Neslabičné u v běžně mluveném jazyce Přelouče
Bohumil Dejmek
[Články]
-
V poslední době, zvláště po programovém článku J. Běliče[1], roste zájem o městskou mluvu a na různých místech Čech a Moravy se provádí výzkum, který sleduje, jak na mluvený jazyk v městech, zejména průmyslových, působí společenské změny, zvláště migrace obyvatelstva z různých nářečních oblastí, a změny hospodářské.
Součástí této akce je i výzkum běžně mluveného jazyka v Přelouči, městě sice malém, v němž však proces rychlé industrializace za posledních 20—30 let proběhl stejně jako v městech větších a velkých. Po stránce jazykové nepředstavuje však Přelouč tak různorodou mozaiku, jako je tomu např. v Ostravě, Havířově nebo i v blízkých Pardubicích, kam přichází obyvatelstvo ze všech krajů republiky. Obyvatelstvo Přelouče se skládá zhruba z třetiny starousedlíků, z třetiny občanů, kteří přišli z vesnic v bezprostřední blízkosti Přelouče, a z třetiny přistěhovalců z českých krajů, nejvíce ze severovýchodních a středních Čech. Počet obyvatelstva z jiných oblastí, zvláště pak z Moravy a Slovenska, je zanedbatelný.
Přelouč má dnes přes 6 000 obyvatel, v sociální struktuře je podle posledního sčítání lidu z r. 1961 nejvíce zastoupeno dělnictvo (52,3 %), dále zaměstnanci (43,5 %), nejméně zemědělci (necelá 2 %).
Město leží na levém břehu Labe mezi Pardubicemi a Kolínem, tedy téměř na přechodu mezi nářeční oblastí středočeskou a severovýchodočeskou[2] (dále jen svč.). Styk s východnějšími Pardubicemi je bohatý pro jejich blízkost a dobré železniční spojení (mnoho lidí tam z Přelouče jezdí do zaměstnání), i proto, že jako okresní město žijí Pardubice rušnějším životem politickým, společenským i kulturním. Na západ směrem ke Kolínu je Přeloučsko otevřeno díky širokému labskému úvalu s množstvím komunikací.
V připravované práci chci zachytit současný stav běžně mluveného jazyka v Přelouči, jazyka, kterým mluví lidé ve městě bydlící nebo do[33]jíždějící sem za prací, a to jazyka v běžném, každodenním, neoficiálním styku. Běžně mluvený jazyk sleduji soustavně na projevech devíti vybraných informátorů, představujících podle místa původu, zaměstnání, vzdělání a věku typický vzorek obyvatelstva, a na projevech známých i neznámých občanů města, jimiž si potvrzuji, resp. reviduji materiál získaný od hlavních informátorů.
Z hláskových jevů běžně mluveného jazyka Přelouče vybírám v tomto článku neslabičné u̯ místo v na konci slabiky, typ prau̯da, abych mohl ilustrovat, jak se v městské mluvě uplatňuje jeden z typických jevů té nářeční oblasti, do níž Přelouč svým základem patří.
Neslabičné u̯ bývá uváděno jako jeden ze znaků oblasti svč. Ve venkovských obcích na Přeloučsku je tento jev u staré generace ještě poměrně živý, třebaže jeho hranice proti oblasti středočeské probíhá již nedaleko na západ od města[3].
Neslabičné u̯ bývá vyslovováno ve slovech domácího původu po jakékoliv krátké samohlásce a po slabičném r̥.
V mém materiálu se situace v užití neslabičného u̯ v Přelouči jeví takto:
|
| podoby s u̯ | podoby s v | ||
| v zavřené slabice uprostřed slova | 105 | 16,4 % | 535 | 83,6 % |
| v zavřené slabice na konci slova | 1 | 1 % | 103 | 99 % |
| celkem | 106 | 14,2 % | 638 | 85,8 % |
Nejčastěji se neslabičné u̯ vyskytuje na konci zavřené slabiky uprostřed slova; např. (ve fonetickém přepisu):
-au̯-: prau̯da, voprau̯du (23)[4]; stau̯ba (4); zau̯ře, zau̯říno[5] (4); hlau̯ňe (2); tmau̯ši[6] (2); slau̯nost (1) aj.
[34]-eu̯-: vodeu̯řel (2); šeu̯ci (2) beze u̯šeho (2) ze u̯šeho (2) aj.
-ou̯-: zrou̯na (6); rou̯ně (4); rodičou̯skej (3); klukou̯skej (3); králou̯ski (2); psou̯skej (2), sokolou̯na (2); vorlou̯na (2); slou̯ňi (1); venkou̯ňi (1); vou̯sem (instr. sg. oves) (2); pou̯dá (2); ou̯šem (2) aj.
