Dvojí jubileum české bibliografie

Marie Nováková

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Rok 1983 je rokem dvou významných životních jubileí v oblasti české jazykovědné bibliografie: PhDr. Zdeněk Tyl dovrší sedmdesátku (narozen 2. 8. 1913 v Praze) a jeho manželka a nejbližší spolupracovnice, dnešní vedoucí útvaru vědeckých informací (dále ÚVI) Ústavu pro jazyk český ČSAV, PhDr. Milena Tylová oslavila šedesátiny (narozena 1. 2. 1923 v Budyni nad Ohří).

[143]Z. Tyla můžeme bez nadsázky nazvat zakladatelem moderní české jazykovědné bibliografie. Ve své práci na tomto úseku navázal — na podnět akademika B. Havránka — na dlouholetou tradici české jazykovědné bibliografie, k níž položili základy v době před první světovou válkou naši přední jazykovědci J. Zubatý a O. Hujer a ve které v období meziválečném pokračovali B. Havránek, J. M. Kořínek, J. Kurz aj. Po maturitě na reálném gymnáziu v Křemencově ul. v Praze studoval Z. Tyl na filozofické fakultě UK obor čeština-latina. Když vykonal státní zkoušky, učil v letech 1937—1945 na středních školách v Praze, Kralupech n. Vlt., Roudnici n. L. a opět v Praze. Rigorózní zkoušky ze slovanské filologie složil v r. 1939, ale doktorem filozofie mohl být prohlášen po válečné přestávce až v r. 1946. Po osvobození v letech 1945—1949 působil v středoškolském odboru zemské školní rady v Praze (v referátu pro jazyk latinský); po zrušení tohoto úřadu nastoupil Z. Tyl v r. 1949 do Ústavu pro jazyk český (dále ÚJČ) s úkolem průběžně zpracovávat a vydávat bibliografii české jazykovědy.

Tento úkol plnil Z. Tyl řadu let sám (i když byl od r. 1956 pověřen navíc vedením oddělení pro dějiny českého jazyka), a to až do r. 1959, kdy pro zajištění bibliografických úkolů byla přijata jeho první spolupracovnice. Shodou okolností to byla jeho žena, kterou pro práci na bibliografii získal. Absolventka filozofické fakulty UK (obor latina-francouzština) doplnila svou odbornou kvalifikaci pro práce bibliografické studiem oboru knihovnictví a vědecké informace na filozofické fakultě UK a v r. 1969 dosáhla doktorátu filozofie. (Další spolupracovnice na úkolech bibliografických nastoupila až koncem šedesátých let; byla to autorka tohoto příspěvku.)

To, co za téměř 35 let z Tylovy bibliografické dílny vyšlo, je úctyhodné. Tři obsáhlé anotované a kritické pětileté Bibliografie české lingvistiky v letech 1955—1963 přinesly na více než 1600 stranách přes deset tisíc záznamů![1] V letech 1953—1963 vydával Z. Tyl pravidelné a průběžné bibliografické přehledy v časopisu Slovo a slovesnost,[2] roční přehledy českých prací terminologických v Čs. časopisu terminologickém,[3] připravil a vydával sérii samostatných ročních bibliografií české jazykovědy ve Státní knihovně ČSR (1964—1970),[4] založil a redigoval Bibliografický výběr ze světové jazykovědy [144](vycházel v letech 1968—1977, autorkou byla M. Nováková), který ve své době plnil funkci expresní informace o světové jazykovědné produkci (dříve, než se u nás staly běžně dostupnými sovětské expresní informační bulletiny). Nedávno uvedl do života obnovené roční bibliografie české lingvistiky,[5] na nichž spolupracoval autorsky a které redigoval. Přihlédneme-li k soupisům, zpracovávaným po řadu let pro mezinárodní bibliografie (slavistickou v Roczniku Sławistyczném v Polsku,[6] světovou Bibliographie linguistique v Holandsku,[7] pro anglickou bibliografickou ročenku The Year’s Work in Modern Language Studies[8]), vezmeme-li v úvahu Tylovo členství v bibliografické komisi mezinárodního komitétu slavistů, připomeneme-li řadu menších bibliografií tematických,[9] personálních[10] atd., jeví se nám Tylovo bibliografické dílo skutečně impozantní a hodno obdivu. Kolik je v něm uloženo práce, často nudné, mravenčí, trpělivé a vždy navenek naprosto nenápadné, kolik je v něm uloženo vědomostí a znalostí, které bibliograf musí mít, má-li svůj úkol splnit, kolik je v tomto díle zakleto nepříjemností a těžkostí, to může posoudit jen ten, kdo někdy na bibliografických úkolech pracoval.

