají dvěma stupňům rozprostraněnosti tohoto výraziva. Lexikum první vrstvy si osvojují téměř všichni vojáci, kteří procházejí základní službou, neboť se týká skutečností, s nimiž se v zásadě seznamuje každý jednotlivec pobývající ve vojenském prostředí. Tuto vrstvu bychom tedy mohli označit jako VS obecný.[8] Řada slan[132]gových výrazů se váže pouze k určité vojenské odbornosti, popř. se jich užívá jen v jistém druhu vojska, např. chemického, spojovacího, železničního apod. (sem můžeme zařadit i slang vojenských škol, který má pochopitelně hodně společného se slangem studentským). Toto lexikum není zpravidla známo, resp. užíváno mimo danou odbornost, a lze ho proto nazývat VS speciálním.

Ukázky vojenského slangu obecného:

atombordel (prostředky chemické ochrany jednotlivce), basman (vězeň), boro (bojové rozdílení), buzerák (útvarové nástupiště, cvičiště), dévéťák (dozorčí útvaru, dříve dozorčí vojskového tělesa), déhá (denní hlášení), dékáva II dékávka (dozorčí u vchodu, resp. dozorčí kontroly u vchodu, popř. i jeho místnost, funkce), envéčko (nepovolená vycházka), frčka (cvoček jako odznak hodnosti), hapták (základní postoj na povel „pozor“), kádéčko (1. konzervová dávka potravin; 2. řídce krátká dovolená), kasino (kasárna), kombajn (bedna s táhlem, dole s kartáčem, užívaná na leštění podlahy), kongo (1. maskovací oděv; 2. rázný zákrok), mít to za pár (odejít brzy do civilu), /v/opičárna (překážková dráha), péeška (poddůstojnická škola), pévéeska (politickovýchovná světnice), pořaďák (pořadová příprava), sa/m/pík (samopal), šúrovák (kartáč na drhnutí upevněný na holi), trojboj (snídaně, popř. večeře opakovaně sestavovaná z tří druhů jídel, např. salám, vejce, sýr), včelka (náboj), záložka (voják povolaný ze zálohy), zetvéčák (zástupce velitele čety), zot // zotka (záznam o odměnách a trestech), žold (služné).

Ukázky vojenského slangu speciálního:

a) odbornosti chemické: áeska (automatický signalizátor), čévéčkář (voják obsluhující čerpadlo vysokotlaké), emdézetka (mycí dezaktivační zařízení), chápéčko (chemický průkazník), ópécháčko (oděv protichemický);

b) odbornosti spojovací: buda (soubor nosné telefonie vyráběný v Maďarsku), estétéčko (soubor tónové telegrafie), káeserka (komutační svorkovnice), reduktorák (reduktorový díl stožáru), srp (soubor radioreléových pojítek), záklaďák (základní díl stožáru);

c) slangu vojenských škol: buben⁺ (studující voják z povolání), dédéeskář (posluchač dvouleté důstojnické školy; též kvašák⁺), letučka (krátká písemná prověrka), nus (náčelník učební skupiny), pekol (pe[133]dagogický kolektiv), /f/soška (vojenská střední odborná škola; též svišťárna), /f/sošák (posluchač VSOŠ; též svišť); (+ = výrazy užívané zejm. ve Vyškově).

Profesní a expresívní vrstva vojenského slangu

Ze stylistického hlediska lze vojenské slangové výrazivo podle různých příznaků rozčlenit na dvě základní vrstvy:[9] 1. lexikum profesní, jehož se užívá z důvodů věcných při konání jistých odborných činností a jež má zpravidla význam pouze nocionální; 2. lexikum expresívní — někdy se tu mluví o slangu v užším smyslu — které označuje vedle pojmů odborných pojmy neodborné a v němž funkce hodnotící (postojová) dominuje nad funkcí věčně pojmenovávací. Vedle těchto zřetelů můžeme slangové výrazy řadit k profesní či expresívní vrstvě podle jejich postavení v synonymické řadě, dále podle některých aspektů sociolingvistických a psycholingvistických, jakož i podle jiných zřetelů zvláštních. Nelze si rovněž nepovšimnout, že určité slovotvorné postupy jsou ve VS zvlášť typické pro tu nebo onu vrstvu.