-iu̯-: ďiu̯nej (1)
-ŗu̯-: pŗu̯ňi (4)
Značnou část výrazů s u̯, jak je patrno, tvoří lexikalizované podoby prau̯da, voprau̯du a zrou̯na. Prau̯da a voprau̯du představují celou pětinu — 21,9 % a s příslovcem zrou̯na 27,6 % všech doložených případů s u̯.
Počet shromážděných dokladů s v mnohonásobně převyšuje výskyt podob s u̯; např.:
pravda, vopravdu (44); stavba (16); zavře, zavříno (16); hlavňe (7) aj.
vodevře, vodevřel/votevře, votevřel (18) aj.
zrovna (24); rovnej, rovňe, -rovnat (7); slovňi (3); ofšem (56); povidá (veliké množství případů — pro statistiku nezaznamenáváno); slova zakončená na -ovna (8), -ofskej (16), -ovňi (6) aj.
ďivnej (5) aj.
prvňi (31)
Vedle toho existuje ještě mnoho slov, kde bychom mohli u̯ očekávat, ale ani u jednoho mluvčího jsme je nezaznamenali, např. správnej, správňe (22); právje (21); (ne)dávno (5); nevjéřit (6); pevnej (3); polifka (26); proťivnej (3); stofka (= 100 korun) (5) atd.
Je zajímavé, že ani u tak frekventovaných příslovcí jako voprau̯du a zrou̯na neslabičné u̯, ač je časté, nepřevládá, nýbrž je v menšině.
Neslabičné u̯ v zavřené slabice na konci slova máme doloženo pouze v jediném případě: dřiu̯. Naproti tomu s neutralizací znělosti, tj. se změnou v > f, máme 103 doklady. Mezi nimi jsou např. slova dříf/dřif, (h)řbitof, konef, kref, mrkef i gen. pl. kraf, střef aj.
Z 90 osob, od nichž mám k tomuto jevu materiál, jen u 20 je doloženo u̯ (třeba jen v jediném slově) a z těchto 20 pouze od 6 mám nejméně 5 dokladů. Z těchto šesti osob první čtyři patří mezi mé hlavní informátory:
|
| podoby s u̯ | |||
| v závorce bez lexikalizovaných podob) | ||||
| 1. mluvčí | 32 (32) | 38 % | 647 | 61,6 % |
| 2. mluvčí | 12 (12) | 17 % | 59 | 83 % |
| 3. mluvčí | 15 (3) | 20,5 % (5,1 %) | 58 (56) | 79,5 % (94,9 %) |
| 4. mluvčí | 11 (2) | 10,6 % (2,2 %) | 93 (89) | 89,4 % (97,8 %) |
Z pomocných informátorů jsou pak
| 5. mluvčí | 5 | 10 |
| 6. mluvčí | 8 | 27 |
Bude třeba podívat se blíže, kdo jsou tito mluvčí, užívající výrazů s neslabičných u̯.
| mluvčí | pohlaví | místo, | bydliště | prostředí, z něhož vyšel | zaměstnání | vzdělání | |
| 1. | m | 40 | Lipoltice | Přelouč | zem.-děl. | dělník | nižší odb. |
| 2. | m | 40 | Svinčany | Přelouč | řem.-zem. | školník | nižší odb. |
| 3. | ž | 33 | Přelouč | Přelouč | dělnické | zdrav. sestra | nižší odb. |
| 4. | m | 35 | Přelouč | Přelouč | řemeslnické | dělník | nižší odb. |
| 5. | ž | 100 | Sopřeč | Přelouč | zemědělské | v dom. | základní |
| 6. | m | 60 | Přelouč | Přelouč | nevím | vychovatel | nižší odb. |
Z 90 osob, mezi nimiž jsou zastoupeny všechny věkové kategorie (nejvíce však střední) a všechny tři skupiny obyvatelstva podle místa původu, se nám tedy vyčlenilo 6 mluvčích: všichni pocházejí z Přelouče nebo z blízkého okolí, mají vesměs nižší vzdělání a patří mezi střední a starou generaci. Pozoruhodné je, že největší počet dokladů na u̯ mají 1. a 2. mluvčí, tedy občané pocházející z vesnic blízko města, zatímco 3. a 4. mluvčí, mající větší počet jen u slov s lexikalizovaným u̯, jsou z Přelouče. Patrně to ukazuje, že v okolí Přelouče je neslabičné u̯ dosud živější než v městě samém.
Šestý mluvčí vyslovuje u̯ dokonce i při příležitostech oficiálních, např. roďičou̯ske združeni při zahajovací schůzi SRPŠ nebo s pou̯jeřeňim národňiho výboru při zahájení školního roku; také u 5. mluvčího jsou doklady na u̯, přestože nahrávka byla učiněna v situaci oficiální, pro mluvčího neobvyklé.
