Poradenská činnost v Polsku

Anna Černá, Ivana Svobodová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Jazykové poradenství u nás má dlouholetou tradici (připomeňme, že jazyková poradna jakožto součást Ústavu pro jazyk český AV ČR funguje již od r. 1946) a zároveň v poslední době se proměňuje jak kvalitativně, tak kvantitativně.[1] Poradenství je jednou z činností (a dlužno podotknout, že časově nejnáročnější) oddělení jazykové kultury a gramatiky. V současnosti se jí věnují 4 pracovníci, kteří odpovídají na telefonické dotazy (4 hodiny denně, v průměru přichází 60 dotazů) a na dotazy písemné (na dopisy, faxy a k nim přibyly i e-maily).

Varšavská poradna tak dlouhou tradici nemá. Začala fungovat v r. 1972, a to při katedře polského jazyka na univerzitě ve Varšavě.[2] Univerzitnímu pracovišti zůstala věrná dodnes. Od [265]té pražské se – nejen svým působištěm – liší. Věnuje se pouze dotazům telefonickým, a to třikrát v týdnu po čtyřech hodinách. Na tuto činnost je vyčleněna z pedagogického sboru jedna pracovnice (je uvolněna z učitelské práce). Stejně jako pražská i varšavská poradna si vede záznamy o počtu dotazů (bývá jich 7–17), stejně jako pražští pracovníci tak i pracovnice polská je obklopena spoustou jazykových příruček a v obou poradnách vítězí dotazy pravopisné. Varšavská však nemá k dispozici počítačovou databázi. Ta se v ÚJČ buduje již od r. 1994 a stala se významným pomocníkem při každodenní činnosti, zejména pak při řešení jevů nových.

Vedle univerzitní – oficiální – poradny existuje ještě telefonická poradna televizní a rozhlasová. Ta slouží především mediálním pracovníkům (redaktorům, hlasatelům, moderátorům atp.), jiné uživatelské skupiny ji využívají výjimečně (pokud se jim na ni podaří získat kontakt). Její pracovníci-nelingvisté odpovídají přímo jen na ty dotazy, jejichž řešení lze nalézt v současných jazykových příručkách. Dotazy, jejichž řešení tyto příručky nepřinášejí, konzultují nejprve s jazykovědci a teprve poté poskytnou odpověď.

Ještě je třeba se zmínit o jedné jazykové poradně. Je to vlastně čtyřicetiminutový rozhlasový pořad, který jednou měsíčně vysílá rozhlasová stanice Varšava I. V něm jazykovědec A. Markowski odpovídá na některé dotazy posluchačů, které redakce nashromáždila a které mu předala, aby si odpovědi na ně mohl připravit.

Rozhlasových relací zaměřených na polštinu existuje více. Každý všední den v půl osmé ráno si mohou posluchači varšavského rozhlasu poslechnout dvoupůlminutový pořad Mluvíš polsky?, v němž jazykovědci promlouvají na libovolná témata (např. v posledním období si – pro oživení – zvolili postup vysvětlovat slova (tvary, …) spjaté s jedním písmenem abecedy, počínaje písmenem a a konče z). V rámci pořadu Signály dne se dvakrát až třikrát do měsíce objevuje okénko Sto vteřin polštiny, které reaguje především na aktuální jazykové problémy. A konečně je to celodenní pořad Den dobré polštiny. Vysílá se jednou za rok – v prosinci – a vyznačuje se tím, že v něm posluchači vyjadřují své názory na jazykovou úroveň moderátorů, hlasatelů, redaktorů apod. a vybírají nejlepšího z nich. Ve studiu jsou vždy přítomni i jazykovědci, kteří postřehy posluchačů komentují, doplňují a zároveň odpovídají i na jejich dotazy.

Zatímco u nás se uživatelé jazyka obracejí se svými dotazy, ale i stížnostmi a kritikou především na jazykovou poradnu ÚJČ, v Polsku často využívají Radu polského jazyka (např. se na ni mohou obracet učitelé, ale také dovozci výrobků kvůli výběru vhodného názvu). Rada byla ustavena v r. 1996 (podobnou funkci před ní zastávala Komise kultury jazyka), má 30 členů, polovinu z nich tvoří jazykovědci a dále jsou v ní přítomni zástupci různých vědních oborů (medicína, fyzika, informatika, historie, dějiny umění, …), spisovatelé i publicisté. Na svých zasedáních Rada probírá současnou situaci polštiny a řeší konkrétní jevy. Výsledky těchto zasedání jsou pak publikovány v časopise Poradnik Językowy.

Byť se varšavská poradenská činnost od té naší v některých směrech liší, jedno mají obě společné: různou formou napomáhat uživatelům jazyka v řešení jejich problémů, a přispívat tak ke kultivovanějšímu způsobu vyjadřování.[3]

---

[1] Srov. L. Uhlířová, Archivace lingvistických dokumentů na počítači, I, II, NŘ 79, 1996, s. 171–186, 225–237.

[2] Srov. J. Štěpán, Jazyková poradna ve Varšavě, NŘ 56, 1973, s. 45–8.

[3] Tento příspěvek vznikl s podporou grantu GA ČR č. 405/98/0030.

Naše řeč, ročník 82 (1999), číslo 5, s. 264-265

Předchozí Milan Jelínek: Další významný přínos k poznání českých barokních textů

Následující Zlatuše Braunšteinová, Miloslava Vajdlová: VIII. kolokvium mladých jazykovědců