Vznik a také frekvence výraziva profesního jsou do značné míry podmíněny povahou těch hojných vojenských odborných (poloodborných) názvů, které nevyhovují vojenským uživatelům nejen v běžném styku ústním, ale často ani písemném. Ve vojenském prostředí existuje množství více či méně ustálených víceslovných pojmenování (srov. malá koupací souprava), jež se běžně nahrazují různě utvořenými jednoslovnými profesními názvy (srov. emkáeska). Vznik většiny profesního výraziva VS je tedy motivován univerbizací. Menší část profesních názvů vznikla proto, že bylo třeba označit skutečnost, již by bylo nutno vyjadřovat opisem (srov. armářka = prodavačka v armádní prodejně, v „armě“).

Profesní vrstva VS v některých aspektech připomíná terminologii sui generis, která je preferována právě pro svou stručnost a výstižnost. Potvrzuje to i skutečnost, že uvnitř profesní vrstvy VS se příliš nevyskytují synonyma, neboť je žádoucí, aby se při odborné činnosti jednotně užívalo pokud možno ustálených a všeobecně známých výrazů; nutno si však povšimnout, že existují výjimky, jako např. profesní synonymní dvojice elzeteska, zaštěrkovačka (lehká zaštěrkovávací souprava), která vznikla ve vojsku železničním. A přihlédneme-li vedle této poměrně řídké synonymnosti profesních názvů už k častější poly[134]sémii profesionalismů univerbizovaných (srov. štábák = 1. štábní vozidlo; 2. pracovník na štábu), objeví se hranice dělící vojenské profesní výrazivo od uvědoměle pěstované terminologie.

Příznivými okolnostmi pro vznik expresívní vrstvy VS se jeví určitá výlučnost vojenského prostředí, namáhavost vojenské služby, soužití velkého množství mladých lidí a v neposlední řadě specifický antagonismus mezi různými skupinami.[10] Jazyka je tu využito jako nástroje zhodnocení určité skutečnosti, jež je doprovázena emocionálním a afektivním zabarvením. Kde je taková skutečnost zvláště v centru pozornosti mladého člověka, vznikají při jejím označování dlouhé a často významově nespecifikované synonymické řady, charakteristické právě pro vrstvu expresívní.

Povšimneme si tu čtyř případů synonymické atrakce, které nám zároveň dají představu o některých sociálněpsychologických aspektech vzniku expresívní vrstvy VS.

Vojáci základní služby rádi slangově (a zpravidla pejorativně) pojmenovávají vojáky z povolání; srov. názvy furt, furťák, hvězdář, kšilt, lampa, lampář, lampas, lampasák, lampáš (= též důstojnický spací vak), lampión, milionář (= též nováček, voják prvního ročníku zákl. služby) aj.; pro praporčíka zvlášť jsou doloženy názvy bufák, bufan, bufo, dýzlák, pošmistr, pošťák, prápora, stříbrňák, špagát (= též absolvent vojenské katedry vysokých škol). Předmětem zkoumání vojenských pedagogů a psychologů bývají rozpory mezi vojáky prvního a druhého ročníku základní služby.[11] Tento vztah se obráží i ve slangu. Pro nováčka, vojáka prvního ročníku, jsou užívána druhým ročníkem pejorativní pojmenování bažant, bohoušek, brkáč, buben, drozd, havran, holub, kavka, mlaďas, mladej, píst, pták (fták), ptíc, šušeň, ucho, vrabec, zeleň, zobák. Naopak voják druhého ročníku se sám chlubí, že je mazák, máza, mazivo, pasta, stará kláda, stará máza, stará páka, stará pasta, staré mazivo, starý kus, starý pes, starý vlk, suprák (poslední uvedený výraz označuje vojáka v posledním měsíci, ev. v posledním půlroce zákl. služby).

Stylistickou hodnotu vojenského slangového názvu může signalizovat i to, jakým způsobem byl utvořen, neboť určité slovotvorné postupy, popř. typy, jsou ve VS zvlášť typické pro tu nebo onu vrstvu. Z toho, co bylo řečeno, je nasnadě, že vrstva profesní využívá [135]zejména těch slovotvorných postupů, popř. typů, které vyhovují tendenci univerbizační. Tato závislost však není přímočará (využívají se např. jen některé způsoby univerbizace), a proto probereme jednotlivé slovotvorné postupy zároveň z hlediska vrstvy expresívní.

