Vzpomínka na Jaroslava Kuchaře

Jiří Kraus

[Posudky a zprávy]

(pdf)

Remembrance of Jaroslav Kuchař

This article is an obituary of the Czech linguist Jaroslav Kuchař.

9. února 2009 ve věku 86 let odešel po delší nemoci dr. Jaroslav Kuchař, CSc., v letech 1972 až 1980 vedoucí redaktor Naší řeči, dlouholetý pracovník Ústavu pro jazyk český Akademie věd (narodil se v Praze v Libni 1. ledna 1923).[1]

Vědecká činnost Jaroslava Kuchaře se soustřeďovala kolem tří okruhů – jazykové správnosti a popularizace dobré češtiny (s jeho jménem se spojují knižní vydání kdysi velmi populárních jazykových koutků Československého rozhlasu), odborného názvosloví (osobně mu byla blízká zvlášť terminologie sportovní) a tvoření slov. V roce 1971 se stal vedoucím oddělení jazykové kultury a stylistiky Ústavu pro jazyk český, kde setrval až do svého odchodu do důchodu v r. 1985. I v obtížných podmínkách let sedmdesátých a osmdesátých se tu zasloužil o vytvoření příznivých pracovních podmínek pro své spolupracovníky a o udržení tvůrčího a liberálního diskusního prostředí. To rozhodně není málo a také to umožnilo vznik i publikování prací autorů tehdy striktně zakazovaných. Týká se to jak vynikající popularizační knížky Čeština za školou (Orbis, 1974), tak [164]i náročnějšího a dodnes vyhledávaného třísvazkového souboru Stylistických studií, které byly vydány jako interní tisk Ústavu v letech 1974 a 1976. Zde se např. objevila zásadní práce M. Jelínka o stylistických aspektech gramatického systému i Stichovy podnětné rozbory jazyka Sabinova, Němcové a Havlíčkova.

Jaroslav Kuchař byl nejenom badatelem, který jazyku a jeho společenskému fungování dobře rozuměl, ale byl také všestranným a vynikajícím sportovcem. Není proto jistě náhodou, že jeho poslední příspěvek uveřejněný v Naší řeči se týká právě sportovní terminologie (NŘ 84, 2001, s. 54). Autor se tu zamýšlí nad slovy kufr a kufrování, k nimž se zejména díky někdejšímu oblíbenému rozhlasovému pořadu Kufrování s Dominem kdysi vznesla vlna dotazů. Výrazy kufrovat, kufrování ve významu ‚ztráta orientace, bloudění‘ se rozšířily původně v leteckém provozu, kdy se v období třicátých let minulého století pod vlivem francouzských leteckých odborníků rozšířilo varování cours faux /kúrfó/ (‚chybný kurs‘). Odtud byl už jen krůček k přesmyčce, která signál sblížila s českým zvukově blízkým kufrem. Z letecké oblasti se pak kufrování dostalo do všech sportů, ve kterých nedodržení správného směru znamená ztrátu nebo snížení naděje na vítězství – do orientačního běhu (jen na okraj tu připomínám Kuchařovu lásku k tomuto sportu a spolu s tím znalecký obdiv k starým i moderním mapám), ale i do skoků do vody apod.

Osobnost Jaroslava Kuchaře i jeho celoživotní práce tvoří součást poválečných dějin Ústavu pro jazyk český až do devadesátých let minulého století. Zaslouží si proto, abychom na něho nezapomněli.

---

[1] Srov. KRAUS, J. Životní jubileum Jaroslava Kuchaře. Naše řeč, 1982, roč. 65, s. 259–262, a Rozhovory s českými lingvisty II (eds. J. Chromý, E. Lehečková). Praha: Akropolis, 2009 (v tisku).

Institut komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK
Smetanovo nábřeží 6, 110 01 Praha 1
jiri.kraus@centrum.cz

Naše řeč, ročník 92 (2009), číslo 3, s. 163-164

Předchozí Jakub Dřímal: Druhý díl popularizační příručky

Následující Martina Ireinová: Knihotoč