Znovu o plazmě a o plazmatu

Běla Poštolková

[Drobnosti]

(pdf)

-

[1]Přejatá slova řeckého a latinského původu tvoří význačnou část slovní zásoby každého vědního oboru. Jedna podoba takového slova se může ustálit jako termín s odlišným významem v několika oborech (např. konjugace v jazykovědě, v botanice a v chemii). Dvojím (časově od sebe vzdáleným) přejetím téhož slova dochází někdy k diferencím v mluvnickém rodě a tím i v pádových tvarech přejatého podstatného jména. Např. v biologii slouží slovo plazma (psané též plasma) jako zkrácený výraz pro termíny protoplazma a cytoplazma, vystupuje jako druhá část složených slov (např. ektoplazma, karyoplazma) nebo se ho užívá ve spojení krevní plazma. Zde všude má tvary rodu ženského: z plazmy, o plazmě. Nebylo tomu tak vždy: z počátku se užívalo jen rodu středního, později obou rodů[2]. V současné době se ustálilo v biologii slovo plazma jako femininum pravděpodobně jednak proto, že věcně, obsahově souvisí s výrazy (živá) hmota, buňka, krev, které jsou všechny ženského rodu, jednak proto, že bylo podle svého zakončení přiřazeno k skloňovacím vzorům ženského rodu.

Poměrně později (od 50. let 20. století) se téhož přejatého slova začalo užívat ve fyzice ve významu ‚vysoce ionizovaný plyn vznikající vysokou teplotou, zářením apod.‘ Zde se ustálilo jako jméno středního rodu, např. vysokotlaké plazma, částice plazmatu, jak potvrzují konzultace s odborníky a odborné slovníky.[3]

V řečtině je slovo plasma středního rodu, má genitiv plasmatos (odtud v češtině pádové tvary od kmene zakončeného na -mat-) a znamená něco uhněteného z hlíny. Substantiva tohoto typu zakončená na -ma přecházejí do češtiny převážně jako jména středního rodu (např. schéma, klima, trauma), mohou mít variantu (zprav. řidší) v ženském rodě (např. astma, panoráma), popř. jsou mužského a středního rodu (např. axióm i axióma, teorém i teoréma).[4]

Jako skloňovací typ patří slovo plazma v češtině k jménům porušujícím prin[107]cip souvztažnosti rodu a zakončení,[5] tj. k takovým, která mají jiné zakončení, než je pro uvedený rod typické. U přejatých podstatných jmen zakončených na -ma lze mluvnický rod hodnotit dvojím způsobem: a) podle původu v řečtině mohou být tato jména středního rodu, b) podle typického zakončení pro feminina v češtině (na -a) lze tato jména řadit k ženskému rodu. Obojí chápání je možné. Pokud je v uvedených oborech jedno pojetí již ustáleno, lze ho jen těžko měnit a předpisovat pojetí v obou vědních disciplínách jednotné.

Přídavné jméno k slovu plazma se tvoří jednak z latiny adaptovanou příponou -ický, jednak (nověji) domácí příponou -ový.[6] V biologii převládá podoba plazmatický: plazmatické bílkoviny, železo (nejspíše pod vlivem latinského adjektiva plasmaticus), ojediněle (pouze v hematologii) se užívá podoby plazmový (plazmové náhrady). Ve fyzice (včetně astronomie) je tomu naopak: převládá podoba plazmový (plazmový generátor, hořák, plazmová oblaka, plazmové vlny), řidčeji se vyskytuje adjektivum plazmatický (jen ve spojení plazmatický stav). Obě přípony jsou správné a vyjadřují týž vztahový význam. Ustálily se však v každém oboru jen v jistých terminologicky vázaných spojeních a nelze je libovolně zaměňovat.

---

[1] Naše poznámka shrnuje problematiku na žádost redakce SNTL, jinak o tom srov. A. Tejnor, Fyzika plazmatu, nebo plazmy? NŘ 49, 1966, s. 310n.

[2] Např. Ottův Zdravotní slovník, Praha 1900, s. 239, skloňuje v hesle krev slovo plazma jako neutrum, Příruční slovník jazyka českého, díl IV., Praha 1941—43, je uvádí na základě dokladů z odborné literatury v lexikální kartotéce ÚJČ jako jméno ženského i středního rodu, Repetitorium praktického lékaře, Praha 1955, s. 130, s ním pracuje již jen jako s jménem ženského rodu. Podobně i jiné odborné slovníky.

[3] Ještě však z 60. let existují v lexikální kartotéce ÚJČ doklady na užívání ženského rodu: obrábění paprskem plazmy, komponenty plazmy (Věda a život 1961, 1962).

[4] V starší době bývala tato jména přiřazována k ženskému rodu (např. drama, dogma u Jungmanna), v ruštině, v polštině a ve slovenštině se vyskytují jen jako feminina.

[5] Srov. O češtině pro Čechy, Praha 1963, s. 159.

[6] Přípona -ový je příznačná pro současný odborný a publicistický styl a je zde velmi produktivní. Proto nachází větší uplatnění v odborné terminologii mladší (v našem případě ve fyzice plazmatu a v hematologii).

Naše řeč, ročník 65 (1982), číslo 2, s. 106-107

Předchozí Jan Petr: Řeka Němen, blízko Němenu, nebo Němnu

Následující Eva Macháčková: Pokojové nebo bytové stěny