Nejtypičtější pro vrstvu profesní jsou iniciálové zkratky a zkratková slova utvořená derivací na základě iniciálových zkratek, srov. kavéčé (kancelář velitele čety), zetvéčé (zástupce velitele čety), zetvépé[12] (zástupce velitele pro politické věci), ótéčko (obrněný transportér), pédépéčko (pojízdný dezaktivační přístroj), sacka (skokansko-akrobatické cvičení), véeska (Praga V3S) aj. Ve stylistické hodnotě výrazů vzniklých těmito způsoby jsou i jemné rozdíly. Iniciálové zkratky jsou čistě profesní, kdežto zkratky dotvořené ve slova mívají tento status snížen. Ukážeme si to na synonymní dvojici chávéče, chávéčko (chemická výcviková četa). Dozorčí podává hlášení přicházejícímu důstojníkovi: „Chávéčé, končit, pozor“ V této oficiální („pracovní“) situaci nikdy neužije názvu chávéčko. Ale při telefonním hovoru, když dosud neví, s kým mluví, se představuje i takto: „No, tady chávéčko.“ Často se však rozdíl mezi stylistickou platností výrazů vzniklých oběma uvedenými způsoby nepociťuje. Souvisí to mimo jiné se skutečností, že táž zkratka bývá dotvořena ve slovo i několika nespecifikovanými způsoby. Můžeme si to ukázat na označování vojenského odznaku zdatnosti (VOZ). Během jednoho instrukčně metodického zaměstnání se vyjadřovali vojáci z povolání k plnění VOZ takto: „Neustále se snižuje úroveň véózetu.“ — „Já jsem se ptal, kdo může véózetku plnit.“ — „V těch véózetách je bordel.“ — „Ty věci s tím vozem nějak prověříme.“ Kromě toho máme doloženu i podobu vozka. Do expresívní vrstvy patří jen několik zkratkových výrazů, jež parodují přebujelost tohoto slovotvorného postupu: podle volna k opuštění posádky (véópé nebo vop) vznikla zkratka čop („černé“ opuštění posádky; též čopka) a zkratka téópé (trvalé opuštění posádky neboli odchod do civilu; též topka).

Profesní vrstva VS (i slangů vůbec) je často rozhojňována názvy vzniklými na pozadí sdružených pojmenování typu přídavné jméno + podstatné jméno derivací tak, že se za základ bere přívlastkový člen sousloví a ten se obmění produktivním sufixem, srov. dispozičák [136](1. dispoziční řidič; 2. dispoziční vozidlo), hotovosťák (1. hotovostní řidič; 2. hotovostní vozidlo), vozák (provozní sešit vojenské techniky dříve vozový sešit), výstroják (1. výstrojní náčelník, voják mající na starost výstroj; 2. výstrojní sklad), bojovka (1. bojová jednotka; 2. bojová hotovost), celodenka (celodenní směna), poplachovka (poplachové světlo), pořadovka (pořadová příprava), průzkumka (průzkumná rota) aj. Výjimkou je pouze expr. název vzorňák (1. vzorný voják; 2. odznak Vzorný voják) a název blešák (kontrola výstroje), který vznikl na pozadí synonymního metaforického sousloví bleší trh.

Z názvů realizovaných derivací mají profesní ráz všechny výrazy s příp. -ista, srov. gazista (řidič vozidla GAZ), rajonista (voják uklízející přidělený prostor) aj., většina s příp. -ář (pokud se na jejich vzniku nepodílelo sémantické tvoření), srov. armář (voják prodávající v armádní prodejně), rozcvičkář (voják účastnící se rozcvičky) aj., ale expr. mrtvolkář (zdravotní instruktor). Těmito sufixy jsou často tvořeny výrazy, které nemají spisovné ekvivalenty. Naproti tomu některým derivačním typem vznikají názvy výrazně expresívní, jako např. deverbativní substantiva tvořená nulovou příponou, srov. /v/oblep (proniknutí do něčí přízně), /v/oprsk (skrytý odpočinek, „zašívárna“), výmak (namátková kontrola), záhul (namáhavá činnost) aj.; jejich expresivita bývá dána i expresivitou odvozovacího základu, nezřídka též významovými posuny.