S bibliografickou činností úzce souvisí i Tylova péče o knihovnu ÚJČ. V souvislosti se začleněním ÚJČ do Čs. akademie věd v r. 1952 byl Z. Tyl pověřen funkcí odborného referenta pro ústavní knihovnu a tuto funkci plnil i později jako vedoucí ÚVI.

Jak jsme již uvedli, při všech Tylových bibliografických činnostech byla od začátku šedesátých let účastna jako věrná a obětavá spolupracovnice [145]PhDr. Milena Tylová, která jako vedoucí ÚVI stále pokračuje v díle dr. Tylem započatém.[11]

Bibliografie je dominující složkou Tylovy práce, ale vedle ní významné místo zaujímá vědecká činnost čistě lingvistická. Svou vysokoškolskou aprobací čeština-latina jako by byl dr. Tyl předurčen k práci na výzkumu vývoje jazyka. V letech 1956—1966 byl vedoucím oddělení pro dějiny českého jazyka ÚJČ. Vybudoval zde spolehlivou materiálovou základnu dnes vycházejícího Staročeského slovníku,[12] stál u zrodu tohoto slovníku, měl podíl na jeho koncepci[13] a stále vkládá svůj díl do tohoto velkého kolektivního slovníku jako člen redakce.[14] V oblasti staré češtiny publikoval Z. Tyl několik menších statí a spolupracoval na některých edicích.[15] Jako svůj individuální úkol chystá Stručný slovník češtiny doby střední.

Své vynikající znalosti latiny uplatnil dr. Tyl v minulosti jako spoluautor série učebnic pro vyučování latiny na gymnáziích a nyní je dává do služeb Slovníku středověké latiny v českých zemích, který je zpracováván v Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská ČSAV a vychází od r. 1977 (práce započaty v r. 1965, dosud vyšly čtyři sešity). Z. Tyl je členem redakce.

My, kteří dr. Tyla potkáváme v prostorách ÚJČ, kam — ač už odešel do důchodu — přicházívá, nechceme věřit, že se zanedlouho zařadí mezi sedmdesátníky. Přejeme dr. Tylovi do dalších let stále pevné zdraví, duševní svěžest a rodinnou pohodu, přejeme mu, aby mohl dokončit vše, co si dokončit přeje, ať už je to slovník střední češtiny, anebo další bibliografické práce. A stejné přání vyslovujeme i dr. Mileně Tylové k jejímu životnímu jubileu.

---

[1] Bibliografie české lingvistiky za léta 1945—1950, Praha 1955, 360 s. — Bibliografie české lingvistiky za léta 1951—1955, Praha 1957, 539 s. — Bibliografie české lingvistiky 1956—1960, Praha 1963, 708 s.

[2] Česká jazykověda v letech 1953—1954, SaS 16, 1955, 113—128, 204—208, 227—249; Bohemistika v roce 1955 a 1957, SaS 17, 1956, 182—192; 19, 1958, 164—176. — Z. Tyl — M. Tylová (od r. 1960), Česká jazykověda v roce 1955—1963, SaS 17, 1956 — 25, 1964.

[3] Z. Tyl — M. Tylová, Přehled českých terminologických příspěvků 1962—1965, Čs. terminologický časopis 2, 1963, 370—375; 3, 1964, 365—374; 4, 1965, 365—375; 5, 1966, 321—330.

