Časopis Naše řeč
en cz

K životnímu jubileu Bohumíra Dejmka

Jiří Nekvapil, Jiří Zeman

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Poučeni systémovým přístupem naší lingvistiky dobře víme, jak důležité je správné chápání vztahu centra a periférie. Pedagogické fakulty krajských měst nepatří patrně k lingvistickým pracovištím centrálním, přesto však i z nich vycházejí práce mající význam pro rozvoj celého oboru. Dobrým příkladem tu může být činnost doc. PhDr. Bohumíra Dejmka, CSc., působícího na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, který se letos dožívá šedesáti let.

Typické pro jeho odbornou činnost je úzké sepětí s místy, kde náš jubilant žil a pedagogicky působil. Narodil se 19. prosince 1928. Po maturitě na gymnáziu v Kutné Hoře studoval v letech 1948—1952 na filozofické fakultě UK v Praze obor čeština — angličtina. Po krátkém působení na základní škole v Uhelné Příbrami na Českomoravské vysočině přešel r. 1954 na jedenáctiletou střední školu (pozdější SVVŠ) do Přelouče a tomuto městu zůstal věrný až do r. 1968 (s výjimkou let 1962—1964, kdy působil na Pedagogickém institutu v Pardubicích). A právě běžná mluva Přelouče se stala středem jeho odborného zájmu v 50. a 60. letech. Jako jeden z účastníků prvních konzultací o výzkumu městské mluvy, vedených prof. Běličem, dovedl svůj výzkum ke zdárnému konci v podobě časopiseckých článků[1] a posléze i formou monografie.[2] Toto dílo už nese všechny rysy příznačné pro Dejmkovu další práci. Především výzkum vychází z prostředí, které autor důvěrně zná, a to mu umožňuje věnovat velkou pozornost výběru respondentů. Soustřeďuje se na popis a rozbor hláskoslovných a tvaroslovných jevů, přičemž klade důraz na postižení jevů kolísajících. Preciznost Dejmkovy práce je pak patrná ze statistického zpracování. Kniha o běžné mluvě Přelouče představuje pozoruhodnou sondu do jazykové situace malého českého města.

V r. 1968 přišel B. Dejmek na Pedagogickou fakultu do Hradce Králové. Vyzbrojen zkušenostmi ze své první monografie přistoupil k řešení úkolu mnohem složitějšího — popsat jazykovou situaci v krajském městě Hradec Králové. Výsledkem několikaleté práce byla kromě dílčích článků[3] kniha o mluvě nejstarší hradecké generace,[4] která slovy J. Jančáka „vytvořila [265]spolehlivou základnu pro další samostatné fáze výzkumu v rovinách generačních i stylových“.[5] Tato prognóza se už částečně naplnila, neboť vyšla dosud poslední Dejmkova monografie Běžně mluvený jazyk nejmladší generace Hradce Králové (PF v HK, 1987). Jubilant takto postupně pokryl celé generační rozpětí hradecké populace.

Obecný teoretický rámec Dejmkových monografií má své kořeny v českém lingvistickém uvažování 60. let. V některých svých aspektech, jako je zřetel k exaktní korelaci jazykových a sociálních faktorů, se však tento rámec propojil s aktuálními tendencemi jazykověd zahraničních. Jestliže k hlavním problémům sociolingvistiky se počítá výzkum jazyka měst,[6] pak na tomto poli má československá lingvistika v B. Dejmkovi osobitého zástupce.

Zkušenosti, které získal jubilant při zkoumání běžné mluvy obou měst, mu umožnily některé poznatky sumarizovat a zobecňovat.[7] Posledním v tomto směru je zatím článek publikovaný v Čítance české sociolingvistiky, určené zahraničnímu čtenáři.[8]

Jubilantovu spjatost s Hradcem Králové můžeme doložit i dlouholetým komplexním výzkumem královéhradecké onomastiky; výsledky této práce na monografické zpracování teprve čekají.

