Časopis Naše řeč
en cz

Sestava koncovek v 3. pl. préz., délka tvarů, jejich zastoupení a funkce v běžně mluvených projevech v Hradci Králové

Bohumír Dejmek

[Články]

(pdf)

-

0. V tvarech 3. osoby množného čísla přítomného času (dále 3. pl.) existuje na našem jazykovém území značná pestrost. Vedle starobylých rozdílů vyplývajících z příslušnosti sloves k různým třídám (dále tř.) a typům, z přesunů mezi třídami vyvolávaných hláskovými změnami, např. kontrakcí, nebo analogiemi jsou v době historické hlavními příčinami rozmanitého stavu koncovek v 3. pl. jednak hláskové změny probíhající v 12.—16. stol., resp. jejich neproběhnutí, jednak novodobé vyrovnávací procesy. Mezi různými sestavami koncovek 3. pl. na našem území je teritoriálně nejrozšířenější sestava -ou, -ejí (-eji/-ej), -ají (-aji/-aj) převládající na souvislém území střčes. a svč. nářečí.[1]

Chceme posoudit současný stav, jaký existuje u koncovek 3. pl. v centru svč. nářeční oblasti, v Hradci Králové (HK). Máme k dispozici jazykový materiál ze dvou přímých výzkumů, dále z dotazníkové akce (D) orientované na střední generaci a z písemného testu (T) s 457 žáky ve věku 14—17 let. Výsledků z posledních dvou jmenovaných akcí chceme využít jen jako vedlejších, pomocných údajů. Za základní materiál volíme údaje z přímého výzkumu, z běžně mluvených projevů staré generace HK (SG — 49 respondentů) a mladé generace HK (MG — 113 respondentů.).[2]

1. 1. Koncovka -ou u sloves 1.—3. tř. je jediným zakončením v běžně mluvených projevech všech generací HK, tedy nesou, spadnou, kupujou, pracujou, vylejou.

2. U sloves 5. tř. možné varianty -ají, -aji, -aj redukujeme na dvě: -aji a -aj, protože posoudit kvantitu u koncového -í/i pouhým sluchem je v některých případech velice obtížné a zároveň proto, že -aji představuje (ve srovnání s -ají) koncovku převládající. (Podobně si počínáme dále i u -ejí a -eji.)

Jak jsou obě varianty v našem souboru zastoupeny, ukazuje tab. 1.

[137]Tab. 1

 

celkový počet
případů

z toho
-aji


%


-aj


%

 

SG
MG

460
536

61
100

13,3
18,7

399
436

86,7
81,3

 

C(elkem)

996

161

16,2

835

83,8

Větší výskyt koncovek -aj podtrhují i ty výzkumy, u nichž jsme vzhledem ke způsobu získávání informací a k jejich písemnému provedení, zvl. pak u dotazníkové akce týkající se střední generace (D), očekávali větší příklon k tvarům spisovným:

D

152

74

48,7

78

51,3

T

1.271

203

16,0

1.068

84,0

3. Nejsložitější je situace v 3. pl. u sloves 4.tř.; interferují tu koncovky -í // -ejí // -eji // -ej, s redukcí (viz výše) -í // -eji // -ej.

Zastoupení jednotlivých variant[3] znázorňuje tab. 2.

Tab. 2

 

celkový počet
případů

z toho


%


-eji


%


-ej


%

 

SG
MG
C

212
421
633

2
8
10

0,9
1,9
1,6

20
59
79

9,4
14,0
12,5

190
354
544

89,6
84,1
85,9

 

D
T

167
882

55
42

32,9
4,8

11
28

6,6
3,2

101
812

60,5
92,1

Abychom mohli níže (viz 1. 4.) porovnat vztahy -eji, -aji // -ej, -aj, vyloučíme tvary s -í. Zastoupení -ejí // -ej se pak jeví v poměru, který názorně ukazuje tab. 3.

Tab. 3

 

celkový počet
případů

-eji v %

-ej v %

 

SG
MG
C

210
413
623

9,5
14,3
12,7

90,5
85,7
87,3

 

D
T

112
840

9,8
3,3

90,2
96,7

4. U sloves 4. a 5. tř. vyčíslujeme ještě zvlášť tvary s dvojslabičnou koncovkou -eji, -aji a zvlášť s jednoslabičnou koncovkou -ej, -aj, aby[138]chom získali souhrnnou představu o tvarech s elizí a bez ní, tj. o tvarech delších a kratších.

Tab. 4

 

celkový počet
případů

-eji, -aji

%

-ej, -aj

%

 

SG
MG
C

670
949
1.619

81
159
240

12,1
16,8
14,8

589
790
1.379

87,9
83,2
85,2

 

D
T

264
2.111

85
231

32,2
10,9

179
1.880

67,8
89,1

Všechny tabulky jednoznačně svědčí o značné převaze tvarů s -ej, -aj ve srovnání s delšími tvary s -eji, -aji, u sloves 4. tř. i s tvary s -í. Jen dotazníková akce (D) u střední generace to dokazuje v případě -aji // -aj méně přesvědčivým způsobem. Rozdíly mezi výskytem -ej a -aj, stejně tak jako mezi užíváním sledovaných tvarů u SG a MG nejsou nikterak výrazné a je evidentní, že jde v mluvě HK o obecnou tendenci.

Sestava koncovek pro běžně mluvené projevy obyvatel HK je tedy: -ou, -ej (-eji), -aj (-aji).[4]

2. Vzhledem k tomu, že se tvary 3. pl. s elizí a bez ní liší v délce o jednu slabiku, nabízí se zjistit, kolikaslabičné tvary jsou nejčastější a zda je možné i zde najít nějakou tendenci obecnějšího charakteru.

