Čtyři svazky bibliografie české lingvistiky (1979, 1980, 1981, 1982)

Jiří Nekvapil

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

S potěšením můžeme konstatovat, že lingvistická veřejnost dostala do rukou další čtyři svazky bibliografie české lingvistiky: M. Nováková — M. Tylová — Z. Tyl, Bibliografie české lingvistiky 1979, Praha 1982 (216 s.); M. Nováková — M. Tylová — Z. Tyl, Bibliografie české lingvistiky 1980, Praha 1982 (242 s.);M. Nováková — M. Tylová — Z. Tyl, Bibliografie české lingvistiky 1981, Praha 1983 (227 s.); M. Nováková — M. Tylová — Z. Lešková, Bibliografie české lingvistiky 1982, Praha 1984 (247 s.).

Kromě osvědčeného autorského kolektivu, který už zpracoval bibliografii české lingvistiky za léta 1977 a 1978,[1] se práce zúčastnila (s výjimkou po[35]sledního svazku) i A. Nejedlá. Bibliografie vyšly jako 3.—6. svazek neprodejné interní edice Lingvistické bibliografie, kterou vydává útvar vědeckých informací Ústavu pro jazyk český ČSAV. Náklad jednotlivých publikací je 200—250 výtisků.

Za pozornost stojí, že počínaje bibliografií za rok 1980 se změnila vnější úprava svazků — velký formát A4 je nahrazen praktičtějším formátem A5. Struktura jednotlivých publikací zůstala zachována.

Svazky jsou uvedeny podrobným obsahem a uzavřeny osobním a slovním rejstříkem a soupisem excerpovaných základních pramenů a jejich zkratek. Bibliografické záznamy jsou členěny do těchto základních tematických oblastí (oddílů): Obecná lingvistika — Indoevropeistika. Srovnávací lingvistika jazyků indoevropských a jazyků sousedních — Slovanská jazykověda — Jednotlivé jazyky slovanské — Slovenština — Čeština — Jazyky germánské — Jazyky románské — Ostatní jazyky indoevropské a jazyky neindoevropské — Bibliografie. Dějiny a organizace lingvistické práce. Personalia. Jisté rozpaky vyvolává v tomto členění oddíl „Slovenština“, v němž jsou — v souhlasu s celkovou koncepcí bibliografií — uváděny nečetné příspěvky slovenských autorů publikované v českých časopisech a jen ojedinělé příspěvky autorů českých. Nepochybně významnější (o tom nás přesvědčí i konfrontace pouhého stránkového rozsahu) je z hlediska produkce české jazykovědy sekce „Ruština“, která je však pouze zahrnována pod oddíl „Jednotlivé jazyky slovanské“. Za neudržitelnou je třeba považovat diferenciaci pododdílu „Generativní a transformační postupy“ a pododdílu „Algebraická lingvistika“. Vystačilo by se zde docela dobře jen s jedním pododdílem „Algebraická lingvistika“, diferencovaným vzhledem k pododdílu „Kvantitativní lingvistika“, jak je to ostatně běžné v české jazykovědné tradici.

Nepochybně významné je zavedení pododdílu „Interdisciplinární jazykovědné obory a oblasti“. Doporučoval bych však jeho umístění hned za pododdíl „Obecná problematika“, neboť s tímto pododdílem má hodně společného (hlavně s takovými sekcemi jako „Aplikovaná lingvistika…“, „Kybernetika. Informatika.“ aj.). K velkým kladům recenzovaných bibliografií náleží to, že neregistrují jen práce analyzující jazyk(y), ale i práce týkající se „jazykovědy jako vědy“, viz oddíl „Bibliografie. Dějiny a organizace lingvistické práce. Personalia.“. Recenzované bibliografie tak mohou být dobrým odrazovým můstkem k budování české metajazykovědy.

Přes známé technické potíže, s nimiž je vydávání edice Lingvistické bibliografie spojeno, by se mohlo uvažovat ještě o těchto úpravách: a) rozepisovat obsah sborníků — při dosavadní praxi se totiž ztrácí přehled o článcích, které jsou ve sbornících publikovány; b) diferencovat zřetelněji články a knihy.

Každou bibliografii lze samozřejmě zdokonalit i větším důrazem na anotaci záznamů.

[36]V této souvislosti můžeme poukázat na bibliografii české a slovenské jazykovědy, která vychází anglicky ve sborníku The Year’s Work in Modern Language Studies.[2] Tato bibliografie nedosahuje, pochopitelně, stupně úplnosti bibliografií českých, její záznamy jsou však převážně anotovány. „Čtivost“ této bibliografie je dosažena uplatněním některých narativních prvků a příležitostným uváděním hodnotících postojů. Autorem bibliografie je D. Short, lektor češtiny a slovenštiny na londýnské univerzitě.

Je pochopitelné, že práce na tak obsažném díle, jako jsou shrnující roční bibliografie, se ztěží obejde bez drobných nedostatků. Upozorňujeme např. na chybné (nedostatečné) údaje v položce 47 v bibliografii za rok 1979; položka 312 v bibliografii za rok 1980 měla být nepochybně uvedena v jiném pododdíle.

Přes některé drobné kritické připomínky je třeba konstatovat, že recenzované bibliografie mají vysokou úroveň. Jistě se stanou nepostradatelnou pomůckou v každodenní jazykovědné práci, poslouží i k propagaci české jazykovědy v zahraničí. K nezanedbatelnému přínosu recenzovaných bibliografií patří rovněž to, že podávají poučný obraz o struktuře vědeckých zájmů české jazykovědy. Odhalují její silná místa i její slabiny. Lze jen litovat, že bibliografie vycházejí v nízkém nákladu, neúměrném jejich významu.

---

[1] Viz zprávu A. Nejedlé, Bibliografie české lingvistiky, NŘ 66, 1983, s. 146. O poválečné české jazykovědné bibliografii viz např. M. Nováková, Dvojí jubileum české bibliografie, NŘ 66, 1983, s. 142—145.

[2] The Year’s Work in Modern Language Studies 43 (1981), The Modern Humanities Research Association, Cambridge 1982. Tato bibliografie zahrnuje produkci české jazykovědy za rok 1980 a 1981. Vyšel už i další sborník této série obsahující záznamy o produkci české jazykovědy za rok 1982. (Pro uvedenou anglickou ročenku zpracovával v letech 1964—1972 výběrové přehledy jazykovědné bohemistiky Z. Tyl.)

Naše řeč, ročník 68 (1985), číslo 1, s. 34-36

Předchozí Eva Macháčková: Teorie textu a edice Linguistica

Následující Alena Fiedlerová: Z devátého a desátého sešitu Staročeského slovníku