Časopis Naše řeč
en cz

Neslabičné u v běžně mluveném jazyce Přelouče

Bohumil Dejmek

[Články]

(pdf)

-

V poslední době, zvláště po programovém článku J. Běliče[1], roste zájem o městskou mluvu a na různých místech Čech a Moravy se provádí výzkum, který sleduje, jak na mluvený jazyk v městech, zejména průmyslových, působí společenské změny, zvláště migrace obyvatelstva z různých nářečních oblastí, a změny hospodářské.

Součástí této akce je i výzkum běžně mluveného jazyka v Přelouči, městě sice malém, v němž však proces rychlé industrializace za posledních 20—30 let proběhl stejně jako v městech větších a velkých. Po stránce jazykové nepředstavuje však Přelouč tak různorodou mozaiku, jako je tomu např. v Ostravě, Havířově nebo i v blízkých Pardubicích, kam přichází obyvatelstvo ze všech krajů republiky. Obyvatelstvo Přelouče se skládá zhruba z třetiny starousedlíků, z třetiny občanů, kteří přišli z vesnic v bezprostřední blízkosti Přelouče, a z třetiny přistěhovalců z českých krajů, nejvíce ze severovýchodních a středních Čech. Počet obyvatelstva z jiných oblastí, zvláště pak z Moravy a Slovenska, je zanedbatelný.

Přelouč má dnes přes 6 000 obyvatel, v sociální struktuře je podle posledního sčítání lidu z r. 1961 nejvíce zastoupeno dělnictvo (52,3 %), dále zaměstnanci (43,5 %), nejméně zemědělci (necelá 2 %).

Město leží na levém břehu Labe mezi Pardubicemi a Kolínem, tedy téměř na přechodu mezi nářeční oblastí středočeskou a severovýchodočeskou[2] (dále jen svč.). Styk s východnějšími Pardubicemi je bohatý pro jejich blízkost a dobré železniční spojení (mnoho lidí tam z Přelouče jezdí do zaměstnání), i proto, že jako okresní město žijí Pardubice rušnějším životem politickým, společenským i kulturním. Na západ směrem ke Kolínu je Přeloučsko otevřeno díky širokému labskému úvalu s množstvím komunikací.

V připravované práci chci zachytit současný stav běžně mluveného jazyka v Přelouči, jazyka, kterým mluví lidé ve městě bydlící nebo do[33]jíždějící sem za prací, a to jazyka v běžném, každodenním, neoficiálním styku. Běžně mluvený jazyk sleduji soustavně na projevech devíti vybraných informátorů, představujících podle místa původu, zaměstnání, vzdělání a věku typický vzorek obyvatelstva, a na projevech známých i neznámých občanů města, jimiž si potvrzuji, resp. reviduji materiál získaný od hlavních informátorů.

Z hláskových jevů běžně mluveného jazyka Přelouče vybírám v tomto článku neslabičné  místo v na konci slabiky, typ prau̯da, abych mohl ilustrovat, jak se v městské mluvě uplatňuje jeden z typických jevů té nářeční oblasti, do níž Přelouč svým základem patří.

Neslabičné  bývá uváděno jako jeden ze znaků oblasti svč. Ve venkovských obcích na Přeloučsku je tento jev u staré generace ještě poměrně živý, třebaže jeho hranice proti oblasti středočeské probíhá již nedaleko na západ od města[3].

Neslabičné  bývá vyslovováno ve slovech domácího původu po jakékoliv krátké samohlásce a po slabičném r̥.

V mém materiálu se situace v užití neslabičného  v Přelouči jeví takto:

 

podoby s

podoby s v

v zavřené slabice uprostřed slova

105

16,4 %

535

83,6 %

v zavřené slabice na konci slova

1

1 %

103

99 %

celkem

106

14,2 %

638

85,8 %

Nejčastěji se neslabičné  vyskytuje na konci zavřené slabiky uprostřed slova; např. (ve fonetickém přepisu):

-au̯-: prau̯da, voprau̯du (23)[4]stau̯ba (4); zau̯ře, zau̯říno[5] (4); hlau̯ňe (2); tmau̯ši[6] (2); slau̯nost (1) aj.

[34]-eu̯-: vodeu̯řel (2); šeu̯ci (2) beze u̯šeho (2) ze u̯šeho (2) aj.

-ou̯-: zrou̯na (6); rou̯ně (4); rodičou̯skej (3); klukou̯skej (3); králou̯ski (2); psou̯skej (2), sokolou̯na (2); vorlou̯na (2); slou̯ňi (1); venkou̯ňi (1); vou̯sem (instr. sg. oves) (2); pou̯dá (2); ou̯šem (2) aj.