Používáme číselných výsledků získaných od MG.

Tab. 5
tvary


-aj


-aji


-ej


-eji


-aj/-ej


-aji/-eji


celkem


%

jednoslabičné
dvouslabičné
trojslabičné
čtyřslabičné
pětislabičné

160
186
79
10
1


40
31
26
3

7
260
81
6


4
39
16

167
446
160
16
1


44
70
42
3

167
490
230
58
4

17,6
51,6
24,2
6,1
0,4

celkem

436

100

354

59

790

159

949

100

Největší rozdíly mezi -aj/i a -ej/i existují u jednoslabičných tvarů. Zatímco jednoslabičné tvary s -aj tvoří 30 % všech tvarů s -aj/i, a to zásluhou poměrně vysoké frekvence sloves mít a dát (maj, daj), jednoslabičné tvary s -ej (chtěj) jsou zastoupeny mezi tvary s -ej/i jen 1,7 %. [139]Celkově převládá silně — více než v 50 % doložených případů — dvojslabičný tvar, dále v pořadí následují tvary trojslabičné a jednoslabičné[5] a konečně tvary víceslabičné.[6]

Více nám poví tabulka 5, budeme-li porovnávat dvojice variant stejně dlouhých základů, například: chtěj / chtěji, maj / maji, choděj / museji, udělaj / pomáhaji atd., tj. jednoslabičné varianty s dvojslabičnými, dvojslabičné s trojslabičnými atd. Nad průměr (viz tab. 4 u MG — 83,2 %) se nejvíce uplatňují dvojslabičné tvary s -ej, -aj ve srovnání s trojslabičnými s -eji, -aji (446 : 70, tj. 86,4 %; u -aj 85,7 %, u -ej 87,0 %). Další relace jsou menší než průměr (např. jednoslabičné tvary // dvojslabičné, trojslabičné // čtyřslabičné) nebo neprůkazné vzhledem k malým výchozím číslům. I toto porovnání potvrzuje, že optimální délka slova (tvaru) jsou dvě slabiky a že tendence „stát se dvojslabičným“ — tam, kde to je možné — je nejsilnější.

3. Z tab. 2 je zřejmé, že vyrovnávací tendence v 3. pl. 4. tř. ve prospěch -ej (-eji) — jak ukazuje materiál z běžně mluvených projevů v HK — je velmi silná. Koncovka -í, zastoupená u SG a MG jen v 10 případech (1,6 %), je v naprosté menšině.

Lze ovšem očekávat, že v jiných než běžně mluvených projevech by koncovka byla frekventovanější. To konečně signalizují i výsledky dotazníkové akce (D) — viz tab. 2. Zároveň však existují doklady, že vztah mezi a -ej (-eji) může nabývat jiné dimenze: totiž u některých mluvčích reprezentuje „vyšší“ styl, a to i tam, kde není normativní, (oni) nesmí, rozumí, vyrábí,[7] zatímco -ej (-eji) bývá spojováno s představou běžně mluvené konverzace, voni nosej, choděj, bolej apod.

Vyrovnávací procesy, vycházející z protikladu zakončení tvarů uvnitř jedné slovesné třídy (3. pl. prosí, trpí // sázejí) a jdoucí oběma směry, se pak dostávají na jinou rovinu, rovinu funkčně stylovou a promítají se jako protiklad oficiální mluvy s koncovkou (zejména tehdy, cítí-li [140]mluvčí potřebu hovořit „formálněji“, než je zvyklý v běžně mluvených projevech) a mluvy neoficiální s koncovkou -ej (-eji).

V rovině běžně mluvených projevů má unifikovaná koncovka -ej (-eji) v 3. pl. v mluvě HK — a domníváme se, že i v celé svč. oblasti — pevnou pozici.


[1] J. Bělič, Nástin české dialektologie, 1972, s. 192.

[2] B. Dejmek, Mluva nejstarší generace Hradce Králové, HK, 1981; výsledky výzkumu mluvy nejmladší generace HK nebyly dosud publikovány.

[3] Zahrnujeme sem slovesa mající v 3. pl. ve spisovném jazyce -í, prosí, nosí, trpí, a slovesa s variantní koncovkou -í // -ejí, bolí // bolejí, musí // musejí apod.

[4] Takovou sestavu také uvádí J. Bělič, d. c. v pozn. 1, s. 230, pro svč. podskupinu.

[5] Relativně malý výskyt jednoslabičných tvarů je zajisté dán i malým počtem sloves, u nichž v běžně mluveném jazyce interferují dvojslabičné tvary s -aji, -eji s jednoslabičnými s -aj, -ej (maji / maj, daji / daj; směji / směj, chtěji / chtěj, spěji / spěj), příp. i jejich frekvencí.

[6] To, že nejčastěji je zastoupen dvojslabičný tvar, je v souladu s poznatky M. Ludvíkové, Quantitative Syllable Analysis of Words in Czech, in: Prague Studies in Mathematical Linguistics 3, Praha 1972, s. 28 a 32. Výrazná převaha dvojslabičných tvarů je v našem případě jistě ovlivněna tím, že jde o projevy běžně mluvené.

[7] Zachyceno v ústních projevech studentů u maturitních zkoušek, u státních zkoušek, ale i při jiných příležitostech. Statisticky nebylo sledováno.

Naše řeč, ročník 69 (1986), číslo 3, s. 136-140

Předchozí Alena Polívková: Tvoření obyvatelských jmen od jmen místních

Následující Alena Polívková, Ivana Svobodová: O češtině každodenní

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1