[4] Z. Tyl — M. Tylová, Česká jazykověda 1964—1970, Novinky literatury, Jazykověda—literární věda, Praha 1965—1972, 101 + 142 + 103 + 199 + 248 + 250 + 280 s. (na roč. 1965 a 1966 spolupracovala E. Slavíčkova).

[5] M. Nováková — M. Tylová — Z. Tyl, Bibliografie české lingvistiky 1977 a 1978, Praha 1980, 166 + 178 s. — Srov. recenzi A. Nejedlé v tomto čísle NŘ. Pro tisk jsou připraveny ročníky 1979—1981.

[6] Z. Tyl — L. Dvonč, red. J. Kurz, Przegląd bibliograficzny za lata 1953—1956. VI. Grupa czesko-słowacka, Rocznik Slawistyczny (Wrocław—Kraków) 19, 1962, 35—62; 20, 1959, 211—239; 21, 1961, 247—269. — Z. Tyl, Przegląd bibliograficzny za rok 1957—1960. VI. Grupa czesko-słowacka. A. Język czeski, Rocznik Slawistyczny 22, 1963, 201—214; 23, 1964, 220—238; 24, 1965, 218—230; 25, 1965, 43—62. — Z. Tyl — M. Tylová, Przegląd bibliograficzny za rok 1961—1976. VI. Grupa czesko-słowacka. A. Język czeski, Rocznik Slawistyczny 26, 1966 — 41, 1981/82.

[7] Z. Tyl — M. Tylová (od r. 1965), Tchèque et Slovaque, in: Bibliographie linguistique 1963—1977, Utrecht-Anvers 1965—1980.

[8] Slavonic languages. I. Czech studies. Language, in: The Year’s Work in Modern Language Studies, Cambridge, 26, 1964 (1965), 617—630; 27, 1965 (1966), 562—576; 30, 1968 (1969), 648—679.

[9] Např. Soupis pramenů Staročeského slovníku a jejich zkratek, in: Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek, Praha 1968, 50—119. — Materiály k bibliografii prací o aktuálním členění větném 1900—1970, Praha 1970, 66 s. (spolupracovali: P. Adamec, E. Beneš, F. Daneš, J. Firbas, P. Sgall a L. Uhlířová).

[10] Např. bibliografie prací akademika B. Havránka, K. Horálka, J. Běliče, J. Petra aj.

[11] Některé samostatně publikované bibliografické práce M. Tylové: České a slovenské jazykovědné bibliografie 1876—1967. Materiály, Praha 1968, 42 s. — Onomastic Bibliography 1969—1978. Slavic. General. Czechoslovakian. Czech, Onoma (Leuven) 16, 1971 — 25, 1981 (na soupisu za léta 1977/8 spolupracovala M. Nováková). — Bibliografija čechoslovackoj rusistiki 1971—1980. Odd. 2. Jazykoznanije, Praha 1982, 49—214 (spolu s M. Novákovou).

[12] Srov. E. Michálek — I. Němec, Významný pramen historické lexikologie, SaS 24, 1965, 55—57.

[13] Slovník staročeský. Pracovní zásady a ukázky hesel, Praha 1965 (redakční a autorská spolupráce). — Z. Tyl, Přípravy k vydání Slovníku staročeského, NŘ 40, 1957, 227—231. — K současnému stavu práce na Staročeském slovníku, Informační bulletin pro otázky jazykovědné 5, 1964, 21—28. — Práce na Staročeském slovníku, NŘ 48, 1965, 176—182. — O práci na staročeském slovníku, in: Staročeský slovník. Úvodní stati…, Praha 1968, 9—15.

[14] Viz Staročeský slovník (na — obíjěti sě), Praha 1977, 1119 s.

[15] Zejm. Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu, Praha 1957, a dvousvazkový Výbor z české literatury doby husitské, Praha 1963 a 1964.

Naše řeč, ročník 66 (1983), číslo 3, s. 142-145

Předchozí Jaroslav Kuchař: Pozoruhodné jubileum

Následující Alena Nejedlá: Bibliografie české lingvistiky