Zdeněk Tyl jubiluje

Milada Nedvědová

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Když v roce 1949 akademik B. Havránek povolal do Ústavu pro jazyk český PhDr. Zdeňka Tyla (narozeného v Praze 2. srpna 1913), uložil mu, aby obnovil práci na bibliografii české lingvistiky, započatou J. Zubatým, B. Havránkem a J. Kurzem. Tato Tylova činnost byla už před pěti lety v NŘ podrobně probrána.[1] Je možno ještě dodat, že jeho aktivní redakční účast na Bibliografii české lingvistiky i přispívání českými a slovenskými materiály do světové jazykovědné bibliografie trvá dosud.

Brzy po příchodu do Ústavu začal Z. Tyl publikovat v NŘ (v letech 1953 až 1959) v rubrice Z časopisů a novin referáty a zprávy o nových bohemistických pracích, utříděné do tematických celků. Vypracoval rovněž řadu jazykových koutků Československého rozhlasu (druhý výběr koutků z r. 1955 obsahuje sedm jeho článků). Věnoval v té době pozornost i jazykové kultuře, především jejímu pojetí v díle J. Fučíka a I. Olbrachta (publikováno v SaS 14, 1953, 160n. a NŘ 36, 1953, 69n.) a péči o jazykovou kulturu v zahraničních časopisech (NŘ 41, 1958, 50n.). Pro Národní knihovnu připravil k vydání dva svazky: A. Stašek, O ševci Matoušovi a jeho přátelích a V. Hálek, Básně (sv. 21, Praha 1950 a sv. 50, Praha 1955).

Když byl od roku 1956 na dobu jedenácti let pověřen vedením oddělení pro dějiny jazyka, soustředil se zejména na přípravu Staročeského slovníku. Plánovitě doplňoval jeho materiálovou základnu, budoval archív fotokopií staročeských rukopisů a rozšiřoval příruční knihovnu oddělení. Podílel se jako autor i redaktor na ukázkovém sešitu Slovníku staročeského, vydaném v r. 1965 a pojatém tehdy jako slovník středního rozsahu s výběrovou dokumentací. Když se nakonec přešlo ke koncepci velkého historického slovníku, přispěl do jeho Úvodních statí, vydaných v r. 1968, obsáhlým soupisem pramenů a jejich zkratek, vypracoval informativní stať O práci na Staročeském slovníku a dále pro Principy Staročeského slovníku vyřešil problematiku latinských ekvivalentů a paralel a jejich grafiky. Od té doby [215]přispívá až dosud jako člen redakce připomínkami nejen k latinské složce slovníku, ale i k určení významů a úplnosti materiálu. Osvědčuje se jako znalec středověkých reálií, zachycených v latinsko-českých slovnících i jiných překladových památkách. Opírá se o bohatou vlastní excerpci, kterou si pořídil podle svého programu sebrat základní materiál pro slovník češtiny 16. až 18. stol. Tomu věnoval i přednášku Česká slovní zásoba tzv. doby střední a některé otázky jejího lexikografického zpracování (teze jsou v Jazykovědných aktualitách 21, 1984, 28n.). Postupně tento lexikální materiál značně rozšířil, a tak se už blíží k počtu půl miliónu dokladů. Z. Tyl zaměřil mj. pozornost i na dokladový materiál ze střední doby v Jungmannově slovníku a dospěl tak k poznatkům, shrnutým v stati K historii vzniku Jungmannova Slovníku česko-německého (NŘ 66, 1983, 113n.). Zamýšlel se nad významem slovníku V. J. Rosy ve vývoji české lexikografie (srov. teze přednášky v Jazykovědných aktualitách 23, 1986, 100n.). Své nemalé zkušenosti a konkrétní znalosti uplatnil v kritickém referátu Slovník k českým spisům J. A. Komenského (NŘ 68, 1985, 240n.), věnovaném dílu Huberta Rösla.

S jubilantovou činností v oblasti historické lexikografie souvisela i jeho ediční účast na dvou dílech Výboru z české literatury. Zpracoval oddíl staročeských veršovaných skladeb doby husitské a v obou dílech přehlédl, upravil a poznámkami opatřil překlady zařazených ukázek z latinských památek. O trvalém zájmu o staročeské edice svědčí Tylovy recenze v ústavních časopisech. Zvláště poznámky Na okraj kritické edice Štítenského Sborníku vyšehradského (SaS 22, 1961, 142n.) prozrazují důkladnou znalost látky. Bezesporu nad míru běžného recenzního posudku mohl proto přispět i k vydání monografického slovníku k této památce, který sestavili Fr. Ryšánek a J. Daňhelka (Praha 1969).

Zkušeností z obou svých oborů využívá Z. Tyl dosud i jako člen redakce Slovníku středověké latiny v českých zemích, který zpracovává Kabinet pro studia řecká, římská a latinská ČSAV (od r. 1977 vyšlo 10 sešitů). Věnuje tam pozornost především uvedeným staročeským výrazům, které konfrontuje s vlastní bohatou latinsko-českou excerpcí středověkých památek.

Můžeme tedy závěrem shrnout, že náš jubilant jako dlouholetý pracovník Ústavu pro jazyk český při všech úkolech, jimiž byl pověřen, odváděl poctivou práci. O tom, že měl a dosud má svou práci opravdu rád, svědčí skutečnost, že jí věnoval a dosud věnuje i množství svého volného času. Tak převážně vznikala i jeho lexikální excerpce památek tzv. střední doby vývoje češtiny. Přejeme mu proto z celého srdce, aby mu ještě dlouho sloužilo zdraví, aby se svým obdivuhodným pracovním elánem mohl i nadále spolupracovat při vydávání Staročeského slovníku a Slovníku středověké latiny a aby také pokračoval v plnění dalších úkolů, které si sám uložil.

---

[1] M. Nováková, Dvojí jubileum české bibliografie, NŘ 66, 1983, s. 142—145; tam uvedena i podrobnější jubilantova životopisná data.

Naše řeč, volume 71 (1988), issue 4, pp. 214-215

Previous Vladimír Mejstřík: K jubileím českých lexikografů

Next Miroslav Grepl: Sto let od narození Františka Trávníčka