Naprostá většina názvů složených patří do vrstvy expresívní, srov. bigošautobus (obrněný transportér užívaný motostřelci), blátošlap (motostřelec; též drnožrout), chembordel (oděv protichemický), kontrabrácha (příslušník vojenské kontrarozvědky) aj.; pouze název autopark je profesní (termín je park). Toto naše hodnocení vychází ovšem ze skutečnosti, že nepojímáme složeniny typu fotokulomet, fotoplán, fotostřelba, motoveslo, radiodálnopis, servořízení jako slangové (tedy ani jako profesní), neboť jsou kodifikovány ve vojenské odborné literatuře.[13]

Rovněž většina výrazů tvořených metaforickým přenášením patří do vrstvy expresívní, srov. už výše uvedené metaforické názvy osob a dále např. bufík (naftové topení v nákladních vozidlech), kýbl (přilba), prdy (nepovolené vycházky), zašívat se (skrytě odpočívat, vyhýbat se nějaká činnosti) aj. Do vrstvy profesní náleží jen název komínek (prádlo poskládané předepsaným způsobem).

[137]I motivací vzniku většiny názvů víceslovných byla snaha o vyjádření expresívní, srov. mít to za furt (být, stát se vojákem z povolání), /v/opičí dráha (překážková dráha), plukovní chata (vězení) aj. jen několik málo výrazů náleží do vrstvy profesní: kulometné dvojče (terč představující obsluhu kulometu), mít rajóny (uklízet přidělený prostor). Dodejme na tomto místě, že některé názvy víceslovné jsou projevem snahy o pojmovou diferenciaci názvů výrazně expresívních, jako např. velký kůň (dozorčí útvaru), malý kůň (pomocník dozorčího útvaru).

Rozvrstvení názvů přejatých na expresívní a profesní se blíží rozvrstvení podle jazyka, z něhož se přejímalo. Téměř všechny názvy přejaté z ruštiny jsou profesní, srov. politruk (zástupce velitele pro politické věci), regulovčík (směrník), rozborka (rozložení zbraně), sborka (složení zbraně), trenýrovka (nácvik) aj. Expresívní je pouze slovo ťurma (vězení). Názvy původem německé tendují k vrstvě expresívní, hlavně názvy s řidším výskytem, jako flígr (letec), kaprál (desátník), pucflek (pomocník), šrajbr (písař štábu), i některé názvy frekventované, např. cimra (pokoj, světnice), flastr (trest), kvér (samopal); výrazy ešus, feldflaška jsou ve vojenském prostředí spíše neutrální, což asi souvisí s jejich hojným užíváním i mimo toto prostředí. Zřetelně profesní jsou pouze názvy hakl (druh obrněného transportéru) a šúrovat (drhnout „šúrovákem“), nemající výstižné a stručné spisovné ekvivalenty. Vnímání expresivity u. výraziva původem německého je ovšem variabilní, závislé na vlastnostech subjektu, jako je např. věk, vzdělání, jazykové znalosti apod.

Pro vrstvu expresívní jsou nejtypičtějšími slovotvornými postupy mechanické krácení a překrucování, srov. drb (DR, tj. denní rozkaz), kulas (kulomet), šemík (chemik) aj. Jen některá takto utvořená slova by mohla náležet do mezivrstvy profesionálně emocionální:[14] ta, která jsou proti spisovým předlohám kratší a nemají výrazně expresívní sufix, jako infrák (infradalekohled), kulak (kulomet)[15].

Do profesní či expresívní vrstvy se vojenské slangové výrazy řadí i podle jiných, zvláštních příznaků. Například odvozeniny z čí[138]selných základů patří většinou k vrstvě profesní, srov. šedesátka (oděv vzor 60), stoosumatřicítka[16] (Tatra 138) — vedle toho srov. familiární stoosumatřicima —, stoosumatřicítkář (řidič Tatry 138) aj.

