Časopis Naše řeč
en cz

Přípravy k vydání Slovníku staročeského

Zdeněk Tyl

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Význam staré češtiny nejen pro důkladné poznání našeho jazykového vývoje, ale také pro historickosrovnávací studium jazyků slovanských staví stále důrazněji do popředí požadavek, aby byla lexikograficky zpracována a tak zpřístupněna pro další práci slovní zásoba staré češtiny. Gebauerův Slovník staročeský, který spolu s jeho Historickou mluvnicí měl tvořit velké dějiny jazyka českého, uvázl před půlstoletím při smrti svého autora uprostřed II. dílu (z pravděpodobných pěti); zčásti podle Gebauerova rukopisu, zčásti na základě jeho materiálu vydal pak Gebauerův žák a nástupce na katedře universitní prof. E. Smetánka ještě dva sešity (až k heslu netbalivost), ale další práce byla přerušena první světovou válkou a nebyla obnovena ani později, třebas prof. Smetánka se úmyslu pokračovat v díle Gebauerově nevzdal a až do konce života za pomoci svých posluchačů horlivě rozmnožoval lexikální archiv staročeský. Po jeho smrti na počátku roku 1949 byl úkol pracovat [228]na dokončení Gebauerova Slovníku staročeského svěřen Ústavu pro jazyk český (ÚJČ). Jeho nově založené oddělení pro studium vývoje jazyka mělo k disposici Gebauerův slovníkový materiál k nezpracované části slovníku a mimo to také obsáhlý soubor studentských t. zv. státních prací, které obsahovaly vesměs dílčí slovníky k vybraným stč. památkám (bohužel nikoli v nezbytné lístkové úpravě). Na základě Gebauerova materiálu a v podstatě jeho metodou byla pak v ÚJČ pokusně zpracována zbývající hesla písmene N, ale výsledky byly neuspokojivé. Ukázalo se, že Gebauerovy výpisky byly postačující základnou pro práci na velkém dokladovém historickém slovníku, jaký autorovi tanul na mysli, toliko ve spojení s jeho jedinečnými znalostmi staré češtiny i památek staré české literatury; ostatně část jich byla excerpována především pro potřebu Historické mluvnice jazyka českého a do slovníkového materiálu byla zařaděna bez zvláštní úpravy teprve dodatečně. Z toho důvodu a dále vzhledem k tomu, že za padesát let od smrti Gebauerovy značně pokročila theorie i praxe lexikografické práce také v oblasti historických slovníků, bylo rozhodnuto opustit myšlenku na dokončení Gebauerova slovníku na základě jen jeho materiálu a místo toho připravit podmínky pro vypracování slovníku nového. Hlavní úsilí se proto soustředilo na doplnění Gebauerova materiálu plánovitou excerpcí především těch stč. památek, které tam buď nebyly zastoupeny vůbec, nebo jen nepřiměřeně malým počtem lístků; zvláštní pozornost byla přitom věnována některým památkám z období husitského, jakož i památkám neliterárním, zejména archivním. Tento t. zv. nový materiál, doplňující sbírky Gebauerovy, dosáhne ke konci letošního roku počtu asi půl milionu lístků a v jeho rozmnožování se bude i dále pokračovat.

Když se od konce roku 1952 v souvislosti se začleněním ÚJČ do nové Československé akademie věd zlepšily pracovní možnosti také v oddělení pro studium vývoje jazyka a podařilo se postupně rozmnožit i počet pracovníků v něm, přikročilo se v další etapě k vypracování prozatímních pracovních směrnic. Připravil je za vedení akad. B. Havránka a akad. Fr. Ryšánka a ve spolupráci s členy oddělení doc. J. Daňhelka. Tyto směrnice byly prodiskutovány jednak interně v plenu ÚJČ dne 21. března 1955, jednak na užší poradě s přizvanými externími odborníky z jiných jazykovědných pracovišť, akademických i fakultních, která se konala v Tupadlech dne 26. dubna 1955. Výsledků obou porad bylo využito k doplnění, po případě k zpřesnění směrnic a pracovníkům oddělení bylo uloženo, aby podle nich vypracovali potřebné množství zkušebních hesel a výbor z nich spolu se směrnicemi publikovali do konce roku 1956 ve zvláštní brožuře, která by posloužila za podklad jednak pro písemnou anketu, jednak pro diskusi na širší poradě o otázkách Staročeského slovníku, kterou ÚJČ plánoval na počátek letošního [229]roku. Tento úkol byl splněn a brožura Slovník staročeský, pracovní zásady a ukázky hesel vyšla ještě na sklonku minulého roku; zpracovali ji členové oddělení za vedení akad. B. Havránka a akad. Fr. Ryšánka, její redakční úpravu provedli a do tisku ji připravili M. Nedvědová a Z. Tyl (nákl. Ústavu pro jazyk český ČSAV, s. 73, 4°, rotaprint).