Neslabičné u̯ je jev jiného rázu než např. zúžené í za é (dobrí mlíko), ej za í (dlouhej tejden) nebo protetické v před o na začátku slova (voko) (tyto hláskové jevy nemají také na výslovnost s u̯ takový vliv jako na sebe navzájem) především tím, že jde o jev, který si většina mluvčích ani neuvědomuje, poněvadž má blízko k jevům čistě fo[36]netickým, „výslovnostním“. Mluvčí, kteří jsou zvyklí vyslovovat neslabičné u̯, užívají tohoto způsobu bez zábran i v projevech oficiálních.
Náš materiál z přeloučského běžně mluveného jazyka tedy ukazuje, že neslabičné u̯ se zde vyskytuje v 14,2 % možných výskytů, resp. v 11,9 %, nepočítáme-li lexikalizované podoby voprau̯du a zrou̯na. Podíváme-li se znovu na výše uvedené doklady s u̯, zjistíme, že jsou mezi nimi výrazy, kterých se v minulosti užívalo běžně v městě i na venkově. V současném běžně mluveném jazyce města (a dnes samozřejmě i u mladší a střední generace na vesnici) najdeme však kromě nich i výrazy nové, módní, městské, výrazy odborné, spjaté s novou skutečností; tyto výrazy, které — ať přísluší k slovní zásobě spisovné, obecně české, nebo slangové — jsou proti nářeční, resp. oblastní výslovnosti s neslabičným u̯ vesměs imunní, např. stofka (slang. jel stofkou), bitofka (slang. bidlej v bitofkách = v nové čtvrti města), panceřofka (voj.), kovbojka (hovor.) aj. O velké procento podob s v má zásluhu silný vliv spisovného jazyka i obecné češtiny. Přes příklady ukazující jistou houževnatost výslovnosti s μ a přesto, že jde o výrazný oblastní jev, který byl dříve pro celou svč. oblast charakteristický, je neslabičné u̯, jak to počet jeho uživatelů, jejich věk i naše statistické údaje potvrzují, v Přelouči již značně na ústupu.
Na závěr uvádíme příklady na střídání podob s u̯ a bez něho v souvislých textech:
To se muselo, no tak, to bilo válečni kolo, šlapka vohnutá dovňitř, sme museli do Cholťic g zámečňikovi, tam bil kolař, ňákej Škodnej, musel to virou̯nat, bila vohnutá dou̯ňitř… (1. mluvčí)
No dik mi sme zásobovali okres Čáslav, to bil časlafskej okres, to bila ta, pardupskej okres a přelouckej okres. Kraskof, to ešťe patřilo fšecko k časlafskimu okresu. — Ne, časlou̯skej okres. Ešte za Kraskovem, diš jels k Seči, tak pŗu̯ňi vesňička takle doprava, počkej, jak vono se to menovalo… Ronof, Žlebi, Golčuf Jeňikof… (2. mluvčí)
… von třeba teť, tam ďáli eletriku, ale uďáli … voprau̯du nevihovujici eletriku, (řikal) za tejden to bude hotoví. Diš se mu odborňíci teda (smáli a říkali, že to bude trvat) do prázňin, tak jako se rosčílil, ano, ale tej to vopraudu do prázňin trvad bude. (3. mluvčí)
[1] J. Bělič, Ke zkoumání městské mluvy, Slavica Pragensia IV, 1962, s. 569n.
[2] B. Havránek, Nářečí česká, Čs. vlastivěda III, 1934, s. 154. — Národní atlas ČSSR, Praha 1967, list 30/2.
[3] Podle údajů získaných z ankety dialekt. odd. ÚJČ.
[4] Číslice za slovy udává počet dokladů v mém materiálu.
[5] V některých případech, jako zau̯ře,vodeu̯ře, ze u̯šeho aj., dochází k přesunu slabičné hranice: zau̯-ře, vodeu̯-ře, zeu̯-šeho.
[6] Fonetický přepis u izolovaných dokladů není zcela autentický. Při výčtu dokladů upravuji případy s kolísáním v délce samohlásek v koncovkách (např. u adj. tmau̯ši/tmau̯ší nebo venkou̯ňi/venkou̯ňí) na stav většinový, doklady na adj. tvrdého skloňování převádím do tvaru mužského rodu; jinak se užívá běžné fonetické transkripce.
Naše řeč, ročník 53 (1970), číslo 1, s. 32-36
Předchozí Jaroslav Batušek: Příspěvek k charakteristice české fyzikální terminologie
Následující Zdeněk Hlavsa: Mluvnice češtiny jako cizího jazyka
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1