Časopis Naše řeč
en cz

Další svazky bibliografie české lingvistiky

Alena Nejedlá

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Česká jazykověda dostává nyní každým rokem užitečnou pomůcku v podobě jednotlivých svazků interní edice Lingvistické bibliografie, kterou vydává útvar vědeckých informací Ústavu pro jazyk český ČSAV. V letech 1986—1988 vyšly její 8.—10. svazek, Bibliografie české lingvistiky (dále BČL), shrnující tentokrát postupně jazykovědnou produkci za léta 1984, 1985 a 1986[1] a přinášející některé dodatky k bibliografickým soupisům předchozích let.

Autorky M. Nováková a Z. Lešková zpracovaly tyto ročníky BČL podle stejných zásad jako předchozí čtyři svazky za léta 1980—1983.[2] Podávají relativně úplný soupis jazykovědných a jazykově orientovaných prací, které vyšly v příslušném roce na našem území, soupis zahraničních bohemik i příspěvky českých bohemistů uveřejněné v daných letech v zahraničí. [91]Zůstala zachována vnější úprava publikace i vnitřní grafické uspořádání záznamů.

Uvedené tři poslední svazky BČL zahrnují každý zhruba 1500—2000 záznamů. Jsou rozděleny do deseti hlavních oddílů: Lingvistika obecná. — Indoevropeistika. Srovnávací lingvistika jazyků indoevropských a jazyků sousedních. — Slovanská jazykověda. — Jednotlivé jazyky slovanské. — Slovenština. — Čeština. — Jazyky germánské. — Jazyky románské. — Ostatní jazyky indoevropské a jazyky neindoevropské. — Bibliografie. Dějiny a organizace lingvistické práce. Personalia.

Další, na základě desetinného třídění provedené členění materiálu je rozpracováno s velkou důkladností. Přehledně je najdeme v úvodní části publikace přibližně na jedenácti stranách obsahu i s uvedením číselných symbolů jednotlivých oddílů a pododdílů. Obsah tak vlastně funguje jako schéma struktury použité pro toto členění — nacházíme v něm totiž i ty oddíly a pododdíly, které pak v textu nejsou zastoupeny, protože neobsahují žádnou bibliografickou položku. Díky tomuto schématu si lze poměrně snadno učinit obraz o tom, které disciplíny se těší větší či menší pozornosti badatelů či jazykovědných pracovišť.

Ačkoliv systém třídění BČL je téměř neměnný, je zřejmé, že autorky na základě shromážděného materiálu každoročně reagují na aktuální vývoj jazykovědy některými úpravami. Např. v BČL 1986 byly v rámci oddílu 5.9 Ostatní příspěvky bohemistické nově vyčleněny dva pododdíly 5.91 Čeština ve společnosti a praxi (koncipovány ovšem podle našeho názoru značně volně) a 5.92 Česká pedolingvistika a logopedie. Poznamenejme hned, že u oddílu 0.9, který odráží rostoucí interdisciplinární vztahy jazykovědy, by možná bylo vhodné uvažovat o jeho obohacení příspěvky z oboru etnolingvistiky (např. v BČL 1985 č. 337, 1521, v BČL 1986 č. 1212, 1227).

V bibliografiích nechybějí ani rejstříky osobní a slovní, ani soupis excerpovaných základních pramenů a použitých zkratek. Poměrně skrovný je bohužel nadále i náklad; publikace vydávaná Ústavem pro jazyk český v reprografickém středisku Základní knihovny ČSAV vychází maximálně v počtu 350 výtisků (útěchou nemůže být skutečnost, že je to o 120 výtisků více než např. v r. 1980). S BČL se lze tedy seznámit prakticky jen na hlavních lingvistických pracovištích (ÚJČ ČSAV, příslušné katedrové knihovny filozofických a pedagogických fakult) a v hlavních vědeckých knihovnách (Státní knihovna ČSR, Základní knihovna ČSAV, v krajských městech Státní vědecké knihovny atd.).