Podle těchto směrnic je v plánu ÚJČ zpracovat staročeský slovník středního typu[1] (půjde však nad tento typ zejména ve významovém členění hesel a v množství použitých dokladů). Ve třech svazcích o průměrném rozsahu 1000—1200 stran formátu i grafické úpravy Příručního slovníku jazyka českého má připravovaný Slovník staročeský podat ucelený a propracovaný obraz slovní zásoby staré češtiny od počátku jejích písemných památek zhruba až do konce 15. století, kdy zdomácnění humanismu v českých zemích se současným rozšířením knihtisku výrazně zasáhlo do vývoje spisovné češtiny, zejména také po stránce lexikální; tato hranice má ovšem povahu pracovní a připouští výjimky ve využití slovní zásoby jednotlivých památek, a to v obojím směru. Do slovníku budou pojata všechna slova doložená v našem materiálu, a to ve všech spolehlivě dosvědčených významech, a osvětlena citáty ze stč. památek. Příkladu Gebauerova se přidržíme ve snaze věnovat při tom zvláštní pozornost dokladům nejstarším; nad Gebauerův Slovník se pokusíme jít v přesnější analyse materiálu a v jeho podrobnějším rozčlenění po stránce významové. Významy budou vyjadřovány důsledně novočeskými ekvivalenty, takže slovník tím bude připomínat dvojjazyčné slovníky překladové (na př. latinsko-české) a také po jiných stránkách metodicky využije jejich techniky; výjimečně bude užito také výčtu znaků a někdy — zejména u odborných termínů botanických, lékařských, náboženských, filosofických a j. — bude význam osvětlen soudobým latinským ekvivalentem spolu se stručným výkladem věcným. Od pravidelného uvádění latinských ekvivalentů (novodobých) v záhlaví hesel jsme na rozdíl od právě vycházejícího Słowniku staropolského[2] [230]po dobré úvaze upustili. Vydatně bude zato v dokladové části hesel využito citátů se soudobými, a tedy zcela autentickými paralelami (nejčastěji latinskými), o jejichž významu pro přesné a objektivní vystižení významu nelze pochybovat. Při řazení jednotlivých významů budeme vycházet pokud lze od významu, který můžeme pokládat za základní s hlediska etymologického a vývojového; toliko v případech, kdy by materiál jasně ukazoval, že tento „základní“ význam byl už v staré češtině zcela vedlejší, byl by dán na prvé místo význam — opět podle materiálu — nejobecnější. Heslová slova v čele hesel budou uváděna — jako u Gebauera — v normalisované podobě podle stavu předpokládaného k roku 1300 (vyjímajíc ovšem slova, která bezpečně vznikla teprve později). V záhlaví hesel budou vždy uvedeny tvary nápadně odchylné od nové češtiny, a tím méně srozumitelné; bude na ně pamatováno i vhodnými odkazy na příslušných místech. U slov přejatých bude zmínka o jejich původu i o základním slově, u slov odvozených odkaz na slovo základní. Podle možnosti zaznamenáme také — ovšem v nejstručnější formě — etymologické a lexikální výklady stč. slov, která se nedochovala do nové češtiny, jakož i příbuzné výrazy nářeční a jinoslovanské (u týchž slov). Z předpokládaných tří svazků Slovníku staročeského by byl nejprve vydán svazek druhý (N - Ř), po něm třetí (S - Ž) a teprve nakonec svazek první se začátkem abecedy (A - M), zpracovaným už u Gebauera.

Pokud jde o ukázky zpracovaných hesel otištěné v brožuře, byly vědomě vybrány tak, aby upozornily na nejzávažnější lexikografické problémy, s nimiž se autorský kolektiv při práci až dosud setkal, a podnítily diskusi o nich; omezený rozsah brožury ovšem nedovolil zachytit tak problematiku připraveného slovníku v celé šíři. Záměrně byla také do ukázky pojata hesla začínající písmenem N a téměř všechna zpracovaná už Gebauerem, aby bylo možno snadno srovnat a zhodnotit obojí — zejména u složitějších hesel dosti rozdílnou — metodu zpracování. Byla-li tedy ukázková brožura určena především za podnět k anketě a k diskusi, možno dnes říci, že toto své poslání dobře splnila. Anketa přinesla na 60 příspěvků individuálních i kolektivních, od odborníků domácích i několika zahraničních, mnohdy s kritickými připomínkami pečlivě promyšlenými a podnětnými, a proto velmi cennými pro naši další práci; všem účastníkům ankety pracovní kolektiv touto cestou za obětavou spolupráci upřímně děkuje. Úspěšná byla i diskuse o zásadních otázkách Slovníku staročeského, kterou uspořádal Ústav pro jazyk český ve dnech 28. února a 1. března 1957 v Domě vědeckých pracovníků J. E. Purkyně v Liblicích u Mělníka.