V několika případech jsme se už dotkli aspektů sociolingvistických a psycholingvistických. Rovněž tato hlediska mohou být kritériem pro hodnocení povahy slangového výraziva. Je třeba zde poukázat na skutečnost, že vojáci, kteří jsou vůči sobě v určitém společenském odstupu, hlavně ve vztahu podřízenosti a nadřízenosti, jenž vyžaduje vykání, užívají ve svých projevech spíše výraziva profesního než expresívního; tak výraz áóeska (automobilní odmořovací souprava) zařadíme do vrstvy profesní nejen podle některých už uvedených kritérií, ale i proto, že byl zachycen v kontextu: „Vy to potřebujete k áóesce.“ (mluví dvacetipětiletý voják z povolání k asi padesátiletému důstojníkovi — vyká mu). Jiným dokladem je souvětí „Dbejte, aby se šúrovalo.“ (asi padesátiletý dozorčí vydává nařízení směně). Na profesní povahu názvu šúrovat lze usuzovat i z toho, že vojáci z povolání, zvláště starší, užívají poměrně málo výraziva z expresívní vrstvy. Naopak vojáci základní služby vedle výrazů profesních v hojné míře užívají výraziva expresívního; i v této sociální skupině jsou však rozdíly: expresívního výraziva se užívá v zásadě „uvnitř“ ročníku (pokud nemá povahu nadávek a přezdívek), neboť oba ročníky jsou ve vztahu podřízenosti a nadřízenosti, a na úrovni tohoto vztahu, jak už bylo řečeno, se užívá spíše výraziva profesního (samozřejmě vedle pojmenování spisovných).

Rozhodujícím kritériem pro rozvrstvování slangového výraziva ovšem zůstává to, zda se výrazu užívá při vlastní pracovní (odborné) činnosti, zda má význam nocionální, či expresívní, jakou má pozici v synonymické řadě, a to uvnitř slangu i mimo něj, resp. existuje-li mimo synonymickou řadu. Srov. syn. řadu (kontrolní) pořádková hlídka (term.), hlídka (prof.), kápéháčko (prof. na přechodu k mezivrstvě prof. emoc.), lítačka (expr.)[17].

[139]Vojenský slang a jiné jazykové útvary

Lexikální centrum VS, jak bychom mohli nazvat výrazivo označující nejtypičtější vojenské reálie, je dnes poměrně stabilizováno. I když jsou pro některé tradiční pojmy tvořeny svěží, neotřelé názvy, děje se to podle osvědčených schémat, nezřídka synonymickou derivací (srov. využívání představ spojených s ptactvem při pojmenovávání nováčka, vojáka prvního ročníku zákl. služby). V tomto lexikálním centru lze shledat určité vztahy systémové, zvláště tam, kde i mimojazyková realita je jistým způsobem systémově uspořádána. Například pojmovou diferenciací motivované výrazy velký dévéťák, malý dévéťák nebo velký bejk, malý bejk (dozorčí útvaru a jeho pomocník) nevyhovují u těch vojenských útvarů, kde vedle dozorčího jsou jmenováni dva jeho pomocníci. Tento stav si vynutil vznik výrazů půlka (první pomocník), čtvrtka (druhý pomocník). Systémovost lze také spatřovat v tom, že bývají slangově označovány jevy téže třídy[18], jako vojenské hodnosti: vojcl (voják, vojín), frajtr (poddůstojník, svobodník), desátnickej (desátník), četařskej (četař), stříbrňák (praporčík), roťák (rotný), porukas (poručík), kápoš (kapitán), mejdžr (major), podplukas (podplukovník), plukas (plukovník) aj.; nebo vojenské „profese“: hrobař (zdravotní instruktor), krumpáč (ženista), paragán (výsadkář), pípák (spojař), průzkumák (průzkumník), rakeťák (příslušník raketového vojska), strážák (příslušník pohraniční stráže), šmírák (tankista), yperiťak (chemik) aj. Mimo lexikální centrum je vojenské slangové výrazivo tematicky méně kompaktní a jeho objem dnes vzrůstá přílivem nespisovného výraziva nestejné povahy z různých profesí, bez nichž se moderní armáda nemůže obejít a jejichž pojmenovávací potřeby dávají vzniknout specifickým tematickým podvrstvám (viz speciální VS). Do VS, široce chápaného jako výrazivo označují komplex reálií charakteristických pro vojenské prostředí, dále pronikají výrazy tzv. slangu obecného a tzv. mládežnického, jako cesťák (cestovní příkaz), čára (hranice), evidenčák (evidenční důstojník), finančák (finanční náčelník), modrák (kdo má „modrou knížku“, tj. nebyl ze zdravotních důvodů odveden), služebka (služební cesta) aj. Je tu i styk s argotem, resp. kriminálním slangem, který je často zprostředkován tzv. obecným slangem, srov. báň (vězení), pakárna (nesmyslná činnost) aj. Kromě zpětného vlivu na tzv. slang obecný [140]a tzv. mládežnický, působeného hlavně tím, že vojenskou službou projde většina mužské populace, působí VS zejména na slang trampský[19].