-iu̯-: ďiu̯nej (1)

-ŗu̯-: pŗu̯ňi (4)

Značnou část výrazů s , jak je patrno, tvoří lexikalizované podoby prau̯da, voprau̯du a zrou̯na. Prau̯da a voprau̯du představují celou pětinu — 21,9 % a s příslovcem zrou̯na 27,6 % všech doložených případů s .

Počet shromážděných dokladů s v mnohonásobně převyšuje výskyt podob s ; např.:

pravda, vopravdu (44); stavba (16); zavře, zavříno (16); hlavňe (7) aj.

vodevře, vodevřel/votevře, votevřel (18) aj.

zrovna (24); rovnej, rovňe, -rovnat (7); slovňi (3); ofšem (56); povidá (veliké množství případů — pro statistiku nezaznamenáváno); slova zakončená na -ovna (8), -ofskej (16), -ovňi (6) aj.

ďivnej (5) aj.

prvňi (31)

Vedle toho existuje ještě mnoho slov, kde bychom mohli  očekávat, ale ani u jednoho mluvčího jsme je nezaznamenali, např. správnej, správňe (22); právje (21); (ne)dávno (5); nevjéřit (6); pevnej (3); polifka (26); proťivnej (3); stofka (= 100 korun) (5) atd.

Je zajímavé, že ani u tak frekventovaných příslovcí jako voprau̯du a zrou̯na neslabičné , ač je časté, nepřevládá, nýbrž je v menšině.

Neslabičné  v zavřené slabice na konci slova máme doloženo pouze v jediném případě: dřiu̯. Naproti tomu s neutralizací znělosti, tj. se změnou v > f, máme 103 doklady. Mezi nimi jsou např. slova dříf/dřif, (h)řbitof, konef, kref, mrkef i gen. pl. kraf, střef aj.

Z 90 osob, od nichž mám k tomuto jevu materiál, jen u 20 je doloženo  (třeba jen v jediném slově) a z těchto 20 pouze od 6 mám nejméně 5 dokladů. Z těchto šesti osob první čtyři patří mezi mé hlavní informátory:

 

 

[35]podoby s v

podoby s

v závorce bez lexikalizovaných podob)

1. mluvčí

32 (32)

38 %

647

61,6 %

2. mluvčí

12 (12)

17 %

59

83 %

3. mluvčí

15 (3)

20,5 % (5,1 %)

58 (56)

79,5 % (94,9 %)

4. mluvčí

11 (2)

10,6 % (2,2 %)

93 (89)

89,4 % (97,8 %)

Z pomocných informátorů jsou pak

5. mluvčí

      5

      10

6. mluvčí

      8

      27

Bude třeba podívat se blíže, kdo jsou tito mluvčí, užívající výrazů s neslabičných .

mluvčí

pohlaví
a věk

místo,
odkud
 pochází

bydliště

prostředí, z něhož vyšel

zaměstnání

vzdělání

1.

m

40

Lipoltice
6 km j. od Př.

Přelouč

zem.-děl.

dělník

nižší odb.

2.

m

40

Svinčany
10 km jv. od Př.

Přelouč

řem.-zem.

školník

nižší odb.

3.

ž

33

Přelouč

Přelouč

dělnické

zdrav. sestra

nižší odb.

4.

m

35

Přelouč

Přelouč

řemeslnické

dělník

nižší odb.

5.

ž

100

Sopřeč
8 km sev. od Př.

Přelouč

zemědělské

v dom.

základní

6.

m

60

Přelouč

Přelouč

nevím

vychovatel

nižší odb.

Z 90 osob, mezi nimiž jsou zastoupeny všechny věkové kategorie (nejvíce však střední) a všechny tři skupiny obyvatelstva podle místa původu, se nám tedy vyčlenilo 6 mluvčích: všichni pocházejí z Přelouče nebo z blízkého okolí, mají vesměs nižší vzdělání a patří mezi střední a starou generaci. Pozoruhodné je, že největší počet dokladů na  mají 1. a 2. mluvčí, tedy občané pocházející z vesnic blízko města, zatímco 3. a 4. mluvčí, mající větší počet jen u slov s lexikalizovaným , jsou z Přelouče. Patrně to ukazuje, že v okolí Přelouče je neslabičné  dosud živější než v městě samém.

Šestý mluvčí vyslovuje  dokonce i při příležitostech oficiálních, např. roďičou̯ske združeni při zahajovací schůzi SRPŠ nebo s pou̯jeřeňim národňiho výboru při zahájení školního roku; také u 5. mluvčího jsou doklady na , přestože nahrávka byla učiněna v situaci oficiální, pro mluvčího neobvyklé.

