Nad minulostí jazykového koutku Čs. rozhlasu

Alena Polívková

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Speciálním druhem populární formy jazykové výchovy veřejnosti jsou rozhlasové jazykové koutky. Již přes 40 let[1] může naše veřejnost slyšet v Čs. rozhlase větu „A nyní si poslechněte jazykový koutek.“ Nemůžeme už ani přesně určit, kolik koutků bylo vysíláno, víme jen, že jich nebylo sto, ani tisíc, ale několikanásobně víc. Na pravidelný pořad vysílaný Čs. rozhlasem je 40. jubileum jistě úctyhodné. A připomeňme si, že jazykový koutek měl ještě svého předchůdce v jazykové poradně, relaci, která mu šest let, až do zásahu protektorátní cenzury v dubnu 1942, v rozhlase předcházela. V prvních osmi letech byl jazykový koutek vysílán každý den, potom třikrát až čtyřikrát týdně a dodnes zůstal kmenovým pořadem Čs. rozhlasu. Po celou dobu vypracovávají jednotlivé výklady jazykového koutku pracovníci Ústavu pro jazyk český ČSAV (dále ÚJČ). Není to tedy dílo jednotlivce, nýbrž práce kolektivní, jejíž poučení a závěry nejsou náhodné a nahodilé, ale opírají se o výsledky kolektivní badatelské činnosti a zachovávají jednotné hledisko. Jazykový koutek nemá sám autoritu normotvornou, uzákoňovací, jeho výklady a doporučení však obvykle tlumočí a šíří poznatky z děl s charakterem normativním, jako jsou např. Pravidla českého pravopisu, Výslovnost spisovné češtiny, Slovník spisovného jazyka českého a Česká mluvnice.

S jazykovými relacemi souvisejí četné písemné dotazy posluchačů, na které členové ÚJČ odpovídají.[2] Na pořadech mají nemalý podíl též posluchači jazykového koutku. Svými dotazy, podněty a náměty pomáhají vytvářet to, co potom slyší v pravidelných vysíláních. Oni zprostředkovávají a tlumočí živou jazykovou skutečnost, sdělují konkrétní zkušenosti, pochyby a úskalí z denní jazykové praxe v nejrůznějších konkrétních situacích. Jazykový koutek Čs. rozhlasu si získal za dobu svého trvání značnou oblibu mezi posluchači ze všech vrstev našeho národa.

Čas od času vycházely z pořadů jazykového koutku též knižní výběry, které široká veřejnost vždy přijala s velkým zájmem. Připomeňme si, že to byl první výběr (vydaný ve třech vydáních) v r. 1949, 1950 a 1951 (red. B. Havránek, A. Jedlička a F. Váhala), druhý výběr v r. 1955 (red. M. Dokulil, B. Havránek, A. Jedlička a F. Váhala), třetí výběr v r. 1959 (red. J. Kuchař a F. Váhala) a novější výbor Čeština všední a nevšední[3] v r. [32]1973 (red. J. Kuchař a S. Utěšený). Z velké části se o rozhlasové jazykové koutky opírají i další publikace, a to Knížka o jazyce a stylu soudobé české literatury (1961) a publikace O češtině pro Čechy (1960).

Těžištěm většiny výkladů jazykových koutků je současný spisovný jazyk, jeho systém a jeho fungování, jeho podoba mluvená i psaná, jazyk jako celek, jako soustava i jednotlivé jevy mluvnické a lexikální.

A jaké máme přání do budoucnosti? Aby jazykový koutek pomáhal vzbuzovat u veřejnosti širší zájem o jazykové otázky a překonával tak rozšířené úzce utilitární pojetí, jež často směřuje především k otázkám pravopisným, místo k širokému chápání jazykové kultury v pravém slova smyslu. Chceme totiž, aby si posluchači Čs. rozhlasu uvědomili, že jazyková kultura není určena jen k tomu, aby oceňovala jednotlivosti, ale že zde jde především o komplexní výchovu široké veřejnosti,[4] jak má kultivovaně užívat spisovného jazyka tak, aby se stal skutečným jednotným celonárodním jazykem, schopným plnohodnotně fungovat v každodenní společenské komunikaci. Témata jazykových koutků by měla být věnována především otázkám současného českého jazyka, jazykovým problémům z okruhu vědeckotechnického rozvoje, ustalování terminologie, vysvětlování nových slov apod. V pozadí by neměl ani nadále zůstat společenskopolitický význam relace. Pracovníci ÚJČ jsou schopni na základě bohatých materiálových pramenů, jež mají k dispozici, a svých teoretických zkušeností vybrat opravdu vhodným způsobem fakta a poznatky, které mohou zájem o jazyk ještě prohloubit. Jde o to, šířit správné názory na podstatu jazyka a na jeho úkoly ve společnosti. Jedině tak si posluchači uvědomí úlohu spisovného jazyka a novou odpovědnost k tomuto celonárodnímu nástroji celospolečenského styku.

---

[1] Vysílání jazykového koutku bylo zahájeno 30. září 1946 z podnětu pracovníků Čs. rozhlasu. Mělo být denní připomínkou povinností a odpovědnosti, které máme k rodné řeči.

[2] V archívu úseku jazykové kultury je odpovědí již na desetitisíce.

[3] Viz D. Šlosar, Nový výběr z jazykových koutků, NŘ 56, 1973, s. 33—35.

[4] Srov. A. Polívková, J. Svobodová, Současný stav a úkoly jazykové poradny, v tomto č. NŘ, s. 6—10.

Naše řeč, ročník 70 (1987), číslo 1, s. 31-32

Předchozí Jaroslava Hlavsová: Jazykový koutek Čs. rozhlasu

Následující Alois Jedlička: Nový příspěvek k charakteristice současné české jazykové situace