Zajímavou otázkou je, jakým způsobem se v případě VS uplatňuje všeobecně uznávaný fakt, že slang se realizuje na struktuře interdialektu nebo dialektu, popř. spisovného jazyka, a přebírá od nich základní slovní fond, ať už v podobě původní, nebo podle svých zákonitostí přetvořený. Co se týče stránky lexikální, slangu vlastní, využívá se hlavně výraziva jazyka spisovného, resp. výraziva společného interdialektům a jazyku spisovnému (srov. např. metaforizaci). Složitější je hodnocení stránky zvukové a gramatické. V zásadě se VS nerealizuje na základě zvukové a mluvnické stavby místního interdialektu (dialektu), neboť vojáci nemívají dlouhodobější spojitost s místním regionem (z těchto aspektů nebude tedy ani příliš aktuální výzkum teritoriální diferenciace tohoto slangu[20]). Zhruba platí, že VS vzniká a je užíván na pozadí struktury toho jazykového útvaru, kterého jednotliví mluvčí užívali před nástupem do základní služby[21]. Nelze však zároveň přehlédnout, že v důsledku jazykového míšení a s tím spojeného rozkolísávání normy se do mluvy vojáků dostávají prvky jejich vlastnímu jazykovému útvaru cizí. Tato situace je způsobena skutečností, že i v elementárních vojenských jednotkách pobývají delší čas pohromadě příslušníci nejméně dvou národností (Češi, Slováci) a dále tím, že interdialektické (dialektické) zázemí příslušníků jedné národnosti je velice různorodé. Exaktní popis výše naznačené jazykové situace je však už komplikovanou záležitostí, která přesahuje rámec této stati.

Pokud bychom VS chápali nejen jako lexikální vrstvu, ale jako zvláštní jazyk, styl[22], bylo by nutno se zmínit o několika specifických jevech gramatických, v nichž se „čeština vojenského prostředí“ odlišuje od spisovného jazyka. Patřilo by sem zejména vyjadřování rozkazu formou 1. os. jedn. č. oznamovacího způsobu (srov. „Jedu na tu učebnu!“ = jdi na učebnu; „Tak jedu! Jedu!“ = dělej, dělej; „Jedu z bidla!“ = slez z postele). Od tohoto silně příznakového[23], slangového [141](expresívního) jevu je nutno lišit gramatické zvláštnosti, jejichž motivací je — řečeno jazykem kybernetiky — úsilí o minimalizaci šumu při přenosu informace. Máme na mysli neskloňování místních jmen, neskloňování vlastních jmen osob[24] aj.

Našly by se také další zvláštnosti v lexiku, jako např. vysoká frekvence vulgarismů a s tím někdy spojená ztráta jejich původní významové platnosti.[25]

---

[1] Srov. poznámku B. Havránka k článku J. Hubáčka Distribuce onomaziologických postupů v slovní zásobě jednoho slangu, Slovo a slovesnost 36, 1975, s. 109.

[2] Srov. poněkud rozdílná hodnocení VS v článku V. Křístka Poznámky k problematice argotu a slangů, Slovo a slovesnost 34, 1973, s. 100 a v práci J. Chloupka Aspekty dialektu, Spisy Univerzity J. E. Purkyně v Brně, 1971, s. 19. Křístek zdůrazňuje u VS zájmovost, expresívnost, Chloupek spíše „úsilí o terminologii“. Tato pojetí sjednocujeme pohledem na VS jako na slang z hlediska podílu „nocionálnosti“ a „expresívnosti“ typicky dvojvrstevný, v němž je zastoupena bohatě jak vrstva profesní (nocionální), tak vrstva expresívní.

[3] Viz vojenskou příručku Vojenský jazyk a styl, Praha 1957; dále srov. K. Richter, Jazyk a metodologie vojenské historické vědy, Historie a vojenství XXVI, 1977, č. 2, s. 154n.

[4] V práci Sleng — čto eto takoje, Moskva 1973, 181s. (monografie o VS anglickém).

[5] V čl. O polskiej gwarze źolnierskiej, Poradnik językovy 1969, s. 126—140; dále v práci Polska gwara źołnierska lat 1914—1939, Zielona Góra 1978, 246 s.

[6] Zajímavý materiál prezentuje také E. Rippl v práci Die Soldatensprache der Deutschen in ehemaligem tschecho-slowaklschen Heer, Liberec—Lipsko 1943, zejm. od s. 513.