Neslabičné  je jev jiného rázu než např. zúžené í za é (dobrí mlíko), ej za í (dlouhej tejden) nebo protetické v před o na začátku slova (voko) (tyto hláskové jevy nemají také na výslovnost s  takový vliv jako na sebe navzájem) především tím, že jde o jev, který si většina mluvčích ani neuvědomuje, poněvadž má blízko k jevům čistě fo[36]netickým, „výslovnostním“. Mluvčí, kteří jsou zvyklí vyslovovat neslabičné , užívají tohoto způsobu bez zábran i v projevech oficiálních.

Náš materiál z přeloučského běžně mluveného jazyka tedy ukazuje, že neslabičné  se zde vyskytuje v 14,2 % možných výskytů, resp. v 11,9 %, nepočítáme-li lexikalizované podoby voprau̯du a zrou̯na. Podíváme-li se znovu na výše uvedené doklady s , zjistíme, že jsou mezi nimi výrazy, kterých se v minulosti užívalo běžně v městě i na venkově. V současném běžně mluveném jazyce města (a dnes samozřejmě i u mladší a střední generace na vesnici) najdeme však kromě nich i výrazy nové, módní, městské, výrazy odborné, spjaté s novou skutečností; tyto výrazy, které — ať přísluší k slovní zásobě spisovné, obecně české, nebo slangové — jsou proti nářeční, resp. oblastní výslovnosti s neslabičným  vesměs imunní, např. stofka (slang. jel stofkou), bitofka (slang. bidlej v bitofkách = v nové čtvrti města), panceřofka (voj.), kovbojka (hovor.) aj. O velké procento podob s v má zásluhu silný vliv spisovného jazyka i obecné češtiny. Přes příklady ukazující jistou houževnatost výslovnosti s μ a přesto, že jde o výrazný oblastní jev, který byl dříve pro celou svč. oblast charakteristický, je neslabičné , jak to počet jeho uživatelů, jejich věk i naše statistické údaje potvrzují, v Přelouči již značně na ústupu.

Na závěr uvádíme příklady na střídání podob s  a bez něho v souvislých textech:

To se muselo, no tak, to bilo válečni kolo, šlapka vohnutá dovňitř, sme museli do Cholťic g zámečňikovi, tam bil kolař, ňákej Škodnej, musel to virou̯nat, bila vohnutá dou̯ňitř… (1. mluvčí)

No dik mi sme zásobovali okres Čáslav, to bil časlafskej okres, to bila ta, pardupskej okres a přelouckej okres. Kraskof, to ešťe patřilo fšecko k časlafskimu okresu. — Ne, časlou̯skej okres. Ešte za Kraskovem, diš jels k Seči, tak pŗu̯ňi vesňička takle doprava, počkej, jak vono se to menovalo… Ronof, Žlebi, Golčuf Jeňikof… (2. mluvčí)

… von třeba teť, tam ďáli eletriku, ale uďáli … voprau̯du nevihovujici eletriku, (řikal) za tejden to bude hotoví. Diš se mu odborňíci teda (smáli a říkali, že to bude trvat) do prázňin, tak jako se rosčílil, ano, ale tej to vopraudu do prázňin trvad bude. (3. mluvčí)


[1] J. Bělič, Ke zkoumání městské mluvy, Slavica Pragensia IV, 1962, s. 569n.

[2] B. Havránek, Nářečí česká, Čs. vlastivěda III, 1934, s. 154. — Národní atlas ČSSR, Praha 1967, list 30/2.

[3] Podle údajů získaných z ankety dialekt. odd. ÚJČ.

[4] Číslice za slovy udává počet dokladů v mém materiálu.

[5] V některých případech, jako zau̯ře,vodeu̯ře, ze u̯šeho aj., dochází k přesunu slabičné hranice: zau̯-ře, vodeu̯-ře, zeu̯-šeho.

[6] Fonetický přepis u izolovaných dokladů není zcela autentický. Při výčtu dokladů upravuji případy s kolísáním v délce samohlásek v koncovkách (např. u adj. tmau̯ši/tmau̯ší nebo venkou̯ňi/venkou̯ňí) na stav většinový, doklady na adj. tvrdého skloňování převádím do tvaru mužského rodu; jinak se užívá běžné fonetické transkripce.

Naše řeč, ročník 53 (1970), číslo 1, s. 32-36

Předchozí Jaroslav Batušek: Příspěvek k charakteristice české fyzikální terminologie

Následující Zdeněk Hlavsa: Mluvnice češtiny jako cizího jazyka

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1