Časopis Naše řeč
en cz

Životní jubileum Zdeňka Hlavsy

Eva Macháčková

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V letošním roce se dožívá šedesáti let vedoucí vědecký pracovník Ústavu pro jazyk český ČSAV PhDr. Zdeněk Hlavsa, CSc. Narodil se 6. června 1926 v Horní Bříze u Plzně; svá dětská a raná studentská léta prožil na Slovensku, v Bratislavě, kde tehdy jeho otec pracoval. Středoškolská studia ukončil v Praze a v roce 1945 začal studovat na filozofické fakultě UK obor čeština-angličtina. Po skončení studia nastoupil roku 1950 dráhu pedagogickou. Po letech praxe na gymnáziích se v roce 1962 stal odborným asistentem Univerzity 17. listopadu, ale již následujícího roku byl přijat do Ústavu pro jazyk český; v něm pracuje dosud.

Od doby vstupu do ÚJČ se rozvíjí jeho činnost vědecká a publikační. První příspěvky do jazykovědných časopisů a denního tisku byly věnovány praktickým otázkám jazykové kultury (srov. např. Na závěr ankety Mladé fronty o mateřštině „Čeština je jazyk těžký“, Mladá fronta 1966, 22. 2.). Motivací [106]prvních příspěvků byla i výuka cizinců na Univerzitě 17. listopadu, např. O češtině jako o jazyku cizím, NŘ 48, 1965, s. 65—73. Své pedagogické zkušenosti uplatňoval jubilant i později. Tak v poslední době byl spoluautorem učebnic českého jazyka pro střední školy. (Srov. k tomu též jubilantův příspěvek Nový pohled na skladbu a vyučování českému jazyku, Český jazyk a literatura 33, 1982/83, č. 3, s. 120—129.) Jeho zájem o otázky jazykové výchovy je trvalý, jak ukazuje i jeho činnost přednášková.

Hluboký zájem o větnou skladbu češtiny, o obecné otázky syntaktické a zároveň i o logiku přivedl Z. Hlavsu k tématu jeho kandidátské práce, jejíž přepracované znění vyšlo jako monografie Denotace objektu a její prostředky v současné češtině (Studie a práce lingvistické, sv. 10, Praha 1975). Této knižní práci předcházela již řada studií časopiseckých týkajících se uvedeného tématu (např. v Travaux linguistiques de Prague 3, 1968, s. 95—103, On the operators of reference; spolu s N. Svozilovou K povaze významu u zájmen, SaS 30, 1969, s. 120—124; dále články Skladebná platnost některých zájmen a číslovek, SaS 31, 1970, s. 33—43, a K protikladu určenosti v češtině, SaS 33, 1972, s. 199—203). Problémům tohoto významového okruhu byly věnovány i přednášky na lingvistických sjezdech a konferencích a některé články v zahraničních sbornících.

V uvedené knižní monografii týkající se problematiky kvantifikace a určitosti (determinace) využil Z. Hlavsa při popisu přirozeného jazyka výsledků bádání moderní logiky, s nimiž se důkladně seznámil na svém studijním pobytu ve Varšavě. Jak se můžeme přesvědčit, neztratila autorova průkopnická práce do dnešního dne nic na své aktuálnosti. Autor se v ní zabýval hlavně číslovkami, zájmeny a zájmennými příslovci a dospěl přitom k závěru, že s těmito tradičně vymezenými slovními druhy nevystačíme. Třídy slov je pro detailní sémantický a syntaktický popis potřeba vymezit na základě funkce, kterou plní při vyjadřování. Z tohoto hlediska rozlišuje autor kvantifikátory a determinátory. Tyto prostředky umožňují, abychom v každé výpovědi vyjádřili, o jaké předměty v ní jde, zda jsou to předměty známé, určité, nebo nikoli, jaký je jejich počet apod. K poznání obecné povahy kvantifikace a determinace napomáhala autorovi i konfrontace českého jazykového materiálu s anglickým.

