Ahoj Ivano!

Ludmila Uhlířová

[Drobnosti]

(pdf)

-

O tom, že dokonalou formální úpravu své soukromé i oficiální korespondence[1] považují mnozí pisatelé dopisů za důležitou věc osobní prestiže, svědčí následující dotaz jazykové poradně, týkající se velmi speciálního případu užití/neužití čárky, který není v Pravidlech českého pravopisu výslovně popsán: Má se v krátkých formulích zahajujících dopis, např. Ahoj Ivano, psát mezi pozdravem a oslovením adresáta čárka, anebo ne?

Důvod výlučně syntaktický, tj. přítomnost vokativu po úvodním pozdravu, jednoznačně mluví pro podobu s čárkou, tedy Ahoj, Ivano. To je ve shodě s Pravidly českého pravopisu (Praha 1993, školní vydání, s. 61), kde se uvádí, že vokativ se závazně odděluje čárkou. Je však zřejmé, že striktním dodržením tohoto pravidla něco ztrácíme, totiž zřetel k tomu, že pozdrav a bezprostředně následující jednoslovné oslovení adresáta tvoří na začátku dopisu ustálenou formuli, ustálené slovní spojení, které pociťujeme jako spojení významově velmi těsné. Tím se tato iniciální konstrukce v dopise liší od jiných konstrukcí s vokativem – v nich se naopak pomocí čárky zdůrazňuje fakt, že vokativ je prvek z vlastní věty vyčleněný.

Čárka v krátké úvodní formuli v dopise nemá ani zvláštní funkci rytmickou. Pozdrav a oslovení, často oslovení křestním jménem, nejsou při přečtení nahlas odděleny od sebe pauzou, naopak jejich výslovnost je splývavá, vytvářejí spolu jediný rytmický celek. A konečně bez významu není ani zřetel estetický. Graficky by nahromadění čárek, zvláště pokud bychom oslovovali více osob po řadě, např. Nazdar, Jarko, Evo, Vláďo, ahoj, Vendulko, čau, Ferdo, dobrý den, tatínku, mohlo vyvolávat nezamýšlený a nežádoucí dojem „rozsekanosti“ a tím i eventuální úsečnosti, strohosti; užití/neužití čárky tedy může mít v tomto případě i hodnotu stylistickou.

Z těchto důvodů se domnívám, že v krátkých iniciálních formulích v dopisech je sice možné oddělit pozdrav a oslovení čárkou, ale není to nutné. V úzu se s psaním bez čárky setkáváme poměrně často.

---

[1] Pro úpravu hospodářských a jiných písemností, např. žádostí, zpráv, směrnic, oběžníků, zápisů aj. psaných strojem platí ČSN 01 6910 z r. 1985.

Naše řeč, ročník 78 (1995), číslo 1, s. 56

Předchozí Václava Holubová, Vladimír Mejstřík: Významné životní jubileum Josefa Filipce

Následující Jubileum Jiřího Krause