Jazykové koutky v časopise Vesmír

Eva Macháčková

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Od r. 1982 vycházejí v měsíčníku Vesmír pravidelně české jazykové koutky z pera F. Daneše (v poslední době jsou tu uveřejňovány i jazykové koutky slovenské od různých autorů).[1]

Některé Danešovy koutky mají obecnější tematiku, jiné se zabývají konkrétními vyjadřovacími prostředky. Obecnějšího rázu je např. problematika jazykové výchovy v naší společnosti. Zvláště u odborných a vědeckých pracovníků vystupuje do popředí úkol naučit je přesnému, stručnému a jednoznačnému vyjadřování. Nejde tu samozřejmě jen o oblast slovní zásoby, o zavádění přesných a jednoznačných termínů, ale též o výchovu v oblasti skladby a stylistiky. — Širší platnost má také koutek o vztahu mezi pojmem a termínem. Autor upozorňuje na to, že oba výrazy nelze libovolně zaměňovat, proto jsou chybné tyto formulace: Moderní fyzika vypracovala termín záření (mělo by být pojem). Pro tento jev byl zvolen pojem osvit (místo správného termín). Pojem představuje základní jednotku lidského myšlení, termín naproti tomu pojmenovací jednotku s ustáleným a přesným významem. Pojmy jsou fixovány pomocí jazykových jednotek; týž pojem můžeme vyjádřit různými termíny, termín můžeme změnit a pojem zůstává týž.

Několik koutků si všímá členění textu: užívání pomlčky, spojovníků, závorek. [160]Jistá pravidla platí i pro volbu některého výrazu z řady atd., aj., apod. v neúplných výčtech. — Zajímavý je výklad o výrazu včetně. Tento výraz nemůžeme klást ve smyslu slučovacím, tam je na místě jakož i, spolu s; srov. např.: vědci ze socialistických zemí spolu s badateli ze zemí západních. Výraz včetně by v uvedené větě nebyl na místě, neboť má význam počítaje v to; vyjadřuje zahrnutí (inkluzi) a pro význam slučovací (aditivní) není vhodný. — Dále autor upozorňuje také na to, že při volbě některého z dvojčlenných spojovacích výrazů se dnes dosti často zapomíná na druhou část výrazu, uvádí se (např. ze spojovacích výrazů jednak … jednak, jak … tak) jen část první.

V několika koutcích se Daneš zabývá správným kladením čárek. V souvislosti s přívlastkem několikanásobným a postupně rozvíjejícím uvádí výstižné příklady, v nichž kladení nebo vynechání čárky znamená, že spojení dostane pokaždé docela jiný význam. Je tedy zásadní rozdíl, napíšeme-li: krev od jiného zdravého dárce nebo krev od jiného, (a to) zdravého dárce. Podobně: třetí (,) přepracované vydání, další (,) nezdařený pokus, nové (,) elektrické přístroje. V jiném koutku si autor všímá kladení čárky u přívlastků volných (nerestriktivních). V řeči jsou tyto přívlastky oddělovány pauzami, v psaném textu čárkami; můžeme je z věty i vypustit. U restriktivních (rozlišujících) přívlastků se čárka neklade; proto je bez čárky i tato věta: Osoby vylučující zárodky nebezpečných nákaz přenosných na příslušný druh zvířat nesmějí být jejich ošetřovateli.

Instruktivní je výklad o čárce před spojkou nebo. Podle Pravidel českého pravopisu se klade čárka před nebo jen při tzv. silném vylučování: buď…, (a)nebo. V textu bývá častěji prosté kladení alternativ vedle sebe, při němž se čárka nepíše. Tady nás nesmí mýlit to, že druhá alternativa může být záporným protějškem k první: Objevuje se v pravidelných nebo (i) nepravidelných intervalech. Význam každé nové metody je třeba posuzovat z hlediska přímého nebo (i) nepřímého užitku. Přestože je druhá alternativa zápornou verzí první, mohou platit u tzv. slabého vylučování verze obě, i když ovšem nikoli současně.

Blízko k spojce nebo může mít výraz respektive (resp.). Někdy jím pisatel opravuje, upřesňuje předcházející výrok („či přesněji řečeno“), jindy se blíží významem k výrazům event., popř. Autor si všímá užití výrazu respektive v případě, že jsou dvěma jevům přiřazovány jiné dva jevy, funkce, např.: Prameny důchodu vlastníků kapitálu a vlastníků pozemkových jsou zisk resp. renta. (Zdá se však, že užívání výrazu respektive v tomto významu zůstává trochu jen autorovým přáním.)

Řada koutků se zabývá výkladem významu různých slov, často cizího původu a to především z hlediska odborného vyjadřování. Autor si všímá např. dvojic slov jako speciální a specifický, technika a technologie, prognostika a pranostika aj. S důkladností sobě vlastní vychází od původu slov a dochází k významovým diferencím v současném jazyce.