Sestavit kvalitní roční bibliografický soupis je velmi pracné, a tak uživatelé jistě ocení skutečnost, že se autorky snaží opatřit stále více záznamů — ve srovnání s ročníky předchozími — podrobnějšími anotacemi. S uspokojením lze rovněž konstatovat, že od BČL 1984 se objevují — formou odkazů na jednotlivé položky — rozepsány také prakticky veškeré sborníky.[3]

[92]Jistě nelze stanovit ideální délku anotace pro jednotlivé záznamy. U rozsáhlejších prací bude zřejmě vhodné omezit se v anotaci na pokud možno obecnou charakteristiku bez uvádění dílčích (sub)témat (srov. např. v BČL 1986 obsáhlé anotace u č. 2, 604, 618 apod.). Při této úspoře by rovněž mohlo napomoci vhodné přihlížení k informační hodnotě titulu. U drobnějších prací materiálových by stačila mnohdy obecná charakteristika místo podrobného výčtu výsledných zjištění (srov. např. v BČL 1986 č. 658 a proti tomu tamtéž č. 615). — jinak tyto příspěvky na první pohled zastiňují zásadní práce obecnějšího zaměření a širšího dosahu, u nichž lze těžko podat takovéto detailní shrnutí a zhodnocení.

Srovnáním s dřívějšími ročníky zjistíme, že autorky věnují pozornost také vlastnímu jazyku bibliografie. Postupně se ročník za ročníkem takřka do detailu sjednocuje její vyjadřovací jazyk. Lze to doložit např. dvěma rozdílnými formulacemi z BČL 1984, totiž názvy pododdílu 5.0 Obecné otázky a celkové práce a 5.40 Obecné otázky, práce celkové a postupnou proměnou druhého z těchto názvů v BČL 1985 a 1986: Obecné otázky, celkové práce a konečně shodně s prvním názvem Obecné otázky a celkové práce. Podobně došlo ke sjednocení přechodně (v BČL 1984) rozkolísaných názvů pododdílu 0.25 Lingvistika textu a 5.25 Textová lingvistika na první z uvedených podob, rovněž byl odstraněn archaický tvar Bilingvism z názvu pododdílu 0.95.

Hodnotu práce dvoučlenného autorského kolektivu nesnižují ani drobná nedopatření, např. v BČL 1984 v rejstříku záměna psychologa Jaroslava Hlavsy s lingvistou Zdeňkem Hlavsou u č. 672 nebo označení autora komentované práce K. Pecha za autora komentujícího článku (tamtéž u č. 299). Docentu pražské filozofické fakulty Josefu Štěpánovi byla v BČL 1985 omylem připsána položka 347, příslušející jeho jmenovci. Pro položky 1289 (BČL 1984), 1480 (BČL 1985), 1201 (BČL 1986) by měl být raději zaveden zvláštní pododdíl Ugrofinské jazyky, tím spíše, že se ostatní jazykové skupiny pod takovýmito souhrnnými záhlavími uvádějí.

Během devíti let se tedy podařilo vydat deset svazků BČL, které pokrývají českou jazykovědnou produkci za léta 1977—1986. Vzhledem k dnešním všeobecně dlouhým výrobním lhůtám knižních titulů je pozoruhodná pohotovost, s jakou jsou bibliografie sestavovány, a jejich minimální časový odstup od vydání zachycovaných prací, který je u publikací z oboru informatiky dvojnásob cenný.

Přejme si tedy, abychom i nadále rok co rok uvítali jeden svazek české lingvistické bibliografie, případně aby bylo v budoucnu možno doplnit tuto řadu o materiál dosud u nás nepublikovaný za léta 1971—1976.


[1] M. Nováková — Z. Lešková, Bibliografie české lingvistiky 1984, ÚJČ ČSAV, Praha 1986, 243 s.; M. Nováková — Z. Lešková, Bibliografie české lingvistiky 1985, ÚJČ ČSAV, Praha 1987, 274 s.; M. Nováková — Z. Lešková, Bibliografie české lingvistiky 1986, ÚJČ ČSAV, Praha 1988, 234 s.

[2] Srov. zprávy J. Nekvapila Čtyři svazky bibliografie české lingvistiky (1979, 1980, 1981, 1982), NŘ 68, 1985, s. 34—36, a Z. Šromové Bibliografie české lingvistiky 1983, NŘ 70, 1987, s. 85—86.

[3] Srov. připomínky obou recenzentů uvedených v pozn. 2.

Naše řeč, ročník 73 (1990), číslo 2, s. 90-92

Předchozí Miloslav Churavý: Nad slovníčkem slangů

Následující Jana Slavíčková: Učebnice formální syntaxe a sémantiky

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1