Další oblastí zájmu B. Dejmka je tvoření slov. Věnuje mu pozornost jednak z hlediska metodického,[9] jednak píše původní analytické články ze slovotvorby slangů.[10]

Jak je snad z přehledu zřejmé, nebyl B. Dejmek nikdy odborníkem, který se uzavírá do své pracovny. Naopak, nejlépe je mu mezi lidmi. Snad právě proto zůstal celý život věrný učitelskému povolání, ať už na středních školách, či posledních dvacet let na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, kde se zařadil mezi její nejlepší pedagogy. Dejmkovi žáci, mezi něž se počítají také autoři těchto řádků, na svém učiteli oceňují jeho odbornost, [266]zásadovost a důslednost, ale zároveň i schopnost chápat problémy druhých. Tyto vlastnosti uplatňuje také ve své organizační činnosti, a to ať už v oblasti lingvistické (je předsedou hradecké odbočky Jazykovědného sdružení při ČSAV), nebo kulturní (připomeňme, že je předsedou pěveckého sboru Smetana při PKO v Hradci Králové).

V závěru můžeme jistě za všechny našemu jubilantovi popřát, aby úspěšně dokončil své tvůrčí plány. Autoři tohoto medailónku by si pak ještě přáli (navazujíce na úvodní metaforu), aby jejich učitel zobecnil své zkušenosti z mnohaletého výzkumu mluvy měst v hutné knižní studii a vydal ji v lingvistickém centru. V době, kdy se začíná nově uvažovat o funkčním a sociálním rozvrstvení češtiny, by to bylo velmi potřebné.


[1] Srov. Neslabičné u v běžně mluveném jazyce Přelouče, NŘ 53, 1970, s. 32—36; Frekvence typických hláskových jevů běžně mluveného jazyka v městě Přelouči, Sborník PF v Hradci Králové XIII, Praha 1971, s. 51—66.

[2] Běžně mluvený jazyk (městská mluva) města Přelouče, Pedagogická fakulta v Hradci Králové 1976, 221 s.

[3] Viz Severovýchodočeské rozdíly v kvantitě samohlásek, Sborník Pedagogické fakulty v HK XXVII, Praha 1977, s. 23—36; Sestava koncovek v 3. pl. préz., jejich zastoupení a funkce v běžně mluvených projevech v HK, NŘ 69, 1986, s. 136—140.

[4] Mluva nejstarší generace Hradce Králové, Pedagogická fakulta v Hradci Králové 1981.

[5] P. Jančák, K monografickému výzkumu východočeské městské mluvy, NŘ 65, 1982, s. 215.

[6] Srov. W. Kallmeyer, Stadtsprache als ein Schwerpunkt soziolinguistischer Forschung in Europa, in: U. Ammon, K. J. Mattheier, P. H. Nelde (vyd.), Sociolinguistica, Internationales Jahrbuch für Europäische Soziolinguistik, 1, Tübingen 1987, s. 80—99.

[7] Postavení městské mluvy v současné jazykové situaci, NŘ 61, 1978, s. 183—192; Hierarchizace a dynamika obecněčeských hláskových jevů, SaS 47, 1986, s. 131—138.

[8] Sociolinguistic Aspects of Research into Urban Speech, in: Reader in Czech Sociolinguistics, Praha — Amsterdam — Philadelphia 1986 (1987), s. 106—122.

[9] Tvoření a stavba slov s cvičeními pro posluchače PF, Pedagogická fakulta v Hradci Králové 1983, 92 s.

[10] K některým způsobům obohacování slovní zásoby slangu, Sborník přednášek z II. konference o slangu a argotu, Plzeň 1983, s. 46—50: Slangová vlastní jména, in: 1. celostátní seminář Onomastika jako společenská věda, Hradec Králové 1984, s. 87—89; Nespisovné výrazy rockové hudby, jejich charakter a zdroje, Sborník přednášek z III. konference o slangu a argotu. Plzeň 1987, s. 193—198.

Naše řeč, ročník 71 (1988), číslo 5, s. 264-266

Předchozí Jiří Kraus: Významné jubileum J. V. Bečky

Následující Jiří Kraus: K výročí Bohuslava Balbína

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1