Porady se zúčastnilo přes čtyřicet odborníků jak z akademických pracovišť, tak i z našich vysokých škol, českých a slovenských; vedle jazykovědců byli přitomni také zástupci několika dalších vědních [231]oborů, kde se rovněž tíživě pociťuje nedostatek staročeského slovníku, a přednesli své připomínky k jeho obsahu i rozsahu. Zvláštního významu dodala poradě přítomnost dvou vynikajících zahraničních hostů, prof. R. I. Avanesova z Moskvy a prof. St. Urbańczyka z Krakova. Prof. Avanesov je vedoucím pracovního kolektivu, který v Institutu jazykoznanija AN SSSR právě zahájil přípravné práce pro sestavení staroruského slovníku; účastníci porady vyslechli se zájmem jeho podnětný diskusní příspěvek, ve kterém se zabýval některými zásadními otázkami historické lexikologie a lexikografie. Prof. Urbańczyk přispěl do diskuse konkretními zkušenostmi, které získal jako vedoucí redaktor základního díla současné polské jazykovědy, Słowniku staropolského (vychází od roku 1953 péčí Polské akademie věd). Těšíme se, že tato výměna názorů a zkušeností mezi autorskými kolektivy tří slovanských historických slovníků (staropolského, staroruského a staročeského), slibně navázaná v Liblicích, byla počátkem soustavné a trvalé spolupráce. Poradu zahájil ředitel ÚJČ akad. B. Havránek; po něm shrnul Zd. Tyl za pracovní kolektiv oddělení pro studium vývoje jazyka výsledky písemné ankety o Slovníku staročeském. Ostatek jednání byl pak vyplněn živou a otevřenou diskusí, která kriticky hodnotila práci dosud vykonanou a všímala si stejně typu slovníku, jeho struktury a vůbec obecných věcí, jakož i konkretních ukázek slovníkových hesel v brožuře. Účastníci porady převážnou většinou vyslovili zásadní souhlas s celkovou koncepcí slovníku, s jeho rozsahem i náplní; námitky byly namířeny spíše proti některým heslům, zejména pokud jde o jejich významové členění. Cennými připomínkami přispěl do diskuse akad. Fr. Ryšánek; akad. Fr. Trávníček, který se ze zdravotních důvodů nemohl porady zúčastnit, zaslal své vyjádření, zevrubné a podnětné, písemně.

Plodnou diskusi, která v mnohých bodech přispěla k ujasnění základní lexikografické problematiky historických slovníků a mimo to upozornila i na dílčí nedostatky ve zpracování některých hesel pojatých do ukázky, uzavřel akad. B. Havránek. Shrnul připomínky a podněty, které přineslo jednání, kriticky je posoudil s hlediska vytčeného úkolu, jeho potřeb i reálných možností a konečně naznačil pro autorský kolektiv slovníku hlavní perspektivy, podle kterých se neprodleně přikročí k práci na definitivním textu. Dobu, které si vyžádá zpracování trojdílného Slovníku staročeského, lze ovšem zatím sotva přesně stanovit, protože je závislá jak na počtu pracovních sil v oddělení, tak na jeho pracovních možnostech a konečně v neposlední řadě také na tom, do jaké míry se podaří zajistit pro Slovník staročeský spolupráci ještě dalších odborníků externích. U vědomí, že potřeba Staročeského slovníku je vskutku naléhavá, vynasnaží se autorský kolektiv, aby započatá práce postupovala rychle kupředu a přinesla konkretní výsledky co nejdříve.

[1] Pro střední typ mluví i naléhavá potřeba stč. slovníku, kterou právem zdůrazňují nejen jazykovědci, ale i historikové, lit. historikové, právníci i jiní odborníci, kteří pracují se stč. památkami; vyhovět této vskutku aktuální sociální objednávce je hlavním příkazem v současné situaci a materiál, který máme, po př. ve velmi krátké době budeme mít, k splnění tohoto úkolu postačí. Práce na úplném historickém slovníku češtiny by předpokládala především další, a to velmi podstatné rozšíření lexikálního archivu o materiál z památek rukopisných (archiválií) a zejména zachycení slovní zásoby dalších století (t. j. šestnáctého až osmnáctého); splnění těchto předpokladů by ovšem odsunulo vydání slovníku o celá desetiletí. Se zpracováním úplného historického slovníku počítá ÚJČ ve výhledovém plánu teprve po dokončení tohoto slovníku středního, kdy bude možno také využít nově získaných zkušeností.

[2] Słownik staropolski. Red. K. Nitsch, Z. Klemensiewicz, S. Urbańczyk, J. Safarewicz. Vyd. Polska akademia nauk, sešit 1, Varšava 1953; dosud 9 sešitů (A—dworny).

Naše řeč, ročník 40 (1957), číslo 7-8, s. 227-231

Předchozí Slavomír Utěšený: K dotazníkovému výzkumu slovní zásoby českých nářečí

Následující Lumír Klimeš: Nová pojmenování železničních návěstí, znamení a návěstidel za posledních deset let