Jednou z dvojic, na kterou se soustředila autorova pozornost, jsou slovesa vytipovat — vytypovat. V poslední době se totiž místo slovesa vytipovat (tip — užitečná rada, tip na něco, někoho; vytipovat — vyhledat, najít vhodné objekty) obje[161]vuje sloveso vytypovat. To znamená ,vybírat s cílem stanovit typ‘; tento význam však většinou mluvčí na mysli nemají. (Slovníky považují sloveso tipovat (resp. vytipovat) za hovorové; názory na tato slovesa se u odborníků různí.) — Jindy srovnává autor významy a užívání slov systematický a systémový. Výraz systémový vyjadřuje přímý vztah k systému, výraz systematický má tři významy: /1/ ,co má kvalitu systému‘ (systematický výklad), /2/ ,co se koná pravidelně‘ (systematické studium), /3/ ,co se často opakuje‘ systematické vyrušování, útoky (tady bychom mohli dodat, že jde o činnost hodnocenou spíše negativně).

Zajímavě je pojednáno o dvojici slov standard a standarta. Jsou to dnes výrazy zcela odlišného významu, od původu však příbuzné, vzniklé rozštěpením slova jediného. V různých jazycích se tato slova vyslovují a píší různě. K nám se dostala z němčiny a vyslovují se podobně jako v němčině. Pokud by v češtině nedošlo k jejich pravopisnému a výslovnostnímu sjednocení, je třeba, jak Daneš uvádí, dodržovat odlišnou výslovnost jak u jednotlivých tvarů, tak i u od nich odvozených slov. U slova standard se tedy vyslovuje v 1. p. [-t] jako u domácích slov led, soused. Ve tvarech standardu, standardem se vyslovuje [-d-] (srov. ledu) podobně jako v odvozených slovech standardizovat, standardní (srov. lední, sousední).

Pro pisatele neznalé řečtiny a dnes často ani latiny je obtížným problémem psaní řeckých a latinských předpon di-, dis-, dys-, proto Daneš důkladně rozebírá význam jednotlivých předpon a jejich původ. — V jiném koutku se autor zamýšlí nad skloňováním substantiv od původu řeckých, jako jsou kóma, astma, revma, plazma. Ve slovenštině a v ruštině se skloňují podle vzoru žena nebo jsou ne-sklonná. V češtině jsou někdy nesklonná (revma), jindy se skloňují v jedn. č. podle hrad (musíme si tu představit rozšířenou podobu na -t), v mn. č. podle města. (U slova plazma se ustálily v češtině dvě podoby tohoto slova. V lékařství a biologii se běžně užívá slova plazma v ženském rodě (skloňuje se podle vzoru žena), ve fyzice se ustálila podoba středního rodu: plazma, plazmatu.)[2] Příd. jm. od těchto řeckých slov se tvoří častěji od delší podoby (astmatický), řidčeji od tvarů kratších.

V koutku o Halleyově kometě se doporučuje výslovnost jména Halley [hely] v souhlase se zásadou vyslovovat podle původního jazyka a v češtině neexistující hlásky nahrazovat blízkými. V souvislosti s touto výslovností se pak objevuje i tvar Halleyho (helyho) místo Halleyova.[3]

Některé koutky se zabývají módními slovy v publicistice. Jsou to např. výrazy dopad (do ekonomiky) a rezervy. Autorovi s tak vytříbeným jazykovým citem nemohla uniknout až absurdní věta: Rezervy jsou též ve skladovacích prostorech, v níž měl pisatel na mysli, že daný podnik má skladovacích prostor nedostatek! [162]Slovo rezervy se dnes totiž často užívá ve významu ‚nedostatky‘ — je tu snaha o jakési eufemističtější vyjadřování. Často užívaným výrazem je příd. jm. stávající, které bychom však mohli v řadě případů nahradit výrazy jinými, vhodnějšími, přesnějšími: dosud platné předpisy, dosavadní způsob, při existujících možnostech, technologie, kterou máme k dispozici, dosud užívané předpisy, nynější počet, současný stupeň.[4]

Výklad o třech možnostech psaní výrazu Rh faktor byl v rozšířeném znění otištěn v Naší řeči.[5] Autor tu pokládá všechny tři způsoby za možné, i když ne ve všem rovnocenné.

Velmi instruktivní výklad si můžeme přečíst v jazykových koutcích o složených adjektivech typu mrazuvzdorný, vodovzdorný. U složenin s první částí představující substantivum rodu mužského se dává přednost spřežkám mrazu-, nárazu-, rezu-, žáru-, ohnivzdorný. V ostatních případech se dává přednost složeninám typu vodovzdorný. Druhou částí složeniny je adjektivum vzdorný ve významu odolný. Samostatně se ho v tomto významu dnes již neužívá; spíše ho známe z významu vzdorovitý. U příd. jm., která nemají vazbu (jako je např. adjektivum těsný), se dává přednost složeninám před spřežkami: zvukotěsný, vzduchotěsný.