Vedle samostatné práce vědecké zúčastňoval se Z. Hlavsa i práce týmové. V oddělení gramatiky vznikala v letech sedmdesátých pod vedením F. Daneše kolektivní díla, na jejichž koncepci se jubilant podílel významnou měrou. Uplatňovaly se tu jeho znalosti z oboru skladby, sémantiky, logiky. V té době byla vypracována interní publikace Práce o sémantické struktuře věty (1973) a projekt Vědecká synchronní mluvnice spisovné češtiny (Základní koncepce a problémy, 1974); srov. též Teoretické základy synchronní mluvnice spisovné češtiny, SaS 36, 1975, s. 18—46. Z. Hlavsa byl jedním z autorů tohoto projektu. Zvlášť významným způsobem se dále podílel na koncepci knihy Větné vzorce v češtině (Praha 1981), pro kterou vypracoval [107]i kapitoly o syntaxi sloves vnímání a myšlení. K bádání v této oblasti se vážou také některé jubilantovy stati (The role „information“ in semantic analysis, Studie semiotyczne 8, 1978, s. 21—27; Modalitní funkce sloves „sentiendi“, SaS 40, 1979, s. 105—107 aj.). V posledních letech věnoval Z. Hlavsa pozornost např. elipse a zabýval se též aktuálním členěním (srov. kupř. jeho společný článek s F. Danešem K vztahu aktuálního členění a sémantické výstavby výpovědi, SaS 44, 1983, s. 3—11) a textovou syntaxí (viz např. příspěvky v berlínské řadě Linguistische Studien A 92, A 112 z let 1982 a 1983). Řada jubilantových příspěvků byla vypracována pro sjezdy a sympozia v zahraničí nebo pro naše zasedání se zahraniční účastí a otištěna v cizojazyčných sbornících. V zahraničí vzbudily nejvíce ohlasu jeho práce publikované v NDR a v Polsku; s tamějšími badateli pojí jubilantův mateřský ústav dlouhodobé pracovní kontakty.

V posledním období se Hlavsova pozornost soustředila především na práci na akademické Mluvnici češtiny. Stal se po odchodu F. Daneše do důchodu vedoucím redakčního kolektivu rozsáhlého syntaktického dílu (cca 1200 stran) a významně se podílel na vypracování jeho textu.

Vedle asi třiceti rozsáhlejších závažnějších statí otiskl jubilant řadu drobnějších článků, recenzí a zpráv. Jmenujme na tomto místě např. tyto recenze: Vachkova knížka o pražské lingvistické škole, NŘ 49, 1966, s. 271—277; Mluvnice češtiny jako cizího jazyka, NŘ 53, 1970, s. 37—46; Palkova kniha o mezivětném odkazování, SaS 33, 1972, s. 47—52; K české práci o sémantice věty a pádu, SaS 45, 1984, s. 41—46. Po řadu let působí Z. Hlavsa též jako poradce Československé tiskové kanceláře pro jazykové otázky a trvale propaguje vysokou jazykovou kulturu ve sdělovacích prostředcích. Často o těchto otázkách též přednáší, zejména právě pro pracovníky sdělovacích prostředků.

V jubilantově vědecké činnosti se výrazně uplatňují jeho rysy povahové: je důkladný, uvážlivý, pečlivý, problémy promýšlí do hloubky. Spolu s dobrým rozhledem po odborné literatuře a s vynikající schopností analyzovat a zobecňovat zaručují tyto vlastnosti, že jeho práce jsou metodologicky čisté, vysoce teoreticky promyšlené a z hlediska výkladu jasné a přesné. Na pracovišti se projevují i jeho vlohy pedagogické: je obětavým rádcem mladších spolupracovníků a aspirantů.

Do dalších let přejeme jubilantovi hodně zdraví a pracovních úspěchů a české syntaxi a sémantice pak hodně statí z jeho pera. Bylo by milé, kdyby při tom pamatoval též na Naši řeč, pro niž dříve napsal řadu cenných příspěvků.

Naše řeč, ročník 69 (1986), číslo 2, s. 105-107

Předchozí Miloslav Sedláček: Devadesát let od narození Jiřího Hallera

Následující Jan Švandelík: Vasrpolák, vasrpolština

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1