Časopis Naše řeč
en cz

Knihotoč

Martina Ireinová

[Drobnosti]

(pdf)

Knihotoč

This article discusses the meaning, use and origin of the word knihotoč.

Už jste roztočili nějakou zajímavou knihu v knihotoči? Nevíte, co je to knihotoč? Knihotoč je hra podporující putování knih mezi čtenáři. Tato akce začala v únoru 2004 v Praze a jejím cílem je přečtenou knížku „pustit do světa“ mezi další čtenáře. Stačí tento nový knihotočový přírůstek označit speciální nálepkou, ponechat jej na jakémkoli veřejném místě a informovat o tom prostřednictvím internetových stránek http://www.knihotoc.cz. Pokud takovou knížku naleznete, můžete si ji na libovolně dlouhou dobu ponechat, poté ji opět odložit v kavárně, v autobuse, v kině apod. a znovu o tom dát vědět ostatním účastníkům knihotoče. Na internetových stránkách je také uveden přehled míst, kde se točí knihotoč neboli kde se točí knihy, dále seznam knih, které jsou právě v „toči“, můžete se kontaktovat s dalšími knihotočaři či točaři.[1]

Tato hra je českou variantou amerického projektu, který pod názvem BookCrossing (doslova „křižovatka knih“) vymyslel Američan Ron Hornbaker. BookCrossing je rozšířen v mnoha zemích; např. jeho obměna ve Francii a Itálii je známa pod označením Passe-Livre (lze přeložit jako „rozehrávka či přihrávka knih“).[2] Čeští zájemci o tuto akci slovo bookcrossing a jeho deriváty (např. BookCrosser) přejali do svého slovníku a přizpůsobili českému morfologickému systému, srov. např. weby bookcrosserů, na vzniku tzv. bookringu.[3]

Iniciátoři knihotoče využili bohatosti českého národního jazyka a vytvořili vlastní název složením ze slov původu českého: přední člen knih- je povahy substantivní a pojmenovává druh děje vyjádřeného členem zadním, tím je substantivum toč odvozené od slovesa točit. Spojujícím konektem je vokál -o- (srov. též např. senoseč, listopad). Patří do skupiny názvů dějových. Podle zakončení se přiřazuje k maskulinům vzoru stroj.

Kompozitum knihotoč je vhodným východiskem pro další odvozování. Sufixem -ař (ojediněle -ář) bylo utvořeno jméno knihotočař (příp. knihotočář; pravidla popisující využití obou kvantitativních variant viz např. v Tvoření slov v češtině 2, 1967, s. 128–129). Ojediněle se můžeme setkat i s odvozeninou točař. Za její základ lze považovat dějové substantivum toč, náleží tedy – stejně jako knihotočař – do kategorie jmen konatelských. Uvedené výrazy tedy označují osobu, která je nějak zapojena do knihotoče, má k němu aktivní vztah.

Další užívanou odvozeninou utvořenou od substantiva knihotoč, kterou rovněž můžeme najít na internetových stránkách, je relační (vztahové) adjektivum knihotočový, utvořené sufixem -ový.

Slovo knihotoč a jeho deriváty v slovnících popisujících slovní zásobu českého jazyka při[166]rozeně nenajdeme. Ve Slovníku spisovného jazyka českého (1960–1971; dále SSJČ) a ve Slovníku spisovné češtiny (1994) nalezneme pouze maskulinum toč a slovesa točit a roztočit. Výraz toč se svým významem ‚otáčivý pohyb zpravidla kolem osy nářadí‘ řadí do oblasti terminologie tělovýchovné, příp. se jedná o dialektismus označující na Chodsku ‚druh pečeného bramborového jídla‘ (viz Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957), kdežto v našem případě lze spojení knihy, které jsou právě v „toči“ chápat jako ‚knihy, jež byly zapojeny do knihotoče‘. Význam obou uvedených sloves je spjat především s kruhovitým pohybem, příklady zaznamenané v úvodu však lépe vystihují další významy zapsané v SSJČ: točit ‚dávat něčemu nový, jiný směr‘; roztočit ‚uvést v intenzivní, živou, rušnou činnost‘ (v tomto případě s expresivním zabarvením).

Čas ukáže, zda bude účastníků této akce přibývat a zda se slovo knihotoč a jeho odvozeniny v češtině „zabydlí“.

 

LITERATURA

Příruční slovník jazyka českého (1935–1957). Praha: Státní nakladatelství / SPN.

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1994). Praha: Academia.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971). Praha: Nakladatelství ČSAV.

Tvoření slov v češtině 2 (1967). Praha: Academia.


[1] Existuje také holandská odnož českého knihotoče Zoekboek („hledej knihu“), která šíří knihy českých autorů přeložené do holandštiny.

[2] Viz http://www.bookcrossing.com; http://www.passe-livre.com.

[3] Viz http://www.britishcouncil.org/cz/czechrepublic-arts-literature-links-book-crossing.htm.

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Veveří 97, 602 00 Brno
ireinova@iach.cz

Naše řeč, ročník 92 (2009), číslo 3, s. 165-166

Předchozí Jiří Kraus: Vzpomínka na Jaroslava Kuchaře

Následující Z dopisů jazykové poradně