Autor se věnuje i složeninám, z nichž se v textu někdy uvádí jen první část: vysoko- i nízkotlaký, silno- i slaboproudy. K podobnému zkratkovitému vyjadřování dochází i v předložkových pádech substantiv. Tady působí vliv cizích jazyků. Tak místo spojení před operací a po operaci (po ní) se užije spojení před a po operaci. Daneš takováto zkratkovitá vyjadřování zcela nezavrhuje, doporučuje však, aby se jich užívalo střídměji. Vyjadřování se zájmeny tu není o tolik delší; tedy místo před a po výbuchu je lépe napsat: před výbuchem a po něm.

Na jemné rozdíly mezi substantivy verbálními poukazuje Daneš v jiných koutcích. Verbální substantiva jako ozdravení, ozdravění, znecitlivení, znecitlivění se od sebe málo liší jak ve výslovnosti, tak v grafice. Znecitlivení je utvořeno od slovesa znecitlivit (učinit necitlivým) a znecitlivění od znecitlivět (stát se necitlivým). Protože často dochází k jejich záměně, je někdy výhodné užít místo nich i výrazu cizího: slovo anestézie pokrývá oba významy. Zaměňovat by se neměla ani slovesná substantiva utvořená od dokonavých a nedokonavých sloves jako znečišťování (myslí se proces) a znečištění (výsledek) životního prostředí.

Některé koutky jsou věnovány skloňování vlastních jmen. Můžeme se např. dočíst, jak se skloňují vlastní jména typu Purkyně, Bechyně. Zpravidla je skloňujeme podle vzoru soudce, někdy se však objevují i tvary na -ho, -mu jako u vlastních jmen majících před -e tvrdou souhlásku (Peške); autor je však nedoporučuje.

O některých dalších tématech jen stručně. Systematicky (i pomocí tabulek) jsou zpracovány koutky o tom, jak se vyjadřuje srovnávání, shoda, rozdílnost. Často leží autorovi na mysli chybné vyjadřování syntaktické, např. kontaminace. Upozorňuje také na to, že v řadě předložek blízkých významem (díky — zásluhou — [163]vinou) projevuje první z nich tendenci nevyjadřovat kladné hodnocení a stát se prostředkem neutrálním. — V obecné mluvě se někdy stírá rozdíl mezi zájmeny jaký a který (Jaký měsíc to máme?); při pečlivé stylizaci je však třeba na významové rozdíly mezi nimi dbát. — Dále se autor zabývá odkazováním v textu, a zvláště pak slovosledem ve vztahu k aktuálnímu členění. Každý, kdo se písemně vyjadřuje, by si měl uvědomit, že platí přirozené slovosledné pravidlo: napřed vyjadřujeme věci známé, pak nové. Toto pravidlo se často porušuje, nebylo by tomu tak, kdyby si pisatel text po sobě přečetl. Pak by opravil např. i následující věty: Tento typ tmelu lze natírat laky a barvami. Jestliže došlo k odtržení tmelu, je třeba odstranit tuto starou vrstvu tmelu (správně: je třeba tuto starou vrstvu tmelu odstranit).

Autor jazykových koutků v časopise Vesmír patří k významným popularizátorům české jazykovědy (srov. např. jeho knížku Malý průvodce po dnešní češtině z r. 1964). Vždy si uvědomuje, pro jaký okruh čtenářů píše a zaměřuje k tomu i svůj výklad. Odborníkům v přírodních vědách je zvláště blízké systematické, logické a přesné vyjadřování; takový je pak i Danešův zajímavý a nápaditý výklad doplněný příklady z literatury oborů čtenářům Vesmíru blízkých.

---

[1] Pravidelné jazykové koutky vycházejí v řadě našich novin a časopisů (srov. k tomu A. Polívková, Jazykové sloupky v pražském deníku Práce a v brněnské Rovnosti, NŘ 71, 1988, s. 33—34). Najdeme je např. v časopise Věda a život (Brno), ve Stráži lidu (Olomouc), v plzeňské Pravdě, v časopise Novinář, A—Z Magazín, Národní výbory, v příloze Náš domov Zemědělských novin, v časopise Československý rozhlas (koutky vysílané rozhlasem) aj.

[2] Srov. k tomu: A. Tejnor, Fyzika plazmatu nebo plazmy, NŘ 49, 1966, s. 310—311, a B. Poštolková, Znovu o plazmě a plazmatu, NŘ 65, 1982, s. 106—107.

[3] K vlastním jménům typu Pristley, Berkeley, Shelley ap. viz podrobněji v článku M. Sedláčka, Tvoření přídavných jmen přivlastňovacích od cizích příjmení, NŘ 67, 1984, s. 59—76.

[4] Podrobné zhodnocení tohoto výrazu srov. V. Vlková, K užívání přídavného jména stávající, NŘ 69, 1986, s. 269—272.

[5] F. Daneš, Faktor Rh // Rh-faktor // Rh faktor, NŘ 68, 1985, s. 176—182.

Naše řeč, volume 72 (1989), issue 3, pp. 159-163

Previous Jiří Nekvapil: Na okraj druhého vydání Větných vzorců v češtině

Next Radoslav Večerka: Životní jubileum Miroslava Grepla