[7] Široké vymezení vojenství je patrno i ve Vojenském terminologickém slovníku, Praha 1966.

[8] Skutečná znalost takto chápaného obecného VS nemusí však být naprosto obecná, neboť slangové výrazy (zejm. synonyma) označující i obecně známé pojmy vznikají a jsou užívány třeba jen uvnitř jednoho vojenského útvaru i jednotky a odtud se teprve šíří nebo zůstávají na příslušnou sociální skupinu omezeny (srov. např. lokální výrazy kavka = voják prvního ročníku, sajgon = rázný zákrok aj.). Jinými slovy, slangové výrazivo často vzniká individuálními aktualizacemi a skupinovými automatizacemi se ustaluje, popř. rozšiřuje a ovšem i zaniká. Výzkum tohoto genetického aspektu VS by však už přesáhl z oblasti lexikologie do oblasti stylistické.

[9] Srov. M. Churavý, O slangu v městské dopravě, Naše řeč 1976, s. 98n.

[10] K tomu srov. Vojenská pedagogika, Praha 1965, s. 70n., s. 418n.

[11] Viz např. Vojenská psychologie, Praha 1975, s. 340n.

[12] Pro vojenské iniciálové zkratky je příznačné, že se příliš neuplatňují při zkracování víceslovných názvů institucí, jak je tomu často v komunikaci mimovojenské, nýbrž že se jimi zkracují zejm. obecná pojmenování osob a míst. Nápadné je i to, že se jich často užívá v projevech mluvených, srov.: „Vy jste véčé?“ (= velitel čety); „Na povel zetvédé do budovy odchod!“ (= zástupce velitele družstva).

[13] Viz cit. lit. v pozn. 7.

[14] Viz cit. lit. v pozn. 9, s. 100.

[15] Závislost mezi slovotvorným způsobem, jímž byl název utvořen, a jeho příslušností k profesní či expresívní vrstvě nelze podle VS bezvýhradně přenášet do slangů jiných. Nebude mimo VS zřejmě platit, že profesní vrstva se realizuje zejména zkracováním a téměř vůbec ne metaforickým přenášením a skládáním, a metaforického přenášení a skládání že se většinou využívá pro realizaci výraziva expresívního.

[16] Srov. J. Hubáček, Onomaziologické postupy ve slovní zásobě slangů, Spisy Pedagog. fakulty v Ostravě, 1971, s. 16, s. 47.

[17] Dělení na vrstvu profesní a expresívní ne vždy odpovídá dělení na slang obecný a speciální. Srov. např. výrazy déhá, boro, pévéeska mající stylistickou platnost profesní, patřící však do obecné slovní zásoby každého vojáka bez ohledu na jeho odborné zařazení. Naopak familiární výraz buda jsme zachytili pouze v souvislosti se spojovací odborností.

[18] Viz J. Hubáček, O slangu, Sb. Pedagog, fakulty v Ostravě, Jazyk — Literatura — Umění, řada D-9, 1973, s. 10.

[19] K tomu srov. J. Nekvapil, Trampský slang, rigorózní práce, filozof. fakulta UK, 1977.

[20] Srov. J. Nekvapil, Krajová diferenciace jednoho slangu, Naše řeč 1977, s. 237n.

[21] Srov. výpovědi téhož moravského mluvčího pocházejícího od Hodonína: „Kurva, holube zapráskaný, kolik máš roků?“ — „Ótéčkáři! Co je s těma ótéčkářema?“ — „Oficír je vždycky lepší šarže než nějaký pošťák.“

[22] Srov. J. Mistrík, Štylistika slovenského jazyka, Bratislava 1977, s. 217.

[23] Srov. podrobněji V. Křístek, K jednomu zvláštnímu případu záměny slovesných kategorií, Naše řeč 1972, s. 83.

[24] Srov. Vojenský jazyk a styl, Praha 1957, s. 21n.

[25] Co se týče jazykového materiálu této stati, řadu doplňků lze k němu nalézt v popularizačních sloupcích v časopise Zápisník r. 1979. Jejich stylizační i věcná stránka však nejednou utrpěla neodbornou redakční úpravou.

Naše řeč, ročník 62 (1979), číslo 3, s. 130-141

Předchozí Cvetana Karastojčevová (Veliko Trnovo): O některých syntagmatických jevech ve slangu mládeže

Následující Mč (= Jaroslav Machač): Za Milošem Helclem